Alilka komentáře u knih
Kauza nekauza, je to výborně napsaná kniha a myslím si, že se v ní najde více čtenářek než jen Toy Box, která se touto kauzou více zviditelnila včetně literární redaktorky Evy Kíčové, které dosud znalo asi jen málo lidí. Aleně Mornštajnové fandím a nadále zůstane mojí oblíbenou spisovatelkou. Myslím si, že spisovatelka jejího formátu nemá potřebu od někoho opisovat, ale z něčeho čerpat inspiraci musí, jinak to ani nejde a dělají to tak všichni a holt osudy lidí jsou si někdy dost podobné...
Myslela jsem si, že mě tato kniha po dánovkách nebude bavit, ale opak je pravdou. Je to nádherný dobrodružný román.
Opět přečteno jedním dechem a teď už mi nezbývá než čekat až výjde další kniha na kterou se už teď moc těším. A nebo taky začít číst sérii zase od začátku, zrovna nedávno jsem přečetla dvě, které jsem si kdysi dávno, když jsem DD objevila, půjčila v knihovně. Teď jsem si je koupila ve slovenštině a vůbec jsem si je nepamatovala... :-D
Čtu Dánovky pěkně popořádku a nikdy mě žádná nezklamala, tahle není vyjímkou. Baví mě, jak se knihy mezi sebou pěkně prolínají a dozvídám se rozuzlení případů, které se řešily v některé minulé knize. Žádné knize nechybí napětí a humor vraždářské party, v této nechyběla krutost a hyenismus pachatelů.
Tento příběh si mě postupně a nenápadně získal a podmanil, že jsem prostě musela číst dál, musela jsem se dozvědět, co bude s Michelem, Franckem, Cecil a jejím bratrem a taky jak dopadne vztah Michela s Camille... Kdo je vlastně Saša, Leonid a Igor.... je to nádherný román zachycující dospívání Michela, který se víceméně náhodou stane členem Klubu nenapravitelných optimistů, který tvoří emigranti z východního bloku... V knize je mnoho moudra o vztazích, rodině, přátelích... Taky mě dostaly básně lidí, kteří kdysi museli zmizet.
Naprostá spokojenost, konečně mám jasno ohledně Hildy Wolfové, která se jevila už dávno jako podezřelá v několika případech a nakonec je úplně nevinná... Ono se někdy nevyplatí věřit svým kamarádům, "že pane Burger"... :-D Jak se říká důvěřuj, ale prověřuj. Což v tomto díle parta ze 141 zvládla skvěle.
Opět skvělá Keplerovka, takže přečtená jedním dechem. Knize nechybí napětí a tajemnost, stejně jako někteří jsem do poslední chvíle viděla pachatele v někom jiném a malilinko mě zklamalo, že to není on. :-D Ale v tom je právě to umění napsat dobrou detektivku. Joona Linna jako kriminalista má moje sympatie...
Skvělá kniha, moc dobře se četla. Klidně bych brala pokračování... Jak se asi žilo dál Benymu, Víťanovi, Fabrikantovi a taky Mojmírovi a nejen... :-) Připomněla jsem si svoje mládí, práci ve fabrice a také mizející kolonky u nás.
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla..., ale pak už to jelo. Při čtení jsem se bavila, ale taky mi bylo do breku, např. kapitola PES, tak tu jsem dočetla fakt se slzami v očích. Je to skvělá kniha o lidech a hlavně partě dětí, kteří dospívají na Žižkově v době normalizace. Knihu můžu jen doporučit a já už jdu louskat knihu Klikař Beny, která na tuhle knížku volně navazuje. Těším se...
Kniha opět nezklamala. Přečteny zpočátku jen dvě kapitoly, pak na čtení nějak nebyl čas. Včera jsem knihu vzala opět do ruky a přečetla za jeden večer. Děj knihy je prostě o životě a vztazích bez jakýchkoliv příkras. Martin tentokrát v sendvičové situaci mezi autistickým klientem, kterého dostal na starost a naučil se ho mít rád a na druhé straně se sebestřednou přítelkyní, kterou miluje i nenávidí... Těším se na další knihu autora, tentokrát možná z jiného prostředí, když Martin už ve stacionáři nepracuje.
Kníže Smrt..., to je opravdu výstižné označení. Malá zlatá mince, na líci nějaká hlava a vzadu kůň s jezdcem. Dva lidské životy padly teď a v době, kdy je razili, jich asi padlo nepočítaně... Pro poklady a zlato se zabíjelo kdysi a zabíjí se i dnes... Děj knihy mě držel v napětí a při řešení soukromých záležitostí mi bylo líto jak Burgra, tak Hanzela a taky Krauze a Chosého, ale u nich se mi moc líbilo jak celou situaci vyřešili..., holt malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.
Mám ráda staré knihy, tahle je opravdu milá a laskavá..., příběh plynul jako by mi ho vyprávěla moje babička... Zaujaly mě i připojené povídky..., závist to je opravdu hrozná nemoc, která ničí jak samotného závistivce, tak všechny z jeho okolí. Mám radost, že naštěstí v mém okolí nikdo na závist netrpí..., pokud ano, tak o něm nevím...
Pro genealogy, kteří mají mezi předky Portáše je to skvělá kniha...
Tato kniha je pro mně TOP - přečteno za necelé dva dny, prostě jsem se nemohla odtrhnout...
Skvěle napsaná kniha, zpočátku mě překvapila budováním doupěte, ale postupně mě vtáhla stejně jako jeho návštěvníka pana Ptáčka...
Vzpomínky úžasného člověka, který ještě na Střední škole propadl horám, jak on sám říká propadl kameni a naučil se ho číst. Po vojně odjel do Tater, aby se tam stal nosičem na Téryho chatě. Kapitolu Nosič, ve které popisuje náročný výšlap s nákladem na zádech, kdy měl nabaleno kolem pětatřiceti kilo,( i když v období bez sněhu nosil i padesáti a dokonce i sedmdesáti kilové náklady), v kruté zimě, sněhové vichřici a hlubokém sněhu, jsem s ním doslova prožívala a fandila mu, aby to zvládl. Tenkrát mu naštěstí přišel naproti zkušený chatár, aby mu pomohl... Jiní, kteří ten den taky šlapali nahoru, výšlap nezvládli... Z Františka se stal zkušený nosič, horolezec a taky chatár na Téryho chatě. Jako chatár a záchranář horské služby si taky prožil svoje. Kniha je velice zajímavá a určitě stojí za přečtení.
Skvělá kniha, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Zprvu jsem se trochu lekla té objemné bichle, ale sotva jsem se začetla, bylo mi jedno kolik má stránek. Motivace skutečnými příběhy a událostmi je bonusem této knihy, některé se mi v průběhu čtení vybavily... Na dobu o které se v knize píše by se nemělo zapomínat, právě naopak...