Alilka komentáře u knih
Ale jo, pobavila jsem se, i když já právě prožívám s tím mým chlapem už 46 rok a docela v pohodě... :-D Těším se na další díly Povídek ke kávě, je to příjemná oddechovka na odreagování...
Ano, je to nádherná kniha stejně jako kniha Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Obě knihy nám dávají poznat jak se žije lidem s Aspergerovým syndromem a že to vůbec nemají jednoduché, protože okolí je nechápe a oni zase chápou okolní svět podle sebe. Mě obě knihy pomohly víc než nějaké odborné příručky... Knihy mají svůj konec, ale já s mým "Aspíkem" budu ten jeho životní příběh prožívat dál..., konečně jí rozumím.
Mám ráda tento žánr..., kniha se mi líbila i když jsem jí nepřečetla jedním dechem jako jiné, ale je zajímavá svým obsahem a zasloužila si být zfilmovaná. Ostatně film jsem viděla dříve než jsem četla knihu, což bylo možná trošku na škodu. Líbí se mi styl psaní autorky, který mě vede k zamyšlení kde se to v tak krásné a mladé ženě bere, je fakt, že na to myslím od doby co jsem přečetla Ostré předměty...
Rozhodně to není slátanina. Autorka obdivuhodně věrně zachovává styl Emily Brontëové i charakter osob zobrazených ve Větrné hůrce. Ve svém strhujícím románu mistrovsky doplňuje Heathcliffův a Katčin příběh právě o ony tři roky, kdy Heathcliff beze slova z Větrné hůrky zmizel a během té doby se vypracoval z opovrhovaného pacholka u koní ve váženého pána. Doplňuje tedy to, co mě zajímalo po přečtení Větrné Hůrky.
Co se tedy přihodilo od okamžiku, kdy Heathcliff uprchl z Větrné hůrky, jak přišel ke svému vzdělání a bohatství a proč se další události vyvinuly tak, jak je známe – ale staly se tak skutečně? Baví mě, že je do příběhu zakomponována i sama Emily se svou sestrou Charlotte a také pán Lockwood, který nám vlastně vyprávěl celý příběh o Haethcliffovi a Katce v knize Emily Brontëové - Na Větrné hůrce.
Perfektní pomůcka pro badatele, hodně mi pomáhá při pátrání po mých předcích.
Mě se knížka docela líbila, možná proto, že žiju v blízkosti Havířova a místa o kterých autorka píše znám... Kdysi moje máma taky vyráběla obraz z chemlonu a provlékala nastříhané kousky háčkem do kanavy. Těch pár nepřesností co v knížce jsou mi nevadí, jsou to vzpomínky a ty nebývají stoprocentní...
Četla jsem se zaujetím a ráda si jí přečtu znova... Takových knih je málo, které vženou slzu do oka a vzápětí se člověk musí smát a tahle se navíc u mě řadí k těm, které při čtení prostě nejde odložit.
Měla jsem tu čest, zúčastnit se v naší knihovně křtu této útlé knížečky veršů. Autorka je cílevědomá, zralá a přitom skromná žena. Sama o sobě říká, že je prostě jen ta co ráda píše. Psala si do šuplíku už od dětství... Snad nebude vadit, když prozradím, že žije na Karvinsku, což je i můj rázovitý region a z veršů ten region sálá, možná i proto mě verše hodně oslovily. Básně jsou někdy smutné, jindy veselé, dokáží pohladit po duši a zahřát u srdce. Mám v knize věnování, ve kterém mi autorka přeje pohodové a romantické čtení a já to samé přeji ostatním čtenářům.