Z jako Zelda

Z jako Zelda https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182400/bmid_z-jako-zelda-PQE-182400.jpg 4 136 34

Když „kráska z Jihu“ Zelda Sayre poprvé poznala Francise Scotta Fitzgeralda, bylo jí sladkých sedmnáct a on měl na sobě slušivou uniformu. Psal se rok 1918 a oba se do sebe okamžitě zamilovali. Staly se z nich vyhledávané celebrity, hvězdy večírků. Přicházelo však i vyčerpání, excesy, období bez peněz. Jejich manželství bylo spletí žárlivosti, zášti a vzájemného ubližování. Kým doopravdy Zelda byla kromě toho, že ji vnímáme jako manželku slavného – a později polozapomenutého – spisovatele? Byla lepší autorkou než Scott? Kdo komu vykrádal témata románů? A jak to bylo s její schizofrenií a záhadným úmrtím?... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Z: A Novel of Zelda Fitzgerald , 2013


více info...

Přidat komentář

Barbastelle
21.08.2015 4 z 5

Nezapomenu na to, jak jsem začínala být po několika desítkách stran zklamaná, protože jsem z knihy už necítila tu opojnou energii, jako ze začátku. Pak mi to došlo. Ta energie už v Zeldě, jakožto postavě, nebyla. Zamilovala jsem se do skutečnosti, že na mě ten vnitřní vývoj postavy tak hluboce působil!

marca_m
20.06.2015 4 z 5

Je úplně jedno, jestli se jedná o naprosto věrný životopis, protože při čtení máte dojem, že to ve skutečnosti klidně mohlo přesně takhle být. Tento příběh je vlastně archetypem hedonistického a zhýralého života jazzového věku (a cesty z obyčejného života až k sebezničení), života vpravdě "gatsbyovského".


LenysekC
22.02.2015 4 z 5

Těžko hrát v životě jen role a být při tom šťastný... A jestli se psychiatři snažili udělat ze Zeldy "stepfordskou paničku" (krásně vystiženo, Lenoro), Scott se zase snažil hrát roli "správného chlapáka". Jenže na to ani jeden z nich nebyl v jádru stavěný...

VercaLukasova
24.01.2015 5 z 5

Kniha se mi moc dobře četla. Nenásilnou formou jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí a zkrátka příběh Scotta a Zeldy mi přirostl k srdci. Určitě se k nim ještě jednou vrátím. :)

Es.024
10.01.2015 4 z 5

Komplikovaná věc ohledně této knihy je: Zelda. Pro mě to byla o první stránky nesympatická postava a tou zůstala až do konce, i když ke konci jsem ji samozřejmě fandila jako ženě, kteá se chce prosadit i přes svého partnera. Na začátku je to holka, která si představuje svět jako Hurvínek válku. A to až do poloviny knihy. Co čekala. A nemohla jsem si pomoc, ale hodně mi přišlo, že se do všechno z velké části dostala sama.
Vztah dvou hlavních postav (záměrně říkám postav) je tragický. Přišlo mi, že první zničila ona jeho a pak on ji.
Knížka mi přišla hrozně smutná, protože jsem obrouvskou fanynkou Fitzgeralda a musím se k jeho knížkám a hlavně povídkám neustále vracet. A jejich životy byly ohromně smutné a nešťastné, ale... mohli si za to sami. A chudák jejich dítě.
Jinak skvěle napsaná knížka, i když druhá povolina je o trošku horší, proto jen 4*.

lenya
30.07.2014 3 z 5

Kniha je bezesporu krásná, že je to fikce zdůrazňuje sama autorka, tam problém nevidím. Vnímala jsem knihu jako příběh o ženě - Zeldě - ženě mnoha rolí, z nichž ani jedna není jednoduchá. Fandila jsem jí, aby jednu ze svých roli dotáhla do těch výšin, do kterých si přála, ale Scott...(všechny argumenty takto začínaly). Nicméně vše je věc volby. Zelda byla velmi silná, rozhodná, inteligentní, krásná a sebevědomá žena, která se rozhodně nebála říct svůj názor a velmi nahlas. Líbil se mi její myšlenkový pochod. Já to vnímala tak, že tomuto "silnému duetu" chybělo pevné kormidlo a píšťalka rozhodčího :-) kniha krásná, ale od půlky pro mě trochu táhlá...

gossipavlina
06.07.2014 4 z 5

Z počátku mi trvalo než jsem se začetla. Jednu chvíli jsem i uvažovala, že knížku odložím. Ale jsem ráda, že jsem vydržela a dočetla do konce. Protože pak se to rozjelo. Život Zeldy a Scotta byla jedna velká jízda, plná večírků, vylomenin a excesů. Byli pro sebe stvořeni. Zelda byla pěkné číslo, nespoutaná, energická, s ambicemi. Myslím, že kdyby se narodila o 100 let později, měla by víc prostoru k vyniknutí.
Knížka je to zajímavá, přibližuje nám tehdejší dobu, život celebrit, ale i skutečný život, tzv. za zavřenými dveřmi, starost o rodinu, zajištění.
Se Zeldou jsem v průběhu čtení soucítila, její touha o uznání a prosazení sebe sama. Pro dnešní ženu naprostá samozřejmost. Zelda byla v podstatě postavena před rozhodnutí: život s dcerou nebo kariéra.
Ale přes všechna úskalí a nepohodu vedle až despotického Scotta zůstala mu věrnou, podporující manželkou a matkou dcery, kterou vřele milovala. A za to má moje uznání.

bookcase
25.06.2014 5 z 5

Pro mě pecka....Scott Zeldu táhnul ke dnu podobně jako to je ve filmu Dny vína a růži. I když to byla fikce, která je založená na reálných dokumentech, je hodně čtivá..je to výpověď "generace zlatého věku" (20. léta 20. století)

helenkan
21.04.2014 4 z 5

Manželky mohly mít svoje záliby a zájmy,ale musely se podřizovat manželovým přáním. A
naopak manžel nebyl povinen brát ohledy na přání manželky.
Knížka je zajímavá a dobře se čte.

miuk
19.04.2014 5 z 5

Po dlouhé době kniha, která mě strhla, chytla za srdce, rozbrečela...Autorka mi poskytla dokonalý dojem, jako bych četla deník Zeldy, nikoliv román...Perfektní, nemám slov, vtažení do děje dokonalé...Miluji tento román, miluji Zeldu!

Bookslover
29.03.2014 4 z 5

Obdivuji, jak skvěle se autorce povedlo vcítit do role Zeldy. Místy jsem měla pocit, jako bych četla Zeldin deník, nikoliv román. Myslím, že autorka vystihuje Zeldin charakter velmi věrohodně. Pokud máte Fitzgeralda rádi a přikládáte se k verzi Ernesta Hemingwaye, nejspíše se vám "Zeldin" pohled na jejich společný život líbit nebude, jelikož kniha vykresluje Hemingwaye v hodně špatném světle a z Fitzgeralda vytváří místy tyranského manžela, který Zeldu jen dusí, zatímco ona ho oddaně miluje. Jak to tenkrát doopravdy bylo už asi nikdo nikdy nezjistí a autorka tak překládá čtenáři další verzi. Musím říct, že se mi velmi líbila jedna z posledních kapitol, kde Zelda vzpomíná na celý ten bláznivý večírek, který se Scottem žili. Myslím, že touto kapitolou autorka celý jejich život a Zeldinu osobu dokonale vystihla.

Oophaga
25.03.2014 4 z 5

Poslední kráska jihu, šílená manželka věhlasného amerického spisovatele. Autorka se rozhodla na vztah proslulého páru jazzového věku, s nímž to neslavně dopadlo, podívat pro změnu z pohledu manželky a vyvrátit tak mýtus (šířený třeba Ernestem Hemingwayem, který tu rozhodně není za žádnou kladnou postavu), že právě nenasytná partnerka zničila velký literární talent. Ze Zeldiny subjektivní perspektivy pak nastiňuje vývoj hlavní ženské postavy, který ji nakonec dovedl k nezáviděníhodné situaci. Z pohledné jižanské husičky okouzlené hezkým floutkem z exotického Severu s extravagantním výběrem povolání (považte, spisovatel) vyrůstá v sebejistou newyorskou flapperku a nakonec i v osobnost, která by se svým životem ráda provedla něco smysluplného. Její posedlost baletem však vzhledem k trudnému osobnímu životu začne hraničit s mánií, která ji přivede na pokraj nervového zhroucení. Navzdory meziválečnému uvolňování konvencí se totiž ukazuje, že místo ženy je jen a pouze po boku muže, kde má reprezentovat, poslouchat a zajišťovat zázemí. S manželskou dvojicí čtenář absolvuje peripetie, které inspirovaly Fitzgeraldovy romány jako 'Krásní a prokletí' či 'Velký Gatsby' (bohémský život v New Yorku) nebo 'Něžná je noc' (pobyt na francouzské Riviéře a pozdější Zeldina hospitalizace), aby číši původně sladkého nápoje lásky vypil až do notně hořkého dna. Úzkost jímá především z pasáží, kde léčba schizofrenie znamená pro lékaře i chotě zejména převýchovu individuality ve 'stepfordskou paničku'. Byl F. S. Fitzgerald opravdu alkoholickým tyranem, který promrhal své nadání a nesnesl úspěch blízké osoby? Dnes už je samozřejmě nemožné říci, kdo z Fitzgeraldových zničil koho a jak moc jejich předchozí pýcha podmínila následný pád. Kniha T. A. Fowlerové je především románem zaujímajícím feministické stanovisko a spojující sugestivní líčení s podnětnou úvahou, nakolik měla dnes méně známá Scottova drahá polovička šanci vymanit se z jeho stínu a z osidel mužského světa své doby vůbec.

Morsie
17.02.2014 4 z 5

Budu upřímná, z tvorby F.S. Fitzgeralda jsem četla jen Velkého Gatsbyho a o Fitzgeraldovi samotném vlastně ani nemám páru. Jak bych pak mohla vědět o jeho ženě Zeldě? Upřímně? Byla mi celkem ukradená. Jenže pak jsem u kamaráda uviděla tuhle knížku a začetla se... a odnesla si ji domů a dál četla.
Pro mě jako dívku neznalou této jistě velice živé a zajímavé éry, je Z jako Zelda skvělou knihou. Nejen že jsem poznala zblízka jeden veskrze smutný život, taky jsem měla tu možnost nakouknout do minulých let a na chvíli si myslet, že ty všechny lidi potkávám já, že to všechno je můj život. Zároveň jsem si však uvědomila, že ta velkolepost byla spíš nafouknutá, uvnitř prázdná bublina.

Nakonec Fitzgeraldův a Zeldin život byl zajímavější, než celý Velký Gatsby a jeho lesk - a to ho mám opravdu v oblibě!

Babouš
11.02.2014 5 z 5

Fantastická kniha, v níž bouřlivá dvacátá léta ožívají v nevídaných barvách a vůních. A vy máte chuť si se Zeldou zatančit charleston, vykoupat se v kašně nebo se opít nejvybranějším šampaňským.
Jedinou výtku bych snad měl k nedostatečnému popisu posledních let života, ale stejně všichni víme, jak to nakonec dopadlo…