Utrpení mladého Werthera

08.09.2017

Kniha velmi zajímavá, čtivá.
Četl jsem to tedy kvůli maturitě, ale i tak - celkově zaujalo. :)

09.08.2017

Bála jsem se, že se mi kniha bude těžce číst, ale nakonec mě velmi překvapila. Moc se mi líbili popisy přírody i hluboké myšlenky, které jsem si zaznamenala.
Ke konci knihy mi Werther přišel jako blázen a Lotty mi kvůli tomu bylo líto. Ale láska z lidí dělá blázny, nebo ne? Jen je o to horší, když se člověk zamiluje do nesprávné osoby. Je smutné, že to muselo vyústit v tak tragický konec.

03.08.2017

Je těžké pro mě hodnotit tuto knihu, protože jsme ji četl jako náctiletý. Tenkrát se mi moc líbila - nejen dramatický příběh zoufalé lásky (či spíš posedlosti) hlavního hrdiny, ale taky spousta hezkých popisů přírody, filosofické myšlenky. Z dnešního pohledu samozřejmě vidím, že Werther byl patetický ufňukánek, co se nedokázal smířit s tím, že jej odmítla dívka, do které se zamiloval, a polovinu knihy strávil sebelitováním. Tuto knihu asi pochopí jen ti, co byli někdy v životě nešťastně zamilovaní. Pro Goetha se jedná o částečnou autobiografii.

17.07.2017

Když jsem si přečetla, o čem kniha je, jala jsem se půjčit si ji, ale nenadchla mě. Vyprávění bylo rozvolněné, avšak to není nic proti postavě Werthera! Byl mi strašně nesympatický, ufňukánek, který ze všeho dělal drama. S vypětím všech sil jsem dočetla, ale měla jsem při tom asi větší utrpení, než celý Werther.

10.07.2017

Přiznávám, že jsem očekávala, že kniha napsaná roku 1774 bude pro mě těžko zkousnutelná, hlavně kvůli dobové mluvě. Ovšem po pár stránkách jsem se do knížky vpravila a četla se mi překvapivě dobře. Werther je pro mě rozporuplná postava a nejvíc ze všech mi bylo líto Lotty. Vyrovnat se s posedlostí vůči její osobě, pro ni jistě muselo být těžké.

02.06.2017

Během četby se u mne střídaly dva pocity. Na jednu stranu mě Werther vytáčel svou exaltovaností. Na stranu druhou, pokud zrovna neblouzní o Lottě, tak mají jeho myšlenky hlavu i patu a na 25 let, což byl věk, ve kterém Goethe román vydal, i nečekanou hloubku.
Nevím, jestli cit, který Werther cítí k Lottě se dá nazývat láskou. Z dnešního pohledu se jedná spíš o posedlost a poskytuje mu něco, díky čemu může přežívat pokrytectví ve společnosti.
Zajímavá mi přijde i představa alternativního románu, ve kterém by Lottu získal on. Vyprchal by cit tváří v tvář existenčním starostem a nutnosti podrobit se normám společnosti nebo by po nějaké době dospěl Werther ke stejnému závěru? Nebo by mu posedlost vydržela, nesnesl by pokračující přátelství Lotty a Alberta a ze žárlivosti by je zabil?

18.05.2017

Pravda, kniha je napsaná hezky. Nic proti autorovi. Nicméně děj, respektive jednání a myšlení hlavní postavy mne popouzelo již v době, kdy jsem dílo měla číst jako povinnou četbu. Když jsem se ke knize jako velmi dospělá vrátila po letech, myslím si o mladém Wertherovi totéž. Hluboce pohrdám někým, kdo si nedokáže najít svůj smysl života, a kdo ze svého malicherného osobního problému udělá tragédii. Jít v stopách páně Werthera, byli bychom asi dnes mrtví všichni... Nicméně je to jistě romantický příběh...

10.05.2017

Pro mě jedna z knížek, kterou bych zařadila mezi mých top 10. Ač jsem od ní moc nečekala, naprosto mě vtáhla a nemohla jsem ji odložit. Kdykoliv nemám rozečtené něco jiného, po této knížce ráda sáhnu a opět jí listují.

03.05.2017

Öd této knížky jsem moc neočekávala, ale nakonec mě příjemně překvapila.

20.03.2017

Kniha pro mě byla určitě zajímavá, už jen z toho důvodu, že byla inspirovaná skutečností, bohužel tohle téma mi není moc blízké a občas jsem se nudila.

06.03.2017

Jen málokdy se mi stane, abych při četbě knihy vůbec nevnímal své okolí, ale právě u Utrpení mladého Werthera se mi to stávalo takřka pravidelně. Tak moc mě pohltilo Wertherovo vyprávění o svém neštěstí a vpravdě rozervaném životním osudu. Mnoho lidí řekne, že každý z nás někdy zažil něco podobného, několik lidí také s opovržením dodá, že oni nereagovali s takovou přecitlivělostí. Obávám se však, že v takovém případě jde o velké nepochopení. Romantismus je zkrátka takový, i slabý závan větru cítí jako uragán. Někomu to možná připadá nemístné, my romantici se v tom však vyžíváme se sobě vlastním zalíbením, když v tom vidíme tu největší krásu a žal, to největší naplnění a zkázu života zároveň. Goethe tomu byl navíc schopný dát krásnou formu a napsat ten nejsilnější příběh světa románů, který nám dává pocítit tu pravou a nejhlubší podstatu lidského života... upřímnou a hlubokou lásku, která ne vždy bývá opětována a až příliš často zklamána. Máj od Karla Hynka Máchy je pro mě stále tím nejvyšším vrcholem romantické tvorby, ale Utrpení mladého Werthera ho následuje jen s malým odstupem. Jasně, není to pro každého, ale pokud čtenář aspoň trochu chápe, co je to romantismus (a jaký je jeho rozdíl oproti kýčovité romantice), myslím, že se zařadí do zástupů obdivovatelů.

19.02.2017

Nutnost povinné četby...No, námět není vůbec špatný, občas má kniha i světlejší okamžiky...,ale ten jazyk a styl byl přece jenom složitější a občas zdlouhavé a nezáživné.
Tři hvězdy jsou tak akorát.

18.02.2017

Kamarádka tuto knihu překřtila na "Utrpení mladého čtenáře" - podle mne to tak strašné nebylo, ale nadšená jsem z ní taky nebyla. Pro člověka žijícího v tekuté modernitě jedenadvacátého století je opravdu těžko pochopitelná. Tragika je v ní sice těžko nepostřehnutelná asi jako pěstí mezi oči, ale za srdce mne skutečně nechytla. Promiň Werthere, ale ani slzičku jsem pro tebe neuronila - zemřel jsi, protože jsi chtěl být tragickým hrdinou, spíše než že bys prožil tragédii. Tři hvězdy jen za krásný jazyk díla.

07.11.2016

Klasícký příběh vášnivé lásky. Námět, který se objevuje snad v každé národní literatuře. Kolik podob má taková láska! A když připočteme předsudky doby, v níž Goethe žil, máme před sebou dílo velikosti antické tragédie! Mladý muž a jeho veliká neopětovaná láska k Lottě. A když láska nedojde svého naplnění, volí Werther raději dobrovolný odchod z tohoto světa. Téma nešťastné lásky je věčné a stále se opakující jako život sám.

27.10.2016

Krásný literární počin na jedno odpoledne. Jen někdy mi přišla Wertherova láska už spíše jako jakási posedlost, nemůžu si pomoct.

Nadčasové téma nešťastné lásky v poněkud starším lyrickém kabátu. Je však Goethe dalším, který za tento klišé-motiv sklidil nezaslouženou slávu? Ustálené spojení wertherovská horečka není nejednomu literárnímu odborníkovi či alespoň nadšenci cizí. Je tu však ještě jedna okolnost, která toto dílo činí o něco lepší, motiv tolik charakteristický pro tuto knihu. A tím je sebevražda.
Když se čtenář přenese přes tenkou jazykovou bariéru současného světa od dřívějšího, což je obvykle otázkou maximálně desítky stránek, procitne do Wertherových nadšeníplných a přitom zároveň tolik melancholických úvah. Myšlenka na sebrání vlastního života se sice objevuje až ke konci, její motiv pluje mezi řádky téměř celou knihu. Jakým způsobem však Goethe téma jako je toto podal, nemá obdoby.
Myšlením Lotty by člověk skoro lhostejně a nadřazeně pohlížel na Wertherovo nešťastné, zdánlivě unáhlené činění, občasné jiskrné chvilky, kdy barvitě popisuje slasti života, a prokousal by se tak celou knihou s nepochopením. Tento postoj prvotně zachvátil i mě, oči mi otevřel až melancholický skok hlavního hrdiny spojený se smůlou, jež ho poté provázela. Vrtěla jsem nechápavě hlavou nad zkaženou společností, nad vládnoucím pokrytectvím, v němžse utápěla Wertherova naivní nevina. Stačí se pramálo textu podvolit, shodnout v několika názorech a jste tam, kde vás autor chtěl mít. U pochopení.
Goethemu se dle mého názoru ve své době podařilo nemožné: uhájit svému hrdinovi právo na sebevraždu. A snad poté i svému příteli, jenž mu byl předlohou. Jeho cílem nebylo vyvolat vlnu sebevražd u čtenářů této knihy, ani podpořit takto činící z jiných důvodů. Chtěl uhájit bolavé následky lásky, uhájit svého hrdinu, poukázat na jinou stranu sebevraždy. Ponechal v ní varování jaká láska je, přestože v ní budem navždy nepoučitelní.

18.09.2016

Na svou dobu kniha určitě vzbudila hodně ohlasu. Rozhodně má svoje určité kouzlo. Mě však možná proto, že jsem zvyklá na moderní literaturu, až na pár chvilek skoro vůbec nezaujala. Ano, objevilo se zde nesčetné množství pravdivých myšlenek o životě, o lásce, o tom, co je pro člověka nejdůležitější a podobně, ale to je tak to jediné, co bych na knize mohla vychválit.

Jazyk nebyl zrovna jednoduchý a v důsledku toho se mi kniha nečetla nejlépe. Styl psaní v podobě dopisů byl rozhodně zajímavě pojatý, avšak nezáživný. U knihy jsem se občas hodně nudila a přála si, abych ji už konečně dočetla; obzvlášť při čtení těch pasáží, kdy Werther svému příteli v dopise líčí do všech detailů svoje niterní pocity a myšlenky. Některé pasáže jsem si musela přečíst i víckrát, abych si byla jistá, že jsem jim správně porozuměla. Za mnohými větami se skrývalo ohromné množství důležitých myšlenek a čtenář musí v mnoha případech zapojit mozek, aby těm myšlenkám porozuměl - což je na druhou stranu těžké, když ta kniha čtenáře nebaví.

29.08.2016

Přiznám se, že mě Werther dost točil, jak se nedokázal "přeladit" do rodinného přítele a pořád jen, vlastně sobecky, chtěl vše pro sebe. Předpokládám ovšem, že byl složitá povaha, takže nenaplněná láska byla jen poslední kapkou. Literární styl mi přišel výborný, čtivý, i když místy musel člověk hodně zapojit mozek :-)

30.07.2016

Zvláštní kniha. Další, o které nevím, co si mám myslet. Je zvláštní a přesto kouzelná. Zanechala ve mě silné pocity a určitě se k ní někdy vrátím :)