Ze života hmyzu

28. června

Ze života hmyzu je jednoduše hodně dobré. Velmi úderné a zároveň jakýmsi způsobem pěkné. Podobně jako většina dramat se dá i toto přečíst poměrně rychle. Ačkoli je všeobecně známa ta základní myšlenka, jsou ty dějové minizvraty ne očividné. A po přečtení následuje dost hluboké zamyšlení. Silně doporučuji!

46 04. května

Ten čas opravdu letí, tuhle divadelní hru jsem četl při přípravě na maturitu, což je již více než 50 let (no to je děs). Od té doby jsem ji zažil i jako divadelní představení, patří mezi ty, na které nezapomínám.

22. března

Skvělý pohled na současnou společnost perfektně zasaženy do života hmyzu.

9 29.12.2020

Je těžké nesouhlasit s hlavní myšlenkou hry (jak říkají autoři, „morality“), protože jde spíš o konstatování než o názor: některé z lidských věcí jsou nepěkné, a přece na životě cosi je.
Ačkoli jsme my lidé snobští, mělce krutí, estétští a přelétaví jako Motýli; nebo hmotařští a buržujsky omezení jako Chrobáci; nebo nás papínkovský sentiment vůči rodině nutí být brutální ke všem cizím tak jako Lumka; nebo jsme titěrně domáčtí jako Cvrčci. Ačkoli snaha být nadosobní může ústit v „kolektivní sobectví“ Mravenců (Fr. Buriánek) a jejich demagogii, kde nezáleží na jedinci a na životě. A dokonce ačkoli to nejkrásnější a nejlidštější, duch, je pomíjivé jako Jepice.

JEPICE:
„… Co jsme jiného
my, z nejjemnějších látek utkané,
než myšlenky a duše stvoření?
Jsme průsvitné! Jsme bez tíhy a zmaru!
Jsme život sám! Jak jiskry z boží výhně
jsme vytryskly a velebíme –“ (padá mrtva)

Přesto bratři Čapkové vidí hodnotu v životě, jaký prostě je, v práci a v lidství. Opakuji: těžko s tím nesouhlasit. Ale ani tak se dílko nezařadilo mezi moje nejoblíbenější Karlovy (+ Josefovy) práce. Má trefné aforismy a první jednání se mi líbilo, jenže to jaksi není ono. Ovšem něčím se začít musí... a jednou přijde „Bílá nemoc“.

Bratři Čapkovi patří k mým oblíbeným autorům. Tohle dílo bylo úžasné. Jako vždy geniální. Nadčasové. Báječné.

4 18.05.2020

Podle mého je Ze života hmyzu jedno z nejlepších dramat od bratří Čapků. Skvělá alegorie, tentokrát s použitím hmyzu místo mloků, robotů nebo epidemií. Já rád hmyz, taky mám rád Čapky, takže se jaksi dalo očekávat, že se mi hra bude líbit.
Hned na první stránce mne zaujal nečekaně květnatý styl, hravý s občasnou slovní hříčkou. První dějství mi dokonce připomělo hry od Oscara Wildea. Taková salónní komedie, hravá, trochu štiplavá. S motýli v hlavní roli. V dalším dějství se setkáme s výčtem lidských charakterů v broučí podobě, přes materialistické chrobáky, bezohledného lumčíka, parazita až po velikášskou kuklu. Ve třetím dějství vystupují mravenci válečníci - zde se očividně vyřádil Čapkův vnitřní humanista. Čapkové zde explicitně popisují nesmyslnost války a celé toto dějství je pojato značně absurdně, zdálo se mi, že se občas blíží absurdnímu divadlu.
Epilog s jepicemi se nese v odlišném duchu, hmyzí metafora tu spočívá přímo v tom, že jepice vedou velmi krátký život, a na postavy dopadá existenční tíseň pramenící z pomíjivosti.

1 29.04.2020

Zajímavě pojatá přirozená povaha člověka, připodobněná k jednotlivým členům hmyzí říše. Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale nakonec mě dílo přeci jen chytlo (hlavně druhá část: Kořistníci). Dílo má hodně co nabídnout, ne tak příběhem, jako spíše hlubším podprahovým význam.