František Langer

Vlastním vydání Psa druhé roty ze dvacátých let s autorovým podpisem (!), ke kterémužto pokladu jsem přišla kuriózním způsobem: zabavila jsem knihu v knihovničce rekreačního střediska, kam jsme jezdívali každý rok a kam lidé odkládali nechtěné a staré knížky. Prostě se mi ta knížka líbila a říkala jsem si, vezmu si ji domů a časem ji třeba vrátím. Časem jsem místo toho našla knihovničku barbarsky rozhrabanou a jednu z jiných knížek, kterou jsem v některém z předchozích let hltala a rozřezávala dosud nerozřezané listy (a to se prosím po letech ukázalo, že muselo jít o vydání ze čtyřicátých let, protože jindy u nás ta knížka nevyšla!), našla roztrhanou na několik kusů a rozházenou po celé místnosti tak, že už jsem ji nedala dohromady... I zatvrdilo se mé srdce zlodějské a všechny knížky, které jsem odtamtud kdy odvozila, jsem si sobecky nechala.

Po letech jsem Psa druhé roty znovu otevřela a zůstala zírat na to, jaký poklad jsem to tehdy v mladickém nadšení z příběhu zachránila. Vůbec jsem netušila, že tam ten autogram je: jak jsem to četla, titulku jsem přeskakovala rovnou k první kapitole.

Tak to byl příběh o tom, jak se Langerův podpis dostal na Wikipedii. :-)