WEIL
diskuze u autorů
Pseudonym by se u žijících autorů vůbec neměl vyskytovat, obzvláště ne veřejný.
Chápal by to v éře císařství či za socialismu, kdy nebylo dovoleno publikovat všem, ale nyní, kdy si každý může prakticky knihu vytisknout doma, tak nevím, proč užívat pseudonym.
1.) Eva H., pořádá kursy tvůrčího psaní, a je ochotná ho udělat i u Vás doma, když se Vás sejde deset, a dáte pár kaček dohromady.
2.) Eva H. má ráda svého posledního muže, moc si s ním rozumí, a je na něho právem pyšná.
Pěkné vzpomínání na časy dřívější, lidové zvyky a to lepší v rodinách se provozující.
1.) Populární zpěvačka obzvláště v 60. letech 20. století.
2.) Zaměstnána v Semaforu prý pro její pěkné nohy, jak jí říkal Jiří Suchý.
3.) Má doma manžela o čtvrt století mladšího, neb ona v manželství plní roli člověka co vydělává a on se stará o domácnost, psa apod.
4.) Je milá, zajímavě vypravuje, prožila si dost nemocí, a někdy velice pěkně vypravuje o tom koho poznala a co zažila.
1.) Nerad jezdil na besedy. prý mu tam lidi kladly stále stejné otázky a to ho s přibývajícím věkem unavovalo.
2) Obzvláště v 80. letech 20. století jeden z komerčně nejúspěšnějších spisovatelů v ČSSR.
Dítě z disidentské rodiny, nejdříve se vyučil řemeslu, až poté mohl odmaturovat.
V dětství a mládí nadějný sportovec, atlet.
Začátkem 90. let 20. století založil nakladatelství Archa, později skrz rodinné důvody se vrátil k práci novináře, byl roky šéfredaktorem deníku SME.
Jeden z mých nejoblíbenějších myslitelů, kterého prostřednictvím jeho knížek stále poznávám.
Pro mě je to především známý kreslíř. Čím se jinak zabýval, tak to už je jeho věc.
Autorka se snaží přes své knihy dostat do lidí historii a to formou nenáročnou, protože nechce po lidech a jejich vědomostech nic extra.
K jejím povídkám "Bohyně a jiné ženy" jsem se dostal koncem 80. let 20. století. Tehdy jsem je nebral, až později, po nabrání nové várky zkušeností s lidmi a vztahy mezi ženou a mužem jsem se k nim zase vracel a zjistil, že jsou odpozorovány ze života, jako by jen lidské charaktery a jejich projevy zapsala a předložila veřejnosti k přečtení.
Nejbližší jsou mi povídky E.H., knihy o jeho životě a především jeho bilanční vypravování - Pohyblivý svátek.
Vášnivý zájemce o záhady, podivné znamení a různé výstřednosti, to je taky Jiří Slavíček.
Měl obrovský talent na psaní leporel a za to je dodnes uznáván nejen v Belgii.
Jednak mistr české detektivky, navíc výborný scenárista společně s F. Vlčkem (např. Chalupáři).
Karel Kuča toho pro mapování hradů a zámků v ČR udělal strašně moc.
Díky jeho knížkám víme více než jen přijít k zřícenině hradu a nevědět co to torzo má za sebou.
Populární Slovenská herečka, známá i v České republice.
Populární asi hlavně komedii o nešikovných tatíncích a zodpovědných matkách a hravých dětech.
Na rozdíl od mužů, tak ženy často bojovaly o národní identitu přes kuchařky a vaření. Klidně Němcům naservírovaly českou kuchyň a když to Němci snědly, tak měli české ženy radost, že provedly posílení české hrdosti aspoň přes jídlo.
A tato autorka patří mezi ty osoby, které bojovaly jídlem proti Německé vládě a roztahování se po České kotlině.
Napsala velké množství učebnic, které každému mohou pomoci v jeho sebevzdělávání, případně pokud touží po nějakém dobrém výkonu v základní škole či u maturity.
Málokdo by řekl do této ženy, že je autorkou takového množství kuchařek, a že má v tomhle oboru tak široké zájmy.
Byly totiž časy, kdy jen překládala a překládala, ale to už je její minulost.