Marťanská kronika
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Originální název: The Martian Chronicles, 1950
více info...
Komentáře knihy Marťanská kronika
Přidat komentář
První 3 povídky super, pak se to již střídalo s dobrými a výbornými. Lidstvo si nezaslouží dobýt další svět. Takže to vlastně dobře skončilo.
Väčšina príbehov má výbornú pointu a rýchlo odsýpajú a tie nemnohé, ktoré tieto vlastnosti postrádajú, našťastie až tak nebijú do očí. Zvlášť prvých pár je vskutku ohromujúcich a to nielen vzhľadom k roku vydania.
Tento koncept Bradburymu sadol a právom sa radí medzi klasiku žánru.
Slavné dílo Bradburyho, které ani po letech neztrácí na kvalitě. Příběhy jsou různorodé, některé utíkají rychleji, jiné se mírně vlečou. Pokud budu hodnotit knihu jako celek, tak se jedná o knihu, u které je radost přemýšlet A mnohdy mě napadaly paralely se současným světem. Určitě se ale jedná o jeden z pilířů scifi literatury.
Tahle kniha vůbec není kronikou osídlování Marsu jako takového, ale sondou do lidského uvažování i určitou představou, kam může směřovat lidská civilizace. Mars je prostě jen jméno jiné planety, kam je možno se díky technologii přesunout a kde lze žít za obdobných podmínek jako na Zemi. Ačkoli jsou jednotlivé povídky čtivé a každá obsahuje svoji zajímavou pointu, ve výsledku mi právě to, že jde o volně propojené povídky, nejvíc vadilo. Když jsem to nečetla v kuse, tak jsem si nezapamatovala postavy (případně plavala v různých detailech ohledně Marsu, jeho obyvatel, Země a tak), a jelikož jsou povídky provázané, měla jsem pocit, že tak nějak ztrácím část pointy. Když jsem se zase snažila toho číst víc naráz, tak tím, že každá povídka má svou vlastní myšlenku, byla jsem jimi zahlcená a nemohla si vychutnat jejich vyznění, či o nich víc popřemýšlet. Takže mi tak trochu přijde, že mi toho vlastně polovina utekla.
No v době vzniku zjevně přelomové dílo; dnes se jako celek jeví poněkud naivně a zastarale. Tak na Marsu je stejná atmosféra jako na Zemi, Marťané rozumějí anglicky atp.? Ale jistě, semtam probleskne něco nadčasového, s tím domem Usherů má uživatel pravdu...
„Marťanská kronika nie je vedecká fantastika, je to fantázia.“
Ray Bradbury
Krátky úryvok z knihy:
Nenechávajte ma v tomto hroznom svete, musím sa dostať preč! Nenechávajte ma na Zemi!
Napsáno autorem po druhé světové válce. Soubor jednotlivých "kapitol" naznačuje, kam se lidstvo ubírá. Vrcholné dílo sci-fi literatury. Velmi nadčasové a stále více a více aktuální!
Na to, že tahle kniha vyšla roku 1950, má spoustu pasáží aktuálních i dnes. Zejména povídku Usher II by si měli přečíst všichni fanatici absolutních řádů a pořádků, hyperkorektnosti či "té jediné pravdy". Protože jak naprosto správně napsal Astonius v předchozím komentáři, nejde v Marťanské kronice ani tak o Mars jako o Pozemšťany blbnoucí stejně na Zemi i na červené planetě. Každopádně literární skvost, který jsem si po letech s velkou chutí a zájmem opětovně přečetl.
(SPOILER) V téhle knize nejde o Mars a Marťany, ale hlavně o lidi - jako by to napsal psycholog coby studii na lidskou povahu. Člověk si musí chvíli zvykat na styl, kterým je to psané a proto je dobré číst po větších částech. Bavila mne víc asi první polovina, úplné začátky osidlování, popis krajiny a obyvatel, jejich schopnosti a zmařené pokusy pozemšťanů. Když si člověk uvědomí, v jaké době byly povídky napsané, cítí za nimi ohromnou inteligenci autora.
Tento soubor povídek o osidlování Marsu lidstvem je dost nadčasový. Také některé myšlenky mně přišly zajímavé a platné i pro současnost, zejména ty o hrozbě přílišné moci techniky a válek, které zničí Zemi. Na druhou stranu literární kvalitu knihy nepovažuji za příliš vysokou a celkově jsem čekal víc.
Je to takový guláš s pěti ale čte se to celkem dobře. Od Bradburyho je určitě i kvalitnější psaní.
Jsem ráda, že jsem po této knize sáhla, ač jsem váhala (sci-fi nečtu moc často).
Je to hodně mrazivý, když si uvědomíme, kdy kniha vznikala a kde jsme teď...
Některý povídky totálně excelentní, některý samozřejmě slabší.
Ale můžu jen doporučit.
Sice sbírka povídek bez jednotně uceleného děje, ale jakoby přesně tohle Bradbury potřeboval k tomu, aby se vypořádal s širokým spektrem témat a myšlenek. Od fantaskního marťanského světa, přes lačnou kolonizaci a její dopad na obyvatele Marsu až po dystopii martskou (tedy již druhou), pozemskou a úsvit nových časů v závěru. A právě podoba povídek dává celé struktuře patřičný detail. S nezodpovězenou otázkou, zda máme čekat posun k lepšímu, či jen opakování předchozího. Mě osobně Bradbury svým zasněným stylem velmi baví, tématicky je stále aktuální a nadčasový.
V podstatě jde o sbírku povídek, které byly dány až dodatečně dohromady. Díky době vydávání jsou poměrně morálně zastaralé, ale to by nevadilo. Co je horší, ale asi logické, že u sbírky povídek se vám logicky vedle sebe sejdou nadprůměrné (těch je pár), průměrné (těch je většina) a bohužel i podprůměrné (bohužel taky jsou). Celkově se to čte ale celkem dobře.
S láskou a vděčností věnují Maggie/Margueritě která tehdy v roce 1949 rukopis na psacím stroji opisovala.
Velice zajímavá a originální kniha. Nejedná se o ucelený román, ale spíše o soubor volně navazujících povídek se stejnou tématikou. Žánrově samozřejmě jde o sci-fi, ale z dnešního pohledu je zjevné, že už trochu vousaté. Každopádně tahle žánrová klasika nikterak nezklamala, ale nemohu ani říct, že bych se nějak světově bavil. Připadalo mi, že většina povídek se nějakým způsobem dotýká morálních a společenských témat a určitě obsahuje spoustu námětů k zamyšlení. Hodně z nich je stále aktuálních. Osobně mi možná k většímu prožitku chybělo trochu více akce, více původních Marťanů a možná i trochu krve. Styl, kterým jsou povídky psané je určitě vhodný i pro mladší publikum.
Skvěle promyšlené a poutavě napsané povídky o osidlování nebo spíše kolonizaci Marsu. Není to typická sci-fi, je to hlavně o lidech, zejména o jejich nekonečné namyšlenosti, netoleranci a chamtivosti, což je, bohužel, aktuální pořád.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Část díla
![]() |
...ač bude stejně luna plát 1948 |
![]() |
Brašnářství 1950 |
![]() |
Břeh 1950 |
![]() |
Dlouhá léta 1948 |
![]() |
Kobylky 1950 |
Raymond Douglas Bradbury také napsal(a)
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |

84 %
74 %


Když si i po letech pamatujete, ten skvělý pocit, který jste měli při čtení nějaké knihy, myslím, že se dá říct, že ta kniha byla fakt dobrá. U mne byla Marťanská kronika prvním setkáním se žánrem sci-fi a hned na té nejvyšší úrovni.
Pan Bradbury viděl do daleka a jeho vize nejsou vždy pro lidstvo příjemné, až příliš se v nich zrcadlí naše touhy po moci, ovládání, majetku, nadvládě. Na druhé straně nám dává i naději v lepší zítřky, a to je na jeho příbězích to nejlepší. Tohle mě neomrzí číst...