Výbor z korespondence

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dochovaná korespondence významného římského řečníka, politika, spisovatele, a v neposlední řadě vrcholného stylisty, Marka Tullia Cicerona (106–43 př. n. l.) byla objevena italskými humanisty ve 14.–15. století. Obsahuje téměř 900 dopisů a jako „živá“ korespondence, neurčená primárně pro veřejnost, má nesmírný historický význam. Cicero si dopisoval s množstvím předních římských osobností, které spolutvořily dějiny, příp. i kulturu posledních desetiletí římské republiky (Gneus Pompeius, Gaius Iulius Caesar či Marcus Antonius). Dopisy často velmi detailně prezentují jeho pohled na události a jednající osobnosti, živě (i humorně) vykreslují atmosféru doby, vyjadřují Ciceronovy úvahy a nálady a nabízejí zprávy o jeho rodinných poměrech i širokých kulturních zájmech. Ciceronovy listy jsou jedinečnou zprávou o tehdejší „velké politice“ i mezilidských vztazích římských elit. Díky nim je pro nás Ciceronova doba nejlépe známým obdobím celých starověkých dějin. První díl výboru obsahuje kolem 230 dopisů z let 65–50 př. n. l. (druhý obdobně rozsáhlý svazek zahrne dopisy z let 49–43 př. n. l. a vyjde pravděpodobně v roce 2020)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425890/big_vybor-z-korespondence-Koo-425890.jpg 56
Žánr:
Fejetony, eseje, Literatura naučná, Biografie a memoáry

Vydáno: , Argo
Originální název:

Epistulae, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Výbor z korespondence

Set123
27.11.2021

Já jsem upřímně, ale upřímně překvapen. Dlouho, pokud vůbec někdy, jsem neviděl takto dobře vypracovanou publikaci a to prosím říkám o výboru z korespondence! Což je něco, co za normálních okolností nemám rád a vyhýbám se tomu. (Pravda, mé etické výhrady proti publikaci dopisů vyprchávají někdy v průběhu patnáctého století po jejich sepsání, takže je to asi v pořádku – a samozřejmě nemám nic proti tomu, když je s publikací vydán autorův souhlas (Lyotard), ale s takovým Kafkou mě to vyloženě štve.) Tato kniha je perfektně zpracována, její korektura proběhla precizně (na chyby si nepamatuji snad žádné), poznámkový aparát je neskutečný!, překlad velice kvalitní, předmluva, i aparát jsou prostě excelentní. Já jsem v šoku. Fakt že jo.

Ještě jednou zde musím zdůraznit obzvláště skvělý poznámkový aparát. Stovky velice kvalitních a užitečných poznámek pod čarou, které vám vlastně ani nedovolí nevědět, o koho se zrovna v dané epištule jedná a pakliže by se snad už neměl znovu objevit, ani o tom, jak to s ním nakonec dopadlo. Prostě skvělé. Jediná věc mne malilililinkato nakrkla. A sice, když se v poznámkách odkazovalo na epištuly, které ve výboru vůbec nebyly zařazeny a ještě to k tomu napsali! No fujky.

Knihu jsem si původně koupil, protože jí na obálce svítil nápis Cicero. A já jsem si řekl, hmmm, o tom už jsem slyšel, něco s Římem, to by mohlo být zajímavé. Ale nijak jsem se do jejího čtení nehrnul. Pak jsem si přečetl, brrrrr, Zápisky o válce občanské od Našeho vojska, u toho se mi udělalo špatně a zjistil jsem, že si z knihy nejsem schopen zapamatovat téměř nic. A tak jsem si řekl, třeba ten Cicero by k Občanské válce mohl něco říct, ne? A nalistoval jsem epištuly z roku 49 a ono jo! A tak jsem po dočtení Zápisků začal číst. Inu, co bych vám povídal, během toho přišlo čtení Platóna a Aristotela, zájem o další Ciceronovy knihy a hlavně, hlavně římské právo na univerzitě. Najednou čtení Ciceronovy korespondence začalo být nejen příjemné, ale i fascinující, užitečné, zábavné a v každém jiném ohledu prostě skvělé. A tak tu jsem, po čtyřech měsících a už se těším na druhý svazek.

Teď k obsahu. Když, tuším, Petrarca tuto korespondenci našel, byl zklamán, byl šokován tím, že Cicero, ten velký rétor a filosof byl… byl člověk. A patrně nikoliv charakterově nejlepší. Lidské, příliš lidské… dalo by se říci. Ono je příjemné vidět, že lidé byli úplně stejní před dvěma tisíciletími, to bezesporu (ač znalost římského práva přeci jenom ukazuje, že to není tak úplně pravda, schopnost abstrakce v uvažování toho času prakticky neexistovala, ale to můžeme připsat míře rozvinutí civilizace), ale zároveň je fakt, že je to trošičku nepříjemné, vidět, jak nedokonalý může být velký filosof, jedna z vůdčích, patrně nejadorovanějších osobností dvé doby. Člověk nemůže necítit s Cicerem, když je vyhnán z Říma, ale o to více jako pěst na oko působí jeho neskutečná arogance po návratu. Před a při válce člověk nemůže nezvednout obočí nad Ciceronovým nevděkem a oportunismem, nad jeho, až abnormální nestálostí. Je to zvláštní čtení, pravda.

Dané epištuly jsou naprosto unikátním a nenahraditelným zdrojem informací a jejich čtení bylo z tohoto pohledu opravdu famózním zážitkem. Život v Římě v jeho plné nahotě a pro mne osobně hlavně trýzeň, kterou může pravý Říman a filosof prožívat, když se hroutí cosi, co měl hluboko ve své duši. Republika. Res publica amissa est… Měl pravdu ten Ciceron, ještě, že nejhlubšího pádu republiky se nedožil

„Ničí mne poznání, že nastal čas, kdy už nemohu dělat nic ani statečně, ani moudře.“

Cicero
30.05.2020

Obecně: Velmi zajímavý vhled do myšlení a osobnosti jednoho z největších (možná i největšího?) řečníků západní civilizace. Oproti jeho filosofickým spisům, které se nesou v duchu jakéhosi hledání dokonalosti v člověku-státníku-řečníku, se nám zde Cicero vyjevuje jako člověk z masa a krve se všemi svými kvalitami a nešvary. I když co je z dnešního pohledu "nešvar" by se dalo v tehdejší době považovat za normu. Mohli bychom Cicerovi vytknout politickou nerozhodnost, v jejímž duchu se nese valná většina obsažených dopisů, vypočítavost nebo snad spíše nadměrnou ctižádost, se kterou se snaží stárnoucí státník obnovit svou důležitost, která se pomalu, ve světle nadcházející občanské války, stává pouhým stínem minulosti. Nebo naopak můžeme obdivovat překrásný sloh, který se projevuje i v krátkých dopisech psaných blízkým přátelům, nepostrádající někdy břitký humor, jindy věcnou a všepojímající stručnost.
K textu: Asi je dobré znát anebo být ochoten si dohledávat historické reálie, bez nich budete mít velký problém se zorientovat. V množství jmen se začnete velmi rychle ztrácet, zvlášť pokud knihu častěji odkládáte, dojdete brzy k názoru, že se všichni jmenují stejně. Na druhou stranu jsou velice dobře zvládnuté poznámky a doprovodný komentář, který vás, v rámci možností, zase vtáhne do děje.
Osobně: Je velká škoda, že se dnes politika dělá virtuálně a ne osobně jako tehdy. Stejně tak je velice zajímavé sledovat politicko-společenské paralely s dnešní dobou. Nakonec vše co je, či bude, tady už bylo, jenom se mění vlajky a kulisy. Lidé jsou pořád stejní.


Egertová
30.01.2020

Pěkně se čte před spaním, velmi uspokojivá kniha.