Podivný regiment
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480/bmid_uzasna-zemeplocha-podivny-regiment-ubM-480.jpg
4
741
59
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 31. díl >
Představte si klikatou říčku, která je hranici mezi Borogravií a Plesnivinskem a po každých deštích radikálně změni koryto. Schyluje se k válce. Na území, které po posledních deštích připadlo Borogravii, stála totiž jedna i ankh-morporkských signálních věží. Vládkyně Borogravie dala věž zbourat. Patricij vyslal na ochranu malého Plesnivinska a samozřejmé tak trochu i ankh-morporkských zájmů, oddíl vojska, jemuž veli Řeznik Elánius (jak mu říkají Borogravijci). Na obranu rodné Borogravie se dá naverbovat i Apoléna, ať už k tomu má důvody jakékoliv. Ztracena mezi vojáky lidmi, vojáky trolly a vojákem Igorem, prodělává na pochodu k hlavním jednotkám tvrdý výcvik pod velením svobodníka Řemendera a desátníka Honzáruma. Apolena ale brzy zjisti, že ve skutečnosti je mnoho věci úplně jinak, než se na první pohled zdá… Úžasná Zeměplocha, kniha 29., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2004 , TalpressOriginální název:
Monstrous Regiment , 2003
více info...
Přidat komentář
Ať už máte rádi jakékoliv příběhy od Pratchetta, kdy hrdina je to Mrakoplaš nebo čarodějky či další hrdinové, tak si prostě zamilujete další jeho postavy. Schyluje se válka mezi Borogravií a ankh-morporkskými vojsky, která by díky síle Ankh-morporku měla být jednoznačná. Ovšem, když se nechají zverbovat Apolena s Igorem pod velením svobodníka Řemendera, tak to může dopadnout všelijak. Skvělý humor a výborný příběh jako v každé knize o Zeměploše
Myslela jsem, že už pana Pratchetta nemůžu milovat víc a pak jsem přečetla Podivný regiment. A jde to. Naprosto fantastické téma i zpracování.
Doporučuji číst s kávou. :)
The enemy isn't men, or women, it's bloody stupid people and no one has the right to be stupid.
Můj první Pratchett a musím říci, že rozhodně ne poslední. Dobrá oddechovka mezi jinými náročnými četbami.
Jako již tradičně, sir Terry nezklamal, ale musím se přiznat, že Podivný regiment je zatím nejzvláštnější knihou, kterou jsem od něho četl. Minimálně první polovina knihy se vůbec nečetla jako typický Pratchett. Tím nechci říct stylisticky, v tomto ohledu je to kvalita, na jakou jsem zvyklý. Nezvyklost spočívala v přístupu k tématu. Pro knihy ze série Zeměplochy je typické, že obsahují jistou míru "temnoty" možná by bylo lepší to napsat vážností. Myslím, že jsem někde četl, že komedie je pouze variantou tragédie. A Podivný regiment se k tragédii přiblížil asi nejvíce. Jak jsem už zmínil, první polovina obsahuje typické odlehčení, boření stereotypů a podobně ale působí temně snad až vážně. Je to jako by sir Terry napsal zeměplošskou verzi Full Metal Jacket/Olověné vesty. Od poloviny se začíná téma odlehčovat a poslední řekněme čtvrtina je typická zeměplocha. Ale i tak jsem byl zaskočen. Možná je to tím, že jsem zvyklý na to, že autor vezme žánr a obrátí ho naruby (například detektivní příběh, kde pachatelem je zbraň, nebo pohádka, kde jsou čarodějky ty hodné), ale zde jako by zvolená látka byla sama o sobě satirou skutečnosti a nebyl prostor ji postavit na hlavu. Tématicky bych řekl, že jde o kritiku Války (v duchu knih Hrrr na ně!, Buch!, Pátý elefant) a zároveň jakési feministické manifesto (téma postavení žen vlastní jakékoliv knize ze série o čarodějkách a městské hlídky) a nakonec kritika náboženského fundamentalismu či možná spíš fanatismu (jako například v Buch!). Dlouho jsem zvažoval zda je to 5 nebo 4 hvězdičková kniha, tíhl jsem spíše k 4, ale nakonec jsem se rozhodl pro 5, protože i po dočtení nad mnohými z témat v knize přemýšlím a to je pro knihu, která je k uvolnění, co říci.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla a začala si příběh užívat.. nicméně se z podivného regimentu nakonec vyklubal klasicky pratchett a já musím dát palec nahoru..
Za mne super. Když pročítám jiné komentáře, sama za sebe mohu říci, že mi námět vůbec nevadí. Cožpak pan Pratchett nezpracoval již prakticky všechno, od otázky víry, vzniku novinařiny, semaforů, lokomotivy, rock a rollu, ... každý si v tomto kachním rybníčku vybere. Takže vyčítat autorovi, že zpracoval to a ono téma.. Díl jsem si zařadila po bok mé zbožňované Noční hlídky. Krapet vážnější atmosféra, ale přesto pro mne královská zábava.
Na první přečtení má člověk pocit, že tohle není z nejlepších pratchettovek. Na druhé zjistí, že je - akorát má tak depresivní pozadí a na Mistra tak nezvykle beznadějné vyznění, že automaticky vzbuzuje lehce odmítavý postoj... Druhé čtení jsem si velmi užila.
Já nevím, co ostatní (panem Kantůrkem počínaje, nechť je mu Plocha lehká) proti této Pratchettovce mají. O to víc je příjemným překvapením převážně kladné hodnocení ostatních čtenářů. Je to jeden z temnějších dílů, takový ocelově šedý a navíc dost od bahna. I když silným emancipovaným ženám zpravidla moc nefandím, v tomto případě děvčata válela. To bylo způsobeno tím, že byla dobře napsána. Ať ten váš zatracený osel vybuchne! Neboli palec nahoru.
Borogravia je svérázná zemička, která ze všeho nejradši poslouchá zákony šíleného boha Nugáta, následkem čehož se vrhá do jedné války za druhou. Problémem je jaksi to, že borogravským už došli všichni muži. Ve snaze najít svého bratra se tak do války v přestrojení za chlapce vydává odvážná dívka Apolena, a ani se nemusí moc snažit s kostýmem, je totiž plochá jako prkno, stačí ostříhat vlasy. A nesmíme zapomínat na pár ponožek.
Podivný regiment je tak trochu duchovním pokračovatelem Pravdy, v tom smyslu, že ze tří čtvrtin se jedná o úplně nový příběh, který slouží především jako komentář společenských problémů, a z jedné čtvrtiny je to návštěva starých známých postav, v tomhle případě shodou okolností postav z Hlídky a novinářů z Ankh-Morporské komety. Ta jedna čtvrtina funguje na jedničku, ve společnosti Sama Elánia, Anguy a Otto Schrecklicha se vlastně ani nemusí moc dít, abych se příjemně bavil, s těmi zbývajícími třemi je to bohužel horší. Pratchettova variace na Legendu o Mulan, Johanku z Arku a všechny možné další válečné a feministické příběhy má sice celou řadu úsměvných a milých momentů a občas nadhodí zajímavé téma k zamyšlení, jako celek se ovšem často zoufale vleče, a nejednou jsem se musel do čtení nutit. Na vině toho není feministické vyznění knížky, ale spousta hluchých a opakujících se částí.
Je nicméně pravdou, že téma emancipace bylo vždycky nedílnou součástí folklóru Zeměplochy, ať už v příbězích o čarodějnicích nebo nověji o Toničce Bolavé, a ty všechny odvádějí stejně dobrou, ne-li lepší, práci v jeho začlenení, a navrch čtivější formou. Podivný regiment je tak jedním z oněch nešťastných dílů mezi třemi a čtyřmi hvězdami, jehož přečtení nelituju, ale znovu se do něj nejspíš pouštět nebudu.
PS Nepíše se mi to úplně lehce, obzvlášť s ohledem na to, že je to právě pár týdnů od smrti pana Kantůrka, k němuž chovám obrovský respekt, ale celou knížku mě vyloženě rušila diskutabilní volba překladu Private Perks/Parts do vojína Zpěváčka/Čuráčka, nějak mi to nesedělo do vždycky laskavého tónu Zeměplochy.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Podivný regiment, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky
Trochu hliadky, veľa filozofovania, ale to je pre Pratchetta normálne. Vojna, politika, rovnoprávnosť žien. Chytilo ma to až v pevnosti.
„K čemu je dobrý, že se vás pokouším něco naučit, když se pořád tak pitomě vyptáváte?“
Terry Pratchett tak, jak ho mám rád. Kniha je vtipná, chytrá, napínavá a plná inteligentních postřehů. Navíc v práci s jazykem je prostě Pratchett výborný, takový slovní obrat jako „pánský záchodek, který páchl nepřesností“ normální člověk prostě nad psacím strojem „nevysedí“.
Je mi sympatické, že i když je tahle knížka v zásadě legrační čtení na zpříjemnění volného času, tak je to vlastně dost rezolutní komentář k našemu současnému světu (platí to, myslím, pro Pratchetta obecně - čím později, tím víc). Terry Pratchett to dělá nenásilně, skoro laskavě, nikoho neuráží ani „nerozděluje společnost“, přitom je jeho kritika mužské militantní agresivity a hurá-vlastenectví (zde perfektně vystiženo sloganem „Máme svou pýchu a to je to, na co jsme pyšní“) dost silná - takovým tím svým nenápadným Pratchettovským způsobem.
Mám zkrátka pocit, že na mě autor ze stránek téhle knihy spiklenecky mrkal a pod vousy se usmíval. A to bylo příjemné - protože je vždy příjemné, mít sira Terryho na své straně.
A ještě si dovolím jednu větu, která mě zaujala: „Jestliže je sesuv půdy dost velký, kutálejí se i hranaté kameny.“
Je to trochu jiná Zeměplocha, než na kterou jsme zvyklí. Je taková vážnější, chvílemi i smutná. Ale jiný asi příběh z prostředí války být ani nemůže. Zároveň se v této knize nesetkáte se starými známými postavami (kromě Elánia, který se příběhem jen mihne). I tak je to ale skvělé čtení!
Mne kniha zklamala. Snažila jsem se, ale nelíbila se mi. Zdlouhavá a překombinovaná. Ke konci jsem už začínala pochybovat, jestli byl v knize aspoň jeden opravdový muž, včetně velitele Elánia, který tam nemusel být vůbec, protože jeho role tam žádnou roli nehrála.
Dobrá Zeměplocha, aj keď samotná téma vojny nie je až tak pre mňa. Niektoré momenty boli naozaj veľmi vtipné a na konci mi dokonca vyhŕkli slzy (dojatia), nemyslela by som si, že niektorá z autorových kníh ma dokáže aj dojať. Terry Pratchett bol pre mňa spisovateľ nie len s vytríbeným zmyslom pre humor, ale aj s veľkým srdcom.
Pozor, spoiler!
Najvtipnejšie momenty: Keď sa upír už úplne prestal ovládať a začal ich naháňať v lese, z neba mu spadol obrovský sáčok kávy a zrazil ho na zem do bezvedomia. Keď oddiel Rubašku naviedol na nápad, aby sa niekto dostal do pevnosti prezlečený za pradlenu a on že samozrejme tam pôjde on (ako jediný chlap).
myslela jsem, že po Noční hlídce už mě nic tak nebude bavit. Podivný regiment je asi v mém žebříčku druhá nejlepší Pratchettova knížka, právě po té Noční hlídce
Podivný regiment se mi líbil mnohem víc než většina ostatních dílů Zeměplochy, určitě jsem se u něj nejvíc nasmála... dodnes v knížce mám na okrajích stránek přilepené drobounké modré samolepky označující nejlepší hlášky :-). A jako u jiných dílů hluboko přehluboko smekám před panem Kantůrkem, jeho překlady jsou nedostižné...
Po x- letech jsem znovu sáhla po Zeměploše, abych se vrátila do studentských let, kdy jsem knihy pana Pratchetta s oblibou čítávala, ale již mě tak neoslovila. Vojín Čuráček je fakt chlap s gulama. Nejvíc mě bavil začátek, kdy se regiment scházel a jeho členové postupně odhalovali svá tajemství. Zajímalo by mě, do jaké školy Rubaška vlastně chodil.
"Jenže když je svět obrácený zhůru nohama, možná, že se dá vzhůru nohama obrátit i žert." Pratchet je můj oblíbený autor, a "Podivný regiment" je naprosto dokonalá kniha. Dobře se bavte
Pana Pratchetta nekriticky zbožňuju, ale tuhle knížku jsem opravdu přetrpěla a druhou polovinu knihy jsem už jen přebíhala očima odstavce....trochu mě mrzí, že jsem zeměplochu uzavřela právě touhle knihou (no jo, chybí mi ten prokletý Poslední hrdina, ale víte jak :) ).
Štítky knihy
Zeměplocha humor městská hlídka Ankh-Morpork
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
S panem Pratchettem mám dlouhodobě jeden problém. Aby bylo jasno, miluji ho, ale jeden problémek s ním přeci jenom mám. Přehání. Sir Terry Pratchett to musí vždycky přehnat, snad ani jednou se nestalo, že by nepřeháněl. Vždy vezme nějaký jev v knize, nějakou problematiku, či událost a znásobí ji do neuvěřitelných rozměrů. Udělal to i v knize Podivný Regiment, není to zde sice tolik šílené a nepředstavitelné, ale zase to musel udělat. A pozor, tady si dovolím spoiler: nejdříve Apoléna, kolem které se celý děj točí. To je v pořádku. A pak už jsou dvě. A tři. Hele, ony jsou čtyři. Áha… on to je celý regiment… dobře.
Ale jinak? Geniální! Možná, že je tato kniha o něco málo vážnější, nežli je zvykem, mě osobně se ale zdá, že to je jev, který se u pozdější tvorby pana Pratchetta objevuje celkem běžně. A i když je možná trochu vážnější, je stále neuvěřitelně vtipná. Nejméně dvakrát jsem se u té knihy smíchem rozbrečel a hrozně hloupě jsem musel vypadat v průběhu čtení neustále. A kromě toho, že je vtipná podle mě také problematiku, kterou rozebírá, rozebírá skvěle. Válka je hrozný zločin, to už tu bylo a tato kniha jenom potvrzuje, že měl Elánius pravdu.
A ano, důležitou věcí na této knize je, že v ní jistou roli hraje Elánius, což zaručuje kvalitu. Není sice hlavní postavou, ale každý jeho vstup stojí za to.
No prostě je to zase jednou vynikající kniha, kterou jsem si celou (což není pravidlem) užil. A už teď se těším na dalšího Pratchetta.