Zrádná frankovka

Poslední kniha této série je už trochu slabší čtení, autorka zřejmě vyčerpala slušné náměty na napínavé čtení a je to znát. Příběh je utahaný a nemá ten správný náboj. Netvrdím že je tento díl absolutně špatný, předešlé knihy mě osobně připadají mnohem zábavnější a humornější. Celou sérii hodnotím jako pohodové čtení, ideální pro relaxaci. Jsem spokojen a knihy doporučuji.

Až na mrzutou náladu kapitána Kuby to nebylo špatné, ráda jsem si připomněla atmosféru vinných sklípků na jihu Moravy.

Detektivky o víně od Věry Fojtové jsou si hodně podobné, což by nevadilo. Bohužel je to spíš takový český průměr. Ale přečíst se dají a kdo má rád víno, určitě si tam něco najde.

I poslední díl této vinařské série se čte dobře. Je to opět pohodová detektivka, ale musím říct, že přirovnání "zraje jako víno" bych tady rozhodně nepoužila. Sice jsem ještě nepřečetla všechny díly, ale tento mi přišel nejslabší. Chyběla mi tam taková ta pohodová atmosféra u vína a naopak bych klidně vynechala dlouhá melancholická až depresivní rozjímání hlavního hrdiny. Dávám tři a půl hvězdičky.

Slabý současný román s detektivní zápletkou, ale - na naše poměry - ne až tak hrozný, jak naznačují některé komentáře. Přečetla jsem, ale nebavila jsem se: příliš nostalgie, sentimentu, špíny, stáří, zmaru, málo vínka a vinařské oblasti a chuti do života. Chyběla jakákoli vzpruha, což by měly asi zajistit právě životadárně zpracované plody vinné révy. Možná je to nějaké autorčino "zúčtování" se životem, které promítla do rozbředlého podumávání téměř penzionovaného inspektora (jiné díly série ani jiné knihy autorky jsem nečetla). 50%

"Víno přímo miluje společnost, rozvernou a veselou, ale pijáky samotáře trestá smutkem a hlubokou melancholií."

Tak tohle už byla labutí píseň této série. S detektivkou už to moc společného nemělo. I desatero pátera Knoxe dostalo po čenichu (někdo by to možná řekl i zemitěji). Spíše by si to zasloužilo podtitul "aneb asi už snad opravdový kriminalistův konec". V počátečních dílech jsem si říkal, že to Kuba v osobním životě nemá snadné, ale teď na konci je mi jasné, že "kdo chce kam...".

Detektivka průměrná,dobře se čte a hlavně mám ráda dobré víno a vinařský kraj.

Tak tohle byla taková nenáročná oddechovka, která čtenáře nenutila nějak hluboko přemýšlet.

Čtu tuto vinařskou sérii, a proto jsem sáhla i po tomto díle, i když se přiznám rovnou, již se mi do něj moc nechtělo. Nebylo to zlé, ale opravdu další díly čtu asi již pouze ze setrvačnosti, chci vědět, jak se bude vyvíjet život hlavních hrdinů. Navíc mám tendenci srovnávat tuto detektivní sérii se sérií jiné české autorky - Jarmily Pospíšilové. A musím říci, že u mě paní Pospíšilová vyhrává oproti paní Fojtové na plné čáře.

Na knize se mi nelíbily dvě věci, proto dvě hvězdičky dolů..
První je, že autorka bohužel neuvažuje jako muž a na hlavním hrdinovi je to znát. Kdyby se totiž jednalo o skutečnost, rozhodně by nikdo neřešil, že kapitán už není kapitán a kdo tedy velí... Byl by tam respekt a úcta , která nemusí být poháněna oficialitami. Manžel kapitánem byl, vím tedy o čem mluvím...
Drohou věcí,která mě vždy když se v knize objeví, naštve je .. Kdo nečetl by neměl pokračovat :-).... to, když je vrahem někdo, o kom v celé knize není ani zmí ka a objeví se až na konci ..

Příjemné oddechové večerní čtení ... mě se knížka líbila :-)

Nic moc,mám pocit jakoby to psal muž a ne žena.

„I když platí i po letech, že ve víně je pravda, zatím však nikdo neřekl, v které lahvi konkrétně.“

Tedy upřímně řečeno, tato detektivka pro mě byla tak trochu nekonečným příběhem. A přitom nechápu proč. Prostě jsem se neuměla začíst. Pak uběhlo najednou 100 stránek a pak zase menší zpomalení. Možná za to může nachlazení, které jsem prodělala. Možná mi nesedla zápletka. Anebo to bude tím, že dle mého názoru by si kniha zasloužila ještě trošičku dopilovat. Jako by se jí něčeho nedostávalo a něco naopak přebývalo.

Je psaná moc hezkým jazykem. Hovorovým s poetickými prvky. A vinařské prostředí mě velice bavilo. Rčení:„víno, ženy, zpěv“ jde ruku v ruce s příběhem knihy a možná i životem samotným . (Pořád říkám, že knihy tuží charakter.) V knize se střídají výborně napsané pasáže a části, které mě doslova nudily a uspávaly. Především zbytečné detaily z kapitánova života několikeré omílání již známých skutečností. Tady by se má tužka „škrtalka“ vyřádila.

„Ale netušil, anebo nechtěl vědět jednu mnoha staletími prověřenou pravdu, která se jimi táhla jako červená nit.
A ta zní: noc a láska a víno ti nemohou rozumně radit.“

Přesto musím ocenit práci v redakci – po delší době bez chyb. Krásné jsou i obálky – vykreslují prostředí a „vinařská série“ s originálními názvy je tak sjednocena. Jsem ráda, že nezapadajíc série zelených.

Zrádná Frankovka mi přinesla nostalgickou vzpomínku na dědečka s koštýřem v ruce. To je velké plus. Velice se mi líbila postava Lindy a škoda, že jí nebylo trošičku víc. Držím jí pěsti. Silnou stránkou knihy je velmi věrohodná atmosféra. Jen maličkost – na vesnické zabíjačce bych očekávala cokoliv – škvarky, jitrnice, tlačenku, ovar a mozeček, ale guláš? Nicméně jsem musela rodince uvařit k obědu prejt. :-) A oceňuji, že se v knize nevyskytuje XY zbytečných postav, u kterých by bylo jasně patrné, že slouží pouze k rozšíření okruhu podezřelých – to nesnáším. A vraha, neuhodnete. To si troufám tvrdit.

Zrádná Frankovka je typickou českou detektivkou, jak naznala Daramegan. A myslím, že potěší vinaře a milovníky tohoto žánru. Mého dědečka by taková kniha pod stromečkem jistě potěšila.

Neurazí, ale mého dědečka by určitě nadchla. Více v mé recenzi v záložkách.

Klasické oddechové čtení.

"Ale cestou k hospodě ho napadlo, že takový vytuněný mamahotel je instituce pro generaci současných chlapců k nezaplacení Tak proč by se ti parchanti zatracení ženili, zakládali rodiny chodili do práce a starali se když je o ně tak dobře pečováno?"

Kapitán Otakar Kuba odchází do ústraní a uzavírá se před světem. Svou sebelítost a smutek z rozpadu vztahu by dále utápěl ve víně, kdyby jej nepřišla jistá mladá žena požádat o pomoc při hledání zmizelé kamarádky. V téže době nalezne místní pejskař v ruinách mezi vinnými sklepy mrtvou ženu. Rozbíhá se spletité vyšetřování, do kterého se zaplete i Kuba. Postupně se odhalují skutečnosti, které měly zůstat utajeny...

S autorkou, Věrou Fojtovou, jsem se již jednou setkala. Ale to se jednalo o úplně jinou knihu, úplně jiný žánr. Byla to kniha Neviditelná zranění, kdy se příběh odehrává za druhé světové války a kniha se řadí mezi jednu z nejlepších, které jsem tento rok četla. Proto jsem měla jasno, když jsem zahlédla v nabídce recenzních výtisků právě Zrádnou frankovku od stejné autorky.

Jedná se o detektivní příběh, který se odehrává na území naší republiky. Kapitán Kuba je nějakou dobu mimo službu a vrátí se do zpět do své práce, když je nalezena ženská mrtvola mezi vinnými sklepy. Začne vyšetřovat smrt ženy a všechny indicie ho zavedou do míst a koutů, o kterých neměl ani on sám žádné tušení.

"Při pohledu na její stále nedůvěřivý obličej si říkal, že pro začátek několik dobře volených povzbudivých vět neuškodí. "Vedete si skutečně dobře, je na vás při práci radost pohledět. Jako dokonalá profesionálka."

Příběh je to velmi jednoduchý, ale jedno ohromné plus to má. Skoro do poslední chvíle netušíme, kdo je ten zlosyn. Kdo je vrah. Tohle se mi na knize opravdu líbilo. Celou dobu mi totiž bylo jasné, že ti, po kterých jde kapitán Kuba to nebyli a pořád jsem čekala na chvíli, kdy se na scéně objeví někdo, jenž bude ten pravý. A ono stále nic, všechny indicie vedly do slepé uličky, ale potom... :-) Dočkala jsem se!
U čtení jsem se dobře pobavila, ale je to taková detektivka, kterou jsem přelouskala za jeden večer, popřemýšlela si, kdo je a není vrah, pohledala nějaké klíče, které by mě přivedly na správnou stopu, avšak s posledním slovem jsem knihu zavřela a určitě o ni přemýšlet dál nebudu. Což o jiných detektivkách říct nemůžu, například od Michaela Robothama na díla myslím pořád. :-)

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi české detektivky, chtějí si zpříjemnit zimní večery a zasednout s dobrým příběhem do křesla. Na nic nemyslet, vypnout mozek a jen číst. No, a pokud budete přeci jen chtít být trochu aktivní, tak schválně zkuste uhodnout vraha ještě před dočtením! :-)

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Neviditelná zranění byla top, tohle je "typická" česká detektivka. Ovšem jedno velké plus - vraha jsem hned neuhádla :-)) Více mám v recenzi v záložkách.

Stručně řečeno ani nenadchne, ani neurazí. Taková rychlovka na dva večery.

Takové příjemné a lehké počtení na večer i k odpolednímu čaji (kávě).