Aan komentáře u knih

Příběh kriminálního rady Ladislav Fuks

Ladislav Fuks je můj oblíbenec a Příběh kriminálního rady mě nezklamal, i když je o něco jednodušší než třeba Mundstock nebo Mooshabrová. I v tomto románu oceňuji výborně vylíčené charaktery jednotlivých postav. Fanoušky detektivek možná rozuzlení překvapí. Fanoušky Fukse už asi méně.

4 25.07.2020 4 z 5

Anděl západního okna Gustav Meyrink (p)

Jedna z mála knih, které jsem odložila. Dala jsem jí s jistým sebezapřením poctivých 50 stran, ale příběh byl na můj vkus psaný příliš naivním způsobem. Všechno, co v textu nedává smysl, je vysvětleno zkrátka "magickým působením".
Z toho kusu, který jsem zdolala, bych ale řekla, že je to knížka docela vhodná pro mladé čtenáře (tak okolo 12 až 15 let).

25.07.2020 2 z 5

Příběhy Artura Gordona Pyma Edgar Allan Poe

(SPOILER) Na Wikipedii se píše, že Příběhy Arthura Gordona Pyma jsou Poeův jediný dokončený román. No neřekla bych; konec je dost otevřený, až jsem měla pocit, že Poe prostě nevěděl, co s ním, anebo ho to prostě přestalo bavit. Krom toho se zdá, že se Poe v psaní tohoto románu nějak ztratil. Jako by ho začal psát s určitou myšlenkou a určitým stylem a pak je z nějakého důvodu úplně opustil a změnil. Román je tudíž dost nesourodý. Je v něm několik částí, které se mi četly výborně a jsou prostě Poeovské, místy je ale text extrémně popisný, až nudný – v některých případech jsem se nemohla ubránit dojmu, že je to snad záměr a že se Poe rozhodl unudit čtenáře k smrti. A nebo neměl dost materiálu na vydání knížky, a tak ji uměle nastavoval popisy o "přiléhání lodi" atd. Pokud přesto někdo zvažuje přečtení, doporučuji vyhnout se vydání z r. 2013 (Dobrovský, edice OMEGA) je v něm naprosto nesnesitelné množství chyb a překlepů a navíc se vydavateli podařilo nějak knihu osekat o jeden z pěti obrázků (v textu je o něm zmínka, na stránku ani jinam už se ale zjevně nevešel).

1 25.07.2020 3 z 5

Žabci a filozofové Francis Scott Fitzgerald

Fitgeraldovy povídky jsem si půjčila z jistého pocitu kulturního dluhu vůči tomuto autorovi, kterého jsem nikdy nečetla a měla dojem, že bych to měla dohnat. Po přečtení několika povídek už pocit dluhu nemám, knížka je pro mě na samé hranici odpadu. Zná autor vůbec nějaký jiný typ hlavní hrdinky, než je devatenáctiletá, energická, drzá, bystrá, pochopitelně nesmírně krásná dívka, která rebeluje vůči dobové morálce a má pružnou chůzi? Plochost postav a spousty špatných přirovnání, kterými autor čtenáře permanentně zásobuje (jen v prvních dvou souvětích první povídky je dozvíme, že něco je "takové jako makové" hned čtyřikrát), předčí jedině dokonale tupý obsah těchto povídek, který si myslím v ničem nezadá s romány Lenky Lanczové.

08.12.2019 1 z 5

W aneb Vzpomínka z dětství Georges Perec

Perec je génius. Došla jsem k tomu závěru, už když loni přečetla Život návod k použití a teď nemám důvod názor měnit.
Ve W spojuje osobní vzpomínky s jako vždy do detailu promyšlenou fikcí a tu zase s historií s velkým há/kem.
První stránky můžou působit trochu matoucím způsobem, ale každý, kdo četl nějakou jinou Perecovu knihu nebo třeba Roussela, je připraven. Po pár stránkách (když si osvojíte pravidla hry), je W naopak úplně jasná a vlastně mě svou jednoznačností až překvapila (nikoliv zklamala).
Až ji dočtete, můžete se vrátit zase na začátek, jen pozor, ať neuvíznete v nekonečném kruhu čtení. Perec je génius.

2 01.12.2019 5 z 5

Africké dojmy Raymond Roussel

Přiznávám, že jsem ji nedočetla. Ale stejně mě nadchla. Číst tenhle román "normálně" – lineárně od začátku do konce – je to poslední, co potřebuje. Je to surrealistická věc, a je třeba k ní tak přistupovat. Snažit se ji chápat doslovně a pak být pobouřený tím, že nedává smysl, je podle mě chyba.

18.11.2019 5 z 5

Láska za časů cholery Gabriel García Márquez

Tahle knížka mi připadá spíš jako duch toho, čeho byl Márquez schopen v dřívějších dílech. Popis stárnutí a proměn manželského vztahu v čase je skvělý, ale rozvláčné vyprávění o různých sexuálních avantýrách Florentina je k uzoufání. Obecně by se dal ten román významně zkrátit, neuškodilo by to. Poslední kapitola s popisem zneužívání malé holky jejím starým poručníkem mě stála hodně sil, chtělo se mi zvracet. A slovo sex... ani jednou se v knize nevyskytne, přitom je ho plná. Místo toho jen eufemismus "láska".

4 18.11.2019 3 z 5

Na počátku bylo moře Tomás González

Námět teoreticky není špatný: rozervaný pseudo-intelektuál a jeho věčně zpruzená manželka opouštějí město, aby spolu mohli poklidně žít u moře, což samozřejmě nebude tak snadné. Jenže Gonzálesovu stylu schází nadhled a smysl pro ironii, které by tomuto námětu slušely, řekla bych, víc než ten popisný a poněkud melodramatický způsob vyprávění. Zvlášť to věčné naznačování blížících se špatných konců, které se vyskytuje snad v každé druhé kapitole (kniha jich má 38), začne být po jisté době skoro směšné. Kniha nicméně alespoň odsýpá svižným tempem a má krátké kapitoly, což podporuje rychlé čtení.

Kolem a kolem je to pro mě průměrná kniha, která nemá moc, co nabídnout. Za rok už asi nebudu ani vědět, že jsem ji někdy četla.

1 21.09.2019 2 z 5