WEIL
diskuze u autorů
Autorka, která dělá práci, která je pro občany velmi potřebná a mnohem méně ceněná a využívaná, než násilí v jakékoli formě šířené.
Jako jedna z mála se trhla od cirkusového života a věnovala se něčemu jinému.
Není to v cirkusovém prostředí obvyklé, či dříve nebylo, ale jiné činnosti jí byly bližší a těm se stále věnuje.
Ještě když jsem poslouchal rozhlas a byl mladší, tak jsem měl rád její přístup k cestování a jak o místech, kde se vypravila hovoří. Podobně i o tom s kým cestuje a s kým rozhodně ne.
Díky televiznímu hře "Videostop" se mohli seznámit s vědomostmi Karla Čáslavského široké divácké masy. Vedle vědomostí ale umí i poutavě vypravovat, přitáhnout diváka k hlavně k českému filmu, jeho hlavním protagonistům, ale taky k němým obrázkům, při nichž vysvětluje oč se jedná či jak snímek vznikl.
Jako dítě jsem ho obdivoval, chtěl okusit to co on.
Než emigroval, tak byl v ČSSR velice propagovaný a vystupoval v řadě televizních pořadů.
Někdy člověk má hlad, ale nechce se mu vařit.
A tahle žena nám v takovém případě poskytuje recepty, jak rychle něco uvařit a nasytit se. No není to od ní hezké?
Velice populární autor detektivek, obzvláště z dostihového prostředí.
Co možná nevíte.
Když skončil u dostihového sportu, tak nevěděl co dělat. Někdo mu řekl, ať zkusí psát. Dlouho s tím nebyl spokojený. Jeho žena mu poradila. Piš to jako dopis někomu. A od té doby se výrazně jako pisatel zlepšil.
Odvedl záslužnou práci na portrétech našich předních herců, především ve 20. století.
Díky televizi znám Babicovy dobroty.
Kdo nevěří, že vařit umí, ten se asi na jeho pořady moc nedívá.
Bez dobrých kuchařek by náš jídelníček byl dost chudý.
A Zdenka Horecká je dobrou kuchařkou.
Na Norwich mám pěkné vzpomínky.
A díky těmhle vzpomínkám jsem rád, že i v Norwich se narodil autor jako Philip Pullman, který je oblíbený i zde v ČR.
Co možná nevíte.
Ondřej Sekora přivezl do ČSR ragby a doufal, že se zde stane podobně populárním sportem jako v Anglii či Walesu. tenhle sport se zde uchytil, ale pouze okrajově.
Řada ilustrací, které O. Sekora nakreslil, tak tak je v nich šišatý ragby míč, právě na podporu a propagaci tohoto sportu.
Na čas to byla velice populární slovenská televizní hvězdička.
Později se začala víc věnovat psaní.
Dneska mi zmizela z očí, snad je zdravá a má v sobě hodně síly a chuti ještě napsat něco o chlapech.
Od jisté chvíle mě tenhle člověk začal moc zajímat.
Jelikož se ale v praxi ukázalo, že jeho hypotézy a experimenty z 60. let 20. století obecně neuspěly, tak se vrhl jinam, začal pracovat na jiné problematice, ale holotropní dýchání, které zaváděl jako náhradu za LSD, tak je v medicíně jen okrajovou léčebnou metodou. Dá-li se vůbec o léčebné metodě hovořit.
Nicméně je pro mě člověkem, který nejen žije ze zavedených praktik medicíny, ale sám hledá a zkoumá, až se logicky skrz svůj věk už názorově ustálil a nemá moc pokračovatelů, což je škoda.
Průběžně ho sleduji od svého dětského věku.
Jako dneska už muž ve středních letech u něho obdivuji, že tolik let se vydržel věnovat tak úmorné práci jako je kreslený vtip a to úspěšně reagoval na atmosféru ve společnosti, ať už v Dikobrazu či ilustracemi k různým knihám (např. F.R.Čech - Z mého života), nebo v různých novinách.
Zajímavý svými myšlenkami, hlásí se k němu jako ke svému učiteli Václav Bělohradský, pro mě ještě zajímavější osoba ve smyslu, že jsem si od něho víc pro sebe uzmul.
Jeho vypravování kde co zažil jsem měl vždy rád. On ale cestoval v době, kdy svět byl ještě dost jiný a pestřejší než je dneska, kdy globalizace zasáhla i etnika, kde by se to před pár desetiletími neočekávalo.
Osobnost, kterou vlastně málo většina lidí už dneska zná.
Tedy jeho výchovné metody, ty dobré, to se ve školství neusadilo, bohužel...
Musel skrz svou víru odejít do exilu. Kdo by to dokázal dneska?