Žoldnéři fantasie: Tango s upírem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Milovníci fantasy mohou ochutnat novou krev žánru. Ve vášnivém tangu s upírem s každým krokem vstoupí do nového světa. Poznáte tajemnou královnu Odiinreon s perleťovou maskou. Soudce Iwakuru, nedoučeného mága a ochránce města Egami, vyšetřujícího záhadné vraždy. Upíry v pražské tančírně – a Lovce, kteří si na ně ostří kolíky. Oběšenou dívku hledající pomstu a majordoma Smrti. Konstruktéra vzducholodí a vzdušného piráta, jemuž se věci poněkud vymkly z rukou. Rusalku běžící o život, již podle proroctví může zachránit jen muž s bílou holí. Mrazivou hrobku fénixů. A slunce, které dnes ještě zapadá nad Atlantidou! Žoldnéři fantazie jsou znalí svého řemesla…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34603/zoldneri-fantasie-tango-s-upirem-34603.jpg 321
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Žoldnéři fantasie: Tango s upírem

mozkit
19.08.2020

Moje první kniha ze série. Celkově pro mě hodně průměr. Něco slušný, něco mě nebavilo. Z celý knihy mě nejvíc bavil hostující Míla Linc. To bylo parádní. Každopádně půjdu prověřit další díly Žoldnéřů.

Skeeve
25.09.2015

Jak jsem již psal u nedávno přečtené knihy, či sborníku, abych byl přesnější, "Kadeti fantasie" - těžko hodnotit knihu jako celek jinak, než výpočtem průměru z hodnocení samotných povídek. A tak jsem to i udělal. Sice mi vychází ještě méně než tři hvězdy, ale nechci celý svazek poslat do háje kvůli pár (z mého pohledu) příšerným povídkám. Mezi jedenácti povídkami jsem našel čtyři, které byly pro mě opravdu "náročné" (to abych znovu neopakoval, že byly děsné, příšerné). Ale asi někoho oslovily a jsou tu. Dále tři povídky, na které jsem tu narazil, byly pro mne opravdovou perlou a skvostem a díky tomu jsem si i snad do budoucna rozšířil zase obzory, kam se budu vydávat, jakým směrem, při hledání nových příběhů a knih. Další práce těchto autorů si musím někde sehnat. A ostatní povídky...? Inu, mrkněte se na ně v "záložce" povídky a uvidíte sami. Nebo ještě lépe - povídky si přečtěte a ohodnoťte je.

Jinak krom povídek samotných najdete na konci knihy (jak jste se mohli jistě dočíst i v jiných komentářích), i takový "doslov" od Leonarda Medka ("Potkat v Praze upíra") a Ivany Kuglerové ("Za vším hledej upírku").


Eslem
19.09.2013

Pro mě jednoznačně nejslabší ze čtyř ročníků Žoldnéřů. U Barocca dost skřípalo zpracování, názvem počínaje, a děj místy nudil, i když například provázanost s písní se mi líbila. Svíčka hasnoucího plamene byla z celého sborníku nejzajímavějším experimentem, ale nepřišel mi úplně zvládnutý závěr a té poetičnosti bylo taky nadmíru. Moc pěkně napsaný byl Sluneční kruh, kterému u mě uškodilo tisíckrát omleté téma ztráty blízkého člověka v kombinaci s upíry (tím spíš ale věřím tomu, že slovo upír v názvu sborníku táhne). Další dvě povídky byly ve stylu neurazí, nenadchne, snaživě poetická V. Mayerová mě opět neoslovila vůbec, naopak dost emocí přišlo se psem a vlkem, kdy mě nepříjemně překvapil D. Tučka – snaha rozšířit si autorské obzory se mu tentokrát vážně nepovedla, počínaje čokoládou coby psím pamlskem. Svou přítomností ve sborníku dost udivuje Dnes naposled, které je rozhodně spíš než povídkou jen z kontextu vytrženou kapitolou bez špetky nápaditosti a v závěru nikam nedospívá. Z celé knihy mě opravdově potěšily jen poctivě fantazácké Z popela J. Strnadové a pojednání (byť) o upírech L. Medka.

Sirtlan
27.04.2013

Přiznám se, že mám z té nihy velmi rozpporuplné pocity. Jistě je to hodně dáno tím, že jsem velkým příznivcem starých Drakobijců a tahle kniha je proti nim tak... obyčejná. Nevím jak to říct jinak. Je to stále sborník ze stejné soutěže jistě, ale víte co? Na konci už není ten doslov Michaela Bronce. A přiznám se, že mě to naštvalo, měla jsem je hrozně ráda. Takhle to pro mě hodně snižje kvalitu knihy někam k obyčejným sborníkům, kterých je dvanáct do tuctu.
Pokud mám hodnotit kvalitu jednotlivých povídek, je to dost těžké. Svíčku hasnoucího plamene od Jany Poláčkové jsem nepochopila, prostě jsem se v tom ztratila a utopila. Ale bylo to zajímavě napsané.
Z toho zbytku bych vypíchla tři, které mě svým způsobem opravdu zaujali.
Kouzelný příběh Veroniky Mayerové Vyvaruj se řeky mě oslovil stylem vyprávění. Dost mi to připomnělo Ondřeje Netíka. Zaujalo mě vyvrcholení a závěr, líbila se mi postava slepce, ale na můj vkus to někdy příliš spěchalo.
Pohádkové Barocco Ludmily Müllerové bylo úžasně napsané. Mám moc ráda kombinaci verše s prózou a závěr mě na chvilku prostě posadil a donutil přemýšlet jen nad těmi pár slovy. Rozhodně úžasný nápad.
Ale naprosto nejvíc mi asi uvízlo v hlavě Dnes Naposled Scarlett Rauschgoldové a její Rheina Naginore. Nevím čím se mi tahle povídka tak zapsala do hlavy, ale rozhodně ji doporučuju, místy se mi hůř četla, ale takové to "něco víc" v sobě, z mého pohledu má.
Ostatním povídkám věnuji každé jen pár slov, neb k některým opravdu nemám příliš co říct. Seřezené jsou od těch které se mi líbili nejvíc k těm, co se mi líbili nejméně
Jindřich Rohlík - Sluneční kruh - Líbil se mi nápad s tím hudebním nástrojem a hrátky s charaktery postav
Tomáš Bandžuch - Na každém z možných světů - Vím, že se mi to docela líbilo a dobře se to četlo, ale nemělo to v sobě nic, čím by se mi to opravdu výrazně zapsalo do paměti.
Daniel Tučka - Mezi psem a vlkem - Pro mě, co se bojím i Čaroděje ze země Oz dost hororové, ale kupodivu jsem to i přes svou nelásku k hororům dočetla dokonce. Pořád jsem tam čekala nějakou, alespoň malinkou point či sdělení, ale nic jsem nenašla. Ale něco to do sebe má, minimálně styl psaní autora a jazyk je velmi... zaujetí hodný.
Janina Strnadová - Z popela - Zajímavá atmosféra.
Jan Žlebek - Dlouhý den Sebastiana Tournetta - Sympatická hlavní postava tomu strašně dodává, od autora je to první věc co jsem četla, ale pravděpodobně se podívám po něčem dalším.
Lucie Lukačovičová - Strom života, plody smrti - Mám ráda tuto autorku, ale tohle mě naprosto nezaujalo.

Míla Linc - Stříbrná spravedlnost - hostující povídku jsem si úmyslně nechala nakonec a mimo. Mám ráda Mílu Lince, i když přiznám, že třeba celkem stará Noc Šibalů se mi líbila mnohem víc než tohle. Přesto moc hezká povídka, místy mi to připadalo trochu satirické a rozhodně to něco říkalo.

Leonard Medek - Potkat v Praze upíra, Ivana Kuglerová - Za vším hledej upírku - tematické články se zajímavými informacemi. Dodatky Michaela Bronce mi to nenahradilo, ale i tohle mělo něco do sebe.

Na závěr bych řekla - něco je velmi neotřelé, ale jinak z mého hlediska takový šedý průměr na trhu. Přesto jsem ráda, že tu knihu vlastním a pravděpodobně se k ní někdy vrátím.