Život je nádherný
Tereza Boučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306402/bmid_zivot-je-nadherny-TQN-306402.jpg
4
233
63
Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.... celý text
Přidat komentář
Mnohem lepší než Rok kohouta. Život je někdy nádherný, ale většinou přesně takový, jaký jej paní Boučková popisuje. Ten popis martyria na úřadech by si měli přečíst na MPSV. Velmi oceňuji též popis světových událostí té doby, které si tak čtenář může lehce připomenout.
Přesně popsaný život, věřila jsem každému slovu. Moc pěkně vylíčené pocity dospělé dcery, která pečuje o svou nemocnou matku, ta tíha, smutek i trochu vzteku a samozřejmě boj se sociálním systémem. K tomu všemu adoptivní děti, které se nevyvedly. Knížka je to velice čtivá a hodně osobní.
Četla jsem všechny knihy paní Boučkové, ani tahle mě nezklamala. Píše upřímně, z hloubi duše. I když to není vždycky veselé čtení, je to "doušek čisté vody" a mám z něj vždycky hezký pocit. Knihu život je nádherný jsem začala číst večer a přečetla jedním tahem.
Jsou to knížky, ke kterým se mohu vrátit. Zaslouží si nominaci na Knihu roku.
Přes ukřivděnost, která v autorce stále hluboko dřímá a se kterou se nemůže vyrovnat (otázkou zůstává, zda je to vůbec možné) se dostaneme do průřezu jednoho roku v jejím rodinném životě, který se však úzce prolíná s reálnými událostmi kolem. Autorka čtivě popisuje, nepřikrašluje, trpí a s ní její osud prožívají čtenáři. Pokud jste ve fázi, kdy spíš potřebujete postavit na nohy, máte dvě možnosti - knížku si přečíst a zhodnotit, že všude je něco (pro optimisty), přípdaně knížku po přečtení odložit s tím, že život je opravdu v některých svých podobách hodně syrový.... (ta pesimističtější verze)... A pokud jste v období, kdy je vše OK, zarazí vás, že to tak opravdu být nemusí...stačí lusknout prstem a vše je jinak...
Opět nemůžu dát jinou známku, než pět hvězdiček. To je tak opravdová kniha, upřímná, přesná! Nic nepřikrášlující, ale přesto i optimistická. Nefňukat, sebrat se a vstát. Pasáže o mamince jsou okopírované ze života, tak to opravdu je. A skvěle se čte. Autorka je formát!!!!!
Tahle knížka se mi zdá smutnější a depresivnější než Rok kohouta, samá nemoc, smrt..ale je to holt život.. I přesto jsem si hezky početla. Terezu Boučkovou mám ráda.
Je to moje první kniha od této autorky a jsem mile překvapená. Nečetla jsem její knihy, asi proto ,že autorka žije v místě, kde jsem prožívala své dětství a mládí s rodiči, kteří mě již oba opustili. Paní Tereza má můj hluboký obdiv i přes veškeré životní trable s kterými se s námi v knize podělí zůstává svá-idealistka ,která věří v dobro a v nádherný život. Určitě si přečtu i další její knihy .
Kniha mě oslovila stejně moc jako Rok kohouta, je silná v deníkových záznamech, komentářích k soudobému dění, k osobnostem, starostem i radostem. Každou knihu si od ní moc ráda přečtu, protože ve mně prostě našla fanouška, cítím s ní, rozumím jí a někdy si své osobní prohry a démony tak neberu, protože je tu někdo, kdo to cítí podobně. Při čtení jejích knih mám pocit, že v tom nejsem sama, že nejsem tak divná, tak mimo, tak příšerná. A i jako člověk je úžasná.
Nečtěte Boučkovou, když máte sklony k depresím. Ona vlastně nepíše romány, ale popisuje svůj život. Zjistila jsem, že na čtení této knihy právě teď nemám prostě sílu.
Už odvahou napsat a vydat Rok kohouta si mě Tereza Boučková získala a po přečtení této knihy ji navíc obdivuji. Moc mě potěšila zmínka o Haně Androníkové.
Mám moc ráda autorčin styl psaní. Nepřekonatelný Rok kohouta a skvělé Šíleně smutné povídky tato knížka ale nepředčí - je mnohem smutnější, rezignovanější a odevzdanější. Chybí to vzácné koření, které v sobě Tereza Boučková tentokrát asi nebyla schopna vydolovat - nadhled, sarkasmus a sžíravý humor. Není divu, tíha okolností je taková, že někdy prostě energie nezbývá. Moc přeju, aby se nejhorší období překlenulo (i když to asi chvíli potrvá) a vrátil se ten správný esprit, pro který její knížky milujeme.
Boučková píše dobře, je to čtivé a zajímavé, když si čtenář může připomenout docala nedávné události na české kulturní i politické scéně. Text má spíš charakter deníkových záznamů, postřehů, které by bylo možné publikovat jako sloupky kdesi na internetu nebo v časopise. Té knize ale podle mého názoru ještě něco málo chybí a bohužel hodně přebývá (ta věčná ukřivděnost!).
Romanovy deník. Navazuje na Rok kohouta. VYborně napsáno. Dá se pochopit skoncování s nenapravitelnymi adoptivními syny, kéž by má dcera jednou takovou dcerou jakou je ona v tomto románu ke své matce s počínajícím Alzheimrem. Zároven pečující a laskavá zároven tolerantní.
Pro mě kniha roku. Obdivuji paní spisovatelku, že umí odhalit své emoce a být v psaní velice upřímná. V knize jí knihkupce vytýká, že píše o svých adoptivních synech. Má právo o nich psát, má právo psát o svém životě, má právo mluvit pravdu.
V knihách o svém životě je paní Boučková mnohem lepší než v povídkách.
Opět skvělá kniha, plná emocí - smutku i radosti. Mimo jiné autorka inspiruje, co dalšího číst. Rozhodně doporučuji ke čtení!
Knihu jsem přečetla za neděli. Paní Boučková píše čtivě, nutí člověka k přemýšlení. V knize popisuje svůj život po odchodu obou adoptivních synů i svoji vnitřní bolest ze zklamání, které jí oba způsobili. Jejich sestupnou cestu dolů jsem očekávala a tak jsem víc prožívala vztah dcery a maminky, která bojuje s postupující alzhaimerovou nemocí. Je deprimující pozorovat milovanou bytost, které se nedá nijak pomoci a jistě se toto téma dotklo i mnoha čtenářek. Doporučuji přečíst.
MámTB ráda, je mi blízká svými názory, způsobem života, i jinak. Její nová knížka mě proto potěšila. I když není psána jako deník, je to takový záznam jednoho roku, s návraty v podobě vzpomínek do dob dřívějších. Přeju jí jen to nejlepší. (A navíc je neskutečně moc podobná mojí dávné kamarádce).
Štítky knihy
autobiografické prvky české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rok kohouta |
| 1990 |  Indiánský běh |
| 2016 | Život je nádherný |
| 2013 | Šíleně smutné povídky |
| 2020 | Bhútán, má láska |
Kniha Život je nádherný je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 356x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 121x |
| Chci si koupit | 19x |
Ač se mi kniha jevila trochu povrchnější než Rok kohouta, opět smekám před autorkou, jak otevřeně se dokáže podělit o události, které přináší život - především stárnutí a duševní nemoc matky, se kterou měla dle předchozích knih spisovatelka velmi blízký vztah. Jsem ráda, že jí život přinesl i určité smíření - jak v pohledu na život adoptivních synů, tak ve vztahu s otcem i bývalým přítelem maminky V. Havlem. Snad i díky tomu jí živvot může připadat skutečně nádherný. Moc jí to přeju.