V rajské zahradě trpkých plodů

V rajské zahradě trpkých plodů https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441336/bmid_v-rajske-zahrade-trpkych-plodu-s2v-441336.jpg 4 25 25

Přidat komentář

Saxofonista
26.11.2023 2 z 5

Já tak trochu nevím, proč je v anotacích knihy tak zdůrazňováno, že je založena na autorčiných rozpravách s Hrabalem, resp. na tom, že "čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění", když většina obsahu této jeho knihy je celkem známa z jeho vlastního díla (hlavně z trilogie Městečko u vody a z trilogie Svatby v domě).

1amu
06.05.2018 5 z 5

Řekl bych, že tato knížka napovídá o B.Hrabalovi více, než vše ostatní, co o něm u nás bylo napsáno . Monika Zgustová zaslouží uznání. Čtyři roky vedla rozhovory se spisovatelem, který byl silně náladový. Už ta doba s ním prožitá - to je výkon ! Nepochybně to dotáhla do cíle, protože jest šarmantní ženou a tu holt nešlo odehnat jako ostatní jeho "příslovečným výrokem".
V této knize je jedna z kouzelných zkazek o strýci Pepinovi :
Tatínek požádal Bohumila, aby se načas přestěhoval ke strýci a naučil ho pořádku. Poslušný syn tak učinil. A hned na začátku soužití viděl, že strýc uléhá do postele ke konci léta v trojích kalhotách. "Strejdo, to přece nyní hygienické, chodit spát oblečen" pravil Bohumil. A Pepin: "A co kdybych chtěl v noci zajít si koupit cigára ? Nebo co kdyby hořelo ? "
Výsledek ?
Synovec začal v prosinci spávat ve trojích kalhotách . Inu - co kdyby hořelo ?


Morsie
22.03.2014 5 z 5

Pana Hrabala miluju už hrozně moc dlouho - tedy jestli se dá při mém věku říct hrozně dlouho! No zkrátka na základce jsme měli v povinné četbě Pábitele a od té doby v tom jedu. Pábitelé a pábení mě nikdy nepřestalo fascinovat.
Tak trochu jsem chtěla vždycky pábitelem být. Jenže jak jsem se z téhle knihy dozvěděla, na to mám evidentně až moc spokojený a snadný život. Inu, všechno má svoje.

V každém případě V rajské zahradě trpkých plodů je úžasná knížka. Tedy pro všechny, kdo mají rádi Hrabala a jeho tvorbu. Autorka zprostředkovává celý Hrabalův život tak, jak byl. Osobitý, svůj, hloubavý, trochu nerudný, smutný, přesto umělec s něžnou duší a zranitelným srdcem. Takový Hrabal byl.

Osud Pábitele číslo jedna se mě hodně dotkl...