Věž vlaštovky

(SPOILER) Martin Finger je prostě borec a tyto jeho zaklínačské audioknihy je radost poslouchat. Nemá žádné špatné manýry a já můžu jen a jen chválit. Už si za něj ani nedokážu představit někoho jiného. To bude asi tím, že mám blbou představivost. Ale teď k ději.

Je to tentokrát vyprávěné dost nelineárně a nejrozličnějšími zajímavými způsoby - Marigoldovy paměti, výslech u tribunálu, Vysogotovy poznámky při nalezení Ciri, Cirino retrospektivní vyprávění o tom, co se vlastně stalo. Musím říct, že bordel jsem v tom neměl, ale dovedu si představit, že někomu to už problém dělá.

Já měl spíše problém se všemi těmi skupinami, bandami a množstvím postav, které se tam postupně nahromadily. Už pomalu nevím, kdo ke komu patří a v hlavě mi rezonuje jen pár těch hlavních, ale zbytek se slévá do neurčitých tvarů. Jdeme na ně.

Nejvíc se mi do paměti zaseknul lovec lidí Bonhart - je to pěkně zlej a nebezpečnej parchant. Dokáže to nejen tím, jak zatočí s Potkany, ale taky tím, jak si pak vychutnává Ciri - zajetí, trápení, drogy, aréna. Pak vím, že tam jsou další - Vilgefortzovi poskoci Rience a Schirrú, Stefan Skellen zvaný Kalous, Joanna Selborne zvaná Kenna, která umí číst nebo ovlivňovat myšlenky, a z těch hodnějších nová členka Geraltovy skupiny Angoulême nebo tajemný vědoucí elf Avallac'h. Uff.

A mezitím, co Geralt přijde o svůj zaklínačský medailon a od té doby už se za zaklínače vlastně nepovažuje, zažívá jeho milá Yennefer poněkud nemilé útrapy v zajetí v prackách Vilgefortze. A Ciri, ta si nechá na závěr to nejlepší. Vezme si brusle! Jen mám trochu obavy, kam směřuje to, že díky svému daru Starší krve dokáže ovládat prostor a čas. To já většinou nemám rád.

Musím říct, že se tam toho stalo fakt hodně a už si přestávám pamatovat všechny ty souvislosti. Ale ono to nakonec není zase tak podstatné, protože víme, komu fandit a komu ne. Je to ale chytře vymyšlené a hlavně skvěle napsané.

Další stoprocentní díl. Naprosto chápu, proč se tato série stala fenoménem. Boj dobra a zla se neomrzí nikdy, to se nezmění. Hrdinové zde ale nejsou nikdy jen dobří. Mají své chyby i temné chvilky. Občas se odkloní od té pravé cesty, aby se na ni opět vrátili, ale někdy jen díky přátelům, kteří neodchází, i když jsou odhánění. A právě podpora, sounáležitost a věrnost jsou atributy, které neomrzí. Já jsem sérii propadla a rozšířila jistě nemalý zástup příznivců. Doporučuji. 5*
(9/26)

Škoda že nedošlo na Geralt vs Bonhart

Více politikaření, méně Geralta, pasáže s Ciri to nezachrání. Stýská se mě po wyvernach, strigach, trpaslících, gryfech, dracích atd. Za mě nejslabší díl... Samozřejmě budu číst dále,tenhle klenot nelze opustit jako rozečtené dílo.

To jsem takhle jednou před dvaceti lety jela do Chorvatska na jachtu a tam byla tato kniha. Mé první setkání s Ciri, přestože jsem Zaklínače již znala. Naprostá literární klasika po všech stránkách, byla jsem fascinována ihned od prologu, vůbec nevadilo, že jsem předcházející dej jen mohla vytušit a odvozovat. Skvělý překlad pana Komárka a ikonické ilustrace paní Komárkové. Stále zůstává nejoblíbenější knihou celé série. Čtená několikrát a určitě ne naposled!

Zatím nejlepší díl, děj pěkně plynul a nebyly tam zbytečně zdlouhavé scény. Opět se tam objevovaly části, ve kterých se řeší z mého pohledu složitá politika, ale v tomto díle těch částí naštěstí nebylo tolik.

Dříve přečteno, tentokrát opět poslechnuto jako audiokniha - velmi pěkně načtena M. Fingerem.
Ve Věži vlaštovky sledujeme zejména osud zaklínačky Ciri.
Děj je čtenáři předkládám složitější formou než předchozí díly - retrospektivně.
Z pohledu hlavní hrdinky popořádku, avšak střípky informací od dalších aktérů románu, které dokreslují mozaiku příběhu, dostáváte v ten pravý čas.
A. Sapkowski je zde ve vrcholné formě, děj je velmi zajímavý a záživný, dialogy mezi postavami či politické debaty skvěle napsány, postavy uvěřitelné, potyčky brutální a závěrečná kapitola knihy je opravdu mrazivá :-)

Tuto sérii dočtu, ale přestává mě bavit. Povídky o Geraltovi byly skvělé a celý příběh o Ciri začal dobře, ale místo gradace děje to podle mě upadá.

Fanoušek Zaklínače ze mne nebude a nijak zvlášť se o to nesnažím, čtu ho spíš ze zvědavosti a se snahou pochopit onu obří popularitu, jež si získal. Do teď jsem každý díl série sbíral alespoň střípky naděje, které by mi mohli tuhle snahu pomoci vyřešit a já bych konečně pochopil a uznal. Jenže v tomto díle Zaklínače je všem nadějím konec, nenašel jsem ani střípek a popularitu nechápu.

Tempo je pomalé, spousty postav (především Geralt) dlouho jakoby jen přešlapují na místě. Roztříštěná struktura děje, kterou autor zvolil, může bavit snad jen opravdu zaryté fanoušky. Velký důraz na spousty vedlejších postav, které jsou "zajímavé" jen tím, že to jsou brutální psychopati. Dokonce i z těch postav hlavních se pomalu stávají brutální psychopati, tohle celé beru jako velmi špatný pokus udělat sérii více temnou. Do tak už velkého arzenálu věcí, bez kterých se dle mého jakékoliv dobré fantasy obejde, přibyly hojně užívané tvrdé drogy a mobilní telefon. Vrchol všeho... nebyl zde ani jeden z mých oblíbených trpaslíků. V součtu je z toho nejhoršího díl série, nemohu si pomoct.

Doufám, že příští díl bude aspoň o Geraltovi, což je vlastně ten důvod, proč sérii vlastně čtu…
Jinak děj nebyl špatný. Nejhorší pro mne ze všeho bylo se (klasicky) zorientovat na politickém poli knihy. Jestli máte rádi Ciri, tenhke díl je pro vás, jestli ne, tak se to dá zvládnout.

Tento díl je podle mně temnější a složitější než předchozí díly a soustředí se hlavně na Ciri, její osud a útěk před nepřáteli. Ciri je na útěku a Geralt po ní pátrá. Mezitím Yennefer je uvězněná a manipulovaná mocnými silami.

Čarodějky, císařství Nilfgaard a severní království rozehrávají politické a mocenské hry, v nichž je Ciri klíčovou figurou.

do popředí se začíná dostávat Ciri, což je fajn, i když Geralt je prostě number one..... skvělá a propracovaná kniha a skvělý styl psaní

Veža lastovičky je, podľa mňa, zatiaľ najslabší diel z celej série. Kniha sa zameriava z veľkej časti na Ciri a čo si budeme hovoriť, túto postavu nemám vôbec rád. Kto ma sleduje už dlhšie tak vie, že so Sapkowkeho štýlom písania bojujem a nevyhovuje mi, ale Geralt je natoľko zaujímavá postava, že mi stojí za to sa pomaly touto sériou prehrýzť. Musíte preto pochopiť moje sklamanie, keď mám čítať skoro 500 strán o zbrklej, nesympatickej Ciri, ktorá je so všetkým rýchlo hotová a preto vždy urobí chybu.
Strašne by som chcel túto sériu milovať, ale Sapkowskeho štýl písania robí z príbehu jeden veľkú guláš. Nie je to konzistentné, nie je to lineárne a ani vyvážené. Ono to nebude celkom presné, pretože pre postavu Ciri bol toto dôležitý diel, ale v kontexte celej ságy mi Veža lastovičky príde ako výplň, ktorá ju celú naťahuje a nafukuje.
Tempo príbehu je katastrofálne. Nerozumiem, prečo sa ešte aj v tejto fáze série stále objavujú desiatky nových postáv, namiesto toho, aby sa konečne rozvíjal samotný dej. Stačilo by jednoducho rozprávať príbeh, bez neustáleho pridávania ďalších a ďalších postáv. Celé to zatiaľ pôsobí len ako nekonečný kolotoč troch hlavných hrdinov, ktorí pobehujú po svete, hľadajú sa, znovu sa stretnú a potom sa opäť stratia. Po toľkých knihách by som už naozaj čakal niečo, čo ma vtiahne a udrží moju pozornosť, ale pri predposlednom diele mám pocit, že sa to už jednoducho nestane. Nie som si istý či túto sériu dočítam. Sklamanie.

68/2025: 26. - 27.10.
Bavilo mě pokračování putování Geraltovo skupiny a také vyprávění Ciri, kde se zase začala chovat normálně. Nějak pořád mi to její období s Potkany nepřijde úplně reálné. Jakože tohle bylo víc než "chytnout se špatné party" anebo "bouřlivá puberta". No budiž, naštěstí tomu v knihách není věnováno moc stran. Styl vyprávění a ani skoky v čase mi vůbec nevadily.

Ještě před chvílí jsem si myslel, že mi kdysi už Věž vlaštovky přinesla první opravdové zklamání v tvorbě Andrzeje Sapkowského, ale po krátkém připomenutí si děje musím přiznat, že tady je zaklínačův svět ještě v pořádku. Tedy příběh je v pořádku, tamní svět už je pro obyčejného člověka opravdu nehostinným prostředím.

(SPOILER) Opět velice čtivé, napínavé, zajímavé. Geralt a jeho družina tady trochu ustupují do pozadí a mnohem více prostoru dostává Ciri a její pronásledovatelé. Což za mě ničemu nevadí.

I tento díl Zaklínače je plný napětí a akce. Střídají se zde různé dějové linky, což příběhu dodává na dynamice a člověk je hezky v obraze, co se u všech hlavních hrdinů zrovna děje. Linka Ciri, která vyprávěla Vysogotovi svůj příběh, mi přišla v této knize nejzajímavější. Hlavně části s Bonhartem, který je ten typ záporáka, jež se vám zaryje do paměti. I Geraltova linka byla svižná a zajímavá. Bavilo mě, jak se postupně prohlubovaly vztahy mezi jednotlivými členy jeho různorodé skupinky.

Ve čtvrtém románu příběh skutečně nabírá na obrátkách, byť větší část děje se čtenáři dostává z vyprávění Ciri Vysogotovi. Jejich dialogy v chatrči mě přitom velmi bavily. Ani ostatní postavy nezahálí a díky neustálému střídání dějových linií celá kniha působí velmi dynamicky a snadno se čte. Postupně však dostává větší prostor i ta mystičtější stránka ságy, a ta mi nikdy až tak zábavná nepřišla. Mým nejoblíbenějším dílem zůstává Křest ohněm.

Čteno jako audiokniha, perfektně načtená Martinem Fingerem.