Ze života hmyzu
kniha od: Karel Čapek & Josef Čapek
Koupit
Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30541/big_ze-zivota-hmyzu-zyo-30541.jpg 3.9481Komentáře (44)
Kniha Ze života hmyzu


Kdysi jsem viděla hru a ta se mi moc líbila. V psané podobě byly pasáže, které byly poutavé, člověk v hmyzu krásně viděl lidskou společnost, a některé pasáže mě bavily méně. Ale jako celek se mi dílo líbí.


Velmi svižné drama o bytí. Nejvíce mě bavila část s jepicemi, nejméně pak s mravenci, přesto každý hmyzí druh otevíral důležité myšlenky. Odnáším si z toho uvědomění, jak je vše pomíjivé, jak jsou lidé vůči celku malí a zanedbatelní, zaslepení nebo až "naprogramováni" pudy či okolím. Navzdory hmyzímu světu jsou příběhy velmi kruté a protkány filozofickými postřehy. Závěr mě docela překvapil, nabralo to dost temný směr...dvě varianty konců byly netradičním zakončením.
"KUKLA:
V bolesti zrození
puká mé vězení.
Nevídané a neslýchané
se skutkem stane.
Já budu!"


Jen pár poznámek:
Morální neduhy, které Čapkové v této hře zobrazují, se nejeví odsouzeníhodně okamžitě – ona odpudivost se vyjeví až po určitém čase. Jednotlivé hmyzí postavy totiž své sobectví obhajují ve jménu vyšších ideálů: dvojice chrobáků jako by naplňovala ideál práce, pár cvrčků se mohou jevit jako vzorné tradiční rodina, mravenci úpěnlivě horují za celek... dokonce i lidský pedant zaštiťuje zabíjení hmyzu zájmem poznání, byť jde o prostou sběratelskou vášeň. V tomhle ohledu se mi jeví ty morální nedostatky ještě děsivěji, jako by je nešlo jen tak prohlédnout, jako by se nenápadně včlenily do všednosti našich životů...
Postava Tuláka provádějící nás celým dramatem prochází značnou proměnou. Představuje se jako již otrkaný, dříve aktivní člověk, který se dnes na svět dívá rezignovaně a apaticky. "Já nechci nikoho napravovat. Ani hmyz, ani člověka. Já se jen dívám." – tak zní jedna část Tulákova repliky v předehře. Jo, zpočátku tohle poněkud splňuje, reaguje spíše apaticky a ironicky, ale postupně se začíná projevovat čím dál expresivně, což ústí až k zuřivému zašlápnutí žlutého mravence. Vzhledem k dvojitém konci těžko říci, zdali je vůbec nějak možné se vyrovnat s lidským sobectvím – možná ne, možná je člověk semlet koloběhem života, možná naopak ano, možná lze nalézt soužití ve skromnosti, které je v každém někde tajně ukryto.
Čapkové některé rysy vyhrocují skrz řečová specifika – zadrhávání, zdvojování sykavek, koktání, šišlání; drsný rozkazy, poťouchlý chichtání, škodolibý prozpěvování, úlisný zdrobněliny, ohraný fráze; ale i velká škála od hovorové češtiny přes nářečí po latinské názvy – to všechno nedodává jen hrozivosti, ale rozrůzňuje to i jednotlivé charaktery, kteří jako by se nemohly než minout.
Je to poněkud kverulantské drama, ale co by ne, ono si to to veškeré pachtění a mamonění zřejmě zasluhuje.
Clythie: Jaký zdar?
Otakar: Rým na Otakar, haha! Dobrý, že?
Viktor: Tak zvaný mužský.
Otakar: Hahaha, to bych řekl, že mužský! Ó!
Clythie: Viktore, udělejte nějaký mužský rým.
Viktor: Proč?
Clythie: Abyste jednou udělal něco mužského.
Otakar: Lásky žár. Mužský rým na Otakar, hahaha!
Iris: Vy máte ohromný talent, Otakare. Proč vlastně nepíšete básně?
Otakar: Já? Hm hm! Jaké?
Iris: O lásce. Já zbožňuji poezii.
Otakar: Bujný tvar.
Iris: Který tvar? Koho tím myslíte?
Otakar: Hahaha, rým!
(s. 24-25)


V podstatě velice depresivní hra evokující slova Karly Hynka Máchy „Hledám lidi, mém jak ve snu žili, bez srdce však larvy najdu jen.“


Klasika, nadčasovost, genialita. Bratři Čapkové mě asi nikdy neomrzí. Je neskutečné, jak i po sto letech dokáže jejich dílo zasáhnout a pohnout "moderní" lidskou myslí.


Vtipná a svižná alegorická hra bratří Čapků. Četla se dobře, ostatně jako všechny Čapkovy hry.


Ze života hmyzu je jednoduše hodně dobré. Velmi úderné a zároveň jakýmsi způsobem pěkné. Podobně jako většina dramat se dá i toto přečíst poměrně rychle. Ačkoli je všeobecně známa ta základní myšlenka, jsou ty dějové minizvraty ne očividné. A po přečtení následuje dost hluboké zamyšlení. Silně doporučuji!
Štítky
Autoři knihy
Kniha Ze života hmyzu je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 805x |
Čtenářské výzvě | 76x |
Doporučených | 22x |
Knihotéce | 109x |
Chystám se číst | 102x |
Chci si koupit | 16x |
dalších seznamech | 5x |