Valerie, návrat na Cotton Fields

Díky za to, že je tohle už poslední díl. Všechny knihy a série dočtu do konce, ale při téhle jsem se opravdu musela přemáhat, abych to dočetla, protože takovou příšernost jsem snad ještě nečetla. Teď vím, proč nečtu historické romány. Láska, o které se v nich píše jsou jenom prázdná slova, která by si lidi ve skutečném životě neřekli a je to tak trápení lidí, kteří lásku nezažili a mají o ní takovéhle představy. Což není vůbec pravda a ve skutečném životě to tak nechodí.
Prosím, ať mi autor netvrdí, že je to román z období války Jihu proti Severu, a když už se něčím takovým ohání, tak to má mnohem lépe popsat a ne se tam v jedné nebo dvou kapitolách uchýlit k nic neříkajícímu proslovu o vývoji událostí, který je nudnější než učebnice historie. Kazí to celkový dojem knihy a naprosto podkopává tento válečný konflikt.
Valérie je od začátku do konce naprosto dětinská postava, která ztratí veškerý zájem, když jí někdo ublíží a žije poté v naprosté izolaci, když už to chtěla, měla se připravit na to, co se může nevyhnutelně stát. Nebudu se jí zastávat a litovat ji, jaká je chudinka, když chtěla vydobít svého dědičného práva v místech, kde se takové věci netolerují, když to chtěla, musela si uvědomit, že jí lidi budou házet klacky pod nohy.
Travis Kendrik je asi jediná postava z celé série, co za něco stojí. Výstřední, ale tvrdě si jde za svým a je srozuměn se skutečným stavem věcí a předpokládá různé scénáře, toho jediného mi bylo líto.
Kapitán Menville je typický chlap, který je přesvědčen o své dokonalosti a bezbřehosti s tím, že se všichni před jeho pohledem budou plazit a prosit, aby na ně hleděl déle.
Rhonda dostala, co si zasloužila.
Stehen je od začátku do konce hulvát a měl zemřít. S tím sdílím názor Travise Kendrika.
Čtení této série jsem ztratila zbytečně moc času a iluzí o historické tvorbě. Muži by historickou tvorbu psát neměli a ženy by se měli zamyslet spíš nad tím, jak se žije teď a ne před sto padesáti lety.