Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225827/bmid_vsechny-male-zazraky-eHU-225827.jpg
4
1506
384
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Yoli (ČR)Originální název:
All the Bright Places , 2015
více info...
Přidat komentář
Do Theodora Finche jsem se bezhlavě zamilovala. Po přečtení prvních pár stran jsem se od knihy nemohla za žádných okolností odtrhnout. Zamilovala jsem si jeho a celý příběh.
Nebudu lhát a řeknu, že při posledních stránkách jsem brečela jak u žádné knihy. Měla jsem vztek a byla smutná, nechápala jsem, že to takhle skončilo. Všechny malé zázraky jsou doposud nejlepší knihou, jakou jsem kdy přečetla. A poprvé jsem tak dostala možnost se zamilovat do knižní postavy. Kdybych mohla, dala bych ji přečíst každému člověku, kterého znám, protože si myslím, že by mohla lidem otevřít oči.
Děj byl tak moc zamilovaný a bolestný, neuvěřitelné. Pro mě je Theodor Magor a Ultraviolet zatím to nejlepší , co znám.
,,MÍT VEDLE SEBE TAKOVÉHO ČLOVĚKA. DÍKY TOBĚ TĚ MILUJU. A TO JE NEJVÍC, CO MOJE SRDCE MOHLO UDĚLAT"
Silná kniha čtená v náročném období. Zhltla jsem ji během pár hodin, a přestože je určena spíše pro mladší generaci, zanechala ve mně hluboký dojem.
Líbil se mi styl vyprávění, popisy osob, pocitů a dojmů - to vše proložené mi blízkými citáty. Očekávala jsem slušný happyend a konec mě opravdu překvapil. Pořád jsem otáčela další stránky v naději, že se to ještě nějak zvrtne a vše skončí jinak.
Přiznám se, že u posledních stránek jsem brečela a ještě po zavření knížky ve mně dlouho přetrval zvláštní pocit nespravedlivosti, neschopnosti, rozhořčení a lehkého zoufalství. To vše podbarvené fialovým odstínem Života.
Kniha byla rozhodně zajímavá. Takový konec jsem nečekala a opravdu mě překvapil. Ale nebylo to nic zvláštního, co by mě fakt zasáhlo - což jsem očekávala, takže nakonec trošku zklamání. Ale věřím, že kdybych tu knihu četla v 15ti, byla by pro mě skvělá. Dnes už to pro mě nebylo nic moc. Ale chápu, že může mnoho lidí oslovit :)
Snažím se najít správná slova, kterými bych dokázala definovat tuto knihu. Myslím, že "nádherné" by bylo méně, než si tato kniha zaslouží.
Upřímně, chtěla bych tu napsat úplně vše a číst to stále a stále dokola. Přemýšlím o TF, přemýšlím o VM, přemýšlím o Virginii Woolfové, přemýšlím o životě.
,, Šlapu vodu pod širokým otevřeným nebem a sluncem a všechna ta modř a vůbec všechno kolem mi připomína Theodora Finche. Myslím na svůj epitaf, který ještě nebyl napsán, a na všechna místa, kam se ještě podívam. Už nejsem zakořeněná, jsem tekoucí zlato. Cítím, jak ve mně narůstají tisíce pocitů." -VM
"S lidmi je ta potíž, že zapomínají, že se počítají i tyhle malé věci. Všichni jsou tak zaneprázdnění postáváním v čekárnách. Ale kdyby se zastavili a uvědomili si, že jsou tu takové věci jako věž Purina a výhled, jako je tenhle, byli bychom všichni mnohem šťastnější. -TH
Oslovila mě pohledem na duši člověka majícího deprese, člověka, který "nezapadá" mezi vrstevníky, a který navíc nemá oporu v rodině. A byla tak jemná, svá a vcítivá.
“Before I die, I want to...be the person I’m meant to be and have that be enough.”
Vůbec mi nevadí, že je to kniha z prostředí dospívajících a tudíž i více určená jim. Občas na knihy tohoto žánru narazím a ráda si je přečtu. Tato je rozhodně z těch lepších. Asi v polovině jsem chvilku nechápala, proč má kniha takové ohlasy, ale už chápu a jsem ráda, že se ke mně dostala. Doporučuji rozhodně dočíst i poznámku autorky. Navíc krásná obálka.
Bylo to krásné. Bylo to zamilované. Bylo to smutné. Bylo to bolestivé.
Jak moc jsem Finche chápala, jak moc jsem mu rozuměla. Jak moc bych si přála, aby si tuhle knížku přečetli ti, kteří se na ostatní, kteří se odlišují, dívají skrz prsty. Jak moc bych si přála, aby si tuhle knížku přečetli všichni rodiče a milovali pak své děti bez ohledu na to, jací jsou. Jak moc bych si přála, aby se lidé navzájem milovali bez ohledu na to, jací jsou.
Tak o tom je tahle kniha.
Svým způsobem obyčejně neobyčejný příběh, který mi v jistých ohledech velmi připomněl film "Keith", ačkoli zápletka byla trochu o něčem jiném.
Drahý TF jak ti rozumím... Pro člověka, který se ocitl "na obou stranách barikády" je to velmi bolestné čtení, rozdírá zhojené rány a nelze dočíst bez pohledu zamlženého slzami. Ačkoli jsem si v první části ke knize hledala cestu, o to více jsem jí poté hltala. Nicméně s čistým svědomím jí doporučit nemohu, vlastně nevím komu, tolik se zavíráme do svých ulit, že by jsme se měli více podívat kolem sebe a skutečně vidět lidi kolem. Pokud vám k tomu tato kniha pomůže tak jen do toho, čtěte...
Panebože:O Vůbec nevím kde začít. Tím, že mi tenhle příběh totálně vyrazil dech, nebo že jsme se právě zamilovala do postavy z knížky?
Knížku jsem přečetla na jeden zátah za jeden den. Je čtivá a veselá ale i smutná a dojemná.
Theodor Finch je neuvěřitelný človíček, je šílený, náladový a naprosto nepředvídatelný, a přesto milý a chápavý. Byl zpracován dokonale, až jsem měla pocit, že někdo takový opravdu existuje. (A ano Finchi. taky bych chtěla jednou zažít perfektní den)
Posledních asi 50 stránek jsem měla celé rozmazané. Chytla mě za srdce a to se mi už pěkně dlouho u knížky nestalo.
,,Nepamatujeme si dny, pamatujeme si momenty." Cesare Pavese
Očekávála jsem něco jako "Moře klidu", což kniha v tomhle zklamala. Nedostála mým očekáváním, ale nemohu ani říct, že bych byla rozčarovaná celkové. Našla jsem si na knize jiné klady, které stojí za čtyřihvězdičky. Na pět by se muselo v knize psát víc o bipolární poruše, jak anotace slibuje, čekala jsem, že se hlavní hrdina bude s poruchou prát víc, stejně jako milovaná osoba se bude víc prát za to, aby mu pomohla. Bohužel, zase a opakovaně, naše hrdinka byla silná a vyrovnaná. Spíš mi to příjde, jak když chtěla, aby z jejího života zmizel. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně mě udivuje, jak mohou být američani ve své vyspělosti, takovými tupci. Jak rádi píšou, jak moc se starají o své ratolesti a přitom se tak málo starají o to co jejich děti skutečně cítí. Neuvěřitelné!!!
Ke konci mi Všechny malé zázraky dost připomínali Papírová města od Greena, ale narozdíl od nich jsem brečela. A to bez nadsázky všech +-50 posledních stránek. Knížka ve mě zanechala velkou citovou stopu a všechny ty citáty tomu rozhodně neubraly. Měla jsem chuť je všechny do jednoho vypsat a nalepit si je na zeď přesně tak, jak to udělal Finch.
Kniha to byla velice krásná. Hltala jsem ji, až jsem se divila jak rychle jsem ji dočetla. Opravdu se mi líbil příběh a celkově i životní příbeh postav. Jen... Velmi mě rozesmutnil konec :(
Budu stručná. Knih s touto tématikou je opravdu hodně, ale líbil se mi styl psaní a citáty vložené do textu, které nutily k zamýšlení a vůbec celá ta knížka a myšlení Thea bylo zajimavé.
Knih s tímto tématem je hodně, ale jen málo je jich stejně dokonalých. Po přečtení prvních stránek jse, se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla ji v rekordním čase. Příběh Violet a Thea je velmi silný a ani oči čtenáře jistě nezůstanou suchá. Konec jsem popravdě vůbec nečekala. Kniha je doplněná velkým množstvím citátů a to ji dělá ještě krásnější.
Tahle knížka mi trochu připomíná Papírová města. Jen se změnou, že Theo by byl v tomto příběhu tím záhadným. Osud Margo, ale nebyl tak tragický a Quentin měl kolem sebe spoustu přátel - Violet byla na všechno sama.
Kniha Vás donutí zapřemýšlet se nad jejím obsahem. Nedokážete ji jen tak "proletět"
Knihy žánru Young Adult jsou mým zakázaným potěšením, hlavně kvůli stylu vyprávění jednotlivých autorů. Postavy této knihy se opět vymykaly všemu, co jsem do té doby četla. Nejdřív trochu smíchu, potom hora slz.
Není to dávno, co jsem knihu dočetla a musím říct, že na ni jen tak nezapomenu.
Když jsem knihu brala v knihkupectví poprvé do ruky, neměla jsem od ní nějaké velké očekávání. Popravdě jsem tam původně šla pro zcela jinou knihu zcela jiného žánru, ale pak se mi nějak dostal pod ruku tenhle výtisk a já, zklamaná, že jsem nesehnala, pro co jsem přišla, jsem si řekla "A proč ne?". Když jsem ji později otevřela a začala číst, došlo mi, že to rozhodně nebude "normální" kniha. Od prvního okamžiku jsem si zamilovala Finche, jakkoli ho lidé považovali za "magora". S Violet nám to trvala déle, ale na konci jsem nemohla jinak, než si ji oblíbit, když "se stalo to s Finchem" a ona se přes to musela přenést sama. Brečela jsem spolu s ní. Pořád jsem, až do poslední stránky věřila, že se tam Finch objeví a s nějakou vtipně sarkastickou poznámkou světu oznámí, že "to byl jen vtip". Co jsem od Všech Malých Zázraků skutečně nečekala bylo za 1) že to autorka psala vcelku z vlastní zkušenosti a za 2) že to bude až tak silný a nezapomenutelný příběh, který vás donutí přemýšlet o životě a lidech, kteří ho nemají tak lehký jako ostatní.
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
Kniha byla pěkná, emocionální, zábavná. Na konci knihy překvapil samotný příběh autorky. Jediné, co mě mrzí je, že jsem z knihy neměla takový prožitek a k postavám si tak nevytvořila silné pouto. Četla jsem ji po kouskách přibližně měsíc, zkrátka bylo málo času. Ale určitě si mám v plánu přečíst ATBP znovu.