Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2224
324
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther , 1774
více info...
Přidat komentář
Asi pôjdem proti prúdu no táto svetová klasika mi nesadla. Stotožňujem sa s tým, že svojho času išlo o spoločensky významné dielo, ktoré malo očividný dopad pre svoju generáciu a keby sme sa na to pozreli z toho sociologického hľadiska, našli by sme tam viacero fenoménov ktoré ovplivnili mnohých ľudí do dnes. No ak vynechám okolnosti diela a zamyslím sa iba nad obsahom, mal som pocit akoby som čítal príbeh naivného záláskovaného muža ktorý napísal mladý naivný nešťastne zamilovaný mládenec a celé to neústi nikam. Sme svetkami ventilácie autora, ktorý ešte nebol konfrontovaný s tým, že si mnohé veci idealizuje a nie je všetko úplne tak, ako si on predstavuje. Nechcem sa hrať na superhrdinu ktorý mal celý život svoje emócie pod kontrolou, takéto situácie sa bežne v našich životoch dejú, no od klasiky takéhoto formátu by som očakával možno aj_______ ponaučenie? Ktoré tu veru nebolo.
Příběh o nenaplněné lásce postupně směřující každou kapitolou k sebevraždě. Je až nepředstavitelné co se Wertherovi honilo hlavou za myšlenky a pocity. Jasný případ pro psychiatra.
Myslím, že všichni přibližně víme o co v knize jde. Utrpení mladého Werthera je romantické dílo. Werther se tedy prakticky celou dobu hrabe ve svých pocitech.
Jako velké plus hodnotím jazyk a styl. Kniha mě však příliš nebavila, protože byla pořád o tom stejném - o Wertherových pocitech. Je to ale pochopitelné, když se kniha skládá z deníků a dopisů. Titul je velmi krátký, takže to nebylo tak zlé čtení.
Jsem ráda, že jsem UMW přečetla, ale už se k tomuto dílu asi nevrátím.
(SPOILER)
Jen si tady odložím citát z knihy...
Co se říká o kouzelné moci staré hudby, není mi ani dost málo pravděnepodobné, uvážím-li, jak mě dojímá ten prostý popěvek. A jak jej dovede zahrát v pravý okamžik, někdy právě tehdy, když bych se nejraději zastřelil. A všechno bloudění a temno mé duše se protrhne a dýchám zase volně.
Tahle kniha byla bohužel mým utrpením. Nevím, třeba do ní ještě časem "dorostu". A třeba taky ne. Spíš ne. Nevadí. :-D
Napsat román formou deníku, a ještě o nešťastné lásce, aby o nebyla nuda, to dokázal opravdu jen Gothe.. Roman je nadčasový a čte se opravdu skvéle, bez ohledu na století, kdy byl napsán. A pocity hrdinů jsou tak reálné, jako by to byly city přímo naše. Jedna z top 10 knih, nutnost přečíst si ji: pro všechny čtenáře světa. Jen kvůli lásce tu jsme. A jen málokdo vystihl radost i utrpeni jako Goethe.Přemýšlím, kdo ho kdy překonal...
Myslím, že nikdo.
Dočetla jsem tak trochu z povinnosti, když je to tak krátké a jde o tak slavné dílo. Na svou dobu bylo určitě odvážné a převratné, ale viděno dnešníma očima je to jen lehce nadprůměrná romantická novela.
Je to klenot, který stojí za přečtení a ne nadarmo je zajímavý i po tolika letech. Jasně že dnešnímu čtenáři či posluchači už se takto vykreslené problémy citově rozháraného mladíka můžou zdát nezajímavé a nudné. Příběh je možná jednoduchý a někomu se může jevit banální, ale tady jde o víc, jazyk, poetika, myšlenky.
Já mám Goetheho nesmírně ráda a nerada bych se tak dopouštěla neoprávněné kritiky tohoto velikána ale...Je to další z děl, kde jsou ženské postavy plytké a bez osobnosti, jakoby spisovatel nebyl schopný vcítit se do někoho jemu buď tak podobného, nebo naopak zcela odlišného od něho - ženy. Možná strach z komplikovanější povahy nutí spisovatele vykreslovat ženy jako mělké louže bez jakýchkoli charakteristických rysů. Je to jedna z věcí, která mě nejen na této knize iritovala a dodávala tak nedůvěryhodnosti ostatním postavám. Dále, postava Werthera byla napsaná kvalitně, měla jsem pocit, že ho znám. Nebyl vykreslen jako jednoznačně kladná postava, klasicky nám sympatická tím, že má hlavu v oblacích. Místy se mi zdála lehce vyšinutá (což s ohledem na vývoj celého příběhu není s podivem) a bylo mi to sympatické. K samotnému příběhu není třeba příliš slov. Některé prvky mi v knize připadaly překombinované a neseděly mi tam. To je ale na pováženou jednotlivce.
Popravdě, četlo se mi to těžko. Až jsem se těšila na konec. Nejhorší byla ukázka z písní, to mě málem zabilo. Ale jsem ráda že mám přečteno, je to klasika. Pár dobrých myšlelek tam najdete. A knížečka je tenká, takže to je četba tak na 2 dny.
Německá klasika, kdy beznadějně zamilovaný mladík sám sebe přesvědčí, že není možné dále žít, pokud mu není dovoleno s jeho milou být...
Hodnotit Werthera dnešní optikou není jednoduchá věc. Ale vidím, že někteří se toho opět zhostili s grácií jim vlastní. Chápu, že toto dílo dnes vskutku není pro každého (ani mě nezaujalo na 100%), ale napálit Goethemu hodnocení Odpad! apod. mi přijde podobné jako skákat na Mozartově hrobě (ano, vím, že byl hromadný) s Kanye Westem ve sluchátkách, a řvát, proč jen byl tak sentimentální, když se teď o něm musím učit :)
A těm, co vyčítají Wertherovi stále dokola sebelítost a ukňouranost nezbývá než poblahopřát k jejich vnitřní nezlomitelnosti! ;) Rád bych to měl jako vy, přátelé!
Co k tomu říct. Klasické dílo preromantismu o zamilovaném bláznovi. Ale vlastně se mi to docela líbilo, v některých částech jsem s Wertherem soucítila, jindy jsem ho měla chuť praštit. Postava Lotty je taky pěkně vylíčena. Není tu skoro žádný příběh, je to vlastně jen osobní zpověď o tom, že mladík nemůže mít dívku, kterou miluje a tak si zvolí smrt. Někdy mi Werther připadal úplně mimo, některé věci jsem nechápala, ale je konci už všechno začalo dávat smysl. Jistým způsobem jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale že by to byl zrovna můj šálek kávy, to bych neřekla.
„Děkuji ti Bože, jenž těmto posledním okamžikům dáváš tolik vroucnosti a síly.“ Takto se loučí se životem mladý, horoucně zamilovaný Werther, když nemůže dojít svého štěstí v lásce. Svou prvotinou se Goethe připojil k autorům, kteří položili základy sentimentalismu v literatuře, a současně její pomocí připravil půdu pro nástup romantismu nejen v Německu, ale v celé Evropě. „Dějová linka“ je tvořena Wertherovými dopisy, jež jsou pak v závěru doplněny vysvětlujícími deníkovými záznamy. Schválně jsem dal „dějovou linku“ do uvozovek, protože ve skutečnosti máme před sebou vnitřně se odvíjející rozsáhlý monolog, který je možná z čistě literárního hlediska vysoce hodnotný, bohužel se slovíčkem „děj“ má jen málo společného. Tuhle verbální masáž jsem místy musel vzít nadvakrát, protože jsem ji prostě v daných okamžicích přestal vnímat jako smysluplný text. Milostné Wertherovo tokání, jeho patologická posedlost, neschopnost smířit se s realitou a nakonec i jeho psychotické rozhodnutí skoncovat se životem je plné patosu, velkých slov a zveličování. Krásná forma, uvnitř které nic není.
Měla jsem při čtení celou dobu narůstající pocit, že hrdina knihy trpí naprosto zbytečně.
Prostě mne zde vůbec nepřesvědčily popisované důvody. Líčení cele situace působilo strašně absurdně. Přitom jde o téma či důvody, které jsou samy o sobě obecne, opodstatněné k utrpení, víc než jakékoli jiné. Jakoby vážnou věc autor naopak zcela zbagatelizoval svým vyprávěním a z hlavní postavy udělal naprostého idiota. Přitom je Goethe beze sporu génius. Prostě pro mne zde obrovské paradoxy.
(SPOILER)
Knížku jsem musela přečíst jako povinnou četbu, jinak bych ji asi zahodila po prvních pár stránkách. Je to krásně psané, má to i nějaký ten děj (i když ze začátku je to dějově poněkud mdlé), ale hlavní postava, Werther, je pro mě tak nepříjemným člověkem, že jsem se občas poněkud nutila pokračovat.
Werther je vykreslován jako někdo, kdo vše nesmírně prožívá a má citlivou duši (takto se myslím i dokonce sám nazval). Při svých cestách se zamiluje do Lotty, která miluje jiného (klasická zápletka), a nedokáže se od ní odtrhnout. Werther se ale někdy chová velice prapodivně, neustále si maluje krásnou pohádku, která je naprosto odlišná od reality. O tom, jak má Werther neustálou potřebu líbat a objímat cizí děti ani nemluvě. Ke konci textu mě až zaráží, jak daleko Werther chtěl zajít, aby mohl být s Lottou. Připadá mi, že jeho posedlost se co stránka stupňuje, až nakonec vyvrcholí jediným - smrtí.
Samotný konec knihy ve mně také vzbuzuje otázky. Opět je zde pro mne nepříjemná část o dětech a líbání mrtvého, která mohla být z textu vymazána. Nevěřím, že by nějaké dítě chtělo líbat mrtvolu muže, kterého skoro ani neznalo...
Knížku bych si znova nepřečetla, barvitý jazyk, prapodivné pasáže plné emocí a Wertherovo přemítání naprosto nade vším je pro mě na jedno přečtení dost. :)
Od prvního okamžiku je zřejmé, jak nádherný a poetický text to je. Je to krásně napsané, slova a věty hluboké jako lesní tůně, a stejně tak tmavomodře melancholické. Popis anhedonie a depresivních prožitků je nesmírně realistický, Goethe umně buduje plastický obraz smutku a beznaděje. Není podstatné, jaké životní trauma tyto stavy vyvolalo, není podstatné, že v případě Werthera je příčinou romantická nešťastná a neopětovaná láska k ženě, podstatné je, že jsou reálné a mají tragické následky. Myslím, že se čtenáři chtě nechtě rozdělí na dvě skupiny, a soudě dle komentářů tomu tak skutečně je. Jedni neznají pocity, které protagonista zakouší, nechápou potíže se sebevědomím, úzkostné stavy, deprese, anhedonii. Druzí naopak vše co Werther zakouší, znají, příliš osobně, příliš zblízka. Pro první skupinu bude kniha nečitelná, nudná, zoufale zastaralá a zbytečná, ti druzí zde naopak pocítí jistou sounáležitost.
Je to zvláštní číst o podobném prožitku, ta tragédie působí až směšně hloupě, přestože vím, že směšná není ani v nejmenším. Wertherovi pocity a jednání jsou hloupé, dětinské, nedospělé, neschopnost akceptovat odmítnutí je znakem nedospělé mysli, přesto, s trochou empatie, se vše dá pochopit. Kdo někdy v životě nebyl nešťastně zamilován? Kdo někdy neměl zlomené srdce?
Má smysl něco podobného dnes ještě číst? Jasně, doba je jiná, empatie často zcela chybí, vztahy jsou dnes jako zboží z eshopu, které, když se rozbije, vyhodíme a objednáme nové. Přesto, lidská povaha a schopnost prožívat na jedné straně štěstí a na druhé utrpení, zůstává beze změny. Osobně přečtení nelituji a ke knize se pravděpodobně ještě vrátím. Pro ostatní je to na individuálním uvážení.
Na dobu, ve které bylo dílo psáno, se čte víc, než dobře. Nedokázala jsem však s Wertherem soucítit. Mnohé činy mi připadaly nelogické, myšlenky jakoby vytržené z reality.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární romány
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Kniha Utrpení mladého Werthera je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 3 667x |
| Čtenářské výzvě | 426x |
| Doporučených | 138x |
| Knihotéce | 753x |
| Chystám se číst | 542x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 24x |
Upřímně řečeno, příběh se čte těžko, ale i tak se mi to líbilo. Příběh je o nenaplněné lásce a smutku. V té době to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Aby jste si knihu užili musíte být ve správném rozpoložení.