Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225827/bmid_vsechny-male-zazraky-eHU-225827.jpg
4
1506
384
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Yoli (ČR)Originální název:
All the Bright Places , 2015
více info...
Přidat komentář
Nejspíš bych knihu zařadila do mých nejoblíbenějších. Už od začátku jsem si zamilovala Finche, i když ohledně Violet jsem byla lehce nejistá. Sice jsem už od začátku tušila, co se Finchovi stane (abych nespoilerovala budoucím čtenářům), ale i přesto mě kniha uchvátila. Dokonalost. Už se těším na další od této spisovatelky.
Kniha, která mě dojala a dostala, opravdu a jednoznačně. Zpočátku jsem si myslela, že jde o klasické dílo pro teenagery. Ale čím víc jsem četla, tím víc jsem si uvědomovala, že to má hloubku. Že je v tom něco víc. Ukryté poselství, zpráva a vlastně i poučení. Poučení hlavně pro nas všechny, abychom nezavirali oči před ostatními, ale všímali si jich. A řešili s nimi cokoliv, jakékoliv trapeni i sebemenší problém. Ale i pro ty z nás, kdo v sobě řešíme cokoliv, abychom se nebáli svěřit druhému. Opravdu to skrývá hluboké zamyšlení pro nás všechny. Nebojme se otevřít druhým lidem. Opravdu silný emoční příběh. Díky za něj.
Nejdriv se mi zdal Finch prapodivny, ale prichazim mu na chut porad vic a vic. Je vazne okouzlujici. Neuveritelne, jak se dve nemocne duse dokazou navzajem uzdravit. Spoiler: Zaver mi trochu pripominal P. S. Miluji te.
Už dávno nejsem cílovka pro YA literaturu, ale čtu ji. Některé knihy mě dostanou do kolen, některé mě osloví méně.
Tato kniha se mi líbila moc, ale nerozsekala mě úplně. Ale to nevadí, protože její poselství je silné a závažné. Je o tom, jak moc důležité je mluvit o pocitech, problémech ale i úplně obyčejných věcech. Mluvit s rodinou, přáteli, nezavírat oči, nedělat, že se nic neděje. Jak významné je mít přítele, kterému se můžu svěřit. Nebát se vyhledat pomoc.
A o tomto tématu nepotřebují číst jen mladí, ale i dospělí.
Věřím, že na Theodora Finche a Violet Markeyovou nezapomenu.
Ach jo, pokud holka najde nějakého fakt super chlapa, který je inteligentní, vtipný, sexy a má fantazii, tak je bud nemocný nebo gay. Čtivé, dechberoucí, dojemné, doporučuji.
Velmi pěkná kniha...emocionálně silná. Citáty, které jsou v knize použity se mi náramně líbili. Byl to lehký odpočinkový příběh se závažnějším dějem...Vřele doporučuji. Krásně popisovaná místa pro mě byli zážitek a krásně mi přiblížily krásy Indiany.
Kniha, která by měla byt povinná pro život. Nezáleží, jestli jste ve věku hrdinů nebo starší. Nemusíte mít ani diagnózu, aby Vás víc oslovila. Kéž bych ji četla před mnoha lety.
Mám obrovskou chuť podniknout "krásy Indiany"
Každý z nás má v sobě kousek Finche.
"Není důležité to, co si vezmete, ale to, co zanecháte."
Jen těžko dokážu vyjádřit, jak úžasná a nádherná bytost Finch byl. Jeho myšlenky byly geniální, originální, neotřelé. Byl jiný. Ale tak nádherně jiný. A proto v mých očích naprosto dokonalý.
Když Finch potkal Violet, život najednou začal dávat smysl...Když jsem knihu vzala do rukou, říkala jsem si trochu rezignovaně, další román pro teenagery. A tohle teď bude číst třicka. No, ať už mi třicka na krku visí nebo ne, každopádně tenhle příběh mě dostal. Už po pár stránkách mi bylo jasné, že ačkoliv se zdá příběh zdánlivě jednoduchý, skrývá se v strašně moc, hlavně strašně moc krásných a jednoduchých věcí. A v tom je to kouzlo. Upoutalo mě, jakým stylem autorka děj líčí. Imponovala mi netknutost a výjimečnost těch dvou,zatím dnešním světem, neposkvrněných mladých duší..."Myslíš, že existuje perfektní den?"...S úsmevěm jsem četla dialogy Finche a Violet o obyčejných tématech, na které lidi dnes, v tom shonu a zrychleném čase, nemají čas. Na závěr, kniha ve mně zanechala strašně moc, ukládám si hluboko do mysli a někdy se k ní určitě vrátím.
Nečekala jsem od knihy nic. Příběh mě ale celkem dostal. Ze začátku jsem vůbec nechápala co se dějě a která bije. Až někdy v půlce knihy jsem zjistila, že je vlastně Theodor trochu "odlišný" a má svůj svět. A když se do tohoto světa přimotala Violet, byla to krása. Jen kdyby láska všechno přemohla. To by potom bylo na světě krásně...
Bohužel jsem zjistila, že všechny knihy, které jsou dobré a čtivé, mají na konci seznam linek bezpečí. Tudíž momentálně se kvůli tomu utápím v depresích, protože se všechny knihy podobají mému životu. Sama netuším, jak se k těmto knihám pokaždé dostanu.
Bylo mi strašně líto, že Violet za celou knížku nikdy neřekla FInchovi jen Theodore. Přišlo mi to od ní nevděčné, když mu říkala jen příjmením. Vůbec jsem nepočítala, že to skončí takhle. Kvůli tomu jsem se musela přenést přes posměch spolužáků, když jsem uprostřed občanské výchovy, začala neovladatelně brečet. Nepochopila jsem, proč nemohla místo něj, umřít Violet. Tu jsem přímo nesnášela. Přišla mi jako ta nejzbytečnější postava celé knihy. Ale naopak musím uznat, že mi nějak nedošlo, proč se Theodor zabil. Přišlo mi to jako ubohý čin. Jsem za to na něj naštvaná. Kniha mi na druhou stranu přišla "nádherná". Čtyřem hvězdám se rozhodně nevyhne.
Současní autoři píšící pro mládež se tak nějak zvláštně zakotvili v tom, že se pouští do těžkých témat. Někdy je to šlápnutí vedle, protože nakonec neumí pracovat s charakterem mladistvého (viz Green), jindy jde naopak o román, který stojí za přečtení. Naštěstí je toto druhý ze zmíněných případů, i když potenciál měla i na lepší zpracování, to je pravda...
Kniha je velmi čtivá, příběh se moc hezky odvíjí a na konci vám zlomí srdce.
Tak co s tím...3* jsou málo, ale zas 4...no...a tak za tu obálku, která se mi moc, moc líbí je to tam. :)
Najkrajšia kniha ktorú som za posledné obdobie čítala. Aj keď jej príbeh je veľmi smutný a človek má od začiatku pocit že sa to zle skončí. Jej príbeh vráti chuť žiť a nie len prežívať každý deň.
PRO NĚKOHO I MOŽNOST SPOILERŮ!
Jsem velmi vděčná, že Jennifer Niven tuto knihu napsala. Protože si myslím, že je velmi důležité, aby lidi věděli... Je pro mě důležité, aby se o takových tématech mluvilo. A tato kniha byla nádherně zpracovaná. Moc se mi líbilo, že jsem mohla nahlédnout do Finchovy hlavy a zjistit, jak takový člověka asi uvažuje. A musím říct, že jsem vlastně i ráda za to, jak to skončilo (No, ne úplně, samozřejmě :'(). Protože musíme vědět, že se takovéto věci ve světě normálně dějí. Ale myslím, že právě díky této knize teď máme možnost i pomoct. A to těm, kteří trpí touto nemocí. Nenechat je v tom samotné. Takže jedním slovem prostě nádhera.
Přestože už dávno nejsem cílovou skupinou knih popisujících problémy středoškoláků, pustila jsem se do této knížky s veselou obálkou v rámci Čtenářské výzvy v kategorii "Kniha, jejíž první věta je otázkou." S překvapením jsem zjistila, že zpracovává závažné téma, že se těším na čtení a na konci se nemůžu ubránit dojetí. Prostě líbilo. :-)
Do Theodora Finche jsem se zamilovala. Je to takový můj knižní milenec. Miluju všechno co říká a jak přemýšlí. Tak moc mu rozumím, že si začínám myslet, jestli taky nemám nějakou diagnózu. Pokud Finchovi porozumíte, budete ho milovat. Ne z lítosti, ale proto, že to jinak ani nejde.
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
Písmena v knize jsou na některých místech rozmazaná, od slz... Tenhle příběh jsem rozhodně nečetla naposledy. Postavy byly tak skutečné, že jsem měla pocit, že je opravdu znám. Mluvila jsem k Finchovi, jak kdyby mě mohl slyšet. Tolik jsem mu chtěla pomoct. A to, co postupně vznikalo mezi ním a Violet... nádhera!