Všude kolem černý les
Ruth Ware (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290718/bmid_vsude-kolem-cerny-les-eMm-290718.jpg
4
797
260
Leonoře je šestadvacet a píše docela úspěšné detektivky. I když žije osaměle, je se svým způsobem života spokojená – až do dne, kdy dostane nečekané pozvání na předsvatební rozlučkový víkend své bývalé přítelkyně Clare, kterou deset let neviděla. Leonora po dlouhém váhání pozvání přijme a ocitá se s hrstkou dalších lidí – s nimiž má společné hlavně to, že se všichni znají s Clare – v extravagantním skleněném domě kdesi na anglickém venkově. A zanedlouho se začnou dít podivné věci. V Leonoře vzrůstá napětí, až se druhého večera rozhodne, že se hned ráno vrátí do Londýna. Jenže v noci dojde k osudné události… Lenora se probudí s těžkým zraněním v nemocnici – a dozvídá se o vraždě. Její pokoj hlídá policie: chrání ji před někým, nebo ji hlídají jako vězně? Aby mohla odpovědět, musí si vzpomenout, co se vlastně během víkendu přihodilo. Dokáže se oprostit od pocitu viny a odhalit skutečné motivy a skutečného vraha? Najde odvahu, aby se svěřila s tajemstvím, které dosud nechala pohřbeno v minulosti?... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2016 , LedaOriginální název:
In a Dark, Dark Wood , 2015
více info...
Přidat komentář
Pro mne osobně byla kniha velkým zklamáním. Její literární úroveň téměř nulová. Čekala jsem, co za obrovské tajemství Nora skrývá, že se z rozchodu nedokázala ani po 10 letech vzpamatovat. Ale nějak jsem tušila, že budu zklamaná, že se vlastně ani nic moc v minulosti nestalo. A nezmýlila jsem se – bohužel. Postupem času jsem se přistihla, že mě ani tak moc nebere, co se tehdy stalo. Děj byl chabý, velmi nepravděpodobný, vůbec jsem se nebála a viník byl tak průhledný, až to bolelo. Hlavní hrdinka nesympatická, psychicky labilní blbka, která tak nějak zamrzla v pubertě a v následujících letech neprodělala žádný duševní vývoj. Vlastně ani ostatní – autorka se nám snažila vnutit, že v 16ti máme stejné sny, cíle a představy jako o 10 let později. Jako by se děj knihy ani neodehrával před a po deseti letech. Nějak jsem tomuto čtivu prostě nepřišla na chuť.
Pro mě bohužel docela zklamání. Očekávala jsem podle anotace hrůzu nahánějící, pomalu hororový příběh, ale toho se mi nedostalo ani za mák. Ani kdybych to četla uprostřed lesa ve skleněném domě ☺ Četlo se to hezky, ale dobré tři čtvrtě knihy se tam vůbec nic neděje, kromě neustálého žvatlání pár nevyzrálých pseudodospěláků. Samotný závěr ve mě aspoň trochu probudil nějaké to mírné napětí, tak alespoň 3 hvězdy.
Pro mě zklamání. Vcelku dobře vymyšlené prostředí a námět, ale motiv ubohoučký. Trauma staré UŽ deset let bylo trapně přehnané a důvody, které vedly pachatele k činu za ten čin opravdu nestály. Navíc se hlavní hrdinka nakonec předvedla jako neskutečná blbka.
Hodně čtivá knížka. Se čtením detektivek a thrillerů teprve začínám, měním tak trochu žánr a tohle byla první knížka, kde opravdu byli i místa, kdy mi běhal mráz po zádech a být doma sama, tak se asi po***** strachy!
Nuda. Děj byl předvídatelný, postavy mi byly nesympatické. Celý příběh se táhl jak smrad z ponožek, do čtení jsem se musela nutit, velké zklamání pro mě
Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, hned poté, co jsem doposlouchala audioknihu Dívka ve vlaku. Nevím proč, ale děj mne chytil více, než Dívka ve vlaku ale bylo to nejspíš kvůli prostředí, ve kterém se děj odehrával..Kniha mi přišla mnohem víc napínavá a lépe se mi poslouchala..Jediné, co mi vadilo, byly nedotažené detaily ke konci knihy, kdy taxikář k domu nemůže autem zajet kvůli policejnímu zátarasu ale vrah následně k domu autem dojede bez problému.. A také mi vadil občas roztahaný děj, kdy jsem se přistihla, že jsem ho i 5 minut nevnímala a o nic jsem vlastně nepřišla.
Audiokniha měla také chvílemi špatnou kvalitu, jelikož je při poslechu ve sluchátkách občas v pozadí slyšet ruch, jako zakašlání a pod..
Jako spousta zde taky jsem měla audio knihu, a musím říct, že jediným pozitivem na tom byl hlas Simony Postlerové. Jinak knížka, nic moc. To trauma deset let po rozchodu mi přišlo taky přehnané a mě ještě překvapil ten konec - MOŽNÝ SPOILER - Když už hlavní hrdinka ví, kdo je vrah, tak si od ní-něj zpět v té pustině nechá udělat čaj, a vrah jí začne v klidu vysypávat proč a jak. Já bych ten čaj nepila. A nevím kolik a co jí tam dala, ale, že by zvládla, takový útěk?
Vzal jsem si tento 'skvost' jako audioknihu na cestování. Jelikož jsem neměl na práci nic jiného než sedět a koukat z okénka vlaku a posléze letadla, tak jsem knihu poslechl celou, ačkoliv být doma a číst to jako knihu, tak to odložím už po první stovce stran.
Jak už tu několikrát zaznělo, příběh je průhledný a prostinký jak bulharská striptérka. Hlavní hrdinka je neuvěřitelná ve smyslu toho, že se nás autorka snaží přesvědčit, že holka ve svých 26 letech je pořád neschopná se vzpamatovat z rozchodu po pár měsíčním vztahu ve svých 16ti letech. Veškeré 'zvraty' a 'překvapivé odhalení' jsou čtenáři/posluchači jasné dlouho dopředu. Sloh autorky taky není žádný zázrak, píše rozvlekle, často omílá naprosté zbytečnosti pořád dokola, jenom seškrtáním keců okolo kvality kávy, kterou zrovna hrdina připravuje, pije, nebo aspoň touží pít, by se kniha smrskla na třetinu.
Jediné co mě na knize při poslechu překvapilo, byla zmínka o městě Reading právě ve chvíli kdy jsem seděl v Readingu na nádraží a čekal na vlak :)
Nečetla jsem, poslouchala jsem audioknihu a kolísala jsem v pocitech i hodnocení. Nejdřív mne poslech chytil, pomalu rozvíjený děj hodně sliboval. Pak jsem se začala nudit. Proč je to tak rozvláčné? Nic nového, napětí už se vystupňovalo a děj zbytečně stagnoval. Pak se přece jen děj zlomil, i když konec byl opět rozvláčný. Za ty zajímavé části dávám tři hvězdy.
Poslouchala jsem ji jako audioknihu. A ze začátku jsem si říkala wow takový temný dům všude kolem les a ti lidi jeden střelenější než druhý a nějaké dávné tajemství mezi nimi docela jsem se bála co to bude...ale o to víc jsem byla zklamaná jak to nakonec dopadlo...asi tak od půlky jsem chtěla přeskočit na konec abych se dozvěděla co to bylo za tajemství a co se stalo, ale doposlouchala jsem to do konce. Čekala jsem to lepší, ale budiž.
Tak skvěle se nám Černý les tvářil a vyklubal se z něj takový ... propadák. Prosklený dům uprostřed temného lesa, žádní sousedé v dohledu, nedořešená traumata z minulosti, rozlučka se svobodou a parta podivných lidí – to je přece skvělá kombinace. Tak proč to tady nefunguje? Protože autorka sepsala románek pro náctileté se všemi nutnými ingrediencemi a v poněkud zvětralé podobě. Prapodivně vystavěná zápletka, povrchní, ploché a někdy naprosto pitomé postavy, nevyzrálá hlavní hrdinka, jazyk na úrovni základní školy (dnes už možná střední), přesvědčivost motivů na bodu mrazu. Ta tragédie, když se holka nevyrovná s tím, co se stalo v 16 (je jí 26)!!! To hrozné tajemství, které každý s trochou fantazie odhadne ještě před polovinou. Fakt, že vrah mi byl jasný hned po činu, ale natvrdlá hlavní hrdinka se k odhalení nedohrabe, dokud ji nepraští po kebuli. A že je jí přisouzeno povolání spisovatelky detektivek (sic!), je už jen shnilou třešničkou na notně oschlém dortu. Jedna hvězdička za nápad, i když ne originální, a strašidelnou atmosféru, kterou autorka kupodivu dokázala vykreslit poměrně dobře.
Především je to jedna velká dámská jízda, teprve v poslední třetině knihy nastupuje docela napínavý krimithriller. Autorka rozhodně umí psát, její vyprávění je působivé a dobře se čte. Ruth Ware dávkuje napětí postupně, v každé kapitole odkrývá nové okolnosti případu, její text je popisný, poctivý, témeř autentický, jenom je v námětu (na můj vkus) až příliš mnoho kliček, odboček a zbytečného protahování. Největší chybou autorčiny prvotiny je, že hlavní postava musí projít nemožným a zkusit snad úplně všechno. Ware tak námět doslova pohřbívá. Ale možná jsem knihu dostatečně neprožil, nebyl jsem prostě pravá cílová skupina. Příběh hrdinky Leonory ocení zejména ženy, výstižnější komentář napsala např. uživatelka kackahracka.
Autorka celou knihu házela drobečky, žádný jeden velký drobek. Což byl hlavní důvod, proč jsem dočetla. Chtěla jsem dočíst a dozvědět se pravdu. Ale nehltala jsem to. Přestože čtivé, ale napínavé? To fakt ne. Po dočtení jsem odložila a kdybych knihu nečetla, žádný rozdíl by v tom nebyl.
Tajemství....to je to co se touhle knihou vine jako červená nit. Je o vztazích, o křivdách, o (ne)odpuštění, o lásce, kamarádství. Líbila se mi, mrkněte: http://siraelxy.blogspot.cz/2016/10/ruth-ware-vsude-kolem-cerny-les.html
Tuhle knížku musíte začít číst za soumraku. V křesle před velkým oknem s výhledem do krajiny. A zaručuju vám, že jí neodložíte, dokud jí nedočtete uprostřed černočerné noci. Budete kontrolovat, kolik vám ještě zbývá stránek do konce, protože budete zoufalí z touhy vědět "co se vlastně stalo" a zároveň budete šťastní, že stránek neubývá, protože se nechcete rozloučit s tak skvělým čtením. Nepátrejte po tom, o čem knížka je, nečtěte její přebal. Prostě se jen ponořte do reality jednoho děsivého víkendu a příběh vás nepustí, dokud nedočtete poslední stránku.
Nejdřív klady. Napětí a dávné tajemství dávkovány postupně, to se musí nechat. Zápletka je vystavěna velmi pečlivě a promyšleně.
A teď zápory. Hlavní hrdinka je opravdu trošku naivní, jak tady zaznělo, a fakt jsem se s ní teda příliš neztotožnila :-) Chvílemi mi její myšlenkové pochody přišly zdlouhavé, stejně jako popis určitých situací.
A poslední věc - nečetla jsem, ale poslouchala. A Simona Postlerová mně osobně moc nesedla, i když to je hodně subjektivní věc. Nejmenší bylo to, že hrdince má být 26, což paní Postlerové není.
Celkově bych řekla docela dobré, měla jsem chuť dozvědět se zápletku. Ale žádná extra bomba to zase není.
Štítky knihy
vraždy thrillery nemocnice, špitály ztráta paměti, amnézie pátrání v minulosti vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2016 |  Všude kolem černý les |
| 2017 | Žena z kajuty č. 10 |
| 2018 | Hra na lháře |
| 2019 |  Smrt paní Westawayové |
| 2022 | Chata v horách |
kniha se velmi dobře četla, bylo to napínavé, do poslední chvíle jsem netušila, jak to dopadne. nicméně musím stejně dát pouze 3 hvězdičky, ke knize bych se už nikdy nevrátila, čím více se to blížilo ke konci, bylo to takové nudné. možná kdyby měla kniha tak o 100stran méně, bylo by to dokonalé.
navíc mě rozčilovali samotné hl.postavy, v dnešní době se snaad člověk nemusí nikoho bát,podřizovat , a zůstávat na zábavě jen pro to, že někdo řekne, že tam zůstane..lidi jsou dospělý, některý mají děti nebo se chystají vdávat, ale rozum na příčce 15let :( to mě děsně sr..o..(štvalo :D)