Sekáč

Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc prá... celý text

Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoli předtím. Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém...


2007 dopist 1. vydání méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/46_/462/zemeplocha-sekac-462.jpg 4.6861
Série:

Úžasná Zeměplocha (11.)

Originální název:

Reaper Man (1991)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Fantasy
Vydáno:, Talpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (46)

Přidat komentář
Jujkyna
09. srpna

Nemohla jsem se do ní začíst, nevím proč, ale prvních asi 70 stran jsem tomu nemohla přijít na chuť. Potom musím souhlasit s jinými komentáři -"polidštěný" Smrť je parádní. :)

cziss
04. srpna

Tak tahle knížka měla opravdu silný konec.

Plague
20. června

Srdcovka. První kniha TP kterou jsem dostal do ruky a díky které jsem propadl celé zeměploššské sérii. Smrť je hlavní postavou v pár knihách a tahle je suverénně nejlepší. Tak, jak se Pratchettovi podařilo popsat "osobnost" postavy v kápi a kosou v ruce, se nepovede už nikomu jinému. Odsoudit k smrti samotnou Smrť .... co potom se všemi těmi "mrtvými"? Rumpál Žička by mohl vyprávět. Při čtení každé další Pratchettovi knihy jsem čekal na ty okamžiky, kdy dostane Smrť prostor k tomu mě pobavit. Obálka - tedy obálky všeobecně - jsou skvostné (mám i zarámované puzzle). Důležitý je i překlad a panu Kantůrkovi patří veliký díky, protože bez něj si to jen těžko dovedu představit.

MisaSutcliff
08. června

Teprve druhá kniha o Smrťovi a je naprosto jednoduše zamilovatelná. Čím? U Smrtě se totiž projeví značně nežádoucí věc, osobnost, a tak je propuštěn. A v tu chvíli začíná všechna sranda, na Zeměploše se totiž přestalo umírat. Děj je prakticky rozdělen na 3 dějové linky, jednu okolo Smrtě, jednu okolo (ne)zesnulého mága Rumpála Žičky a samostatně stojí jeho kolegové z Neviditelné univerzity. Plus k tomu připočítejte absurdně originální sbírku postav a Pratchettův smysl pro humor a dostanete asi nejkouzelnější knihu o umírání a smrti. A já bych vážně chtěla vidět Smrtě sekat pole klas po klasu. Důležitý je totiž osobní přístup, chápejte. Jenže i Sekáč má své mouchy. Linka okolo mágů je asi tou nejvíce otravnou a ke konci mi děj přišel tak překombinovaný, že mi přestal dávat smysl. A vážně nevidím důvod, proč by Krysí Smrť nemohl jezdit na kočce!

kní
31. května

"Ocitli se v teplém šeru koňské stáje a Smrťův bílý kůň zvedl hlavu od žlabu a tiše zaržál na přivítanou. Jmenoval se Truhlík. Byl to skutečný kůň, nejen z kostí, ale i z masa. V minulosti Smrť vyzkoušel ohnivé koně a koně-kostry a zjistil, že jsou většinou nepraktičtí, zvláště ti ohniví, kteří měli sklony podpálit si sami pod sebou podestýlku a pak stáli uprostřed plamenů a tvářili se užasle."

SBH
10. května

Největším kladem knihy je typicky pratchettovský, tudíž zcela netradiční pohled na zombie. Rumpál Žička rozhodně nehodlá nikomu trhat hlavy, naopak v klíčové chvíli zabojuje za všechny. Záporem je věčná autorova bolest - překombinovaný a zmatený závěr. Jistě, na happy end se v tomto případě můžeme spolehnout, ale jak jsme k němu vlastně dospěli? Vyřešení katastrofálního přebytku životní síly je vyloženě hrůzostrašné. Ještě že každý odstavec vyvolává výbuchy smíchu, jinak by se jednalo o horror.

MaxQ
10. ledna

Velmi zajímavá kniha, zvláště přesah do našeho světa. Nicméně Smrť je opravdu sekáč. A i když toto téma nemusí někomu sednout, přidám zde pár citátů, aby bylo jasné, jak dobrá je to kniha:

Nutnost této události cítí dokonce i... městští lidé, kteří mají s přírodními cykly a přírodou společné jen to, že svým volvem kdysi přejeli ovci.

...jako člověk, který se snaží naprogramovat videorekordér podle návodu, jejž přeložil z japonštiny do holandštiny korejský pěstitel rýže... tápal Rumpál Žička dál.

Starší pAsák dokázal udělat s konverzací totéž co hustý sirup s kolečkami v hodinách.

"Jediné, co to dokáže, je potulovat se kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."

Welinie
10. ledna

Asi moje nejoblíbenější se Smrtěm. Ten si dal jednou konečně pauzu a svými činy všechny překvapil :D

Allebith
18.09.2016

Ačkoliv se mi snažili změnit názor, Pratchettovy knihy se mi prostě těžko čtou. Nevím přesně jak to vyjádřit, snad příliš chaotická skladba slov. Každopádně příběhově i humorově bezvadné čtivo. A tak jsem skončila na průměrných 3 hvězdičkách.

jakub0085
22.08.2016

Vlastně obsahuje dva více či méně nezávislé příběhy, v každém jsou zajímavá přirovnání :) klasika :)

Tom Riddle
19.07.2016

Ať už se zrovna nacházíte v jakékoli části mnohovesmíru, na planetě libovolného tvaru, ležící na zádech nějakého obřího tvora, dvě věci jsou vždycky jisté. Daně a smrt. Smrt si přijde pro každého, a jelikož výjimka potvrzuje pravidlo, pro Smrtě si smrt ještě nikdy nepřišla. Až doteď, kdy bezejmenní auditoři (de facto takový berňák fantasmagorického zeměplošského života = zase ty daně) usoudili, že Smrť se pro budoucí výkon svojí práce stal až příliš osobitým, a je potřeba ho proto nechat zemřít a ve výkonu služby nahradit někým podstatně nudnějším. A tak se vedle milionů přesýpacích hodin objevily jedny zbrusu nové, odvěký Smrť konečně začíná ochutnávat skutečný život, a jako na potvoru nového Smrtě ještě nesehnali. Nikdo neumírá a písek se sype...

Smrť vždycky patřil mezi moje nejoblíbenější Pratchettovy postavy, nikdy mě nepřestane bavit si představovat, jak při jednotlivě popisovaných činnostech asi vypadá (kupříkladu bych dal nemalý peníz za to, abych si mohl na vlastní oči očíhnout jeho styl sečení obilí), a hlášky a situace s ním spojené jsou nejenom spolehlivě absurdní a vtipné, ale taky patří mezi ty nejhlubší a nejcitlivější, které mistr Pratchett vyplodil.

Je proto škoda, že všechny tyhle fantastické chvíle ředí hned dvěma dalšími liniemi. V případě té první (Rumpála Žičky) to tolik nevadí, nemrtvý geront patří mezi kreativnější a sympatičtější obyvatele Zeměplochy, a navrch je obklopený celou řadou ujetých menších postav (bánší Soulolit a bubák Šlýžkal ftw!), v případě druhé (Mágové) to už ale docela drhne. Linie totiž působí vyloženě okrajově, přitom ale skutečně zabírá zhruba třetinu všech stránek, děj nijak neposouvá (narozdíl od Rumpála), a dokonce i ty vtipy se opakují příliš. Celá jedna třetina knížky je tak v podstatě šedý průměr, který jinak vynikajícího Sekáče sráží dolů. I tak se však jedná o silný přírůstek do výborné série.

Mort, Soudné sestry, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

BLeeCraleek
21.05.2016

Smrť je skvělej, jak se snaží pochopit lidi. Kniha je vážně plná dobrého humoru…

Air15
28.04.2016

Tak já nevím. Sekáč, to je kniha tvořená dvěma dějovými linkami, první sleduje události v Ankh-Morporku, kde přestanou umírat lidé, a nastane vzpoura nákupních košíků (nebo, co to sakra bylo), druhá zas vypráví o Smrťovi, kterak chtěl okusit život smrtelníků. Nejlepší scény jsou opravdu ty se Smrtěm, které jsou dost pochmurné, a vtipu tu ani moc není. Jeho objevování lidskosti a prostého lidského života je to nejzajímavější, co jsem zatím ze Zeměplochy četl. Problém je s linkou nemrtvých v Ankh-Morporku. Ve druhé polovině to začne dost ztrácet dech, jak kdyby autor už nevěděl jak dál. Dohromady, to vše vytváří dost nekonzistentní celek, který ve mně zanechal velký zmatek v tom, co si o knize myslet.

cerna.pet
27.04.2016

Do poloviny knihy jsem se nemohla začíst, ovšem pak vše nabralo na obrátchách, napínavé jako kšandy , nemohla jsem se nakonec od knihy odtrhnout jak vše vyřeší a jak to všechno dopadne .

Eremites
25.04.2016

Tak přiznám se, že téma "nemrtví" mě nikdy moc nelákalo a nezajímalo, ale u Terryho jsem doufala, že mne nezklame.
Nezklamal!
Po úvodní části, kdy si Rumpál Žička zvyká na novou roli a vedení Neviditelného univerzity se ho snaží mermomocí dostat na onen svět vlastními silami, když Smrť trestuhodně selhal, přichází na řadu paní Bochánková se svou jedinečnou vlastností odpovídat na otázky ještě dříve, než byla položena otázka (důsledek předbíhající se jasnozřivosti) a groteskní Klub nového začátku, sdružující zombie, upíry, bubáky a lidodlaka. Naprosto jsem si zamilovala stydlivého bubáka Šlýžkala, který vyřešil svůj problém prostě tím, že si dveře, za kterými je ukrytý nosí všude sebou. Bránice dostávala zabrat i u výuky kokrhání kohouta Cyrila:
"Bylo další ráno. V kurníku na hřadě se pohnul kohout Cyril. V šeru na něj zazářila písmena napsaná křídou.
Soustředil se.
Zhluboka se nadechl."
"Kukurukukúú!"
"Teď, když se mu podařilo vyřešit problém paměti, zbývalo vypořádat se už jen se svou dyslexií."

Hospodaření slečny Zahořalé s Vilémem Klikou bylo doslova idylické....až mi bylo líto, že skončilo.
Třešinkou na dortu pro mne ovšem zůstává hluboce vryté:
Krleš!
"Je to všeobecně veřejný pozdrav, dále také citoslovce vyjadřující odmítavý postoj uživatele a v neposlední řadě také bojové zvolání, zvyšující hladinu adrenalinu v krvi"

Mantichora
10.03.2016

Pro mě zatím nejlepší díl Zeměplochy. Kromě klasického Terryho humoru vidím přidanou hodnotu ve dvou bodech:
1. pro mě dojímavá scéna Vilémova přístupu k prvnímu snu
2. Krleš!

Makoves
10.03.2016

Dobrá kniha. Humoru je v ní tak akorát.

renefer
08.02.2016

Moje první kniha o Zeměploše a musím říct velké překvapení. Styl psaní mi hodně připomínal dětskou knížku Edudant a Francimor (knížku - né ten trapný večerníček). Takže bomba, ale musím si dát pauzu a pak se určitě vrhnu na další. A u mně jednoznačně vede dyslektický kohout Cyril :-)

Netopyr07
06.02.2016

Knihy se Smrtěm jsou parádní :-D

DennisMoore
11.10.2015

Krleš!

Hun
29.09.2015

„Už jste někdy viděl hrát zombie na kytaru? Nejhorší na tom bylo, že jsme mu pak museli pomáhat hledat prsty.“

Blekmun
19.09.2015

„Jak se jmenujete?“
Cizinec na ni chvilinku zíral a pak se začal zmateně rozhlížet kolem.
„Ale no tak,“ řekla slečna Zahořalá. „Nebudu přece zaměstnávat osobu beze jména, pane…?“
Postava upřela zoufalý pohled k nebi.
PANE NEBE?
„Nikdo se nejmenuje Nebe.“
PAN… DVEŘ- KLIKA?
Přikývla.
„Proč ne. Může to být Klika. Vzpomínám si na jednoho chlápka, kterého jsem kdysi znala, a ten se taky jmenoval Klika. A křestní jméno? Neříkejte mi, že nemáte ani to. Musíte být nějaký ten Vilém, Ríša nebo Vlastimír.“
ANO.
„Cože?“
NĚJAKÝ TEN.
„Který?“
EHM. TEN PRVNÍ?
„Jmenujete se Vilém?“
ANO?

MGT
10.06.2015

Po delší době jsem vzala do ruky zeměplochu s ne tak vážným tématem, kde humor hraje prim. Od té doby co jsem četla pyramidy jsem se takhle skvěle nepobavila.
Doufám, že jsem se se Šlýžkalem nepotkala naposledy...

EvzenTomecek
13.03.2015

Dlouhá kniha, která mě občas nudila. Mezi ne zrovna čtenářsky nejlepšími pasážemi knihy jsou zařazeny výborné scény. Chvíli mi trvalo, než jsem knize přišel na kloub. Humor, který je vážně povedený se výborně doplňuje s vážným poselstvím knihy. Velice optimistický a příznivý pohled na umírání, může jistě mnohým lidem jistým směrem pomoci.

Sněžková
03.02.2015

Vilém Klika, který má VELICE zvláštní styl humoru a ještě zvláštnější styl kosení obilí. A Truhlík. Víc než jen kůň. Víc hmotný. Víc všeho...
Kniha, ke které se vracím hned po tom, co dočtu Těžké melodično a Čarodějky na cestách. Toto kolečko porběhlo už asi pětkrát a stále mě to neomrzelo.
Fantastický překlad pana Kantůrka mě dokáže dohnat až k slzám a nebojím se takhle občas poplakat si v tramvaji nebo metru. Je přece fajn potkávat v MHD lidi, kterým tečou slzy smíchu :o)

zuzak07
28.10.2014

Smrť, který žije život lidí nemá chybu :-)

Morgause
18.08.2014

Další z Pratchettovek, která mě dokázala zároveň pobavit i přimět k zamyšlení. Co je vlastně život? Opravdu končí tím, co lidé nazývají "smrt"? A co všechno je živé? Lidé, zvířata a rostliny, nebo i jiné věci, jako jsou například města nebo sprostá slova, které si zdánlivě (nebo opravdu?) žijí svým vlastním životem? A lze na životě parazitovat? Na těchto myšlenkách je postaven úžasný příběh praštěných mágů, vlkodlaků, vidláků, policajtů, zdánlivě obyčejných lidiček a hlavně metaforického Smrtě, který si na vlastní kůži (no dobře, tak na vlastní kosti) zkusí, co znamená "žít".

Mako123123
16.06.2014

Terry Pratchett o5 boduje a dokazuje svoju genialitu. Takmer každá kniha od tohto autora ma dokáže rozosmiať i dojať zároveň. A i v tomto diele ma dej dojal. Skutočne ešte pred pár rokmi by som neveril že ma rozcitlivie príbeh o Smrťovi... Veľmi pekné dielo kde sa snúbi fantázia, dobrodružstvo a filozofia (o živote/smrti a o vesmíre). ... tak ako takmer u každej časti jeho kníh i tomuto dávam vysoké hodnotenie. 5/5 Azrael a jeho ,,bude to znova,,... moc pekné ba až nadčasové :)

Lady Dracula
03.06.2014

"Čím mohu po -“
KVĚTY.
Cnělka zaváhal jen velmi krátce. „A k jakému účelu by měly, jaksi tento -“
PRO DÁMU.
„A máte na mysli něco konkrét -“
LILIE. BÍLÉ.
„Jistě? A jste si jistý, že lilie jsou to pra-?“
MÁM RÁD LILIE.
„Hm… já jen, že lilie jsou svým určením tak trochu ponuré -“
MÁM RÁD PONUR-
Zákazník zaváhal.
CO BYSTE MI DOPORUČIL?
Cnělka plynule přeřadil na vyšší rychlost. „V tomto směru jsou velmi vděčné růže,“ rozzářil se. „Nebo orchideje. V dnešních dnech mi hodně pánů říká, že dámy často mnohem více potěší jediný květ orchideje než velká kytice růží -“
DEJTE MI JICH HODNĚ.
„A mají to být růže, nebo orchideje?“
OBOJE.
Cnělkovy prsty, podobné úhořům v oleji, se nedočkavě zavlnily.
„Napadlo mě, že by se vám možná líbil tady ten překrásný vodopád Nervousa Gloriosa -“
VEZMU SI JICH SPOUSTU.
„A kdyby byl pán ochoten obětovat nějaký ten tolar navíc, troufnul bych si mu nabídnout tady ten jediný exemplář výjimečně vzácné -“
ANO.
„A což takhle -“
TAKÉ. VŠECHNO. S OZDOBNOU STUHOU.
*
Nějak nevím, co bych více dodala. Snad jen, že Smrť je náš přítel...:-)

Ben Nevis
25.02.2014

Obdivuji Pratchetta, jak dokáže citlivě (zábavně a zároveň důstojně) psát o umírání. Smrť je moje nejoblíbenější postava na Zeměploše, protože je to kladná postava a přesto se z něj nestala komická figurka. V této knize hledá tak trošku sám sebe, ale autor stále připomíná, že to není žádný senilní strýček.

Pratchett asi musel být na návštěvě postkomunistických zemí, protože kde by jinde vzal inspiraci na takového obludného záporáka? :-)