V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1434
1434
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Jedním slovem ... zvláštní. Zvláštní hrdinka, zvláštní kniha. Kniha plná rozporů - vtipná a smutná, chvílemi jsem měla pocit, že je ta kniha o ničem, ale po přečtení "je v ní všechno" - minulost, přítomnost a hlavně budoucnost. Kdo se dostane na konec knihy a občas při čtení pocítí s Eleanor "tu zvláštní spřízněnost", přeje jí ty lepší dny.
Dlouho jsem se tak nahlas nezasmál, až se divím, že se nikdo ze spolucestujících nezajímal o právě čtenou knížku. Jenže pod vším tím smíchem je sakra pořádná dávka hořkosti. Skvělá knížka, skvělá Eleanor. Doporučoval jsem kamarádce, ta však dále žije s pocitem, že se jedná o veselou romantickou knížečku. A přitom je to solidní lístkové těsto - jedna vrstva kryje druhou a všechny chutnají a fungují skvěle.
Jsem moc ráda, že se nakonec má Eleanor vážně skvěle. Mám ráda tyhle témata, které vás vtáhnou do hlavy tak trochu jiných lidí a nutí vás k zamyšlení nad okolním světem a nad lidskými osudy. Kniha mi připomínala ,,Ginny Napořád", obě knihy jsou podobně postaveny - vyprávěč, outsider, duševní poruchy, kruté dětství, nepochopení. Komu se líbila Eleanor oblibí si jistě i Ginny :-) Mě se Eleanor líbila moc. Čekala jsem sice rozvinutější konec, ale úplně mi to nevadilo :-)
Já nevím.. Nemohu udělit hvězdičky a komentuji na základě přečtených pouhých 100 stran. Dál už mě nikdo nedostane. Nevadí mi, že je hrdinka outsider a trochu divná, přijde mi, že je totální naivní kráva, co se zasekla v pubertě. Nemluvím ani o lidech z jejího okolí, povrchní pitomci... Třeba se pletu a na dalších stranách se to rozjede. Na můj vkus už to je ovšem příliš pomalý rozjezd... Nic pro mě...
Netradiční a hodně dobře napsaný román.
Za mě spokojenost, nedalo se přestat číst, co bude Eleanor se svým životem dělat dál....
Já jsem se do knihy nemohla začíst, nešlo to. Pak se to přelomilo a dneska jsem dala ten zbytek. Eleanor je zajímavá žena, která se během děje mění a Raymond do toho hezky zapadá.
"Když se vás někdo zeptá, jak se máte, očekává, že odpovíte SKVĚLE. Neočekává, že začnete vykládat, jak jste večer usínali s brekem, protože jste celé dva dny nepromluvili. Prostě odpovíte SKVĚLE."
Úžasná kniha, opravdu velký zážitek! Po dlouhé době jsem četla příběh, na který jen tak nezapomenu a který ve mě zanechal hluboký dojem.
Bylo by fajn se s Eleanor setkat v nějakém dalším pokračování :o)
Vyborna kniha. Hlavna hrdinka mi dost pripominala Sheldona Coopra z Teorie velkeho tresku. Na pribehu je vidiet aky clovek je ak ho obklopuju dobri ludia. Knizka sa citala rychlo a dobre. Vsetko davalo zmysel v tych spravnych miestach.
Kniha mi byla doporučována z více stran, často s úvodním: "je to fakt vtipné". Taky z anotace vyznívá, že by mělo jít o odlehčenější román. Na DK je dokonce zařazena do žánru "román pro ženy".
Tudíž se těžko můžu divit, že jsem opravdu nečekala zásah bleskem...
Jestliže jsem ve svém nedávném komentáři (https://www.databazeknih.cz/knihy/nikdykde-1179) napsala, že to byl přímý zásah na mou srdeční komoru, netušila jsem, že velmi brzy přijde zásah podruhé - od Eleanor Oliphantové. Eleanor trefila tu druhou - zjizvenou a neveřejnou.
Jako - ona je vlastně chvílemi opravdu hodně vtipná:
"Jako dárek k zásnubám vybrali skleničky na víno a karafu. Když pijete vodku, takové zbytečnosti nepotřebujete - já prostě používám svůj oblíbený hrnek. (...) Do toho hrnku se vejde ideální množství vodky, takže si nemusím pořád dolévat."
"U dveří nemocničního pokoje byla nádobka s dezinfekcí na ruce a velká žlutá cedule s nápisem NEPÍT. On někdo pije dezinfekci na ruce? Asi ano - proto ta cedule. Část mého já - maličký kousíček - na okamžik zatoužila strčit hlavu pod nádobku a ochutnat jen proto, že se to nemá. Ne, Eleanor, okřikla jsem se. Potlač své vzpurné sklony. Drž se kávy, čaje a vodky."
Ne, Eleanor vážně není alkoholička, ač to tak může vypadat.... Je mnohem, mnohem víc...
Je mi jasné, že mne kniha zasáhla (mimo jiné) z hlubokých, čistě subjektivních, důvodů a u ostatních to může být úplně jinak. Pro mnohé čtenáře to bude opravdu "jen" vtipný příběh jedné hodně zvláštní bytosti.
Pro mne bude Eleanor už napořád součástí mého já.
Mrzoutská, rázná, podivínská Eleanor je vážně skvělé čtení! Takový mladší Ove v sukních.
Skvělá a krásná kniha, která mi moc zvedla náladu a vnesla trochu slunce do duše... :-) Eleanor si prostě zamilujete, autorka ji napsala brilantně! :-)
Nejlepší hláška: „Líbí se vám kouřové líčení?“ „Nelíbí se mi nic, co souvisí s kouřením.“ :-D Knihu budu doporučovat, kde to jen půjde...
Je to čtivý, vážný i humorný román, zajímavý díky hrdince a moc dobře napsaný, s jasným poselstvím o tom, co je důležité. S odstupem jednoho dne po dočtení dumám o tom, že to není na plné hodnocení, to když se začnu zamýšlet nad tím, jaké měla Eleanor štěstí v neštěstí, jak se proměnila (na začátku jsem byla na vážkách, jestli číst a co je ona vlastně zač... ), ale celé je to napsané tak poutavě, dojemně a s vtipem, že toho přemýšlení nechám a doporučuji dalším k přečtení (a to hodně rychle, protože knihu určitě zfilmují a to už rozhodně nebude takový zážitek :).
Eleanor přišla jako zjevení... to nejbožejší zjevení... měla jsem pocit, že se opět hrabu ze své vlastní duševní stínohry... nejednou to i dost zabolelo... byla mi tak moc blízká... vyvolala ve mně tolik myšlenek, že jen stěží je zvládám všechny pochytat a poslat dál... a přesto mi s ní bylo vážně skvěle... dokázala mě rozesmát i vrátit se sama k sobě... a vymoudření? ... prdět na zalíbení se, ale být sám sebou je prvním klíčem k tomu našemu vlastnímu otci Fura ;) a dál? ... staňme se kamarády... je to víc než si mnohdy myslíme...
Knížka plná emocí. Chvíli smutná, chvíli vtipná, pak zase hodně smutná, ale přesto plná optimismu. Skvělý způsob jak se probrečet k dobré náladě.
Překvapivá kniha. Humorné "situační" vyprávění s milou, svéráznou hrdinkou vyplyne v drsnější psychologický příběh o traumatech a lidskosti. Děj má spád, styl je pěkný (ale nijak výrazný - oproti hlavní postavě) a stránky při čtení ubíhají tak rychle, až mi to bylo líto. Dobrá kniha a jasný důkaz, že zařazení "román pro ženy" (o jehož správnosti bych diskutovala) nemusí knihu degradovat na úroveň tlachání o zlomeném srdíčku.
Eleanor je Saga Noren, je Ove a dalších spousta zvláštních figur, které se v poslední době objevují. Všechno má nalajnované, den za dnem se odehrává ve stejném sledu a Eleanor svůj život přežívá (na těstovinách, pizze a vodce) uzavřená ve svém světě, kam nikoho (dokonce ani sama sebe) nehodlá pustit. Že se stane něco, co ji odchýlí jiným směrem, je nasnadě. Občas jsem se nad jejím konáním musela usmát, občas mi jí bylo tak líto, až se mi chtělo brečet, občas jsem se snažila ji až popostrkovat trochu jiným směrem, i když na ten svůj divnosvět prostě měla nárok. Ale byla to postava, která si mě naprosto získala. Eleanor je prostě skvělá! 4 a půl.
Výborná kniha, podobné příběhy už byly napsány a tento je jeden z těch dobrých. Eleanor mi připomíná Sheldona z Velkého třesku, super, humor a pod tím vážný podtext...
Nejdřív se mi zdálo, že čtu Dívku ve vlaku, což je pro mě absolutní zklamání... málem jsem knihu odložila, ale jsem ráda, že jsem tak neučinila. Smutné, ale příjemné čtení, za mě plný počet.