V zámku a v podzámčí
Božena Němcová
Tato realistická povídka obsahuje spíše popisný než-li kritický realismus a je zde velice dobře popsán venkovský život chudých lidí. Proti sobě zde stojí svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul a svět podruhů a dělníků. Boháči si cení více života svého psa než člověka, který pro ně pracuje. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci se setkáváme pouze u chudých. Příběh se odehrává na Nymbursku v polovině 19. století. Bohatý pan Skočdopole si koupil zámek na venkově, kam se i se svojí ženou nastěhoval. V podzámčí zatím umírá roční Josífek na choleru, syn vdovy Karáskové, která potom zemře také. Zbyl po ní však ještě syn Vojta, kterého se ujme rodina krejčího Sýkory. V příběhu je zajímavý kontrast mezi rozmazlovaným zámeckým psíkem Jolim, který si denně dopřává vybrané lahůdky, zatímco chudina mimo zámek umírá hlady. O něco později onemocní i paní Skočdopolová a lékař, který ji léčí, jí zároveň vysvětluje problémy v podzámčí. Ta se po uzdravení úplně změnila a odjela do Itálie, aby se zcela uzdravila. Příliš romantický závěr ale celkem výrazně vybočuje ze zbytku knihy. Než totiž paní odjela, určila částku, která se měla vydávat na Vojtěchova studia a nechala založit opatrovnu pro malé děti a nemocnici. Z hraběnky se stala dobrá lidumilná paní. Zajímavá je také myšlenka, že svět stojí na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce. Idealistickou formou je pak na konci vyjádřena touha po zlepšení sociální otázky venkova.... celý text
Přidat komentář
V zámku a podzámčí je jedno z mých oblíbenějších děl od Němcové. Ty rozdíly mezi bohatými a chudými tu jsou skvěle patrné a skvěle zpracované. Osudy lidí jsou zde dost emotivní a velmi čtivě napsané. Po Babičce a Divé Báře asi moje nejoblíbenější.
Byla pro mne součástí povinné četby. Autorka není pro mne bohužel tak ispirativní, jak je propagovaná na školách. Určitě pro mne je výraznější spisovatelkou s podobnou tématikou (českého venkova) Karolína Světlá, kde opravdu oceňuji její talent pro psaní a čtivost jejich knih. U V zámku a podzámčí byl velmi dobře naspán začátek knihy, opavdu cítíte tu bezmoc matky na louce, bohužel zde tvorba koční, zbylý příběh je o pár postavách bez formy, bez hlubší charakteristiky, bez dramatičnosti, která mne oslovila na začátku. Vše je psáno pak jednoduchou formou, směřující až k pohádkové tvorbě pro menší čtenáře.
Na jednej strane vidíme život bohatých, ktorí od rozkoše už nevedia, čo so sebou a nič si nevážia (hoci aj tam nájdeme výnimky - pán Skočdopole). Na druhej život chudobných, ktorý je plnší aj napriek prázdnejším vreckám a žalúdkom. Sme svedkom toho, ako sa človek musí dostať až do medznej situácie (ako pani Skočdopolová), aby sa spamätal a pochopil svoje chyby a omyly. Ako aj toho, že všetko, čo človek dáva, sa mu vracia - dobré (malému Vojtěchovi, Sýkorovcom, Kalinovi a iným) i zlé (ako napr. mamzel Sáre). Zaujímavý nápad mala autorka na konci novely - uviesť dialóg medzi ňou a čitateľom a priblížiť osudy postáv po príbehu, keby sa niekomu zdal akosi nedostatočne ukončený.
Viac so mnou však rezonovala Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí to bolo príliš schematické, nalinkované, málo priestoru tak dostali všeplatné múdra, ktoré vie autorka podať sebe vlastným kúzelným spôsobom.
Asi nejemotivnější dílo Boženy Němcové. Pro mě je V zámku a podzámčí daleko lepší nežli Babička. Nejlepší dílo českého realismu.
Zpočátku se mi do knížky povinné k maturitě vůbec nechtělo, ale nakonec jsem byla její jednoduchostí a zároveň hloubkou dojatá..rozhodně doporučuji
Další knížka z povinné četby. Původně se mi ji moc číst nechtělo a začátek mě nudil, ale nakonec to bylo celkem dobré čtení, které mě mile překvapilo.
Dojemný příběh o střetu světa bohatých a chudých, o světě ve kterém bohatí bohatnou a chudí chudnou. Svět, kde bohatý nechápe chudého, protože kdo nezažije, nepochopí. Realita také dnešních dní, a proto dílo, i přes své stáří, patří právem do zlatého fondu české literatury.
pro mladé to moc nebude, protože kniha je o době, kterou si mladí nedokáží představit. Podobné na červenou knihovnu.
Velice krásné a čtivé vyprávění, které dokáže čtenáři trefně přiblížit danou dobu. Vřele doporučuji!!!
Úžasná staročeština a dojemný příběh ze života tehdejší doby. Smrt paní Karáskové a Josífka, výchova a osudy Vojtěcha, intriky mamsel Sáry. Tak jako vždy v knihách Boženy Němcové, i zde zvítězí láska, dobro a spravedlnost.
Smutná a srdcervoucí knížka ukončena (pro autorku) klasickým romantickým a hřejivým způsobem, jakým jsem u ní už v podstatě zvyklá. V člověku zanechává pocit, že na tomto světě dobro ještě je
Srdceryvný příběh se šťastným koncem. I přes počáteční smutné události, lidskou vypočítavost, chudobu nízkých vrstev, nemoci, panskou hamižnost se příběh četl jedním dechem. Zdravý rozum a láska zvítězila! Příjemné propojení společenských vrstev.
Krásné, něžné vyprávění, které chytne za srdce. Hned po Divé Báře nejpovedenější dílko od B. Němcové!
A velmi hezky zfilmováno...
Občas je fajn přečíst starší knížku a srovnat si češtinu tenkrát a teď. Jakoby byl kdysi jazyk pomalejší, zpěvavější, noblesnější. Jen lidé jsou stále stejní.
Kniha se mi líbila a četla se fakt dobře. Jen se mi nelíbily pasáže se Sárou, která byla neuvěřitelně vypočítavá, ale nevyplatilo se jí to ...
Od Němcové jsem četla jen pohádky a tohle byla první pořádná tvorba od ní. Jsem dost zklamaná. Její život mi přišel hodně zajímavý, takže jsem se na nějakou její tvorbu těšila a i když v knize skvěle ukázala rozdíly mezi společenskými vrstvami, tak je kniha kvůli dlouhým popisům nudná.
Štítky knihy
láska smrt zrada bohatství chudoba, bída cholera klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Kniha V zámku a v podzámčí je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 1 195x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 239x |
| Chystám se číst | 53x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 12x |
Poprvé jsem četla jako povinnou četbu, podruhé asi před 2 roky. Je trochu "těžší" na čtení, nevyhledávám knihy B.Němcové. Děj je hezký a myslím, že by to mohla být i současná povinná četba na druhém stupni ZŠ (není to tak tlusté, aby se to nedalo přečíst). Navezla jsem do toho tehdy i 10letou dceru a měla to asi za 3 dny přečtené.