Zadrž dech

Něco mezi červenou knihovnou a erotickým Romanem, za mě strašná nuda a předvídatelnost.

V knize se řešilo hodně závažné téma, ale přitom nad ním tak nějak zvítězila červená knihovna....nicméně četlo se to dobře...

Kniha čekala v poličce na přečtení několik měsíců. Věčná škoda a moje hloupost. Kniha, kterou by do ruky měl vzít každý a zamyslet se téměř nad každou stranou příběhu.
Autorka nám předložila neskutečně náročný příběh, který je popsán včetně všech myšlenek Mariny i s reakcí, což mě moc potěšilo. Není to bolestné blábolení, ale reakce ženy, která má zažito a i téměř zpracováno, co se stalo.
Dalo by se říct, že tento příběh může sloužit i jako lehká psychoterapeutická příručka. Na myšlenky máte uvědomělé reakce.
Za mě obrovská poklona autorce, jak se příběhu zhostila. I reakce okolí na Marinino chování, to odsouzení, místo aby se jí někdo snažil pomoc, vidět za jejím chováním víc, volání o pomoc.
Je jednodušší nic neřešit a jít s davem. Maloměšťácké chování obyvatel vesnice a o to horší reakce otce Marcela, pro kterého názor zaslepeného okolí byl důležitější než syn.

"Každý máme svoje bitvy a vyhrát je nebo prohrát můžeme jen my sami."

Marina se rozhodla, že se nenechá zničit tím, co zažila. Vědomě se rozhodla bojovat. A vyhrála. Dokáže smysluplně a spokojeně žít.

Já rozhodně vezmu knihu ještě jednou do rukou a tentokrát se zvýrazňovačem a poznačím si spoustu velmi podnětných a zajímavých myšlenek.

Kde začít, čekala jsem hluboký příběh na velmi závažné téma, ale dostala jsem červenou knihovnu, kde už po 40 stránkách přesně víte, co se stalo, jak to dopadne a jak moc sladce ulepené to bude. Postavy jsou velmi ploché, velmi černobílé. Buď jste klaďas nebo zavrženíhodný tvor. Dialogy mi připadají jak z YA knihy, né jako rozhovory 30 letých lidí ve firmě. Postava hlavního mužského "hrdiny" je tak moc napsána z ženského pohledu, že už víc to být princ na bílém koni ani být nemůže. Hlavní hrdinka je jak vystřižená z psychologické příručky o transformaci nebo jak zvládnout život pomocí ženských kruhů. Sečteno a podtrženo, dát to do sekce mládež, asi bych to vzala, ale takto to byla fakt bolest číst. Jediné, proč to člověk vydržel bylo, že nerada nechávám nedočtené knihy.

(SPOILER) Druhá kniha od autorky. Jejich 24 dní do Vánoc se stalo knihou, která mi dokáže vždy vyloudit úsměv na tváři. Tato kniha je ale naprosto odlišná, i když i tady jsou pasáže kdy jsem se musela smát. Líbí se mi u knih střídání časových rovin a tady každá kapitola začíná v minulosti a vždy poodkryje kousek z té Mariiny. Marcel byl jako princ z pohádky, věřím že i takový muži jsou mezi námi, ale nevím jestli v reálném životě člověk dokáže za pár týdnů změnit svůj pevně zakořeněný názor trvající řadu let. S tím jsem měla trochu problém, uvěřit tomu. Ale moc jsem to oběma přála a fandila jim. Myslím, že naopak velmi realisticky jsou v knize vykresleny vztahy v rodinách k Marině, bohužel, i po dobrém konci. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Idem trochu proti prúdu, ale cítim to takto...
Postavy boli v zásade presvedčivé, ich vnútorné konflikty mali potenciál dodať príbehu hĺbku. Žiaľ, príliš často ich zatieňoval prehnaný pátos, ktorý narúšal pocit prirodzenosti. Aj keď autorka spracovávala silné témy ako strach, odvaha a zraniteľnosť, ich podanie občas strácalo na autenticite a skĺzalo do šablón. Hoci emocionálny vplyv bol badateľný, niektoré predvídateľné dejové zvraty uberali na napätí. Atmosféra síce postupne gradovala a scény boli emočne pôsobivé, táto intenzita však pôsobila nútene, akoby bola umelo udržiavaná. Na druhej strane musím vyzdvihnúť technicky zvládnutý, plynulý a precízny jazykový štýl Michaly Ries. Napriek týmto výhradám ma príbeh zaujal, aj keď v konečnom dôsledku nezanechal taký silný dojem, aký si téma vyžadovala.

Velmi emotivní kniha..
Nemohla jsem se od ní odtrhnout..
Ten příběh byl pro mě tak silný, že jsem několikrat neudržela slzy..
Autorce se povedlo mistrovské dílo..
Těším se na další..

“.. I když si nemůžeme vybrat okolnosti, můžeme si vybrat, jak se budeme cítit… Vždy a v každé situaci je ta poslední volba na nás. Ta volba je náš postoj… Chápeš?”

Tenhle příběh mě dostal. I když jsem měla v jistých momentech s hlavní hrdinkou rozdílný pohled na řešení problémů. Ale jak ona sama v knize říká - a teď parafrázuju - Dosud nechodíš v něčích botách, nesuď! Velmi dobře napsaná kniha pro ženy, která otevírá i těžká témata. Konec mě rozsekal (a ne, nemyslím “romantickou” linku).

Recenze nezklamaly. Těžké téma autorka zpracovala poutavě a s citem. S Marinou jsem prožívala její těžké chvilky a radovala se z každého i drobného úspěchu. Smutná, ale hezká kniha.

Wau .. Jedním slovem BRILANTNÍ ..

Těžké téma zpracováno velmi působivě, čtivě, napínavě, ale hlavně hodně reálně. Slovní obraty a formulace byly naprosto fantastické. Nadchlo mě, jak autorka popisuje autentické pocity a chování Mariny i dalších postav. Žádná teatrálnost, jen obrovská syrovost a zároveň pokora. Žádný přeslazený konec, ale realita života samotného. Byl to koncert nejrůznějších emocí, od lítosti, smutku přes frustraci, rozčílení až po laskavost, něhu, lásku a vzrušení. Moc se mi líbí autorčin styl psaní.

P.S. Při čtení jsem si opakovaně říkala, že takhle chci, aby po terapii mluvili mí klienti. Aby dokázali rozeznat své hranice, za co nesou zodpovědnost oni a za co ji mají ti druzí. Aby dokázali odpouštět a zároveň svou minulost brali jako součást jejich příběhu a byli s ní v míru. Pro mě to byla terapeutická symfonie na nejvyšší úrovni. Děkuji.

(SPOILER) Smutné...těžké téma...bohužel pro někoho i ze života.
Příběh Mariny,která nesla břímě za všechny...Statečná žena!
Marcel byl skvělý,když Vám život naloží,takového muže žena potřebuje o to víc...
Četlo se to samo!

,,Srdce mi do bran tvých prsou bije,neboť tam ono věrně žije,tam hledá domovinu drahou. "

Děkuji moc mojí kamarádce Janičce za krásný dárek , možnost si přečíst tuto knihu. Tento příběh mi zůstane dlouho v mé hlavě. Číst čím si procházela Marina bylo hodně těžké. Střídání minulosti a současnosti se mi v knihách vždycky líbí a zde to bylo geniálně zpracované. Čtení jsem si užila a můžu říct, že to nebylo poslední setkání s autorkou . Knihu doporučuji a každý si jí přečtěte.

"Na to, aby zlo zvíťazilo, stačí málo: aby dobrí l'udia nerobili nič."

Velmi silný příběh se skrývá mezi řádky. Marinu většina lidí z její rodné vsi nesnáší. Ale vy ji budete milovat. Matka ji a její sourozence opustila, když ji bylo dvanáct.
Autorka si vybírá pro své knihy velmi silná témata, ale nezapomíná sem tam knihu odlehčit a nebo ji protkat velmi hlubokými a nadějeplnými myšlenkami a nebo citáty.
"Každý máme svoje bitvy a vyhrát je nebo prohrát můžeme jen my sami."
Každá kapitola vás více a více vtahuje do příběhu Mariny a Marcela. Snažíte se z úryvků z minulosti vyčíst, proč dělala, co dělala a proč jí nikdo nedokázal podat pomocnou ruku.
"Někdy se člověk snaží tak moc předstírat, že je jeho život v pořádku, že tomu sám uvěří."

"Není odvážný ten, kdo se nebojí, ale ten, kdo i navzdory strachu koná."

Táto kniha ma úplne dostala. Pocity, čo som cítila pri jej čítaní boli veľmi silné. Kniha je veľmi emotívna a obsahuje naozaj závažné situácie, preto odporúčam, aby citlivé osoby zvážili čítanie.

Kniha sa číta úplne sama. Ja som ju nemohla pustiť z rúk a neodložila som ju dokým som nemusela. I keď som ju nečítala, musela som neustále o nej premýšľať. Obsahuje v sebe veľa myšlienok, ktoré mi nedali pokoj. Ja som tiež len človek a tiež sa uchylujem k jednoduchým záverom, i keď by som sa mala snažiť zamyslieť a povedať si: "Naozaj by som sa nezachovala rovnako?" "Je jednoduchšie naozaj odvracať oči?"

Chcela by som byť tak odvážna a laskavá ako bola Marína, ktorá našla v sebe silu a bojovala a nezabudla, ale snažila sa vyrovnať so svojim osudom. Veľmi som jej držala palce, aby zostala taká optimistická. Nad záverom knihy mi i uletela slza, ale viem, že ide o naozaj reálne chovanie a preto sa mi páčilo, že to autorka nepriklášlila a nepresladila ako tomu bežne býva.

“Nejen každá láska má svůj příběh. I každá nenávist ho má.

“V lidské rozmanitosti je krása. A ještě krásnější je, když druhé dokážeme přijmout i s jejich limity a omezeními.

“Mezi nenávistí a láskou je tenká hranice a obě pohání vášeň.

“Každá situace má lepší úhel pohledu, pokud ho chceš vidět.

Marina pracuje jako asistentka a vede si celkem spokojený život. A to díky tomu, že opustila vesnici, kde strávila dost hrozné dětství plné nenávisti a traumatizujících situací. Dalo jí spoustu práce začít žít normální život, ale podařilo se jí to. Jenže tenhle relativní klid naruší nový kolega, který nastoupí k nim do práce. Není to nikdo jiný než Marcel, který pochází ze stejné vesnice. A ten si s sebou přinese i vzpomínky, na které chce Marina zapomenout.

Musím říct, že autorka mě dokázala vtáhnout do děje hned na první straně. Skvělé byly začátky kapitol, kde nás seznamuje s minulostí Mariny, ale jen v náznacích. Čtenář tuší nějakou temnou stránku, něco si i domyslí, ale pravda je mu dlouho skryta.

Marina byla neskutečně silná žena a i přesto všechno, co zažila, dokázala najít v každém něco dobrého.

Celá kniha je plná krásných a zajímavých myšlenek - to se mi moc líbilo. Prvních cca 100 stran bylo pro mě těžké čtení vzhledem k tomu, jak se Marcel choval k Marině. Střed byl v pohodě a pak byl pro mě silný zážitek poslední část.

Kniha je plná emocí, které mě v klidu rozhodně nenechaly - to, co Marina zažila, jak se k ní chovala rodina a okolí.

Celé je to o těžkém traumatu z dětství, o naději, o odvaze, ale i o lásce a vztazích - nejen milostných, ale i přátelských. A taky o tom, jaká tenká hranice je mezi láskou a nenávistí.

Pro mě je to první setkání s autorkou a jsem maximálně nadšena. Moc se mi líbilo, jakým způsobem zpracovala takové těžké téma. Knihu si rozhodně přečtěte, stojí za to.

Emotivní příběh o tenké hranici mezi láskou a nenávistí, o minulosti, která nás formuje, a o síle, kterou člověk musí najít, aby se postavil sám sobě a svému osudu.

Autorka přináší komplexní a poutavý pohled na život hlavní hrdinky, třicetileté Mariny, která bojuje se svými démony z minulosti a snaží se najít rovnováhu v přítomnosti.

Marina se zdánlivě vyrovnala se svou bolestnou minulostí a žije poklidný život.
Má stabilní práci, přátele i bydlení.

Ale příchod nového kolegy Marcela – muže, který zná její minulost a může ji kdykoli připomenout – vše mění. Marcel, pocházející ze stejné vesnice jako Marina, o ní zná jen povrchní pravdu a nechápe tak její hlubší bolesti.

Na začátku k ní chová zjevné pohrdání a není schopen vidět ji jinak než přes negativní zážitky z dětství. Avšak postupem času a blízkostí v práci začne Marcel odhalovat Marininu současnou povahu – laskavou, silnou ženu, která se i přes všechny překážky postavila na nohy.

Příběh se věnuje několika vážným tématům, včetně sexuálního zneužívání, rodinného zklamání a společenských předsudků.

Autorka citlivě a realisticky zpracovává náročná témata, a přestože kniha není nijak depresivní, nechybí v ní momenty, které vás dojmou k slzám.

Marina je inspirativní postavou, jejíž cesta ke smíření s minulostí ukazuje sílu lidského ducha a odhodlání nevzdat se naděje.
Prožíváme s ní její pocity beznaděje, boj a nakonec i smíření.

Marcel jako postava prochází výrazným vývojem – z hrubého a arogantního muže se stává někdo, kdo se dokáže otevřít a pochopit druhého člověka. Jejich vztah není pohádkovou láskou na první pohled, ale spíše procesem poznání, smíření a budování důvěry.

Marcel je pomyslným zrcadlem každého, kdo si pod tlakem předsudků a stereotypů vytvořil o druhém člověku falešný obraz.

Miška v knize mistrně postupně odhaluje Marininy temné vzpomínky a vytváří tak plný obraz její osobnosti.

Dialogy jsou přirozené a realistické, což dodává příběhu autenticitu. Kniha je plná emocí – vtipné momenty se střídají s těmi bolestivými, a právě tato dynamika činí příběh živým a velice čtivým.

Jedná se o knihu, která vás zaujme od prvních stránek a nepustí až do konce.
Příběh, který se zabývá tématy, jež nejsou lehká ani příjemná, ale zároveň je napsán s nadějí a optimismem.

Doporučuji všem, kteří se nebojí číst knihy s hlubším poselstvím a kteří ocení příběh o odpuštění, lásce a síle člověka překonat svou minulost.

Zpočátku tato kniha vypadala na další z řad hate-to-love story, ale nebylo tomu tak. Příběh má mnohem větší hloubku. Marina si v minulosti prožila peklo (její chování coby důsledek nezpracovaného prožitého traumatu), ale díky její práci na sobě (terapie, odpuštění druhým i sobě) našla ve svém životě vyrovnanost. Ta je ale ihned nalomena přítomností nového kolegy v práci, Marcela, který pro Marinu tak úplně nový není (znají se z minulosti).
Pokud opomenu fakt, na kolik je chování osob ne-reálné (dokonalý a zcela chápající Marcel, vyléčená a andělská Marina), kniha se mi moc líbila. Mezi řádky se sem tam objeví i hluboká myšlenka.

“Jenže není odvážný ten, kdo se nebojí, ale ten, kdo i navzdory strachu koná.

“Nejsou viníci i ti, kteří mlčky přihlíží utrpení druhých? Nejsou v jistém slova smyslu i oni sami těmi, kdo způsobují bolest?

Knihu rozhodně doporučuji.

Příběh Mariny, která se zdá být vyrovnaná a srovnaná se svým životem, dokud se neobjeví Marcel, jeden z lidí z její minulosti. A znova se musí svým způsobem obhajovat, vysvětlovat a nakonec i sdílet své tajemství. Ještě více ji to semkne s kamarádkami a dočká se pochopení a podpory.
Námět je velmi silný, už od začátku dává tušit, jaké trauma Marinu poznamenalo. Někdy uprostřed mi přišlo, že kniha ztrácí dech a už mě to tak nevtahovalo. Musím uznat, že jsem obdivovala její přístup (jen si nejsem jistá, nakolik reálný je), jen jsem ty emoce s postavami neprožívala. Proto ubírám hvězdičku.

Já tentokrát jdu proti proudu. Námět velice zajímavý, ale zpracování (i když hned zkraje mi bylo jasné, v čem tkví Marinin problém) mě nechytlo za srdce, hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli a připadá mi dost nereálné, aby někdo, kdo měl takovou reputaci jako Marina, potkal tak chápajícího muže jako byl Marcel. Ale určitě bych jí to přála.