Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1213
1213
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Téma holocaustu se někomu může zdát už tisíckrát omleté. I když v příběhu sehraje důležitou roli, autorka se ho dotýká jen okrajově. Nevysvětluje, tak nějak počítá, že už všichni dobře vědí, co se dělo v Osvětimi apod. Mě kniha absolutně nadchla, nejlepší za několik měsíců. Příběh byl velmi napínavý, četlo se jedním dechem. Není nic, co bych knize vytkla. Pokud někdo může doporučit stejnou nebo alespoň podobnou knihu, bud velmi ráda.
Rozhodně velmi osobitý styl, bohatá slovní zásoba a schopnost popsat příběh v měnících se prostředích. Velmi oceňuji skvělou kvalitu prvotiny, na níž se nepochybně podepsala i léta studia autorky na UK. Velká škoda, že nestihla napsat víc knih.
Velmi zajímavá kniha psaná v duchu postmodernismu. Střídání dějových linií, času (současnost a retrospekce), forem (vyprávění, deníky, dopisy). Pomalé rozplétání osudu vypravěčovy matky Ráchel, která prošla koncentračním táborem. Příběh, který chytne za srdce. Za sebe mohu knihu vřele doporučit, rozhodně to ale není odpočinková četba.
Těžko se nacházejí slova přívlastků, která by vystihovala mimořádnost autorčiny kreativity. Čtu, je půlnoc, říkám si, ještě chvíli a ve čtyři dočtu, sedím na pelesti postele a rozjímám. Žádný suchý realismus, pouze nepojmenovatelný estetický prožitek a dojetí. Obdivuhodná propracovanost díla a literární styl dodávají obsahu punc autentičnosti a dynamiky.Jak jsem řekl: mimořádná kniha mimořádné autorky.
Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou….Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý…Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se „tohle“ mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.….
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť? Ano. Vím. Nebetyčná škoda talentu…….…..
Nádherně napsaná, bohatý jazyk, psychologické prokreslení postav, na podkladě skutečných událostí 2. světové války, zajímavá fakta i např. o předválečné rozvíjející se firmě Baťa.
Vyprávění začíná v zásadě lehce a nevinně, ale jak jde děj kupředu, čtenář za tou prosluněnou lehkostí začíná tušit přicházející katastrofy. Autorka si pohrává se (skoro až básnickým) stylem, časem i prostorem a já jsem naprosto podlehla kouzlu této knihy.
Od začátku příběh člověka chytne a nepustí. Vtáhne Vás do děje a za chvíli prožíváte šťastné i tragické chvíle spolu s hlavními postavami.
Kniha ve mne zanechala hluboký dojem a ještě dlouho do noci jsem nad tím vším musela přemýšlet.
Tematika holocaustu - vždy strhující, ale zde vynalézavě "obarvena" např. vzpomínkami na Indii. Při čtení jsem zažila jak husí kůži, tak slzy v očích, a dokonce i pocit hlasu, který ve mně křičel "to přece není fér". Na druhou stranu se mi ale před očima otvíral i mnou ne příliš vyhledávaný svět Indie, její kultura, chutě, barvy. Čtivé, silně emotivní, otevřené, opakovaně "dech - beroucí" - doporučuji.
Baťův Zlín, Indie, 2. světová válka... Knihu jsem četla doslova jedním dechem, byla opravdu výborná. Škoda autorky, která tak předčasně zemřela...
Kniha, kterou jsem s eproplakala až do konce. Emotivní příběh, a jak píše na konci knihy pedagog H.A. - skvěle propracovaná prvotina.
K téhle knize musím říct,že mně velice ‚zasáhla‘. Velice silně a procítěně napsané dílo. Při jejím čtení jsem ztrácel realitu současnosti…Vše se mi ‚vrací‘ a já se ptám jestli to chci nechat doznít a vyhrává ano…Autorka má můj veliký obdiv,kolik musela zpracovat podkladů aby postavy prožívali vše v reálné době a autentických okamžicích doby. Kniha je psaná krásným,čistým,procítěným jazykem. Jedno vím jistě,až bude ta správná konstalace vezmu tu knihu opět do rukou a nechám oči plout…Zvuk slunečních hodin ve mně bude ještě dlouho znít…
Nemohu se ubránit dojmu, že v knize je toho skloubeno až moc a že mnohé z toho jsem už někde četla (což mi potvrdil i seznam autorčiných zdrojů). Oceňuji vcítění se do jednotlivých postav, vykreslení jejich charakterů a myšlení. To ostatní je ukázka dobře zvládnutého jazyka a řemesla kolážisty.
Neskutečné! .. překrásné! .. tak silné, smutné. Jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla. Ještě teď mám sevřené hrdlo.
České autory moc nečtu. Vlastně skoro vůbec, ani nevím proč. Ale tohle je ... prostě pecka! Kdyby mě někdy někdo nutil postavit Top 10, byla by tahle knížka hodně vysoko, je napsrto vynikající. Nádherný příběh, krásná čeština ...
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Nadherna knizka. A o dost lepsi nez Vyhnání Gerty Schnirch. Rada se k ni vracim a kdyz jsem ji cetla poprve, tak jsem se neubranila slzam.