Vražda je zvyk
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511698/bmid_vrazda-je-zvyk-wz7-511698.jpg
5
620
620
Hercule Poirot série
< 14. díl >
Vražda je zvyk z roku 1936 patrí k detektívkam Agathy Christie, inšpirovaným archeologickými expedíciami, ktoré legendárna spisovateľka podnikla so svojím druhým manželom Maxom Mallowanom. Tento napínavý detektívny príbeh zasadený do exotického prostredia náleziska na Blízkom východe vychádza v novom vydaní. Hneď po príchode do známej archeologickej lokality v irackom Hassaniehu je zdravotnej sestre Amy Leatheranovej jasné, že sa tam deje niečo zlé – niečo, čo súvisí s krásnou, no nervovo labilnou manželkou slávneho archeológa doktora Leidnera. Napätie medzi členmi expedície by sa dalo krájať, strach Louise Leidnerovej, ktorú sužujú desivé halucinácie, priam bije do očí. O niekoľko dní má na odľahlé nálezisko doraziť Hercule Poirot, ktorý v tých končinách trávi dovolenku, no ktovie, či už pre niekoho z výpravy nebude neskoro...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2023 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Murder in Mesopotamia , 1936
více info...
Přidat komentář
Opětovně skvělé vyprávění, kde zápletka je jen trochu nepravděpodobná. Technické provedení vraždy je v pořádku, ale i tak se mi zdá, že vrah musel v mnoha ohledech strašně riskovat a mít pevné nervy. Knižní předloha v mnohém televizní tvorbu předčí.
Wow, tak tenhle příběh byl opravdu velice, velice promyšlený! Žasla jsem nad detaily, které byly vysvětleny až na konci knihy, a kterých jsem si nejdřív vůbec nevšimla! V téhle knize je opravdu vidět obrovský intelekt autorky a hluboká promyšlenost jejích příběhů! Knížku jsem přečetla jedním dechem. Hlavní postavou, kromě detektiva, zdravotní sestřičku, jsem si moc zamilovala.
Představte si vraždu v uzavřené komunitě archeologů kdesi v Mezopotámii (dnešní Irák, Sýrie?). Všichni mají alibi, policie si neví rady. Do této situace vstupuje směšný mužíček H. Poirot a logicky rozplétá záhadu, aby ukázal, že nic není takové, jak se na první pohled jeví a hranice mezi láskou a nenávistí je velice tenká. Z knihy čiší láska paní Agathy k Sýrii, znalost fungování archeologických výzkumů a samozřejmě znalost lidských povah. Podívala jsem se i na seriálovou epizodu, která je poněkud pozměněná, ale postavy a řešení odpovídají knižní předloze.
I přes to, že jsem Vraždu v Mezopotámii viděla zfilmovanou, už jsem si nevybavila motiv ani vraha.
Proto pro mne bylo skvělé, když jsem si knížku četla a postupně si vybavovala filmovou verzi.
Stejně mi bylo prd platné, že jsem to viděla před lety zfilmované, vraždící osobu jsem do poslední chvíle neodhalila a několikrát se nechala napálit A.Ch.
Bylo to skvělé počtení s krásným prostředí.
Zase se ráda podívám na zfilmovanou verzi pro srovnání s knížkou :-) .
Vynikající detektivka z pera nejslavnější autorky tohoto žánru. Kniha se dočkala i několika filmových podob, které ovšem dle mého názoru nedosáhly kvality knihy.
Je to moje literární seznámení s klasikou detektivního žánru, nemám tedy žánrové srovnání. Vybrala jsem si tenhle příběh, protože sama jsem měla archeologické období a prostředí vykopávek jsem znala z brigád (byť tedy ne z oblasti Mezopotámie, jen kousek od Hradce :-)). Ani nejsem ten typ, který se snaží odhalit vraha ještě před koncem, jen jsem se nechala unášet příběhem. Plavba po vlnách příběhu byla hladká, svižná a završení cesty překvapivé. Na můj vkus tam bylo moc přímé řeči, ale zřejmě to bylo nezbytné.
Už se mi stýskalo po Herculu Poirotovi, jak já ho nemám aspoň jednou za čtvrt roku, tak se u mě projevují abstinenční příznaky :) Vražda v Mezopotámii je jedním z nejlepších případů, ale já mám ráda vlastně všechny. Děj je značně obohacen zkušenostmi samotné Agathy Christie z cest s jejím druhým manželem za archeologickými vykopávkami (výborně zpracováno v jejím biografickém díle Pověz mi, jak žijete). Samotná vražda je opět dokonale matoucí, ale na HP a jeho šedé buňky prostě nikdo nemá!
Začátek mi přišel fascinující a donutil mě knihu číst dál. Bohužel, poté děj u mně nějak sklouznul a kniha mě už tak nebavila jako na začátku. Ale ale konec knihy mě opět nadchnul a musel jsem ji už prostě dočíst.
Četlo se moc hezky, i když zápletka i technické provedení vraždy málo pravděpodobné. Asi mám pro Agathu slabost v tom, že mi víc dává atmosféra příběhu, než technické nepravděpodobnosti…:-)
Fantastické čtení a konečné šokující rozuzlení jako vždycky. Agatha mně nikdy neomrzí a její dílo mohu číst pořád a pořád. Je tu pro mně,kdykoliv potřebuji povzbudit a vždy mně pohladí po mé lačné čtenářské duši. Za mně opravdu knižní mňamka. A film taky stojí za to.Ale tam se některé postavy chovají jako blbci.
Sice se zde hlavní hrdina objevil znovu až docela později, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo. A skoro vůbec mi nechyběla postava kapitána Hastingse. Skoro :-) Kniha mě celou dobu nesmírně bavila, asi za to mohlo to prostředí, do kterého byla zasazena, a vůbec celkově hlavní příběh. Mám ale nejspíš malou "temnou" představivost, protože způsob vraždy jsem si nějak nedokázal vykreslit. Jakmile však bude tento díl zase v televizi, určitě budu mít jasno :-) Tento škraloupek, který je ale spíš mojí vinou, ale nemůže ohrozit plné hodnocení. Pravda, trošku mě také zaskočil jazyk, jaký v tomto díle HP užíval, tak nějak z ničeho nic, ale to opět není úplně zásadní problém. Opravdu výborné.
Jdu proti proudu. Kniha mě bavila první třetinu, pak se mi to zdálo zdlouhavé a nudné. Nějak úplně mi nesedí autorčin styl.
Další pěkný díl ze seriálu o slavném detektivovi. Tentokrát pomahačem a našeptávačem není kapitán Hastings, ale zdravotní sestra. Té vyprávění příběhu pěkně odsýpá a je nápomocná při řešení případu. Jako obvykle čtenář nemá vůbec šanci vraha odhalit, jenom šedé buňky Hercula vše odhalí a na závěr vysvětlí, jak se to mohlo stát, i když to vypadalo, že je to nemožné.
Kniha mě dost překvapila tím, že je vyprávěna z pohledu první osoby a ne klasicky vypravěčem. Tady se jedná o vyprávění sestry, která byla najatá, aby se starala o manželku archeologa v Iráku. A vypráví nám příběh a svoje poznatky. Poirot se objevuje poměrně pozdě a mě kniha docela nudila. Mám detektivky rád, i jiné knihy od Agathy mám rád, ale tady mi to bohužel nesedlo.
Není mi jasné, proč zrovna v tomhle díle Poirot mluvil tak komicky neumětelsky anglicky, což působilo poměrně rušivě, jinak se ale nedá nic vytknout. Vypravěčkou je zdravotní sestra, která se s odstupem snaží události popsat na papíře, a děj se odehrává v Iráku v domě, kde přebývá archeologická výprava - tady Agatha patrně čerpala inspiraci ze svého života. Sestra toho ale nestihne mnoho napracovat, jakmile ji najmou, její paní je nalezena zavražděná. Sestra je nebojácná, až odvážná, vypráví klidně, a Poirot (který se zase náhodou vyskytl poblíž) ji proto bere za spojence. Opět se dočkáme druhé vraždy, Poirot ale vše rozlouskne během pár dnů a odjíždí v dál Orient-Expressem, aby se nachomýtl k další známé vraždě (která ale vyšla knižně o několik dílů dříve). Mě prostředí Blízkého východu bavilo, je poznat, že Agatha Christie měla cestování ráda. Její postavy jezdí po celém světě, ať už za prací, odpočinkem, nebo i zločinem. Škoda že jsme se ve Vraždě v Mezopotámii nedostali blíž arabské kultuře, prostor, ve kterém se odehrává, je pevně ohraničen domem archeologů. Jako další případ v řadě bude ale navazovat Smrt na Nilu, těším se na čtení.
„ (...) Až do posledního okamžiku já držím všechno zde,“ poklepal si na čelo. „V pravou chvíli – udělám skok – jak panter – a mon Dieu, to je pak překvapení!“
Uvědomuji si, že nemám Vraždu s čím srovnávat, na druhou stranu nemám jí co vytknout. Moment překvapení se nekonal, zklamání ovšem také ne. Lehká forma dělá román velmi čtivým.
Líbilo se mi, jak se ve vydání z 1969 popasovali s Poirotovým jazykem, dali mu osobitost ale nikoli přílišnou komičnost, která by pokazila atmosféru.
Samozřejmě H. Poirota znám, ale knihu od A. Christie jsem četla poprvé. Jsem velmi mile překvapena, jakým způsobem je příběh napsaný - takovým lehkým a jednoduchým způsobem. Přitom jsem bez problémů byla vtažena do děje a okouzlena příběhem.
Zápletka sice nepravděpodobná a neuvěřitelná, stejně tak i provedení vraždy, ale stejně mě to dostalo, jako vždycky :-). Psáno v době, kdy arabský svět ještě neměl tak negativní konotaci jako dnes... Na konci knihy Agatha sděluje, že se ze Sýrie Poirot vrátil nazpět Orient expresem a navazuje tak na další knihu.
Štítky knihy
tajemství Hercule Poirot vykopávky, terénní výzkum dovolená - vražda Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Opět velice zajímavé rozuzlení. Tentokrát jsem podezřívala úplně všechny, tedy i vraha, ale způsob provedení činu mě nenapadl. Agatha byla opravdu výjimečná PANÍ spisovatelka.