Jména mrtvých dívek
Eric Rickstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393390/bmid_jmena-mrtvych-divek-WVR-393390.jpeg
4
148
43
Vermontský cyklus série
< 3. díl >
Rickstad vytvořil hrůzostrašné prostředí srovnatelné s ikonickým městem Castle Rock Stephena Kinga. V odlehlém městečku v severním Vermontu kdosi sleduje studentku Rachel Rathovou. Ta je přesvědčená, že jde o stejného muže, který před lety zabil její rodiče: Neda Preachera, sexuálního násilníka a vraha, jenž oklamal spravedlnost, vyvázl s nízkým trestem a teď se ocitl opět na svobodě. Bývalý detektiv Frank Rath adoptoval svou neteř Rachel poté, co byli její rodiče brutálně zavražděni. Od té doby se Rath snažil Rachel před pravdou chránit. Teď mu však Preacher volá a vyhrožuje, že Rachel bude trpět jak fyzicky, tak duševně. Když se objeví mrtvoly nelidsky mučených dívek a ztratí se jedna místní žena, přijme Frank Rath po letech služební odznak a spojí své síly s policejní vyšetřovatelkou Sonjou Testovou. Společně rozplétají nitky, které pojí nové zločiny se starými nočními můrami. Brzy zjistí, že skutečnost je ještě hrůznější, než si představovali — plná tajemství, temných tužeb a pokřivené, smrtící oddanosti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
The Names Of Dead Girls , 2017
více info...
Přidat komentář
Nevím jak u ostatních, ale mně se líbil autorův styl psaní s jistou, mírnou dávkou humoru. V celé sérii je několik pasáží, které jsou podány opravdu vtipně, což je vzhledem k posazení knihy příjemné odlehčení.
Ohromil mě také autorův epilog, kde vysvětloval svou motivaci pro tuto sérii, a to je taky dobrá síla. Ani se pak nedivím, proč autoři přicházejí s tím, s čím přicházejí. A jestli je pravda, že v tomto stylu bude pokračovat a napíše další knihy, tak pak se velice těším na další :-)
Z prvních dvou knih sem byl celkem nadšený. Tahle už mi přišla spíše k smíchu. Prekombinovany dej, masový vrah propuštěny (v USA!) na podmínku, stále nikomu nejde telefon kvůli špatnému signálu. Stačilo
Skvěle pokračovaní, kniha se mi četla skvěle, jednu chvilku jsem si musel i stranky šetřit abych to neměl za dva dny přečtené :) potom nějak nebyl čas, ale jak jsem si ho udělal, naskočil jsem na rozjetej vlak a knihu dolouskal během , právě dvouch dnů :) těšim se, zda bude autor v této přiběhové lince pokračovat ;)
Výjmečný thriller, dokonale vystavěný, temný a drsný a přitom autorem poeticky vyprávěný. Čtete ho se stále narůstajícím napětím a úzkostí a pak přijde závěr, který stejně nečekáte.
Celý příběh se navíc odehrává v přetrvávající mlze a dešti, což mu ještě víc dodává na ponurosti.
"Zíral z okýnka auta. Tedy spíš na okýnko auta. Bylo jako natřené na bílo mlhou, jako by se mlha snažila zakrýt celý svět, aby získala Rathovu plnou pozornost, aby se soustředil, aby mu mohla něco sdělit."
Opět jsem se setkala s detektivem Rathem, který má obavy o svou adoptovanou dceru Rachel, detektivem Sonjou Testovou a zvráceným Nedem Preacherem.
Postava Preachera mě děsila, tady je jeden z jeho popisů:
"I když měla v čerstvé paměti jeho fotografie, nepoznala ho. Až na oči. Černé. Hluboko posazené, lesklé, černé, zahloubané a neproniknutelné jako leštěný obsidián.
Preacher se usmál. Zrcadlový lesk jeho očí potemněl. Usmíval se jako učitel nebo pošťák. Úsměv nebyl přehnaný, jeho cílem nebylo odzbrojit, odvést pozornost nebo se vlichotit. Preacher byl jemný, zvídavý, nezdál se rozladěný z toho, že na svém zápraží ve všední den na někoho narazil. Působil laskavě.
Byla to maska, Zatraceně dobrá maska."
Moc se mi líbilo i množství autorových přirovnání, jedno z nich vybírám:
"V těchhle vzdálených místech bylo pokrytí mobilním signálem jako východní puma americká: o jeho existenci se spekulovalo, ale nikdy nebyla prokázána."
Thriller určitě doporučím, líbil se mi víc než Tiché dívky a Číhání, i když ty byly taky výborné.
Po předešlých dvou knihách je tohle nejlepší kus série! Bavila mě ze všech nejvíc... je psaná stalograficky špatně... má 400 stran, ale kdyby to byla normální kniha, normálně psaná, tak bude tak na 150 stran... Těším se na pokračování s každou knihou roste výš a výš!
Jména mrtvých dívek začnou hned tam, kde skončila kniha Tiché dívky. Nervní Frank, vysmátý Preacher a potom se přidá vyděšená Rachel. Kniha, která se dá číst samostatně. Prvních padesát stran je do děje dobře zakomponované opáčko. A když je u kormidla Sonja, tak se rozebírá i její vzpomínka na Číhání. Jo, jde to číst samostatně. A pokud chcete přijít o krásu předchozích dílů, klidně čtěte jenom tenhle! (A já budu dělat cha cha cha.) A jelikož všechno souvisí se vším, vaše chyba vesmírná nesmírná by to byla.
Takže...kromě dramatu z minula, a teď už to napsat můžu, zda je nebo není Rachel dcera satana, zmizí žena. Žena, která už jednou utekla ze spárů násilníka. Byl to Reacher nebo někdo jiný? Byl to Reacher předtím a teď znovu nebo někdo jiný? Nové tělo, další pochybnosti, které vedou do případu v minulosti. Nebudu tak krutá, abych všechno vykecala, ale to propojení vás překvapí stejně jako nové pracovní partnerství Franka a Sonji. Teď už to chápu i já. I přes mé výhrady, že Sonja v druhém dílu tedy být vůbec neměla. Protože...v knize, v knize, jo?...
Technická poznámka ke knize:
Při čtení jsem si hned vybavila své pousmátí nad tím "my doma nezamykáme". Tedy, dokud nám někdo nezabije v domě holku. Z první knihy. A heleme se, stačí pár vražd, a hned má Frank problém v obchodě, aby byl se svým vzezřením prodavačkou obsloužen, do kterého na první pohled nepatří.
ZAČÁTEK POILERU
Jsem ráda, že mi autor vysvětlil, proč byla zabita Mandy v předchozí knize a že to vlastně nakonec souvislost s ostaním mělo, protože v Tichých dívkách to souvislost nemělo řečenou (tedy takhle, mě se vysvětlení zdálo ubohý). Takže díky, pane spisovateli, dostal jste mě.
KONEC SPOILERU
Sečteno a podtrženo, dobrá série. Snad autorovi vydrží touha a motivace psát. Knihy od něj mi padly do noty a já jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst. No, a obálky, ty jsou taky luxusní. Věčná mlha dodává společně s popisem snad úplně všeho další element a vrstvu vyprávění. Ale to že to že jsou v tý díře v podstatě všichni magoři, psychopati a strašně kuku, i tak mi to přirovnání z obálky přijde mimo. Jo, bylo to všechno super, ale husinu typu jako od Kinga jsem fakt neměla...
A přestože si přeju, aby autor dál psal z jeho doslovu mám trochu obavy. Hlavně, ať to dá příště do jiné lokace nebo jiné vyšetřovatele. Ať nevznikne stejný problém a následný důvod, proč nemám ráda Vraždy v Midsomeru ;)
(Kolem tři sté strany jsem měla trochu krizi a kniha se mi trochu táhla. Nula napětí. Podle mě se autor trochu zamotal do toho, jak chce mít všechno propojené, promyšlené a všechno se vším související. Jo, konec je takovej jakej čekáte, ale kvůli tomu vše nakonec působí jako přestřelený začátek, protože tempo autor neudrží celou dobu.)
A jo, opět jsem poslední dvě kapitoly komentovala slovy: "To si děláš p&#@l?!" Chtěla jsem dát čtyři hvězdy, za tohle jsem musela výš. Kdo četl, pochopí mě...
Poslední díl trilogie pokládám za nejlepší. Nejasnosti z předchozích částí jsou objasněny, styl autora je svérázný, ale mně se líbil, napětí se stupňuje a závěrečné překvapení s vysvětlením je dostačující.
Na další díl série jsem byl velice zvědavý, protože děj prvního a druhého se ve všem, kromě Vermontu, míjí. Propojení obou ve třetím mě mile překvapilo, ale to bylo bohužel všechno.
Literárně velmi povedené zakončení trilogie o hlavním padouchovi. A fakt doufám, že autor bude psát dál.
Kniha se mi velice líbila, čtivá hned od první strany. Doporučuji knihy ze série číst tak jak vyšly. Tohle je "závěr" série s Nedem Preacherem. Velice doporučuji celou sérii tohoto autora a těším se na další jeho počiny :-)
Příběh v tomto díle navazuje přesně tam, kde předchozí skončil, což taky znamená, že prohodit tyto dva díly by bylo špatně. Nedořešené věci z minulého dílu se uzavřou.
Zápletka je dobře promyšlená, vyšetřování se rozebíhá hned od začátku, tentokrát je to bez zbytečných odboček. Zvratů v závěru se dočkáme, překvapení také, takže za mě spokojenost. Vlastně díky závěru dávám plný počet hvězdiček.
Děj je opět zasazený do nádherných vermontských lesů a v poznámce na závěr autor vysvětluje proč. Zažít v mládí v takových lesích to co on, tak možná píši thrillery taky ;-).
Ze začátku jsem se těžko orientovala, knihu totiž dělí od Tichých dívek pár týdnů, já ale mezi tím četla autorovo Číhání, které Dívkám předchází, takže místy jsem se ztrácela. Dále jsem měla problém s Ráchel, chovala se jako kr ... Druhá dějová linka byla napínavá, až mi přišlo líto, že se tam ta Ráchel furt motala :) a přišlo mi, že konec byl tak nějak utnutý. Tiché dívky u mě vedou, i když zde mají horší hodnocení.
Rath, Testová, ani Rachel nejsou hlavními postavami téhle série. Je to Vermont sám a jeho genius loci. Lesy, mlha, děšť, domy uprostřed ničeho.
Těch zločinů na tak malé prostoru bylo možná až příliš, ale na druhou stranu je to lepší než číst 500 stránek o jedné vraždě. Tahle série má vše, co od dobrých detektivek vyžaduji a utvrdila mě v tom, že mám momentálně mnohem blíž k angloamerickým autorům krimi, než k těm severským. Doufám, že Rickstad s vermontským cyklem neskončil a dodrží slovo z poznámky autora, kde mluví o dalších třech románech z těchto míst.
Tiché dívky ovšem zůstaly nepřekonány.
Taková nemastná, neslaná kniha. Chyběl jí větší náboj, víc napětí. Ale četla se celkem dobře.
Tohle se mi nelíbilo. Knížku jsem se nutila dočíst,vůbec mě nebavila.Možná špatné načasování nebo jsem od toho moc očekávala,nevím..
Každopádně si dám nějaký čas pauzu od detektivek..
Přinutila jsem se to dočíst. Tak tohle mě opravdu nebavilo. Táhlo se to jako hustý sirup donekonečna. Možná mě nudila ta hra kočky s myší, možná mi vadilo příjmení vyšetřovatele:) anebo to, že vůbec žádná z postav mi tu nebyla sympatická, žádnou jsem neobdivovala ani nelitovala. Uznávám, že to nebylo špatně napsané, ale i tak. Vážně jsem četla lepší věci.
Je mi líto, ale já byla docela zklamaná... Začínala jsem s Číháním - dobré, pak Tiché dívky - sakra dobré!! Takže od Jmen mrtvých dívek jsem očekávala fakt hodně, byla jsem natěšená, ale očekávání se nenaplnila.
Přišlo mi, že autor překombinovává, neví už coby... Některé monology působí jako klišé, jsou nudné - hlavně ty Racheliny.
Neříkám, že knížka nestojí za přečtení, ale na Tiché dívky nemá podle mě ani náhodou.
Jó a ta neustála mlha, déšť, sychravo - pilo mi to krev :-D Za to palec nahoru!