Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6966
1392
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Nevím, proč jsem se knihám Kateřiny Tučkové tak dlouho vyhýbala - snad proto, že jsou tak oblíbené a já se bála, abych nebyla zklamaná. Po poslechu audioknihy Žítkovské bohyně v podání Terezy Bebarové a Miroslava Táborského, ráda uvádím, že jsem se bála zbytečně, protože tento příběh jsem si nadmíru užila.
Autorka přichází s tématem, které v literatuře nemám takřka vůbec načtené - kromě Šeptuch od A. Sabuchové a Kladiva na čarodějnice od V. Kaplického jsem asi nečetla nic, co by se byť aspoň okrajově zabývalo "čarodějnicemi", léčitelkami či něčím podobným - aspoň si to nijak zvlášť nevybavuju. V tom vidím jeden z plusů, které v tomto případě vidím téma pro mne neokoukané a vlastně nové.
Navíc zasazení do našeho českého (resp. moravského prostředí a do historických událostí druhé pol. 20. století z toho dělá neuvěřitelně poutavý historicky laděný příběh s určitým nádechem magie - něčeho, co nás přesahuje.
Autorčin způsob psaní mi byl velmi sympatický. Výstavba textu působí zprvu možná nenápadně, ale pak se postupně navrstvuje a v samém konci to pak všechno skvěle zapadá do sebe. Člověk je vtažen do příběhu a má pocit, jako by byl jeho součástí a všechny události viděl přímo před sebou - jako na dlani. Vedle toho umí autorka skvěle a věrohodně vykreslit své postavy - zcela realisticky, plasticky.
No, já jsem skutečně nadšená a určitě si knihu přečtu i v tištěné podobě. A rozhodně dám šanci i dalším dílům této autorky.
Kniha není pro každého! Je nutné slevit z přísně pragmatickeho uvažování, ponořit se do příběhu a nebát se uvěřit nemožnému... mně se moc líbila!!!
O buranech zaostalých, zase pozměněná historie která vytočila obyvatelstvo.
Když se chce ohánět zkoumáním reálií a prací na datech, ať se potom v knize objeví ta dobová realita a ne nějaký smyšlený tance kolem rakví atd.
Štve mě jako autor protože prostě kecá.
Kniha ležala niekoľko rokov na poličke a kľudne tam mohla zostať neprečítaná. Mám s ňou problém. Pramení z detstva, a dodnes som si neuvedomil, že keď sme šli na Moravu, tak sme šli do Žítkové. Neviem, načo ma tam mama zobrala so sebou, možno ma nemala kam dať. V každom prípade je to jedno. Len tá sviňa spomienka zostala a nie je príjemná. Teda, vtedy som to videl očami malého dieťaťa, možno byť starší, pozeral by som sa na to inak. Lenže väčší som nebol a tak mám spomienky také, aké sú. Pamätám si vláčik z Trenčianskej Teplej cez Vlársky priesmyk niekam, kde sme prestúpili na autobus. Potiaľto pohoda. Lenže autobus nás zaviedol niekam, kde som sa bál - domu, stareny, všetkého. Neviem, prečo tam mama potrebovala ísť, nejdem to zisťovať, v každom prípade mi privodila detskú traumu, ktorú si nosím dlhé roky so sebou. Spomienky postupne zapadli hlboko a boli dobre skryté. Lenže kniha na poličke čakala, až príde jej čas. Striasa ma už len pri pomyslení na ňu - vyniesla na svetlo kostlivca zo skrine. Mal tam zostať naveky. Knihu neviem objektívne ohodnotiť, dávam kompromis troch hviezd.
Knihu jsem hrozně dlouho četla a musím říct, že jsem už chtěla aby byl konec..Nechytlo mě to.
Oceňuji volbu námětu. Knize by slušel editorský střih, tj. zkrácení a zhutnění příběhu.
České autory nečtu, tentokrát jsem však udělala výjimku a bylo to skvělé. Zajímavé téma, skvělé zpracování, napínavý děj, který byl místy tmavý až děsivý, velmi velmi čtivé. Na knihu a děj budu myslet hodně dlouho.
Najednou jsem cítila podobnost prostřednictvím výpisů z archivů a státní bezpečnosti s Bílou vodou. Každopádně stojí kniha za přečtení a nutí k zamyšlení, zda je svět zbudován na přísně racionálních základech a vládnou v něm nezpochybnitelné fyzikální zákony a nebo, zda ještě existuje něco jiného za hranici přesně změřitelného světa. Z knihy vyplývá, že ano. I já jsem této odpovědi nakloněna. Otázkou zůstává, zda je možné změnit osud, jaká síla je ukrytá v kletbě, poznání budoucnosti a její úprava, co všechno může člověk ovlivnit, otázka dobra a zla. Žítkovské bohyně dávají podnět k těmto otázkám, člověk soucítí s hlavní hrdinkou Dorou a zoufale si přeje, aby ji dávná kletba nedohnala. Určitě doporučuji.
Knihu jsem se chystala koupit již dlouho. Nakonec jsem si pořídila audioknihu a nezklamala. Moc zajímavé vyprávění o osudech bohyní, mám chuť se rozjet podívat do Žítkové :-)
K této knize jsem se dostal po několika letech, co se na mě dívala z poličky. Ovšem hned jsem se do ní začetl a příběh si moc oblíbil. Díky tomu, že na Moravě žiju a přímo na Slovácku a tato místa znám je to o to více čtivé a pro mě přitažlivější. Napínavý příběh, skvělé zvraty a výborně zpracovaný motiv. Těším se, že v budoucnu se ke knize zase vrátím. Vřele doporučuji!
Pěkný příběh ze zapomenutého konce světa. Dora a její bratr Jakoubek se protloukají životem, do kterého zasáhly těžké rodinné vztahy, změny politických systémů i dávné msty.... O tom, jak moc její život ovlivňuje umění žítkovských bohyní, se dozvídá až studiem starých archívu pro psaní své habilitace... Dožene ji dávné prokletí? Skvělá knížka.
Nebudem popierať, že z čítania tejto knihy som mal obavy. To je aj dôvod, prečo som siahol po audioknižnej podobe. Musím povedať, že som za toto rozhodnutie veľmi rád. Pasáže obsahujúce podrobné zápisy sledovania štátnou bezpečnosťou sú náročné a myslím si, že by som knihu nedočítal. Tieto spisy sú síce autentické, ale naozaj ťažko stráviteľné. Celkovo sa kniha nesie v melancholickej atmosfére a síce nemôžem o hlavnej postave povedať, že by mi bola nejak zvlášť sympatická, originálny príbeh a história Žitkovských bohýň vo mne vzbudili veľkú zvedavosť a záujem. Nepochybne originálna kniha ukazujúca kus našej histórie, folklóru, ale aj nechutných praktík najskôr nacistického a neskôr predovšetkým komunistického režimu v Československu. Zo záveru knihy som bol trošku rozpačitý. Na jednu stranu sa tým síce celý cyklus krásne uzavrel, na strane druhej... neviem, neurobilo to na mňa až taký dojem. Každopádne, je vidieť, že sa za touto knihou ukrýva kus práce a dokázala rozšíriť moje vedomosti. V konečnom dôsledku som spokojný a rozhodne stojí za prečítanie/vypočutie. Chystám sa aj na autorkinu druhú knihu Bílá voda.
Kniha ve mně zanechala velmi silný dojem, po přečtení jsem se vydala do Žitkové. Úžasné téma a zpracování.
Všechny knihy od Tučkové se čtou jedním dechem. Žítkovské bohyně byl můj první kontakt s touhle autorkou a neskutečně mi sedla. Tohle téma je mi hodně blízké a myslím si, že je v téhle knize popsáno jedním slovem: "skvěle"!
Jediná, ne úplně záživná část, byly pro mě spisy z archivu, kdy hlavní hrdinka knihy: Dora, pátrá po celkové historii bohyň v českých zemích. Bylo toho za mě zbytečně moc...
Chtěl bych ten děj neznát a přečíst si ho znovu. Ale v létě, na Žítkové, v přírodě... Věřím, že tam to chytne úplně jinou atmosféru. :)
Knížku jsem přečetla jedním dechem! Jen teda číst večer bylo občas nepříjemné - semtam jsem měla i strach :D
Příběh o tom, jak osudy mohou být propletené a jak tenká hranice může být mezi pověrčivostí, náhodou, osudem.
Asi to nebude kniha, ktorú by som si vypočul viackrát. Ale len preto, aký z nej ide smútok. Inak ma úplne uchvátila. V mnohom pripomína Hanu (kvalitou a štýlom), trocha Listopád (ten je však oveľa slabší). Je to kniha o minulosti, o ľudskom trápení a o statočnosti, s akou ľudia svoje údely nesú. Ku kraju mám aj osobný vzťah, hoci som v Žítkovej nebol, slovenskú stranu Bošáckej doliny, ako aj český Lopeník a Vyškovec poznám celkom dobre. Tie miesta majú v sebe naozaj svoju silu, no život v nich nebol ľahký - tá námaha, s akou si museli kopaničiari zarábať na chlieb, je v knihe spomenutá len veľmi poeticky a okrajovo. V knihe mi najviac chýbala nádej, no možno by bez tej melanchólie a úzkosti nebola taká zapamätateľná.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Precizně zpracované tématicka kopanických bohyň, se všemi plusy a mínusy, bez idealizace a bez příkras. Do příběhu je beletristicky zapracována i skutečná událost, totiž pád amerického válečného letounu nedaleko obce. Dvě bohyně jsem znala osobně, když jsem za nimi chodívala s babičkou, a myslím, že jejich život a životní poslání je popsáno velmi citlivě a přesně, stejně jako svéráz lidí, kteří v tomto koutě naší země žijí.