Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky

09.05.2019

Knížku jsem dala nejlepší kamarádce k narozeninám a následně jsem si ji půjčila, abych zjistila, jak že to Poe vlastně píše. Dobře!
Líbí se mi jeho racionalistické, naprosto korektní a přesné uvažování. Zejména mi utkvěla poučka, že argumentovat výjimkami je nefilosofické. Příznivý dojem ve mně zanechal i autorův nonšalantní aristokratismus a vzdělanost, která se vůbec nepodobá americké, nýbrž spíš francouzské.

Jen jsem měla neuvěřitelnou smůlu, že moje vydání bylo ilustrované a jedna z ilustrací titulní povídky zobrazovala vraha. Dodnes nechápu, kdo mohl být takový idiot, že ilustroval detektivku --

30.04.2019

Napínavé, skvěle vystavěné, skvěle napsané!

18.03.2019

Klobouk dolů před panem Poem. Ještě dnes se to dá číst a jak horory, tak detektivky jsou napínavé.

18.03.2019

Moje druhá od autora. První byla Černý kocour a musím říct že za mě se mi víc líbil právě Černý kocour.
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na styl jakým je kniha napsaná, občas zdlouhavé nezáživné pasáže. Některé povídky se mi líbily více jiné méně. Každopádně není nutno zmiňovat že Edgar Allan Poe byl mistr ve svém oboru a i tato kniha to ztvrzuje.

09.10.2018

Znovu jsem si začal číst páně Škvoreckého Nápady čtenáře detektivek a propadl démonu poznávání - tudíž jsem nemohl minout tuto knihu E. A. Poea. A najednou zjišťuji, jak je to vlastně "šablonovité", ale z tehdejší doby naprosto nově. To spojení pěti povídek je esencí základu celého detektivního žánru. Na motivy Odcizeného dopisu psal Čapek Ukradený spis a něco podobného má i A. C. Doyle. Vraždy v ulici Morgue jako první "záhada zamčeného pokoje". Záhada Marie Rogetové jako dekonstrukce od stolu z pár postřehů a svědectví. Teď přestávám vidět, jestli mne pan Škvorecký nadchl nebo uvrhl do prokletého světa. V každém případě číst detektivky jako studium vývoje žánru má taky něco do sebe.

19.07.2018

Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykol na štýl, akým bola kniha napísaná a miestami až prehnane analytický Dupin ma fakt iritoval (rovnako ako jemu podobní ľudia v reálnom živote).
Posledné dve poviedky to ale odľahčili a ak vezmem do úvahy, že Poe ako taký položil základy detektívky, táto zbierka je v podstate unikát.

Esej na konci ešte viac približuje človeka, ktorý sa z nádejného autora stal v podstate troskou, no aj napriek ponurému osudu má v literatúre stále miesto.

16.07.2018

skvělá

Neobyčejné detektivní příběhy úžasného autora.
Kvalitní literatura, dobře čtivá.

24.10.2017

Skvělé, nezaměnitelné a velmi temné...

24.08.2017

Jedno z děl s takovým tím temným nádechem,který lidi po generace tolik přitahuje

13.07.2017

U Poea se vždycky opakuju, ale opět to je dokonale napsaná kniha a je vidět, že uměl nejen hororové příběhy, ale i detektivky .

12.05.2017

První dílo od mistra hororů, se kterým jsem se setkala. Okamžitě jsem si tohoto autora zamilovala. Jeho díla jsou nadčasová a při jejich čtení mi vždy běhá mráz po zádech.

04.05.2017

Detektivky nejsou můj šálek čaje. Poe přesto zaujal - je zajímavé sledovat provpočátky žánru, který je snad nejčtenější.
Povídky jsou povedené, mám však problém s Dupinem - je příliš hrubě načrtnut, chybí mu propracovanost Homese, jeho bezejmený nadhazovač též nesnese srovnání s Watsonem...

21.03.2017

Podle mého názoru jsou všechny povídky na velice vysoké úrovni a příznivce krimi musí potěšit. Před "detektivem" Dupinem smekám klobouk, důvodů je mnoho, ale rozluštění šifry v povídce Zlatý brouk mě opravdu dostalo. Doporučuji přečíst :)

Když sbírku porovnám se sbírkou Zlatý skarabeus, jde o slabší knihu, ale taky rozhodně stojí za přečtení. Záhada Marie Rogetové je klasická detektivka, ale na můj vkus až moc zdlouhavá. Na vydání jsou rozhodně zajímavé rozkládací ilustrace, které jsem objevila teprve při samotném čtení knihy.

21.11.2016

Pamatuji si jak jsem Vrazdu v ulici Morgue cetla poprve. - nahodne zachycena nekde v casopise a pro zacku zakladni skoly docela silna kava ;) byla jsem pekne vydesena a pasaze povidky me desi snad jeste dnes ;)

10.04.2016

Záhady detektivních příběhů mě vždy lákají přemýšlet, jak to mohl vrah udělat a hlavně kdo byl vrahem, uhádnout dřív než dočtu poslední kapitolku. Jsem též ráda, že tyto příběhy jsou i namluvené v audio a mohu je poslouchat, pokud nemám knihu.

16.09.2015

Já prostě ty Šalamounovy ilustrace žeru. Nikdo nedokáže dát Poeovým povídkám lepší atmosféru.

18.08.2015

Série více či méně detektivních povídek, kterými Poe založil detektivní žánr vůbec a vymyslel klišé o geniálním detektivovi a jeho pomocníkovi, které má dodnes úspěch. Pro moderního čtenáře bude nejspíš nezvyklé, že kniha nám neukazuje přímo vyšetřování, ale většinou jen předestře případ a pak už následuje jeho řešení a vyprávění, jak k řešení došlo, většinou dost obsáhlým analytickým textem, který ne každému musí sednout. Dupin - jako první Sherlock Holmes - je skvělý a větu "je opravdu příliš malý, hodil by se spíš do varieté" nejspíš do smrti nezapomenu, jak mě pasáž okolo ní pobavila. :)) V poslední povídce - Zlatý brouk - Poe nezapře svůj talent pro mysteriózní a hororová témata, z povídky opravdu místy běhá mráz po zádech. Přesto se ale vše nakonec racionálně vysvětlí - což mám nejradši.

Jedinou negativní chvíli při čtení knihy jsem zaznamenal, když uprostřed Záhady Marie Rogetové povídka skončila se slovy "z pochopitelných důvodů zbytek neotiskujeme", nebo něco podobného. To jsem opravdu nepochopil a rozladilo mne to.