Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4183
4183
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Přestože se nedá očekávat šťastný konec, autorčin styl je tak autentický, že jsem knihu přečetl jedním dechem. Nevadily mi ani občasné dlouhé pasáže bez odstavců - tyto výpovědi mi přišly funkční; měl jsem totiž pocit, že mi je sděluje přímý účastník. Těžká doba je popsána velice realisticky. Autorka mě překvapila změnou vypravěček v závěru. Většinu knihy vypráví Gerta, čtenář si o ní udělá nějakou představu, ale v závěru ji naruší jiné vypravěčky (dcera, přítelkyně). Zajímavě podaný je (celoživotní) vztah Gerty a Janinky, respektive vazba mezi nimi.
Knihu jsem četla se zaujetím silný zážitek-doporučují přečíst každému-u čtení mi někdy ukápla i slza ,musela to být hrozná doba nespravedlnosti díky bohu že jsem ji nezažila.
Četla jsem asi před měsícem a musím jen chválit, je to silný příběh silné ženy. Knihy o válce nemám moc ráda a čtu je jen zřídka .
Jako by spisovatelka tu dobu prožila, moc pěkně a poutavě napsaný román.
Tuto knihu, stejně jako Žitkovské bohyně, jsem si koupil, jakmile vyšla. Nezklamala mě. Syrový příběh ženy, která dokázala bojovat s osudem. Asi v každém zanechá pocit studu nad chováním některých našich předků.
Vzhledem k tomu, že jsem o K. Tučkové neslyšela nikdy nic do té doby, než jsem někde zaregistrovala tuto knížku, tak jsem k ní přistupovala trochu s nedůvěrou. Ale proto, že mám ráda přesně tento typ knih - tj. sice beletrii, ale zasazenou do historických reálií a v rámci nich zpracovanou podle skutečnosti - mi Vyhnání přesně sedlo. Kateřina na mě dělá ohromný dojem právě proto, že to není spisovatelka, která by si z nudy sedla k počítači a napsala knihu o něčem, o čem toho ani moc neví. Podle informací které jsem o ní nastřádala, věnovala přípravě knihy hodně času, historii si skutečně nastudovala a věci, o kterých se píše, se skutečně staly. Ne přímo ženě, která se jmenovala Gerta Schnirch - jedná se o spojení osudů několika různých osob do osudu jedné ženy, zpracované do čtivě napsané knihy.
Dost dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale nakonec jsem se do toho vrhla a dokončila ji během pár dnů. Mírně jsem se ztrácela v těch jménech, postav tady bylo až požehnaně, nějak jsem tomu nemohla přijít na chuť. Moc se mi nelíbilo střídání vypravěče, hlavně pak v druhé polovině myslím. Celkově ale kniha byla velmi čtivá, námět mě opravdu zaujal. Bylo zajímavé se dozvědět, jak to probíhalo i z pohledu Němců, přijde mi, že o tom se až tolik nemluví. Poslední část knihy byla docela dojemná, zakončení velmi pesimistické.
Dobře napsaná kniha o kousku naši historie, na kterou hrdí nikdy nebudeme. Ve válce se ale lidskost ztrácí na obou stranách. Zda bychom se chovali dnes jinak v tak extrémních situacích, je těžké posoudit.
Úžasný příběh, který osvětluje situaci u nás po válce. Čte se jedním dechem. Získání širšího přehledu. V televizi jsem viděla rozhovor s autorkou, která popisovala co ji přivedlo k psaní této knihy i jak se sama zúčastnila pochodu. Velký emoční náboj.
Příběh vyprávěný knížkou me hodně zaujal a zasáhl... možná jsem i tak trošku začala přemýšlet jak to byl u nás doma v domě komunismu.... ale styl v jakém je kniha napsaná se mi nelíbil... autorka skákala z postavy na postavu, některé pasáže mohli být více rozvité (těšíte se na pokračování v další kapitole ale tam už se děje úplně něco jiného). Každopádně to nebude má poslední kniha od paní Tučkové.... ;-)
Dojemně napsaný příběh ženy, která čelila nemilosrdnému osudu. Stránka téhle minulosti by nám všem měla být dostatečně popsaná a upozornit nás na to, že i my Češi jsme rozhodně nebyli svatí ( někteří hodně rychle převlékli své kabáty !) Byli zde i lidé, kteří s tím vším neměli absolutně nic společného! A přesto dokázali hrdě čelit osudu...
Kniha mě zasáhla a oslovila, protože i má prababička byla Němka a jsem hrdá, že ona vše ustála a nezůstala v ní hořkost vůči češství a všemu čemu se říká dějiny.
Moje první dílo od Kateřiny Tučkové, které jsem četl. Musím uznat, že takové knihy mám rád. Zaujal mě pohled „z druhé strany“ na celý odsun (o kterém jsem toho tehdy věděl tak málo.) Kniha je zajímavá a poučná, o tom není pochyb. Avšak musím přiznat, že od první stránky mě dílo určitě nepohltilo, chvíli trvalo, než jsem se „začetl.“ Dílo je to čtivé a jakmile vás zaujme, čtete a čtete stále dál a najednou jste u konce. Abych to shrnul, celkově jsem byl nadšený! (Mimochodem, děkuji paní učitelce za doporučení…)
Krásně napsaná kniha o německé dívce, která si svůj osud nezasloužila. Velmi smutn á kniha
Kniha zajímavá, vyprávějící místy velmi "žensky", tedy tak nějak nejasně, zmateně a nelogicky svůj příběh. Až po mnoha stránkách si čtenář udělá jasnější úsudek, oč předtím šlo, neboť si zvykne. Možná to byl geniální záměr, který vznikl i z vcítění se do uvažování ženy na pokraji kolapsu, možná pouze nedostatek ze strany mladé autorky, to nedokážu posoudit. Rozhodně zajímavá kniha. Na netu jsou k dispozici související videa z besed se čtenáři a z natáčení dokumentu, který jako by zapadal do závěru příběhu, protaženého až do současnosti. Snad jen drobná výtka: SS se píše velkými písmeny, neboť jde o zkratku názvu (Schutzstaffel). V knize to však vypadá jako zkrácená mluva Harryho P.: ss.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila a bohužel, musím říct, že mě trochu zklamala. Příběh jako takový, je pěkný a zajímavý. Na začátku knihy, kde je popisován pochod z Brna, jsem měla ztažený žaludek nad tím, čeho všeho jsou lidi schopni. Krutost, která se tam objevuje, je děsivá a neumím si představit, být na jejich místě a přežít se zdravím rozumem. Jaké bezpráví a bezmoc musely tyto ženy prožít a jejich život byl neutěšený až do konce. Jako vždy zůstali nepotrestáni ti, co nejvíc škodili a ještě si polepšili.
Co mi nevyhovovalo, byl styl, jakým je kniha psaná. Trochu zmateně nebo jak to říci. Děj občas přeskakoval a vracel se. Vždy mě nějakou událostí šokovala a to bez přípravy, že jsem si kolikrát musela odstavec či větu přečíst znovu, jestli jsem to dobře pochopila. Nějaké události nevyjasněné nebo naopak moc zdlouhavé.
Celkevě se mi kniha líbila, ale Žítkovské bohyně byly lepší. Časem jí dám ještě jednou a uvidíme, jak to půjde, když už vím, co čekat. Doporučit jí rozhodně můžu neb je to silný příběh. Dávám 4 a půl hvězdy.
Vyhnání G.S. je příběh českoněmecké ženy a matky, která po 2. svět. válce nebyla žádoucí jak na českém, tak na německém území. Je to příběh smutného osudu a nenaplněného života. Popravdě, v úvodu četbu občas rušily nejasné návaznosti kapitol, jiné pasáže knihy byly zase zdlouhavé. Některé kapitoly jsou však natolik výjimečné, věrné a krásně napsané, že bez delších úvah hodnotím plným počtem bodů.
Nejsem zvyklá číst historickou beletrii, protože u ní pořád musím přemýšlet, co všechno je podle skutečnosti a co si autor přimyslel. Během prvních stránek této knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji kvůli tomu vůbec dočtu, ale díky autorčinu stylu psaní se mi to lehce podařilo. Soustředila jsem se na příběh a Gertu a nechala pátrání po autenticitě stranou. I když mi pořád není u některých hrozných scén jasné, jestli si je autorka vymyslela (mohla by to vůbec lidská fantazie vymyslet?) nebo jestli se o tom dočetla v pramenech (v jakých, když nebylo v ničím zájmu, aby se zběsilé násilnosti evidovaly?). To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha je napsána dobře srozumitelným, lehce čitelným stylem, který by určitě zvládla i současná mládež - a bylo by vhodné, aby se mladí lidé k této knize třeba ve škole dostali a měli o problematice povědomí. Kolektivní vina je hrozná věc - zde navíc popsána z opačné strany, než jsme my Češi zvyklí slýchat. Je to zvláštně nešťastný příběh nešťastné osoby. S Gertou čtenář sympatizuje až do konce, ať už je Němka nebo ne. Zaskočilo mě, v jaké době příběh skončil, s tím jsem vůbec nepočítala. Knihu doporučuji všem, kteří si stěžují, jak se máme dneska špatně a jak je to v ČR hrozné. Třeba pak uvidí ten luxus, který máme kolem sebe.
Poválečné drama, vesnický román i plynutí dnů za doby socialismu v Čechách. Čtenář má možnost pocítit opakované vlny zvratů v československých dějinách 20. století očima české brněnské Němky... Zdálo by se, že čas zub křivd 2. světové války ohlodal... Jak je to ale stále aktuální téma v době, kdy se při prezidentské volbě (2013) vytáhnou protiněmecké zbraně a uši Čechů tomu rádoby patriotismu naslouchají... A přitom jsme národ rouhačů svých tradic a země...
Osobně mě nejvíc bavila část dění v Perné... To se dělo věcí... Jsem ale rád, že ani jednu z dob příběhu jsem nemusel zažít...
Velmi ožehavé téma, které si troufla a pro mě velmi zdařile, zpracovat Kateřina Tučková do románové podoby. Je velmi těžké, hlavně pro generaci narozenou před válkou, uznat, že i Češi po válce páchali zločiny v podobě kolektivního odsouzení německého obyvatelstva. Po pár rozhovorech se staršími lidmi to dokážu pochopit. Lid tu za protektorátu velmi trpěl a ta chuť po odplatě a pomstě semlela i mnoho nevinných, kterých určitě bylo desítky tisíc (pokud se deklaruje, že na území ČSR žilo až 3 mil. lidí s německým občanstvím).
V knize se mi také líbilo to, že některé kapitoly jsou psány i z pohledů dalších hlavních hrdinů, kteří v příběhu vystupují. Troufám si tvrdit, že tato kniha bude časem zařazena mezi klenoty české literatury 21. století.
Myslím, že Žítkovské bohyně se mi líbily víc. ale myslím, že je to tím, že kniha od jedne autorky/autora, kterou čtete jako první je vždycky nejlepší.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tak tento kousek je stejně jako Bohyně na hodně vykřičníků! (pro neznalé, čím víc vykřičníků, ne víc adidas ale lepší a lepší) Nemohu pochválit grafickou a typografickou úpravu knihy. Nebojte se, nestojí za hovno ale četl jsem digitální verzi. Ale jelikož v papírové verzi má na starosti tyto dvě věci pan Pecina, dám jakýkoliv svůj úd do ohně za to, že půjde o perfektní práci a estetický zážitek. Popojedem...
Je to fakt síla. Vědel jsem sice, že na některých místech v ČR došlo k nějakým popravám Němců a různým excesům ale netušil jsem, že v Brně to mělo tak obrovský rozsah a o tom, že existovaly české koncentrační tábory (tedy ještě než je postavili komouši) jsem též nevěděl. Opět se projevilo klasické české přizdisráčství v plné kráse. V čechách asi vždy bude víc důvodů se za svůj původ stydět, než být na něj hrdý. Zejména nyní, když je na Hradě "prezident", který největší část své prezidenstské kampaně postavil na protiněmecké nenávisti a zatím byl financován tím druhým našim úhlavním nepřítelem.
To že v češích je stále zažraná primitivní xenofobie jak špína v oblečení dnes a denně dokazují spousty nenávistných stránek a statusů na FB a to, že stále častěji můžete potkat lidi oblečené v nacistické uniformě značky Thor Steinar. během čtení knihy jsem nacházel hodně paralel s nynější dobou. Bohužel.
Teď zpět ke knize. Autorce se podařilo najít ideální tempo vyprávění. Díky tomu, že je psaná převážně z pohledu hlavní hrdinky, nabývá příběh na niternosti a čtenáře vtáhne do děje. Občas je hlavní osa příběhu nahlíženého z pohledu Gerty "proložena" jednou, či více kapitolami, které jsou psané z pohledu jiné postavy ale většinou jde věci, které čtenář již zná z pohledu hlavní hrdinky. A nyní je vše znovu konfrontována z pohledu někoho jiného, kdo vše může vidět úplně jinak.
Také vyvážení popisu násilných scén s mi zdá ideální. Autorka nic oc nezakrývá ale ani se nevyžívá v detailech. I tak je většina pasáží dost depresivních. Příběh se je rozptýlen v celkem širokém časovém období. Od konce první republiky, po téměř součastnost. S tím, že období kolem roku 1945 se autorka věnuje nejvíce.
Ještě že se najde mezi těmi spousty českých píp píp pár kladných postav + kladná postava jednoho gruzínce. Ale třeba nejsou Gruzínci takoví píp píp jako Rusové a Stalin nebyl typický Gruzínec al spíše taková černá vrána. Teď taky trošku používám klektivní vinu xD
Každopádně pokud vám nebude vadit, že vaše národní hrdost půjde na nějakou dobu do kytek, Vyhnání velmi doporučuji. Kniha ač obsáhlá mne tak uchvátila, že jsem ji přelouskal téměř za víkend a to jsem smradlavý chlap!