Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463990/bmid_vymenit-vodu-kvetinam-2vF-463990.png
4
482
157
Podmanivý příběh silné ženy, která přes všechny rány osudu tvrdošíjně věří ve štěstí. Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní. Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné, vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Changer l'eau des fleurs , 2018
více info...
Přidat komentář
Nebylo to lehké čtení, ale jsem šťastná, že jsem ji četla. Je o životě i smrti o lásce i nenávisti , o radosti i smutku, o přátelství i zradě , o utrpení i o znovu nalezené víře, ... je o ŽIVOTĚ. A tím mne oslovila. A vůbec není bezduchá, naopak, po dlouhé době jsem našla knihu plnou krásných myšlenek. Ten děj jsem tentokrát tak trochu potlačila do pozadí a spíše jsem hledala a oceňovala právě to zamyšlení nad životem . Mám ráda knížky, kde se musím zastavit a myšlenku, větu , odstavec číst ještě jednou a říct si tak tohle je krásně napsané, to by chtělo si zapamatovat. A taková ta kniha právě je.
P.S. Nebojte se ji číst není jen o umírání jak se to prvoplánově může zdát.
Kniha se četla těžce. Pokaždé, když jsem ji odložila, byla menší a menší motivace po ní opětovně sáhnou. Snažila jsem se vytrvat povzbuzována více než pozitivními komentáři na databázi. Když se začaly konečně věci skládat, objevily se podivné milostné linky plné patosu, který jsem stěží dokázala unést. Zpověď pronásledované tetičky mě nakonec přiměla knihu definitivně zavřít.
U této knihy jsem uronila dost slz,dokázala mě dojmout a moc se mi líbily epitafy na začátku každé kapitoly.
To je tak zvláštní kniha, nebude asi pro každého. Musíte být na ni naladění, zklidnění, aby se vám líbila a hlavně si ji i užili. Já ji četla docela dlouho a na doporučení mé mamky, která z ní byla nadšená, jinak bych ji nečetla. Je to takové rozjímavé, rozvláčnější a smutné čtení. Na obálce se píše i radostné, pro mne ne.
Příběh Violette musí chytnout za srdce, prostředí hřbitova mně ale nijak pohodu a klid nedodalo a teprve, když do sebe začnou zapadat všechny kousky Violetteina příběhu, spousta věcí dostává svůj smysl, pak ten příběh nakonec vyzní krásně, ale je silným útokem na city.
Krásné, hluboké, ale podruhé bych ji nečetla......
Skvěle napsaná kniha u které se dá plakat i smát zároveň, jen toho pláče a smutku je tam drobet víc. Moc mě těšilo její čtení, zamilovala jsem si každou stránku. Vřele doporučuji
Jak již psala zuzana2599 kniha je takovou knižní lahůdkou. Moc pěkná kniha, která potěší, chytne za srdce a současně je i k zamyšlení. Jsem ráda, že tato kniha zkřížila svůj osud s tím mým :-). Je velkým pokladem v mé knihovně.
Knihu jsem dostala jako dárek. Sama bych si ji nekoupila a dobře bych udělala. Emotivní kniha, ale do její četby jsem se musela nutit, má štěstí, že každou knihu vždy doctu. Vůbec mě nebavila, zkrátila bych ji tak min na půlku, ne-li více. Po dlouhé době jsem se netesila na večer až si půjdu číst. Za mě škoda času....
Spojení slz, smíchu a naděje .... to je moje anotace k této zdařilé knize ....
S tematem neobvyklým - ale v průběhu četby objasněným ....
Copak přivedlo Violette do tohoto místa ?
Postupem děje přicházíme na důvody - je to řetěz nečekaných setkání, které se v konci propojí - je to rána v srdci, která se zdá neřešitelná ....
Ale Violette je silná osobnost :
" Osela jsem se .... přestože vyprahlá poušť, z níž jsem byla stvořená, byla chudší než hřbitovní zahrádka ...."
Potkají se dva tonoucí, které se oceánu neštěstí nepodařilo úplně utopit ....
A ta výměna vody květinám - to je impuls pro nový život ....
Spousta zajímavých myšlenek - a humanismu ....
" Každý hrob je jen popelnice. Tady pohřbíváme jen zbytky, duše jsou jinde ....."
Moc se mi líbilo - a je to téměř na 5 hvězdiček ....
Příběh Violetty Dušičkové mě naprosto pohltil. Když hledám slova, jak aspoň trochu stručně popsat pocit z jejího čtení, napadá mě, že je o všech podobách lásky a smutku, o těžkých rozhodnutích i o okamžicích, kdy nám není umožněno rozhodnout, o osudech. O životě. A to asi stačí.
Violette Dušičková vypráví svůj životní příběh v krátkých kapitolách, střípkách, které si čtenář dává sám dohromady. Vyrostla jako sirotek, putovala po pěstounských rodinách, vdala se jako velmi mladá. Pracovala jako závorářka a později jako správkyně hřbitova, v této profesi se našla a díky přátelům našla i sama sebe a na určité věci začala nahlížet úplně jinak.
Tahle knížka nebude pro každého (připadá mi, že by mohla zaujmout ty, kteří si oblíbili S elegancí ježka), leckdy se v ní zdánlivě nic neděje, leckdy může někomu připadat zdlouhavá. Mně se celkově vlastně líbila, ale znovu v ní pro mě vyvstal problém, který osobně někdy (často) mívám s francouzskou literaturou: jednu chvíli si lebedím v poetických popisech a říkám si, jaká je to krása, vzápětí ale vůbec nechápu jednání postav a to, jak mluví a co cítí, a tak jsem pak ze čtení trošičku rozladěná...
Pro mě je tento francouzský román zase jednou knižní lahůdkou. Skvělou srdcovkou !
U nás v knihovně jsou knížky označovány barevnými štítky se symboly dle žánru. Tento román má na svém hřbetu nalepené červené srdce. Ale v žádném případě se nejedná o romantickou, zamilovanou oddechovku. To srdíčko by mohlo označovat sílu a hloubku příběhu, jeho jedinečnost, nebo všechny druhy lásky, které román obsahuje. Na Violette Dušičkovou hned tak nezapomenu. V tom mém srdci určitě dlouho zůstane. I já mám docela ráda hřbitovy, ten klid, atmosféru, pomíjivost a rozjímání... Malá ochutnávka:
Nehořekujte nad mou rakví, nejsem tam, nespím.
Jsem tisíckrát ve větru, jenž vane.
poznámka: Na knize není nic morbidního. Je to kouzelný příběh silné ženy, která bojuje s nelehkým osudem.
Velice zvláštní kniha.
Začátek mě moc nebavil,ale říkám si zkusím ještě pár stránek- dobře jsem udělala.
Od knihy jsem jen těžko odcházela, příběh byl skvěle a poutavě napsán.
Moc pěkná kniha!
Vydržte prvních 100 stran, ty mě skoro odradily to dočíst. Pak se vše začíná spojovat a do sebe zapadat a stojí to za to.
Hodně dlouho mě to vůbec nebavilo, do čtení jsem se musela vyloženě nutit, vždy jsem přečetla několik stran a knihu zase na pár dnů odložila. Pořád jsem měla tendence knihu prostě nedočíst, ale říkala jsem si, něco na ní musí být, když tady má tak vysoké hodnocení (89%). Pak někde kolem půlky přišla jistá událost, kvůli které jsem vytrvala ve čtení dál. Ale i potom jsem se vůbec nemohla začíst. Prostě už jsem ke knize neměla ten správný vztah, tím, že jsem první půlku četla s vyloženou nechutí, jsem ztrácela přehled v postavách a jejich milostných propletencích, připadalo mi, že je zde spousta nezáživných pasáží a jediné, proč jsem i přesto pokračovala, byl onen tragický příběh.
Myslím si, že kniha není vyloženě špatná, jen jsme si nějak nesedly hned od začátku, a tím ta počáteční nechuť ve čtení pokračovat mě ovlivnila i na celý zbytek knihy.
Líbilo se mi netradiční prostředí, kde se kniha odehrávala. Román ze světa pohřebnictví nemá člověk v rukou běžně. Velmi mě zaujaly nápisy z hrobů, které uváděly počátek každé kapitoly. Hlavní postava Violette měla mé sympatie, velmi jsem jí fandila a obdivovala jaká byla self made women. Naprosto žádný dojem tedy na mě neudělal vztah, jehož historie se celým románem prolínala a to románek Iréne a Gabriela. Gabriel byl v mých očích manipulátor, nevěrník, sobec, lhář a Iréne si z něj udělala Pištu Hufnágla. Takovéto "osudové" romance mě naprosto nedojímají a jsem si jistá, že kdyby Iréne a Gabriel začali žít spolu...za chvíli by měl nějakou samičku ze sousedního města a byla by to Iréne, kdo by v slzách nacházel šátky, vlasy a zapomenuté halenky. Román jako celek tedy s výhradami celkem fajn, ovšem místy už to autorka drobet překombinovala :)
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Vyměnit vodu květinám
Pri tejto knihe sa oplatí spomaliť a vychutnať si jej príbeh a maličkosti, ktoré robia život úžasným. Kniha požičaná od skvelej kolegynky a šéfky v jednom, čaj s láskou pripravený mojou dcérkou do obľúbeného hrnčeka s prekvapením a chutný jablkový koláč, ktorý sme vychutnávali počas oberačky. Za všetko ďakujem zo ️.
Hlavná hrdinka pracuje ako správkyňa cintorína a spočiatku o nej nevieme veľa. Dvadsať rokov sa stará o živých a mŕtvych, o kvety a zvieratá. Je dobrou poslucháčkou a keď k nej pozostalí prídu, vždy nájdu otvorené dvere, šálku dobrého čaju, kávy (či kvapku niečoho silnejšieho) a prívetivosť. No zároveň si stráži svoje súkromie, rovnako ako nedáva na obdiv farebné šaty, ale prikrýva ich tmavšími a decentnejšími farbami kabátmi a zvrškami. Neočakávala som až taký dramatický príbeh, preto ma príjemne prekvapilo prepletanie osudov, tajomstvo a vývoj postáv. Boli opísané tak živo, že som si ich vedela predstaviť do posledného úsmevu i vône. Bavil ma jemný čierny humor, veď aké by boli pohreby bez smiechu i sĺz. Za mňa je vydarená scéna o strašení mladých, čo si na cintorín išli vypiť, o rozlúčke s cirkusákom, ale aj o zvieracích miláčikoch, či darčekoch (bábiky sú desivé). A asi najviac ma bavila kapitola, scéna rozhovorov, kde sa miš-maš cez seba bavia traja hrobári, farár a zamestnanci pohrebníctva, rozprávajú nakríž. A pestovanie a záhradníčenie. Úplne si to predstavujem... (Je to ako Amélia z Montmartru a Čokoláda a Pichľavá elegancia dokopy ale inak, zemitejšie.)
Raz sa na cintoríne zastaví muž, ktorý všetko zmení. Chce len splniť matkino želanie, no donesie závan minulosti, lásky, túžby a zmeny. Romantických línií je tu viacero, no ani jedna nekončí úplne predvídateľne, takže som veľmi spokojná. Láska mladá, staršia, pobláznená, manželská, milenecká, rodičovská, zakázaná i toxická. Odporúčam prichystať si aj vreckovky.
V úvode kapitol sú dojímavé citáty, hrobové tabuľky a epitafy a v celej knihe toľko múdrych viet, že si na ne milovníci výpiskov asi aj založia nový zošitok.