V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1436
1436
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Velmi smutná minulost dívky, která se s ní pere a snaží se nad ní vyhrát. Vše se odkrývá postupně, stejně jako se mi Eleanor postupně dostávala pod kůži.
Nádherná kniha. Vtipná, smutná. Krásna premena Eleanor a priznanie a pochopenie toho, čo sa stalo. Lebo bez toho by to ďalej nešlo...
Kniha se mi moc líbila. Autorka dokáže i o vážných věcech psát vtipně a přestože hlavní hrdinka má velký problém, s kterým se musí vypořádat, jde o příběh, který vás naladí pozitivně. Většině problémů i tragickým událostem se dá čelit, pokud najdeme odvahu o nich hovořit otevřeně a pokud máme ty správné přátele, kteří nám pomohou...
Ze začátku je to milá vtipná kniha, které se pomalu zatemňují stránky. Obsah je plný zajímavých myšlenek, o kterých pak budete dlouho přemýšlet.
Akorát bych možná trošku pozměnila konec. Mámu bych asi nechala ve vězení.
Eleanor sa má skvele, ale ja rozhodne nie :) Veľmi dobre, dokonca vtipne napísaný román.
Knihu "Eleanor se má vážně skvěle" zaraďujem medzi TOP knihy, ktoré som v tomto roku čítala.
Výborná, ale naozaj výborná sonda do duše osamelej asociálnej bytosti a jej úžasný prerod vďaka skutočnej sile priateľstva.
„… charakteristický znak samoty je neodolateľná túžba
svoje pôsobenie čo najrýchlejšie ukončiť; a to nie je
možné dosiahnuť silou vôle ani častejším vychádzaním,
jedine vytvorením intímnych spojení. Býva to však oveľa
ťažšie, než sa na prvý pohľad môže zdať, predovšetkým
u ľudí, ktorých samota pochádza zo straty, vyhostenia
alebo predsudkov, ktorí majú dôvod báť sa a nedôverovať,
no zároveň prahnú po spoločnosti iných.“
„… čím je človek osamelejší, tým horšie pláva
v spoločenských vodách. Samota ho obrastá ako pleseň
alebo srsť, ako brnenie, ktoré zamedzuje kontakt bez
ohľadu na to, ako veľmi si ho dotyčná osoba praje. Samota
silnie, rozpína sa a požiera svojho nositeľa. Ak sa už raz
zakliesni, je veľmi ťažké sa jej zbaviť.“
Olivia Laingová, Osamelé mesto
Neobyčejná kniha, určitě nepatří mezi lehké, odpočinkové romány. Je to lidský příběh o civilizační osamělosti a traumatech z dětství, chvíli úsměvný, pak tragický, plný smutku a zase vtipný a nabitý emocemi. A úžasné je na něm to, že přes ten smutek vyznívá optimisticky. Je to příběh o síle přátelství - má-li člověk opravdu přítele, zvládne téměř vše. Moc krásné čtení.Celou dobu jsem Eleanor držela palce a pomáhala jí a Eleanor byla skvělá. Vážně pozoruhodný debut, věřím, že Gail bude v psaní pokračovat.
"Uvědomila jsem si, že tenhle hlas v mé hlavě - můj hlas - mluví docela rozumně a uvážlivě. Za všechno to odsuzování mohl matčin hlas, ponoukal mě k tomu"
Bavila jsem se, pak mi bylo úzko, opravdu mě příběh pohltil a nemohla jsem se odtrhnout. Výborně napsané, humorné, smutné a jednoznačně v poslední době to nejlepší co jsem četla!
Super debut! Ze všech Oveů, Babiček, Staříků a Analfabetek pro mě nejmilejší. Často mám pocit (místy určítě neoprávněný), jako by podobné typy knih (anebo pasáže) psal autor "na efekt". Tentokrát se pocit nedostavil a já si to fakt užila.
Eleanor byla jak z jiného světa, její doslovné chápání řečeného a konfrontace s ostatní společností mě bavily. Její zvláštní pohled jako kdyby spoustu běžných stavěl do úplně jiného světla a mnohdy odhaloval jejich povrchnost a zbytečnost. Nádherné bylo sledovat její postupnou proměnu, uvědomování si významu přátelství, rodiny a lásky. Je to oddechovka, ale rozhodně z těch lepších.
Neobyčejná kniha, neobyčejný příběh, neobyčejná Eleanor.
Zpočátku vám kniha připadá spíše jako taková příliš britská komedie s vtipně vyobrazenými (ne)všedními situacemi (jako například depilace ženských partií, to mě obzvlášť pobavilo) a s klasicky divnou hrdinkou, která si myslí, že je zamilovaná do někoho, koho ani nezná. Dějová linie je poněkud strohá a nijaká, ale paní Gail knihu od první strany až do té poslední napsala zkrátka na jedničku. Přestože více než polovina knihy je úsměvná, zábavná a oddechující, místy tak nějak pořád cítíte, že se za tím vším skrývá něco daleko temnějšího.. a to nastává poté, kdy vás ponuré myšlenky a zjištění Eleanořiny minulosti doslova začne šokovat.
Eleanor se má vážně skvěle je originální kniha, u které ani v nejmenším nemůžete odhadnout oč tu běží a jak to asi dopadne... Je to kniha, která čtenáře donutí se zamyslet nad zcela obyčejnými věcmi a požitky, které běžně ani nevnímáme... doporučuji snad všem cílovým skupinám, protože tohle je kniha, která stojí za to!
Silný a dojemný příběh. Díky Eleanor a jejímu neobvyklému pohledu na všední dny se nad spoustou situací musíme a můžeme zamyslet trochu jinak.
Jestli tohle byla prvotina, tak to autorka s další knihou bude mít tuze těžké.
Postava Eleanor jako hlavní hrdinky jí umožnila neskutečné úhly pohledu na věci zdánlivě obyčejné, ať už se jednalo o objednávku v restauraci, návštěvu koncertu nebo poprvé absolvovanou návštěvu u kadeřnice; a co teprve mezilidské vztahy, o než v této knize jde především! Průběžné komentáře, precizní po jazykové a stylistické stránce, občas prokládané francouzskými výrazy, vedou někdy k záchvatům smíchu, jindy spíš k nevěřícným pochybnostem: tohle by se přece nikomu nemělo stát!
Moc se mi líbila změna, kterou si Eleanor prošla. Na konci knihy je to úplně jiný člověk, a přece je pořád stejná. Raymond, jak ho postupně poznáváme, projde podobnou proměnou, alespoň v očích Eleanor. Polly zvanou papoušek v závěru nahradí Glen. Změna je život, jak všichni víme.
Takže doporučuju, jak jinak!
Naprosto super kniha. Chvilku je smutná, chvilku vtipná. Taky bych ji přirovnala k Ovemu - taková zvláštní osůbka, která se postupně socializuje. Trochu mě překvapuje, že tu hodně lidí píše, že je to zezačátku dost nudilo a až někde v půlce knihy tomu přišli na chuť. To mě kniha bavila od první stránky a naopak bych řekla, že komu se to nebude líbit hned, ať to ani nečte. Ale podle ohlasů to tak asi není. Každopádně za mě moc pěkný příběh a knihu bych si ráda někdy přečetla znovu.
Vtipně dojímavý, až smutný příběh opravdu svérázné Eleanor Oliphantové ve mně zanechal nezapomenutelný zážitek z této knihy. Asi bych si ji nekoupila, ale nalákalo mě vysoké hodnocení a můžu říct, že jsem udělala dobře, že jsem si ji přečetla. V některých pasážích jsem se dobře bavila, v některých mi bylo smutno... Prostě za 5✭
Přesto, že má kniha 342 stránek a já čtu obvykle jen v MHD, přelouskala jsem ji za 10 dní. První část je zpočátku trochu zavádějící, vypadá to jako popis života sice osamělé, ale normální mladé ženy. Nedejte se odradit, postupné odhalování Eleanořiny minulosti je napínavé. Její komentáře a popisy lidí a situací jsou zábavné. Jo, a připravte si slovníky...Eleanor si libuje v cizích slovních spojeních.
Nějak jsem to té Eleanor nežrala, byla silná už od začátku, jen došlo k socializaci a přerodu. Báječná kniha, plná bortících se předsudků, citlivého pohledu z opačné strany a víry v malé krůčky. Přiznejte se, kdo si v autobuse taky hrajete?!
Jak tak prohlížím komentáře, vypadá to, že jsem jediná, komu Eleanor k srdci nepřirostla. Možná jsem jen čekala něco a někoho jiného, myslela jsem, že Eleanor bude podobný typ jako Amy z Teorie velkého třesku, ale tak to nebylo a já nebyla zvědavá ani na její minulost ani na budoucnost. Nedočetla jsem, bohužel.