Z dopisů Senekových

27.12.2020

,, Veliký je ten, kdo dovede užívati hliněných nádob tak jako stříbrných...
Ale není menší ten, kdo užívá stříbrných tak jako hliněných...
Jest známkou slabého ducha neumět snášet bohatství...

,, Pamět nás mučí minulým strachem,
předvídavost přivádí budoucí...
Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným...

,, Přestaneš se báti, přestaneš-li toužiti...
Řekneš: Co mají tyto tak rozdílné věci společného... ?
A přece je tomu tak, můj Lucilie...
Ač se zdají rozličné, jsou spolu spjaty. Jako týž řetěz spojuje vojína i jeho stráž, tak i tyto tak rozdílné pocity jdou spolu...
Za nadějí jde bázeň. Nediv se, že je tomu tak...

Obojí plyne z ducha kolisavého, znepokojeného očekáváním budoucnosti...
Obojí má stejnou hlavní příčinu,
že se nespokojujeme přítomností,
ale zalétáme myšlenkami daleko kupředu...

A tak se předvídavost, největší to dar lidské povahy, zvrhla ve zlo...
Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím, a když mu unikla, jsou klidná...
My se trápíme i budoucím i minulým.
Přemíra našich dobrých darů nám škodí...

Pamět nás mučí minulým strachem,
předvídavost přivádí budoucí...
Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným...

27.12.2020

,, Mysl musíš změnit, ne podnebí...
Více záleží na tom, jaký přídeš, než kam přídeš... "

Neboť jako nezdravé krajiny ohrožují
i nejpevnější zdraví, tak jsou některá místa nebezpečná i pro vyrovnanou mysl, natož pro dosud nedokonalou a pozdravující se...

,, Nesouhlasím s těmi, kteří plovou doprostřed proudu a vyhledávajíce životní zmatky, každodenně velmi odvážně zápasí s obtížnými poměrý...

Mudrc dovede tyto věci snášeti,
ale nevybírá si jich, a raději chce
žít v míru než v boji...
Máš malý prospěch z toho, že ses zbavil svých chyb, musíš-li zápasiti
s chybami cizími...

Třicet tyranů obklopilo Sokrata
a nemohli zlomit jeho ducha...
Co na tom záleží, kolik je pánů...? Otroctví jest jen jedno...
Kdo jím pohrdl, je v sebe větším zástupu tyranů, svobodným... "

,, Osud stejně často narazí na nás,
jako my na něj...
Je potupné nejíti, ale býti unášen
a náhle uprostřed víru událostí
se s úžasem ptáti:
,, Jak jsem se sem dostal...? "

,, Co jest dobré, jest i užitečné,
ale co je užitečné, není již tím i dobré, protože některé nezbytné věci jsou zcela obyčejné...

Nikomu není do té miry neznámá, podstata dobra, aby ji snížil k oněm denním nezbytnostem...
Co tedy činiti... ? Zda se spíše nebudeš starati o to, abys ukázal, že všichni s velikou časovou ztrátou hledají zbytečné a že mnozí promarnili život hledáním prostředků k životu...

Pozoruj jednotlivce a uvažuj o nich...!
Jejich život směřuje k zítřku...
Ptáš se, co je na tom špatného...?
Nekokonečně mnoho...

Nežijí, ale hodlají žíti. Všechno odkládají. I kdybychom drželi krok s životem, přece by nás život předběhl, váháme-li však, pak mine kolem nás jako něco cizího...

Posledního dne končí, ale každým dnem hyne... "