Želary
Květa Legátová (p)
Želary jsou ucelený cyklus osmi povídek, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se v Beskydech na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky. Většina postav se následně objevuje v pozdějším autorčině opusu (vydaném v Pasece o rok později), v knize Jozova Hanule, která ovšem byla zfilmována pod názvem Želary, čímž byl odstartován zmatek, trvající dodnes. Dokonce i ministerstvo kultury ČR při nedávném autorčině umrtí na svém webu chybně uvedlo, že film Želary je filmovou verzí stejnojmenného románu.... celý text
Přidat komentář
Zatim me kniha vubec nechytla, uvidim jestli vubec doctu.
Naprosto souhlasim s Aerine, ze preskakovani v case a mezi postavami je na skodu a velmi rusive.
Vůbec nechápu tak vysoké hodnocení. Přeskakování v čase a mezi postavami bylo velmi rušivé. Někdy se nedalo ani poznat, zda se daná část příběhu odehrává v dětství nebo dospělosti postavy. Možná kdybych nejdřív viděla film, nebo si dělala vedle při čtení poznámkový aparát, kdo je kdo, kdo s kým měl které dítě, která "přezdívka" patří komu atd. možná bych nebyla tak rozladěná s každou přibývající stránkou. Na čtení jsem se netěšila. Dvě hvězdičky dávám za zajímavé prostředí a postavu Lucky, ráznou ženskou, která snad jako jediná věděla, co se ve vesnici Želary děje
Knihu jsem přečetla a pak ještě jednou. ..myslím, že mám načteno docela dost, ale tohle je zážitek! Těžko hledám slova, ale autorka se mi dostala pod kůži.
Před dvěma lety jsem v komentáři k jedné knize Viktora Huga napsal, že o jeho slohu si současní autoři můžou jen nechat zdát. Velká slova (a gesta) často smrdí právě malostí komunikátora. V mém případě to byla neznalost poměrů, tedy otevřený projev blbosti. Je to, jako když někdo tvrdí, že současná hudba nedosahuje kvality hudby šedesátých let. V podstatě to pouze znamená, že se v současné hudbě neorientuje a že v dané oblasti nenašel průsečík svého srdce.
Už vím, že opak je pravdou a že svého Huga možná potkávám v autobuse cestou do práce. Opavského Huga, který si snad Gwynplainův příběh píše doma do šuplíku. Budu k českým autorům pokornější, protože jsem byl neočekávaně doslova uhranut poetikou, moudrostí a schopností vykreslit esenci člověčenství, jež do svého vyprávění zhmotnila Květa Legátová. Nějakou dobu budu do světa křičet: BRAVO! Cítím se tím povinován.
Ze začátku pro mě příběhy byly hrozně zmatené. Nejvíce jsem se ztrácela v postavách - kdo je kdo, kdo s kým a proč, jednotlivé vztahy a zvraty mezi postavami. Ale jak jsem postupně pronikala povídkami dál a dál, začala jsem jednotlivé postavy milovat a nenávidět, a hlavně jsem se v nich i začala orientovat a rozumět vazbám mezi nimi.
To jak jsou samotné povídky napsané, je něco neuvěřitelně nádherného.
Krásné vyprávění o nelehkém životě v chudé prvorepublikové vesnici. Přeskakování časové linie i postav, čtení nijak neusnadňuje. Zde mi to ale vůbec nevadilo, na rozdíl od takového Trainspottingu, který jsem četl nedávno a byl psaný podobným stylem. Naopak mě moc bavilo si spojovat jednotlivé postavy a děj si v hlavě skládat správně chronologicky. Hned za čerstva jdu na Jozovu Hanuli.
Hořce krásná mozaika lidských osudů, které se setkávají v rámci soužití v malé prvorepublikové obci. Měla jsem trochu potíž sledovat neustálé změny pohledů a hlavně časových rovin, ale i tak text příjemně plynul, prodchnut lyrikou a zároveň divokostí emocí.
Kniha, která uchvátí svým výborně rozpracovaným popisem atmosféry a prostředí. Nečekejte dramatický děj, spíš drobné epizodky. Ovšem čte se skvěle, nijak nenudí, spíš naopak - vtáhne čtenáře do života v úchvatné, ale tvrdé krajině v ještě tvrdší historické době.
Neměla jsem tušení, co od knihy očekávat (i když jsem většinu hlavních postav "znala" díky shlédnutému filmu Želary a věděla, že tato knížka nebyla předlohou pro něj)... a moc jsem si ji celou, všechny příběhy v ní užila. U některých je třeba se zamyslet, jiné plynou samy, jakoby se odehrály někde v sousedství. Celkově jsem unešená z popisného způsobu autorčina psaní.
Tohle bylo pohlazení, nevím jak jinak to popsat. Vrátilo mě to do dětství, kdy jsem strašně ráda poslouchala babiččino vyprávění.
Po knize jsem šáhla poté, co jsem viděla v televizi film Želary. Kniha se mi opravdu moc líbila, ale jsem ráda, že jsem viděla nejprve film. Pomohlo mi to lépe se zorientovat v postavách, kterých je tam požehnaně a jejich osudy jsou dokonale propletené. Atmosféra knihy mi připomínala Žítkovské bohyně. Jazyk nádherný, spousta metafor, přírovnání a dalších zajímavých jazykových obratů. Po 50 odstínech to byla opravdu slast číst ;-) Těším se již na Jozovu Hanuli, podle které je vlastně film natočený.
Krásná, atmosférou dýchající knížka. Moc se mi líbilo, jak se postupně odkrývaly pohnutky jednotlivých postav, příčiny jejich jednání i to, jak je vnímali ostatní. Ráda se k Želarům zase vrátím.
Všímat si drsného zevnějšku neznamená totéž jako pozastavovat se nad zjevnými povrchnostmi. Autorka jakoby si v povídkách nevěděla rady, k čemu se vlastně přiklání; bohuŽELARY… 27/08
Nádherná knížka, trošku jsem v ní na začátku tápala kvůli těm všem jménům a že každá povídka se odehrávala v trošku jiném čase ale vůbec mě to od čtení neodradilo a těším se i na další knížku a to Jozova Hanule, původně jsem si totiž myslela že knížka bude jako příběh ve filmu. :-)
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Kniha Želary je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 379x |
| Čtenářské výzvě | 174x |
| Doporučených | 144x |
| Knihotéce | 274x |
| Chystám se číst | 403x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 6x |
Krásné, laskavé povídky, okouzlující atmosféra, jako bych seděla na chalupě u babičky u kamen a poslouchala vyprávění o lidech kolem. Popravdě musím říct, že i mne začátek zaskočil, mnoho lidí a najednou zmizeli, přeskakování z času do času a najednou se mluví o naprosto jiných lidech. Pak jsem si přečetla v anotaci , že se jedná o soubor osmi povídek. A lidé se v dalších povídkách opět setkávají,postupně se odkrývají příčiny jejich konání a celý příběh se skládá dohromady. Krásný sloh, neuvěřitelně veliká slovní zásoba a hlavně celá kniha je jako život sám. Vlídně a s láskou popsaný. Jozova Hanule se mi ale líbila víc, ta byla naprosto dokonalá. Obě moc doporučuji k přečtení.