Výbor z korespondence

02.02.2022

Úžasné moci si zalistovat v korespondenci významné osobnosti, a to po více než dvou tisících letech. Po nás zbude na papíře jen velice málo (a jedním dechem je třeba dodat: co by za to stálo). V digitálním éteru toho (z)bude víc, ale pochybuji, že by něco z toho bylo zajímavé po dalších dvou tisících letech...

Cicero byl beze sporu velký - politik, právník, řečník, myslitel - a je možná dobře (možná nevyhnutelné), že žil v dobách tak turbulentních jako úpadek římské republiky (a politické kultury vůbec), občanská válka, teror, usurpování moci jednotlivci, spiknutí a při tom všem vyrostl asi největší diktátor všech dob, Caesar, kterého Cicero samozřejmě velice dobře znal (a jistě prokoukl jeho zarputilou cestu na vrchol, přes hromady mrtvol, přesto si pro něj samotného smrt přišla až z rukou přisluhovačů nástupnických krutovládců).
Nejsem historik, ale ráda čtu o téhle době a Ciceronovi zvlášť kvalitní historické romány (především moderní čtivá trilogie z pera Roberta Harrise), takže jsem nestudovala každý dopis do nejmenších podrobností. Přesto jsem vysoce ocenila poznámky pod čarou potřebné zejména pro pochopení obsahu jednotlivých dopisů, ale také obsáhlou předmluvu uvádějící čtenáře do děje (tedy Ciceronovy doby se vším všudy, situaci Říma i jeho života). V závěru pak představení hlavních adresátů jeho korespondence (i když to bych ocenila před samotnou korespondencí), stručnou Ciceronovu biografii, obsažnou bibliografii a impozantní rejstřík. A mapy jako příjemné překvapení - úžasně pomáhají zorientovat se mj. v tom, kam až tehdy sahala Římská říše.
Skvěle připravená publikace, která - ač objemná - není ve skutečnosti příliš těžká a nepohodlná do ruky; zvolené fonty i rozvržení stránek s dopisy podporují hladké čtení.

27.11.2021

Já jsem upřímně, ale upřímně překvapen. Dlouho, pokud vůbec někdy, jsem neviděl takto dobře vypracovanou publikaci a to prosím říkám o výboru z korespondence! Což je něco, co za normálních okolností nemám rád a vyhýbám se tomu. (Pravda, mé etické výhrady proti publikaci dopisů vyprchávají někdy v průběhu patnáctého století po jejich sepsání, takže je to asi v pořádku – a samozřejmě nemám nic proti tomu, když je s publikací vydán autorův souhlas (Lyotard), ale s takovým Kafkou mě to vyloženě štve.) Tato kniha je perfektně zpracována, její korektura proběhla precizně (na chyby si nepamatuji snad žádné), poznámkový aparát je neskutečný!, překlad velice kvalitní, předmluva, i aparát jsou prostě excelentní. Já jsem v šoku. Fakt že jo.

Ještě jednou zde musím zdůraznit obzvláště skvělý poznámkový aparát. Stovky velice kvalitních a užitečných poznámek pod čarou, které vám vlastně ani nedovolí nevědět, o koho se zrovna v dané epištule jedná a pakliže by se snad už neměl znovu objevit, ani o tom, jak to s ním nakonec dopadlo. Prostě skvělé. Jediná věc mne malilililinkato nakrkla. A sice, když se v poznámkách odkazovalo na epištuly, které ve výboru vůbec nebyly zařazeny a ještě to k tomu napsali! No fujky.

Knihu jsem si původně koupil, protože jí na obálce svítil nápis Cicero. A já jsem si řekl, hmmm, o tom už jsem slyšel, něco s Římem, to by mohlo být zajímavé. Ale nijak jsem se do jejího čtení nehrnul. Pak jsem si přečetl, brrrrr, Zápisky o válce občanské od Našeho vojska, u toho se mi udělalo špatně a zjistil jsem, že si z knihy nejsem schopen zapamatovat téměř nic. A tak jsem si řekl, třeba ten Cicero by k Občanské válce mohl něco říct, ne? A nalistoval jsem epištuly z roku 49 a ono jo! A tak jsem po dočtení Zápisků začal číst. Inu, co bych vám povídal, během toho přišlo čtení Platóna a Aristotela, zájem o další Ciceronovy knihy a hlavně, hlavně římské právo na univerzitě. Najednou čtení Ciceronovy korespondence začalo být nejen příjemné, ale i fascinující, užitečné, zábavné a v každém jiném ohledu prostě skvělé. A tak tu jsem, po čtyřech měsících a už se těším na druhý svazek.

Teď k obsahu. Když, tuším, Petrarca tuto korespondenci našel, byl zklamán, byl šokován tím, že Cicero, ten velký rétor a filosof byl… byl člověk. A patrně nikoliv charakterově nejlepší. Lidské, příliš lidské… dalo by se říci. Ono je příjemné vidět, že lidé byli úplně stejní před dvěma tisíciletími, to bezesporu (ač znalost římského práva přeci jenom ukazuje, že to není tak úplně pravda, schopnost abstrakce v uvažování toho času prakticky neexistovala, ale to můžeme připsat míře rozvinutí civilizace), ale zároveň je fakt, že je to trošičku nepříjemné, vidět, jak nedokonalý může být velký filosof, jedna z vůdčích, patrně nejadorovanějších osobností své doby. Člověk nemůže necítit s Cicerem, když je vyhnán z Říma, ale o to více jako pěst na oko působí jeho neskutečná arogance po návratu. Před a při válce člověk nemůže nezvednout obočí nad Ciceronovým nevděkem a oportunismem, nad jeho, až abnormální nestálostí. Je to zvláštní čtení, pravda.

Dané epištuly jsou naprosto unikátním a nenahraditelným zdrojem informací a jejich čtení bylo z tohoto pohledu opravdu famózním zážitkem. Život v Římě v jeho plné nahotě a pro mne osobně hlavně trýzeň, kterou může pravý Říman a filosof prožívat, když se hroutí cosi, co měl hluboko ve své duši. Republika. Res publica amissa est… Měl pravdu ten Ciceron, ještě, že nejhlubšího pádu republiky se nedožil

„Ničí mne poznání, že nastal čas, kdy už nemohu dělat nic ani statečně, ani moudře.“

30.05.2020

Obecně: Velmi zajímavý vhled do myšlení a osobnosti jednoho z největších (možná i největšího?) řečníků západní civilizace. Oproti jeho filosofickým spisům, které se nesou v duchu jakéhosi hledání dokonalosti v člověku-státníku-řečníku, se nám zde Cicero vyjevuje jako člověk z masa a krve se všemi svými kvalitami a nešvary. I když co je z dnešního pohledu "nešvar" by se dalo v tehdejší době považovat za normu. Mohli bychom Cicerovi vytknout politickou nerozhodnost, v jejímž duchu se nese valná většina obsažených dopisů, vypočítavost nebo snad spíše nadměrnou ctižádost, se kterou se snaží stárnoucí státník obnovit svou důležitost, která se pomalu, ve světle nadcházející občanské války, stává pouhým stínem minulosti. Nebo naopak můžeme obdivovat překrásný sloh, který se projevuje i v krátkých dopisech psaných blízkým přátelům, nepostrádající někdy břitký humor, jindy věcnou a všepojímající stručnost.
K textu: Asi je dobré znát anebo být ochoten si dohledávat historické reálie, bez nich budete mít velký problém se zorientovat. V množství jmen se začnete velmi rychle ztrácet, zvlášť pokud knihu častěji odkládáte, dojdete brzy k názoru, že se všichni jmenují stejně. Na druhou stranu jsou velice dobře zvládnuté poznámky a doprovodný komentář, který vás, v rámci možností, zase vtáhne do děje.
Osobně: Je velká škoda, že se dnes politika dělá virtuálně a ne osobně jako tehdy. Stejně tak je velice zajímavé sledovat politicko-společenské paralely s dnešní dobou. Nakonec vše co je, či bude, tady už bylo, jenom se mění vlajky a kulisy. Lidé jsou pořád stejní.