Ze života hmyzu

Už několikáté Čapkovo drama a stále mě velmi baví. Známější hodnotím ještě lépe, ale ze života hmyzu mě oslovilo víc než slavnější Věc Makropulos.
Příběh je krátký a jednoduchý, myšlenka není složitá ale zpracování zajímavé. Drama mě bavilo

Dokud je pořád, co dělat, pak to není jepičí život - mluvené slovo české smetánky

Přečteno podruhé. Před 3 lety mě to vůbec nebavilo a nechápala jsem smysl tohoto dramatu. Teď už dokážu "Ze života hmyzu" ocenit mnohem více. Krásné shrnutí negativních lidských vlastností. Jedno z děl, jehož cílem je ukázat krutou realitu, protože se toho za ty roky mnoho nezměnilo. Navíc se čte kniha moc dobře.

Bohužel je hra stále aktuální. Jiné století, problémy stejné.

Alegorické drama (Karel a Josef Čapkové jej definovali jako komedii) formou pohledu na říši hmyzu a její rozličné „společenství“, představující společnost lidskou, vlastnosti i osobnostní charakteristiky lidí a líčení jejich chování a konání. Sjednocující postavou je postava Tuláka – člověka, který tuto živočišnou říši pozoruje a objevuje její zákonitosti a děje – od milostné romance motylů, přes mikrokosmos chrobáků a jejich boj o kořist a život, přes válečný střet dvou kolonií mravenců a jejich nelítostnou válku. Tulák, jako zastánce lidských pohledů na svět a přístupů k němu, prodělává individuální vývoj od nezúčastněného pozorovatele dějů, kdy se staví mimo jejich chod, konstatujujíce jejich přirozenost, až k osobnímu aktivnímu činu, ke kterému se odhodlá šokován „lidským“ chováním a krutostí vůdce jedné z mravenčích frakcí, usilující o nadvládu nad všemi mravenci a jejich životním prostoŕem. Tento čin, motivován snahou o zachování rovnováhy a míru, je jasnou aluzí na hrozbu soudobých fašizujících tendencí v Německu a v jiných evropských zemích.

Dílo nese jednoznančné humanistické a demokratické poselství, téma, které oba bratři Čapkové zpracovávali a reflektovali po celou svoji uměleckou tvorbu. Celé Tulákovo pozorování hmyzích společenství je možno vnímat i jako vnímání lidské společnosti a její nedokonalosti skrze tuto živočišnou říši – zrcadlení negativních i pozitivníh lidských vlastností, které na ni svým jednáním působí a utváři ji. Které ovšem mohou její křehký ekosystém přivést k záhubě, ve své snaze získat pro sebe více a podrobit si všechny ostatní, vnutit jim násilně svoji vůli a snahou zničit všechny ty, kteří se takovému konání postaví na odpor. Nadčasové a stále aktuální, i více než sto let od svého uvedení...

Alegorické drama (Karel a Josef Čapkové jej definovali jako komedii) formou pohledu na říši hmyzu a její rozličné „společenství“, představující společnost lidskou, vlastnosti i osobnostní charakteristiky lidí a líčení jejich chování a konání. Sjednocující postavou je postava Tuláka – člověka, který tuto živočišnou říši pozoruje a objevuje její zákonitosti a děje – od milostné romance motylů, přes mikrokosmos chrobáků a jejich boj o kořist a život, až po válečný střet dvou kolonií mravenců a jejich nelítostnou válku. Tulák, jako zastánce lidských (či humanitních) pohledů na svět a přístupů k němu, prodělává individuální vývoj od nezúčastněného pozorovatele dějů, kdy se staví mimo jejich chod, konstatujujíce jejich přirozenost, až k osobnímu aktivnímu činu, ke kterému se odhodlá šokován „lidským“ chováním a krutostí vůdce jedné z mravenčích frakcí, usilující o nadvládu nad všemi mravenci a jejich životním prostoŕem. Tento čin, motivován snahou o zachování rovnováhy a míru, je jasnou aluzí na hrozbu soudobých fašizujících tendencí v Itálii, Německu a v jiných evropských zemích.


Dílo nese jednoznančné humanistické a demokratické poselství - téma, které oba bratři Čapkové zpracovávali a reflektovali po celou svoji uměleckou tvorbu. Celé Tulákovo pozorování hmyzích společenství je možno vnímat i jako vnímání lidské společnosti a její nedokonalosti skrze tuto živočišnou říši – zrcadlení negativních i pozitivníh lidských vlastností, které na ni svým jednáním působí a utváři ji. Které ovšem mohou její křehký ekosystém přivést k záhubě, ve své snaze získat pro sebe více a podrobit si všechny ostatní, vnutit jim násilně svoji vůli a snahou zničit všechny ty, kteří se takovému konání postaví na odpor. Nadčasové a stále aktuální, i více než sto let od svého uvedení...

Not so bad. Je to trefné a místy vtipné. Aktuálnost děl nelze Čapkovi/ům upřít. Jako hra by to na mě mělo tuším o něco větší dopad. Přesto je to čtivé.
"Jen dolů, dolů spět, toť meta vytoužená:
svět chce být polosvět, žena - být položena -"
"Chceš-li žít, tedy vládni, chceš-li jíst, tedy...zabij..."

Kdykoliv sáhnu po nějakém díle bratří Čapků, vím stoprocentně jedno, a to, že mě čeká jazykový koncert, který si užiju bez ohledu na knižní obsah. A to platilo i zde.
Už s prvními řádky jsem přemýšlela, jestli jsem někdy četla divadelní hru a mám pocit, že ne. A asi mi to zase tak moc nevadilo a kvalitu života mi tento fakt nesnížil. Můj oblíbený žánr to bude asi spíš na divadle, než v knižní podobě, ale i tak byla tahle kniha nevšední zážitek. Úchvatná satira a kritika společnosti, která ani po sto letech neztratila nic ze své naléhavosti. Myslím, že bratři Čapkové by hleděli, jak aktuální dílo to stále je. Kniha je krásnou přehlídkou rozličných záporných lidských vlastností jako např. pýcha a povrchnost (motýli), hromadění majetku (chrobáci) a demonstruje nesmyslnost války, která nebere ohled na jedince, je podřízena "vyššímu zájmu", ale ve výsledku znamená jenom zmar a zkázu (mravenci). Jedinou "sympatickou" postavou je zde postava tuláka, která propojuje hru ve všech jejích dějstvích. A zajímavostí byl i alternativní konec.
Rozhodně velmi zajímavé klasické dílko, které bezesporu stojí za přečtení. Na pár stránkách skrývá totiž nebývalé množství moudrosti.

Karel Čapek byl od mládí mým nejoblíbenějším českým klasikem s obdivuhodnou slovní zásobou a bohatým jazykem, navíc se skvělým humorem. Četla jsem spíš jeho cestopisy, pohádky a další beletrii, ale divadelní hru asi poprvé. Jde o připodobnění lidských vlastností jako je touha po majetku, po moci a podobně ke hmyzu.

Když jsem byl dospívající chlapec, měl jsem tuhle hru moc rád, dokonce mnohem víc než R.U.R. nebo Bílou nemoc. Teď jsem ji po dlouhých dekádách znovu slyšel v rozhlasové podobě... a mnoho z mého okouzlení vyprchalo, to musím říct. Zvlášť úvodní scéna s povrchní partičkou motýlů byla sama docela povrchní, takže jsem na konec jejich výstupu čekal s čím dál menší trpělivostí.
Pak už to bylo lepší, hovniválové a další žoužel o nás lidech říkali mnoho pravdivého. S poměrně značnou mírou rozmrzelosti jsem musel konstatovat, že se toho od Čapkových dob v lidském společenství změnilo jen pramálo - jsme pořád tak sobečtí, do sebe zahledění a posedlí majetkem a mocí, jako jsme byli i tehdy. Hra nám tento fakt prezentuje možná příliš schematicky a prvoplánově didakticky, zdá se mi dnes, ale svoji působivost to stále má.

Na zábavné putování po hmyzí říši vás pozve Tulák, vyvrženec lidského společenství, jenž nabízí těm, kdo chtějí vidět, dráždivou podívanou „harmonie sfér“ jež se ovšem záhy změní v drsné drama. Celé to brouččí hemžení komentuje s nadhledem někoho, kdo stojí vně společenství, a tak s lehkou ironií v hlase glosuje to skryté, s jemným vtipem a nadsázkou totiž odkrývá živý obraz … lidské přirozenosti.
Cesta od hmyzích tanečků k podstatě lidské existence je kratší, než by se mohlo zdát – vždy stačí jen pár stránek, abys poznal některou z nepěkných lidských vlastností či slabostí, třebas v pošetilosti motýlů …
Ten obraz, co se rýsuje, je překvapivě přesný – před očima vyvstává karikatura lidských slabostí - komická a tragická zároveň!
Groteskní hravost a bezohlednost hmyzího světa je popsaná (přesně tak, jak jsem u bratrů Čapků zvyklá) brilantním jazykem, protkaná poetickými a veršovanými pasážemi, lemovaná vtipnými dialogy a zpestřená slovními hříčkami, skrývá v sobě ovšem víc člověčiny, než by sis přál – trýznivé obrazy války, nesmyslnost a zrůdnost umírání pro ideály, skoro děsivé úvahy o lidské existenci … Kam směřujeme?

Svou délkou je to hra krátká, jako život hmyzu, svou originalitou je to hra nekonečně dlouhá, stále aktuální a díky autorům nesmrtelná …

Nezbývá než dodat, "Račte dál!" ... za něžně cynickým hledáním člověka!

Knihu Ze života hmyzu napsali bratři Čapkové spolu. Drama o tulákovi, který nezemře, ale po odchodu slimáků se probouzí a zjistí, že se mu vše jen zdálo. Mohu doporučit.

Rozhodně zajímavá hra z pera bratří Čapků. Rychlovka na jeden večer. Říkal jsem si že to bude dětinské, z názvu, ale ono ne. Vlastně každá část knihy ukazovala na cosi jiného z lidských vlastností s přirovnáním k hmyzu. V předehře to bylo jakési, když to tak řeknu delirium, první dějství ukazovalo lásku, druhé zase vlastnictví, třetí vládu nad světem a epilog byl na zamyšlení nad životem a smrtí. Kniha se mi líbila a patří k mým nejoblíbenějším hrám Karla Čapka.

Zajímavá divadelní hra se spoustou paralel mezi lidským a hmyzím chováním, která nutí jednoho k zamyšlení. Musím ale poznamenat, že zatímco psaná forma mě bavila a přečetl jsem ji za pár dní, záznam divadelního představení mě nijak zvlášť nezaujal a vypnul jsem ho již během prvního dějství.

Zajímavý námět v této dramatické aknize: Tulák a hmyz který mluví a uvažuje jako člověk. Život: pořád je co dělat......hledání smyslu....
Líbilo se mi.

Možná jsem ji přečetla moc mravenčím tempem a něco mi uniklo. Jsem si tím poměrně jistá.

Moc zajímavý nápad na hru. Ukazovat lidstvo v hmyzím světě je originální. Docela mě to bavilo, možná se k tomu v budoucnu vrátím. Ale pořád mám oblíbenější hry.

Četla jsem k maturitě před několika lety. Nebylo to tak plynulé a lehké čtení jako například Matka či Bílá nemoc, ale promyšlené to je. Líbí se mi, jak oba dva Čapkové přemýšlí a jak na říši hmyzu popisují lidskou společnost.

Kdysi jsem viděla hru a ta se mi moc líbila. V psané podobě byly pasáže, které byly poutavé, člověk v hmyzu krásně viděl lidskou společnost, a některé pasáže mě bavily méně. Ale jako celek se mi dílo líbí.