Vrah je v každém z nás
Lucie Bechynková , Jan Štoček
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501825/bmid_vrah-je-v-kazdem-z-nas-Cbv-501825.jpg
4
378
107
Vrah je v každém z nás série
1. díl >
Policejní práce bez cenzury v rozhovoru s elitním kriminalistou Legendární detektiv pražské mordparty Jan Štoček stojí za vyřešením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy. V otevřeném rozhovoru ho vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu Opravdové zločiny. Nahlédněte do zákulisí vyšetřování vražd, které Štoček popisuje velmi osobitým stylem – v některých pasážích se vám bude tajit dech, v jiných se možná neubráníte smíchu.... celý text
Přidat komentář
Témata knížky zajímavá, ale zpracování se mi nelíbilo. Chvíli vyprávění, chvíli rozhovor. Když jsem myslel, že Štocek vypráví, objevila se tam otázka na již vypravenou věc a to několikrát. Štočkovo vyprávění je občas jak úřední záznam. Občas tam je: volal operační nebo vedoucí, to by si možná měl pamatovat. A dost často tam padá, to si nepamatuju. Nebo: našli tam nějakou stopu, možná nůž
Nesdílím obecné nadšení z této knihy. Námět je zajímavý, ale zpracování je slabší. Jako by si autoři nevyjasnili, zda půjde o rozhovor nebo vyprávění. Je to mišmaš, který působí nejednotně. Vyprávění pana Štočka bych si představovala trochu stylisticky učesanější, tam bych si představovala zapojení autorky. V rozhovorech jsou její dotazy trochu naivní. Bohužel jsem knihu četla krátce po jiné se stejným námětem, která byla zpracovaná na výbornou. Možná proto jsem v hodnocení přísnější.
Zločiny a smrt mě fascinují už dlouhou dobu. I proto je tahle knížka součástí mé knihovny. Nicméně trochu mě mrzelo, že o moc nového, než v podcastech o kriminálních případech, už publikace nenabídla. Četla se tak velmi rychle.
Kniha je napsaná poutavě a četla se mi velmi dobře. Pro Zločinožrouty povinná četba...určitě doporučuji.
Mám pana Štočka rád, a ač ho osobně neznám, vím, že to byl a je náramný kriminalista, a hlavně, že to je prostě super člověk. Děkuji za pěknou publikaci a další příhody, ať uz kriminální či osobní. Určitě publikaci doporučuji, nicméně pátou hvězdičku nedávám z důvodů jaksi provozních, totiž ne zrovna fundovaného přístupu zpovědnice...
Měl to být knižní rozhovor, ale rozhovor to je defacto spíše na začátku. Potom se kniha z rozhovoru změní na volné vyprávění jednotlivých případů. Sice zajímavých, ale kniha podle mě mohla držet formu celou dobu. V některých případech nebyla otázka žádná, někde občas nějaká. I tak ale bylo vyprávění zajímavé. Přišlo mi to trošinku šité horkou jehlou.
V knize je nám autory předkládáno hned několik kriminálních případu, z nichž některé jsou kratšího formátu a u některých se pan Štoček rozepsal více.
Nalezneme zde popisy vyšetřování, kteréžto bývá často spíše detailní piplačkou týmu nežli nějakým pobíháním v terénu s namířeným kvérem. Zaujalo mne vyprávění o kyperském případu a na největší grc byla vražda ve Vlkově ulici. Kladným rysem knihy je zejména autorova znalost prostředí kriminálky a také možnost porovnání jejího fungování za různých režimů či vedení/vlád (empirie není nikdy k zahození). Zejména se mi líbila “politika šetření” na zaměstnancích. To je už holt ta státní správa, byť si spousta lidí neustále myslí, že tam holubi létají přímo do pusy :-D.
Co mne při čtení naopak rušilo, byla až přehnaně využívaná spisovná čeština, jež by v kontextu vyprávění mohla být nahrazena češtinou hovorovou, která by mi zde sedla více. Toť jen můj osobní názor ;).
Knihu doporučuji lidem, kteří se zajímají o dané téma a chtějí se dozvědět něco málo z policejní práce, která je zde doplněna také o jakési bonmoty a perličky z každodenní vyšetřovatelské práce. Některé případy si můžete vybavit i ze seriálu České televize Případy 1. oddělení.
PS: Filozofie je sviňa :-D
PPS: Kdo je Tomáš Akvinský vím, i když jsem studovala na ZČU :-D
Kniha vás nechá nahlédnout do práce policejního kriminalisty v podmínkách České republiky. Jsou v ní popsány i konkrétní případy bez obalu a bez servítek. Musím říct, že v mých očích mají kriminalisté velký obdiv. Je potřeba mít pro strach uděláno, a také mít na jednotlivé případy "žaludek". Ač to nebylo příjemné čtení,slupla jsem knihu během několika dní. Má krásný obal,který upoutá nejen na první pohled. Graficky je pěkně zpracovaná i uvnitř. Já ji mohu určitě doporučit. Opravdu opravdové. :-)
Ze začátku jsem váhala, zda tuto knihu číst nebo ne, jelikož mi nesedla forma Opravdových zločinů od Lucie Bechynkové a Lucie je uvedena jako spoluautor této knihy.
Nakonec to byla zbytečná obava. Vrah je v každém z nás je z většiny dílém opravdu p. Štočka nebo to alespoň na mě tak působí. Poslouchala jsem jeho podcast Zloději životů, a tak jak poutavě vypráví, tak přesně tak i píše, cítím v tom stejné zaujetí a podobný osobitý tón vyprávění. Proto se domnívám, že je z většiny autorem právě on. Pro úplnost doplním, že Jan Štoček je známý detektiv pražské mordparty a pracoval například na případu Ivana Roubala nebo Orlických vrahů. O těch se ale v této knize nedočtete.
Kniha má být formou rozhovoru, no… Příběhy jsou proloženy pár dotazy od Lucie, ale rušivé je to jen na začátku. Pak už ne, jelikož tam skoro nejsou, což jsem uvítala.
Pokud sledujete seriály Devadesátky, Případy 1.oddělení nebo jste poslouchali zmíněný podcast, tak pro vás valná většina případů uvedených v knize nebude nová. Neznala jsem snad jen dva. Ale jelikož to vypráví člověk, který na případech osobně pracoval je to opět trochu jiné než třeba právě seriál. Jsou tam přesněji vysvětleny postupy, které v seriálu být nemohly, jde to více do hloubky kdo byl vlastně pachatel, jaké měl motivy. Je to místy silně explicitní a nechutné. Já s tím počítala, ale slabším povahám by to mohlo vadit. Na konci knihy jsou také ne úplně milé fotografie.
V současné době je takový boom těchto knih a ne vždy jsou povedené. Ale pokud se někdo o krimi téma zajímá a seriály ho z jakéhokoliv důvodu nelákají, tak tato kniha za přečtení stojí. Je to drsná realita, která mi zase připomněla, že si mám dávat pozor na to kam a kudy jdu nebo komu otevírám dveře.
Kniha Vrah je v každém z nás je sbírkou rozhovorů se slavným detektivem z pražské mordparty Janem Štočkem a nabízí skvělý a poměrně podrobný náhled do vyšetřování složitých případů, na kterých pracoval během své kariery. Zároveň je to i nahlédnutím do každodenní rutiny operativců, která neznamená 24/7 zapojení do akce, ale taky analýzování a psychologicke práce. Na konci ve již zmíněné obrazové příloze najdete spoustu reálných fotografií z případů a míst činů, kterou ale nedoporučuju slabším povahám.
Četlo se to moc hezky, bavilo mě to a nechyběly ani různé zajímavostí, které jsem nevěděla dříve. Určitě bych knihu doporučila milovníkům true crime, ale zase nečekejte nic světoborného, stále je to literatura pro „běžného“ čtenáře, která vás nezasvětí do psychologie sériových vrahů či kriminalistiky.
Tak tohle byla slušná nálož, za to ale skvěle napsaná.
Podcast Opravdové zločiny, jehož spolumoderátorkou je Lucie Bechynková, poslouchám už dlouho a když jsem se dozvěděla, že vyjde další kniha na tyto motivy, tak jsem bez váhání objednávala. Ještě ke všemu, když se jedná o rozhovor s elitním pražským kriminalistou Janem Štočkem, který určité pasáže v knize sám napsal.
Kniha mě zaujala tak moc, že jsem samozřejmě nemohla chybět ani na křestu, který se konal v Policejním muzeu v Praze, kam bych se jinak jen tak nepodívala, to byl taky úžasný zážitek.
Ale teď už k samotné knize. True crime mě naprosto pohltilo a hltám každou knihu, která vyjde, fascinuje mě psychika zločinců a snažím se přijít na to, co je k určitým činům vede a s touto knihou jsem zase o krok blíž. Kniha je psaná syrově, bez příkras a osobních dojmů, četla se sama, ale je pravda, že místy jsem si ji musela opravdu dávkovat, není úplně pro, řekněme, citlivější povahy, každopádně to se dá od knihy tohoto formátu očekávat. Jak pan Štoček tak i Lucka Bechynková mají čtenářsky přívětivý projev, takže stránky ubíhaly opravdu velmi rychle.
Knihu doporučuji každému, kdo se o kriminalistiku zajímají nebo jsou Zločinožrouti jako já.
Není to špatná kniha, ale ten kdo poslouchal podcast "Zloději životů" na Novinkách brzy zjistí, že většina kapitol je pouze opsaný (byť dobře) výše zmíněný pořad. Takže získáte pocit, že jste knížku už četli.
Zajímavé počtení složené ze vzpomínek kriminalisty. Vzpomíná zejména na známé a mediálně dost popsané vraždy. Což je na jednu stranu fajn, protože víme o čem je řeč a je to z hlediska nakladatelství zajímavé téma. Na stranu druhou se ale tím pádem dozvídáme věci, které už víme a které je možné si přečíst i na Wikipedii (např. o Hojerovi). Jako bonus ale od pana Štočka dostáváme jeho osobní vzpomínky a střípky informací, které nám může dát jen on sám. Mě osobně hodně zaujaly jeho popisy uvažování kriminalistů - co podezřelému a svědkům říct, co neříct, proč, jaké to může mít souvislosti. Moc zajímavé.
Za zcela zbytečnou, až rušivou, považuji osobu novinářky a formát rozhovoru, protože otázky na mě působily prvoplánově, nezajímavě a řekla bych až amatérsky. Naštěstí byly jen na začátku a pak už pan Štoček "vyprávěl" sám.
Na konci knihy je obrazová příloha s fotografiemi z případů, které nebyly v knize ani popisovány. Její smysl nechápu. Bylo by naopak zajímavé vytvořit obrazovou dokumentaci ke každému samostatně popisovanému velkému případu.
Vyprávění pana Štočka se mi líbilo. Bylo opravdové a poutavé. Knížku mám jako dárek a věřím, že se bude líbit.
Jinak myslím, že už nikdy nikomu neřeknu, kolik je hodin :-)
Jan Štoček je mi opravdu sympatický a první přídavné jméno, které mě k němu napadá je opravdový. Líbí se mi, jak tu mluví napřímo a nevynechává detaily, které vynechat nemusí, je mi jasné, že některé věci publikovatelné nejsou. Kniha plyne, je to čtivé, člověka, kterého tyto témata baví, bude bavit i tato kniha. Lucka je tady jen takový průvodce a dává dostatek prostoru panu Štočkovi, ačkoliv je třeba vyzdvihnout její dobře kladané otázky.
Další true krime kniha z českého prostředí. Výběr případů byl super, klidně by jich mohlo být i víc. Velice zajímavý byl především ten, kde vyšetřování přesahuje na Kypr a řeší se rozdíly v zákonech zemí, jiná mentalita lidí apod. Oceňuji i fotky z míst činu a pitev. Tu jednu s hematomy kolem očí asi z hlavy jen tak nedostanu.
Příště by to akorát chtělo umístit poznámky redaktora pod čarou, protože byly hodně rušivé a mnohdy zbytečné, alespoň já jsem to tak vnímala.
Zajímavý knižní rozhovor a vyprávění o zločinech, které vyšetřoval slavný detektiv z pražské mordparty Jan Štoček, s otázkami od Luciuse Bechyňuse aka Zločinožroutkou z Opravdových zločinů :)
True crime, můj oblíbený žánr. Líbil se mi náhled do vyšetřovacích metod, některé případy jsem znala, některé ne. Zajímalo by mě, podle čeho se řídila cenzura jmen - nebo spíš jejich změna. Někteří zmínění byli uvedeni pod pravým jménem (možná až moc slavné případy typu Hojer?), někteří pod falešným, aniž by bylo zmíněno, že některá jména byla upravena (nebo jsem to aspoň nepostřehla).
Každopádně pro milovníky žánru skvělá věc, možná jen škoda, že to má tak málo stran.
Jan Štoček je neodmyslitelnou součástí české kriminalistiky a jako jeho memoáry kniha funguje velmi dobře. Připomeneme si více či méně známé případy, nahlédneme do každodenní rutiny kriminalistů, to vše ve velmi osobitém podání tohoto, dá se říct, legendárního operativce. Podstatně méně už kniha zaujme coby knižní rozhovor. Dotazy jsou pokládány nahodile, tak nějak neuspořádaně a tématicky nevyrovnaně do Štočkova vyprávění. Mnohdy se jedná o naprosto zbytečné otázky, které byly už dříve zodpovězeny, jindy paní novinářka naruší vyprávění větami typu "To jste dobrej" atd. Rozhovorová část naštěstí končí zhruba ve třetině knihy, pak už autorka vstupuje do vyprávění jen velmi zřídka a v podstatě se ani nedá hovořit o plnohodnotných dotazech. Neubráním se srovnání s knihou Moje případy z 1. oddělení novináře Martina Moravce a bývalého vedoucího 1. oddělení a vyšetřovatele Josefa Mareše, kde je rozhovor velmi pečlivě připraven a dotazy jsou rozděleny do tématických celků, to bohužel u knihy Lucie Bechynkové neplatí.
Štítky knihy
rozhovory kriminalistika policie skutečné kriminální případy podle skutečných událostí vyšetřování
Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Některé případy jsou až k neuvěření. Pan Štoček se vyprávěním pro mě stává frajerem a hrdinou, který se ve svém životě potýká každodenně s vrahy a násilníky. Jasně, je to jeho práce, ale je to obdivuhodné.
Jediné, co bych vytkla, je forma rozhovoru. Je to za mě rušivá forma, když by se vyprávěl prostě jeden případ bylo by to jednoduší než skákat od tématu k tématu.