Zázrak
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332151/bmid_zazrak-OHK-332151.jpg
4
180
60
Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
The Wonder , 2016
více info...
Přidat komentář
Pro mě byla tato kniha ztrátou času. Měla zajímavý námět a zpočátku jsem si ponurost, která celý příběh obklopovala moc užila. Pak už přišlo jen čekání na nějaký zvrat či emoce. Nic z toho se bohužel nedostavilo.
Obávám se, že slova S. Kinga na obálce nelze vztáhnout na celou knihu. Alespoň mě začátek příběhu příliš nezaujal; koneckonců ani Lib mi nebyla zrovna sympatická. Jednu chvíli jsem dokonce uvažovala, že knihu odložím bez přečtení. Naštěstí jsem vytrvala, a potom to opravdu stálo za to.
Kniha "nesedla" každému, což docela chápu. Mě osobně příjemně překvapila odlišnost od prvního románu autorky; myslím, že se máme na co těšit i v dalších knihách E. Donoghue.
"Neudělala nic, co neměla, přes všechny Wrightovy temné náznaky. Osud je anonymní, život pouhý rozmar, jako příběh choromyslného vypravěče. Až na vzácné okamžiky, jako byl tento, kdy člověk zahlédne možnost vytvarovat jej o něco lépe."
Je to dobré. Je to temné, plastické, hrozivé, uvěřitelné. Psychologicky propracovaná postupná proměna. Jen ten konec ... Dobře sice. Kdyby byl jiný, byl by to emoční nářez. Ale tak nějak sem nepatřil a na rozdíl od celkového děje jsem mu nevěřila.
I přes to doporučuji.
Jsem překvapená nízkým hodnocením knihy. Já jsem nadšená. Styl psaní mi vůbec nepřekážel, téma skvělé. O křehkosti dětské duše, víře, rodině a mnohém dalším. Mrzí mě, že kniha nebyla delší.
Zajímavé uvedení do příběhu, dramatický konec, ale mezi tím asi 200 stran naprosté nudy.
Mně to nijak nenadchlo. Stále dokola, téměř beze změny. Zdá se mi, že na román je to málo.
Právě jsem dopsala komentář ke knižnímu škváru, na který jsem se nechala nalákat anotací začínající slovy "Temný psychologický thriller...".
Dávám si tímto závazek, že napříště nebudu číst anotace a nenechám se zmást vysokým hodnocením knihy, nýbrž se nechám nalákat komentáři mých oblíbených uživatelů DK. To jsem udělala i u této knihy - a neprohloupila jsem.
Zázrak je vynikající temný psychologický thriller, kniha má tísnivou atmosféru, je tam napětí a překvapivé rozuzlení, je tam temno (v tomto případě spíš tmářství), je tam brilantní psychologie postav, postavy ožívají, procházejí vývojem a některé se zachovají jinak, než by čtenář očekával. Pro mě zatím kniha roku.
Naprosto nadšená: v té knize je nastoleno tolik otázek - víry, hříchu, náboženství, tmářství ve všech podobách (v církvi i mezi vzdělanci, třeba felčary), zločinů "proti lidskosti", racionality versus pověrčivosti, Irů a jejich historie (příběh se odehrává nedlouho po hladomoru) versus Angličanů, ošetřovatelství (nightingalek) i "prosté" psychologie velmi originálních postav.
Přečetla jsem jedním dechem, i když začátek byl trochu pomalejší, než se tempo začalo neustále zvyšovat až do samého závěru. Přitom jsem ke knize přistupovala s určitou nechutí, protože Pokoj ve mně nevyvolal skoro nic - Zázrak je proti tomu opravdový zázrak a spisovatelka u mne stoupla v soukromém žebříčku hooodně vysoko.
Mrzí mě že je začátek knihy tak pomalý a čtenáře se podle mého názoru nemůže nijak dotknout. Do čtení knihy jsem se tak vážně musela nutit. Lib mi byla ze začátku tak nesympatická že jsem měla kolikrát chuť knihu ani nedocitat. Ještě že se tak nestalo a já knihu dočetla. Zhruba ve 3/4 knihy váe příběh chytne rozjede se zápletka a vy už si jen užíváte strhující příběh, který vás pustí až v epilogu.
______________________________________________
Knihu si přečtěte, začátkem se nenechte odradit, Lib bude nakonec vážně sympatická , i přes to jak moc se to na začátku zda nereálné.
3 * za nucení se do čtení že začátku knihy.
Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, protože mi autorčin styl psaní přišel tak moc neznámě plytký a nepodrobný, že mi polovina informací unikala. A přesto, že se to s ubíhajícími stránkami nezměnilo a pro popisy Irska, na něž jsem se v tomhle příběhu společně s tím případem tak těšila, jsem se musela mnohdy i třikrát vrátit, nakonec jsem stejně po jakési pomyslné polovině knihy byla jako na trní. Tu část bych označila jako lepší než první, jelikož děj odtamtud spěl na pohled do docela jasného bodu s poněkud hrůzným rozřešením a to i přes výskyt několika záchranných prvků, co se povětšinou rozdělily mezi hlavní hrdinku a novináře. Vlastně bych řekla, že mě děj opravdu začal bavit tehdy, když se na scéně objevila tahle nová postava a vnesla jak do děje, tak do hlavy jiného charakteru nové myšlenky a náhled na celou věc. A prásknu na sebe, že jsem jen zlomyslně čekala, kdy ta zjevná bublina sympatií povolí a splní se to, co jsem tušila po zjištění, že se nejednalo jen o rozptýlení na jedinou scénu.
Myslím, že hlavní postava tu alespoň z mého osobního názoru měla velký vliv na to, jak čtenář vnímal Annin zázračný půst, protože jsem se přistihla při tom, že pozvolna pookřávám společně s Lib. A stejně jako si ona hledala cestu k Anně, já se pokoušela najít stejnou řeč s tou konzervovanou a možná zbytečně upjatou Nightingalkou, co mi vlastně zprostředkovávala veškeré vědění. Ano, rozumím, měla to v popisu práce a možná se jí ani nedivím s tím, co ji potkalo, ale kvůli její povaze jsem se chvilkami cítila stejně arogantní a docela mi to vadilo.
Myšlenky o víře mi přinesly jen takové lehčí zpestření momentů mezi tím, než jsem si konečně připustila to, co ráda hledám všude a tady to i tak nemělo místo. Když jsem se pak s tímhle názorem smířila, hned mi začal docházet ten konec, na jehož utvrzení se pak nabalovala různá další odhalení a pravdy a důvody. No, i když, co se týče osoby z fotky, asi bych raději zůstala jen u toho prvotního sdělení, protože i když by to bez toho druhého nedávalo jako celek smysl, už mě to najednou tolik nezaráželo, spíš odpuzovalo, jak mi to na okamžik přišlo přeplácané až příliš vyskytujícími se prvky. Nebo jsem možná měla jen osudové štěstí a hrnulo se to na mě v poslední době tak často, až jsem si na to vyvinula nějaké čidlo, nebo co.
Konec mě vlastně napůl upokojil a napůl zklamal, protože mi přišlo, že když už to spělo takovýmhle směrem, nesmělo se to posunout někam jinam. Někdo by mohl pokládat za zradu, že když autorka na takovémhle psychickém týrání vystavěla celý příběh, pak to 'nechala shořet'. Osobně jsem si asi nejvíc užila tu atmosféru strachu, co se rozevřela jako pavučinová síť někdy okolo třetí čtvrtiny. Nedokázala jsem tehdy uvěřit, že by to tak skutečně mohla autorka zakončit. Když povážím, že u mě ta emoce nevědomosti vyvolávala veškerou nervozitu, už by to při druhém přečtení nemuselo být tak silné. Pak bych si nejspíš jen musela vystačit s církevními zádrhely, na jakých si kniha taktéž zakládala. A být znovu svědkem toho, jak moc může společnost svým fanatismem narušit dětskou mysl plnou pokání z hříchu, za který vlastně samo nemůže, byť se stal.
Ač se příběh odehrává v létě, docela z něj mrazí. Navíc není těžké si představit, že se něco podobného mohlo odehrát i ve skutečnosti. Ale nejspíš s horším koncem.
Při hodnocení této knihy se ve mně perou dva rozporuplné pocity. Ten první je zklamání. Kolikrát mi příběh přišel zdlouhavý a já se nudila, přišlo mi, že se tam odehrává vlastně pořád to samé dokola a zápletka se nikam neposouvá. Nijak k tomu nepřispíval ani fakt, že se celý děj odehrává na jednom místě a to v upršeném a mokřady protkaném Irsku. Což o to, prostředí Irska je mi sympatické, číst ale neustále o tom, jak je okolí plné mlhy a vlhka se mi po x desítkách stran omrzelo.
Teď ale taky k nějakým kladům. Kniha má určitě zajímavý námět. Malá dívenka, která prostě jednoho dne přestane jíst. Nikdo neví proč, nikdo neví, jak je to možné. Okolí jí považuje za učiněný zázrak. Aby byl tento zázrak vyvrácen či naopak potvrzen, jsou na pomoc přivolány dvě ošetřovatelky, z nichž jedna z nich je Liz, naše ústřední postava. Dvě ošetřovatelky mají za úkol jediné - pozorovat a hlídat, zda malá Anna opravdu nic nejí. Postupem času si ale Liz, která byla v prvních chvílích k Anně skeptická a celé to považovala za podvod (jak by jen člověk mohl vydržet čtyři měsíce bez jídla a nezemřít?) začíná k dívce nacházet cestu a co víc, mít jí ráda.
Závěr knihy je překvapivý, podle mě se ale přece jen celý tenhle námět dal pojmout ještě o chlup líp. Což je ale jen můj skromný názor.
Člověka nejprve zaujme námět, pak kniha zpomalí, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země... Ale pak se autorka nadechne k mocnému finále a atmosféra zhoustne.
Spoiler. Ten okamžik, kdy Lib pochopila, že není svědkem promyšleného podvodu, ale v podstatě spolupachatelkou vraždy, stál za to.
Člověk se musí při čtení oprostit od současného myšlení, když všichni už moc dobře víme, že člověk skutečně dokáže sám sebe dobrovolně vyhladovět k smrti, že si dokáže zošklivit jídlo a skutečně necítí hlad, byť hlady umírá. Jen musí mít silnou motivaci. Ale v době, kdy byl hlad reálnou hrozbou, nebyla tou motivací touha po vyzáblé postavě.
Autorka píše, že tato kniha je smyšlený příběh, který byl však inspirován téměř 50 případy takzvaných postících se dívek - jež údajně přežívaly dlouhou dobu bez jídla - na Britských ostrovech, v západní Evropě i Severní Americe od 16. - 20. století.
Při čtení knihy jsem si říkal, jestli je reálně možné, aby Anna, 12. letá dívka, po 4 měsíce nic nesnědla. Ošetřovatelka Lib společně s další ošetřovatelkou mají zjistit, jaká je skutečnost.
Knihu bych hodnotil průměrně (70 %). Neřekl bych, že se jedná o vynikající psychologický román. Nepochybně se naleznou knihy v tomto žánru, které jsou mnohem čtivější než tato kniha. Líbilo se mi prostředí, kde se děj odehrával (Irsko, 2. polovina 19. století), líbily se mi hádanky, které pokládala Lib Anně. Kniha je prodchnutá náboženstvím, na konci knihy mne překvapila jedna událost, kterou jsem neočekával a která mi vyrazila dech. Bohužel některé události mi připadaly málo věrohodné a kroutil jsem nad nimi hlavou. Autorka mohla psát čtivěji, někdy se mi čtení táhlo.
Nádherná kniha. Neobvyklý příběh, neobvyklé prostředí a reálie a smýšlení. Pokud jste naladěni na citlivé vnímání různých přístupů k víře, k rodinným vztahům, k všeobecné morálce a tak podobně, nebudete zklamáni.
Asi jsem čekala od knihy něco víc. Postící se dívka, ošetřovatelka Lib, která nakonec dítě "zachrání". Konec knihy mě trochu zklamal...Jak už jsem řekla, čekala jsem něco víc.. :)
Mně se to líbilo, napsáno je to čtivě, celou dobu jsem byla zvědavá jak to skončí. Je hrozné, kam může vést slepý fanatismus a jaké zlo může napáchat.
Téma určitě zajímavé, ale zpracování ne úplně sedlo. Zdálo se mi to nekonečné čekání na něco..., ale nakonec to možná byl záměr. Mně ale knížka nevtáhla do děje tak, jak se mi to stává u jiných knih.
Štítky knihy
19. století zfilmováno irská literatura katolická církev incest ošetřovatelství emigrace myšlení dítěte
ZázrakKniha Zázrak je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 228x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 146x |
| Chystám se číst | 107x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Tak tato knížka mě dostala.
I když se zpočátku zdá Lib nesympatická, brzy jsem zjistila, že zdání klame a člověk nemá dát na první dojem. Je to tak v této knize stejně jako v životě. Pravého přítele poznáš až v těžkých chvílích.
Během čtení jsem byla plná emocí a ke konci knížky jsem nebyla schopná zadržet slzy.
Děkuji autorce za epilog , díky jemuž nezůstal otevřený konec.
Shoduji se naprosto s komentářem Isserley.