Uzamčení: Řetězový román

03.12.2020

Ke knize jsem se dostala víceméně náhodou. Přečetla jsem ji v rámci rehabilitací u doktora, abych se nenudila v čekárně.
Za normálních okolností, když se mi kniha líbí, tak ji nejsem schopná odložit, ale v tomto případě se tento efekt nedostavil. Proto mi kniha vydržela tak dlouho, jelikož mě příliš nebavila. Objektivně by se dalo říct, že jde o relativně napínavou četbu. Kniha začíná ženou uvězněnou v místnosti bez dveří, která se probouzí se ztrátou paměti. Jenže už v druhé kapitole se přesouváme k nic neříkajícím postavám, účastníkům zážitkového zájezdu. Přiznávám, že už v této chvíli pro mě příběh ztratil kouzlo. Zážitkový zájezd, už to samo ve mě evokovalo představu nudy. Měla jsem z té kapitoly dojem, že autor prostě nevěděl, jak navázat na nahou ženu bez paměti a tak raději přidal víc postav a přesunul děj někam mimo místnost. Z nových postav mě nezaujala žádná. Možná trochu průvodkyně Pavlínka. Ale neustálé opakování zdrobněliny jejího jména mi brzy začala lézt krkem, nehledě na to že mi přišlo že se její charaktger točí jako kolovrátek a nedokázala jsem si v ní udělat jasno. Vlastně jediný, kdo se držel své povahy byl pařmen Jirka, který se v celitvém obraze po dočtení ukázal být nejlepší postavou celého řetězového románu.
V příběhu jsem místy našla "díry" zkrátka věci, které odporovaly tomu, co už bylo napsáno. Což asi není nic zvláštního, zvhledem k počtu autorů, ale Přišlo mi jako škoda, že to nebylo odhaleno při revizích.
Příběh si hraje na thriller z prostředí českého zchátralého zámečku. Atmosféry, obzvlášť té napínavé, měl však velmi poskrovnu. Sice plynul a ubíhal a dalo by se říct, že se v něm stále něco dělo. Bohužel mi to i přesto připadalo nudné a nezáživné. Jak se autoři/autorky snažili věnovat všem postavám, nakonec z toho vznikl guláš miš-maš. Nehledě na to, že to působilo, jakoby spolu vůbec nemluvili o zápletce, nepředávali si informace, kdo čím co myslel.
Kniha nabízí čtenáři tři závěry. První nebyl nic moc. Druhý byl ještě horší, třetí byl nijaký. Původně jsem si říkala, že když se mi bude příběh líbit, ale ani jeden ze závěrů ne, mohla bych si vymyslet vlastní. Jenže popravdě mě to už vlastně neláká.
Závěrem už jen řeknu, že kniha je zajímavým projektem, který rozhodně stojí za přečtení. Příběh možná není dokonalý (ale který ano), postavy ani zápletka nemusejí sednou každému (ale to máte v každé knize), a na konci musíte zapojit notnou dávku fantazie, abyste pochopili o čem to bylo (ale nemají nejasné konce také kouzlo?), ale ve výsledku je to v dnešní době průměrná četba. Navíc má čtenář možnost poznat 26 českých málo známých autorů, jejich styly a jejich způsob vypořádávání se s poměrně těžkým úkolem, kdy navazují na něco, co napsal někdo jiný (a to si přiznejme je vždycky enormě těžké). Osobně jsem si meziu nimi vytypovala dvě jména, od kterých si asi zkusím přečíst něco víc.