Zrůda
Nacuo Kirino
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120906/bmid_zruda-FOw-120906.jpg
4
155
33
Dokonalá psychologická sonda do duše dnešních japonských žen a zároveň vynikající detektivka, jejíž vydání v Americe bylo kvůli šokujícím a provokativním scénám podstatně zcenzurováno. České vydání v plném znění. Juriko a Kazue, které si na střední škole začaly vydělávat prostitucí, byly v průběhu jednoho roku zavražděny stejně brutálním způsobem. Jejich tragický osud líčí a komentuje Juričina o rok starší sestra: postupně odkrývá souvislosti, jež mezi oběma vraždami vyvstávají, „detektivní“ rovina děje však stále více ustupuje intimní zpovědi vypravěčky – z jejího popisu událostí a snahy dobrat se motivace Juričina a Kazuina jednání a pravdy o jejich smrti začne čím dál zřetelněji probleskovat obraz vypravěččina myšlení a pocitů, jejího vztahu k rodině a společnosti i jejích názorů na prostituci nezletilých, jednoho z nejaktuálnějších a nejpalčivějších problémů moderního Japonska. Obraz bolestný, pokřivený, bizarní…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Gurotesuku / グロテスク , 2003
více info...
Přidat komentář
Jedna ze sester ie zrůdně krásná, druhá ji závidí tak moc, že ji nenávidí. Která z nich je ta "zrůda"?
Můžu říct, že hodnotím pouze první polovinu knihy, druhá mi přišla odlišná a nenavazující. Je to škoda, protože mě vážně bavila.
Jméno vypravěčky se nedozvíme, jelikož žije ve stínu nádherné mladší sestry Juriko. Je tím zakomplexovaná, říká ji zrůda. Poznáváme vypravěčku skrz její retrospektivní vyprávění o své škole, a zjišťujeme, že její myšlenky nejsou tak úplně v pořádku. Je trochu sociopatka a sobecká, předstírající přátelství s Kazue a je zlomyslná.
V příběhu se dozvídáme i o dalších jejich "kamarádkách" a osudech. A zároveň nad románem visí nejdůležitější myšlenka - kdo spáchal 2 vraždy, z nichž obě obětí byly ženy, které byly v blízkozsti vypravěčky? Komu můžeme věřit, kdo nam lže? A kdo je vlastně zrůdou?
Mí Japonci mi rozumějí. Neobyčejně zvláštně napsaný příběh. V jednotlivých částech a událostech vyprávěný v podstatě ze čtyř až pěti různých pohledů. Hodně mnohovýznamová záležitost, může to být vhled do niter a nakoukání za oponu jedné kultury, břitká a nekompromisní sociální kritika ale i podmanivá studie lidské zrůdnosti (opět hned v několika variantách). Zvláštní, zajímavé, poutavé, místy až šokující, zvláštním způsobem úchylné a podněcující. Příběh, který jakoby postrádal pozitivní a idealistický náboj a seká to padni komu padni.
"A tak si tedy sbalím svou nenávist i zmatek a vyplouvám nebojácně vpřed."
Kniha byla napsaná velmi poutavě, dobře se četla a text poměrně rychle ubíhal až do poloviny knížky. Pak bohužel za mě trochu zásek. Přišlo mi, že zprávy ze soudního procesu jsou zbytečné a nezajímavé. Ale jinak velmi zajímavá a obohacující knížka.
(SPOILER) Tak tohle mě vůbec nenadchlo. Vztahy v rodinách mě docela šokovaly a ve škole to bylo stejně hrozné. Každá chtěla být nejlepší a nakonec skončily všechny stejně. Jako prostitutky. Žádnou z postav si nejde ani oblíbit. Čekala jsem něco jiného.
Knihu jsem nakonec s obtížemi přečetla, ale nijak mě neuchvátila, špatně se četla a většinu času jsem měla pocit, že je o ničem...
Na knize mi přišlo zajímavé, že příběh je vyprávěn ženou, která vidí zrůdu ve své krásné sestře. Postupem času se však ukazuje, že ona zrůda je vlastně sama vypravěčka. Hezká ukázka toho kam může člověka dohnat závist a sebelítost. Kniha se mi nezdála provokativní a už vůbec ne šokující. Konec byl malinko předvídatelný, ale i tak se mi celkem líbila.
Zrůdu mi doporučila manželka, když jsem hledal knihu se kterou strávím čas na letošní dovolené, jinak bych se k ní snad nikdy nedostal. Nikdy předtím jsem nečetl dílo japonského autora, pouze jsem viděl několik filmů, které se stejně jako příběh Zrůdy odlišují od běžných bestsellerů, na které jsme v Evropě zvyklí. Autorka věrně popisuje japonské prostředí, metropoli a zvyklosti tak, že jsem si chvílemi připadal jako na návštěvě v zemi vycházejícího slunce. Příběh poutavě popisuje životní osudy několika postav v chronologickém stylu tzv. "PULP FICTION" (odpusťte, že neznám ten správný výraz). Chybělo mi napětí a překvapení, které jsem marně očekával s blížícím se koncem, jenž je předvídatelný, a příběh mě nedokázal strhnout, přesto jsem rád, že jsem poznal dílo japonského autora, a tedy i jinou mentalitu. Myslím, že příběh nám nabízí poučení, že nikdo by neměl závidět druhým, jelikož chorobná závist dokáže z člověka udělat zrůdu.
Absolutní zklamání..
Většinou se mi i špatnou knihu podaří přečíst, protože mě aspoň zajímá, kam se bude ubírat. Ale po nějakých 300 strankách (utrpení a špatných pocitů) mě nezajímalo už vůbec nic. Ze začátku mi přišlo chytré udělat z hlavní hrdinky/vypravěčky záporně laděnou postavu, ale časem se to omrzelo a vzbuzovalo jen negativní pocity. Nehledě na to, že všechny zásadní informace se dozvíte už na začátku knihy a chvílemi je to tak zmatečné, že byste raději hodili knihu do kouta. Já ji nakonec odložila s klidem a vlastně s ohromnou radostí a úlevou, že už se k ní nebudu vracet.
Mám pocit, že ten kdo dělal propagaci této knize ji vůbec nečetl. Tato kniha okolo detektivky ani neprošla. "Sonda do duše japonských žen" to nechápu, protože v knize jsou 4 hlavní postavy a jestli podle nich máme soudit všechny ženy v Japonsku, tak by nás autorka měla zažalovat. Provokativní scény jsem nenašla. Pokud budu brát knihu aniž bych četla českou propagaci. Hlavní hrdinka zahořklá, chladná - bude vás štvát do morku kostí. Její sestra (o které hlavní hrdinka vypráví) vám začne být vlastně sympatická. No upřímně knihu nemůžu doporučit. Je čtivě napsaná, ale děj je nezáživný a vlastně mate pocit, že "k ničemu" nerozesměje vás, nerozbrečí, bude vás akorát štvát povrchnost a zlá povaha hlavní hrdinky. Konec (Deník Kazue) to už mám pocit, že autorka se snažila dodržet předepsaný počet stran, nebo nevím. Zbytečné a naprosto nezáživné. Konec směšný až absurdní...věřím, že tohle není Japonsko.
Dočetla jsem ji s velkým sebezapřením a očekáváním velkého konce... Nepřišel... :-(
Chtěla jsem vědět, jak píšou a myslí Japonci. Hm. Doufám, že takhle nepíšou všichni. Knížka neobyčejně nudná, pár kapitol jsem se upřímně snažila, ale nebyl důvod číst dál. Nuda, nuda, nuda.
Konečně jsem po velkém úsilí knihu dočetla. Vůbec mě nijak neoslovila,děj se mi šíleně táhl a jen ten konec mě trochu překvapil,jinak nic. Hlavní hrdinka byla zahořklá,sebelítostivá,jen ty deníky trochu tu knihu oživily. Jelikož nemám ve zvyku knihy nedočíst,tak jsem se hodně přemáhala,abych se dobrala konce. Rozhodovala jsem se mezi 3 až 2 hvězdičkami,ale nakonec jsem dala 3 a to jen díky těm deníkům..
Není to thriller ani detektivka už vůbec skandální kniha kterou je třeba cenzurovat.Je to román z Japonska a o životě tam. Dějově rozdělený poutavý a čtivý.Líbilo se mi to stejně jako Out.Ten konec nečekaný...Kde jsou další knihy přeložené .Autorka píše velmi dobře.
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Nejen že báječně vykresluje postavy, ale také japonskou společnost a kulturu. Nemám naprosto nic, co bych mohla této knize vytknout.
výborná kniha -mimochodom čítal som anglickú verziu GROTESQUE a cenzurou je tam vynechaná pasáž kde sa predáva Jurio.
Ze spousty knih, které jsem přečetla, zůstane tato nedočtená.. Nenechte se zlákat slovy: "SKANDÁLNÍ ROMÁN - V AMERICE ZCENZUROVÁN, ČESKY V PLNÉM ZNĚNÍ" .. po asi 120-ti stránkách jsem četbu vzdala.. Kniha mě zaujala pouze anotací, příběh nejspíš je zajímavý, ale autorka by si musela odpustit spoustu nesmyslných vět a frází.. ZA SEBE BOHUŽEL DOPORUČIT NEMOHU !!!
Nejdřív sem četl Out a s té knihy sem byl úplně nadšený a možná proto na mě po přečtení této knihy dýchlo zklamání... Autorka umí báječně popsat bezútěšný život Japonských žen, ale přece jenom to možná chtělo udělat ten příběh trochu více smysluplnější....
Láká Vás nálepka toho, že kniha byla cenzurována v Americe kvůli pohoršujícím scénám? Toužíte po přečtení knihy jen proto, že jste zvědaví na sex. scény? Pak tu knihu NEOTVÍREJTE!
Při čtení této knihy jsem si připadala jako loď plující na hladině rozbouřeného moře plného zloby, nenávisti, žárlivosti a chaosu. Žádný přístav ani mys Dobré naděje, jen hnus a znechucení. A kniha přitom zas tak špatná není.
Ano, styl je jednoduchý, až primitivní. Zápletka žádná, jen jakési suché vyprávění osudů pár lidí, jejichž život se se vzájemně prolíná. Ale tam kdesi hluboko pod povrchem, pod zaprášeným haraburdím, je náznak jakéhosi pokladu.
Co mě zaujalo byly ty myšlenky hl. postav. Autorka si dala skutečně nesnadný úkol, nějak objektivně zanalyzovat současnou japonskou společnost týkající se žen a vytáhla na světlo světa hnus a špínu, tedy nic pěkného. I samotné hodnocení žen, kdy hodnotily sami sebe, krásně ukázalo ten jakýsi odmítavý postoj přiznat si pravdu, podívat se jí do očí, a raději si dál nalhávaly smutné, ale krásně znějící lži. Ale tohle už není typické pouze pro Japonské ženy...
Vlastně jsem od knihy nic neočekávala, natrefila jsem na ni náhodou, když jsem si jinou knihu nechala doma a neměla jsem nic na čtení do vlaku. Ale dostala jsem za to mnohem víc. Minimálně zajímavé okénko do duší narušených žen.
Štítky knihy
sex Japonsko vraždy japonská literatura prostituce nenávist osudy lidí incest střední škola společenské rozdíly
Zrůda
Od knihy jsem čekala daleko víc... pro mě nuda :-)