Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2229
2229
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther , 1774
více info...
Přidat komentář
Nevím, tuhle knihu jsem četla do povinné četby.. vůbec mě nebavila. Četla jsem jí asi půl roku, protože jsem nemohla dokopat k tomu ji dočíst. Nejdříve jsem viděla film a musím uznat, že ten mě bavil víc. Asi kvůli němu jsem si chtěla přečíst knížku.. a žádná sláva. Možná se to někomu mohlo líbit, možná by se líbila i mě, kdybych jí četla v jiné náladě.. ale bohužel.
Tak jako se díváme na umělecké dílo - svým okem a ne okem druhého - tak vnímáme i milovanou bytost. Jistě, existuje sobecká, majetnická láska, sebeláska..., ale nemyslím si, že by pak Goethe nazval svou knihu "Utrpení mladého Werthera"---spíše chtěl poukázat - jak to tedy alespoň chápu já - na mladickou nevyzrálost a jakousi "ztracenost" ve světě. Werther přeci neměl pro co žít, a proto se zabil, protože veškerou svou pozornost zaměřil jen na Lotu a na nic jiného - byl v tomto nevědomý a zaslepený, ale ne ani tak sobecký. Kdyby šlo přeci jen o sebelásku, tak by se nezabíjel, ale žil by dál, třeba jen pro iluzi...On však do té lásky dal všechno a to se mu stalo osudným. Myslím, že Goethe rozhodně nechtěl, aby se mladí lidé zabíjeli, ale spíš aby pochopili, že člověk musí dát smysl svému životu nezávisle na lásce k druhému pohlaví - jinak to může vést i k sebevraždě, pokud je láska neopětovaná.... Werther se zabil, protože si myslel,že svou lásku může dát jen Lotě, ale neuvědomil si, že lásku může dát někomu či něčemu jinému a v tom nalézt své vysvobození..., ale to je jen můj pohled..
Vy, co vyčítáte Wertherovi sebelítost, ufňukanost nebo neschopnost milovat, jak vy sami milujete? Co je podstatou vaší lásky? Myslím, že kdo miluje, avšak netvrdím, že je to všeobecné pravidlo lásky, cítí v sobě často tak protichůdné emoce, že sám má problém se v tom vyznat. Někdo miluje tak, až svou láskou zahlcuje druhého, někdy je láska patologická, třeba když člověk sám nebyl nikdy dostatečně nikým milován, ale hlavní je, že je to pořád láska. Jsou lidé, kteří jsou v lásce slabí, třeba jako Werther, ale být slabý neznamená nemilovat.
Rozhodně zajímavá a výborná kniha. Možná pro čtenáře svou formou netypická a zvláštní, ale najde-li si člověk na ní klid, nejlépe někdy v zimě hezky v křesle se sklenkou dobrého vína nebo i čaje, uchvátí vás.
Úžasná kniha plná romantických motivů. Popis Wertherovo vnitřního "já" mne nejednou dovedl k slzám.
Kniha byla hodně depresivní, Werther byl dle mého názoru až přehnaně lítostivý a jednal velmi neuváženě na to, kolik málo toho s Lottou vlastně prožili. Mě tento příběh moc nezaujal...
V podstatě příběh nenaplněné lásky vyprávěný v dopisech nebo deníkových záznamech. Nebo taky Goethův Faust v prvotní podobě. Silně se mi vybavila podobnost s Mannovým Doktorem Faustem. Zásadní rozdíl je v rozsahu obou románů - Goethemu stačilo 97 stránek!
"Mne však na světě nic tak nemrzí, jako když se lidé navzájem mučí, ... hloupostmi ztrpčují si těch pár dnů dobré pohody a teprv příliš pozdě poznávají nenahraditelnost toho, co tak zbůhdarma utratili." ---
"Mohl bych žít nejkrásnějším, nejšťastnějším životem, kdybych nebyl blázen." ---
"Nemůže být pochyby, že jenom naše srdce samo je tvůrcem svého štěstí." ---
"Musí to tak být, že co je naším blahem, se na obrátku stává pramenem naší bídy?" ---
Kniha ve mě zanechala rozpačitý dojem. Werther prožil s Lottou méně, než odpovídá jeho (neuváženému) činu. Literárně hodnotím knihu vysoko. Obsahovně již nikoli.
Na gymplu jsem o téhle knize poslouchala měsíc v kuse, když jsme ji probírali, je nejoblíbenější knihou naší vyučující, se kterou jsem se v názorech dost často rozcházela, a tedy jsem očekávala, že se mi nebude líbit. Nakonec ale musím říct, že líbila. Barvitý jazyk, který ale není nijak na škodu ději. Jednoduše vyprávěný příběh bez zbytečných podrobností nebo podružných zápletek. A ač jsem si nakonec myslela, že je to trouba ten Werther, tak jsem si v průběhu říkala, že některé jeho myšlenky jsou fakt dobré. No prostě se mi překvapivě líbila :) ale protože byl Werther trouba tak dostane jen 4 hvězdičky :D (jinak by to bylo pět :))
Tato kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Do úplné dokonalosti tomu ale něco chybělo. Asi jsem čekala nějaké to hysterčení a trojčení od Lotty na konci knihy, které se bohužel (pro někoho bohudík) nekonalo.
To není jenom milostný román v dopisech, to je taky jeden z hlavních textů reprezentujících hnutí Sturm und Drang. A taky je to tak trochu dílko filosofické - koneckonců, jak tu už pár lidí přede mnou zmínilo, myšlenek, které nás zasáhnou i dnes, je tam víc než dost. Za všechny alespoň tu, která mě osobně zasáhla nejvíc: "Kdybychom se místo toho, jak jsme slabí a těžkopádní, jen stále probíjeli kupředu, shledali bychom často, že se i se svým loudáním a křižováním dostáváme dál než jiní se všemi svými plachtami a vesly - a - to přece dává pravé sebevědomí, když jiným stačíme, anebo je dokonce předstihujeme. (20. října 1771)"
Ze začátku mi kniha připadala velmi nezajímavá, ale čím víc se děj blížil ke konci, tím mi bylo Werthera - a jeho marné lásky k Lottě (i přes Albertův odpor) - na jednu stranu trochu i líto. Na druhou stranu jsem se těšila, až jeho neustálé litování sebe sama skončí....
Kniha stará víc než 200 let se z dnešního pohledu hodnotí těžko, tehdy to možná bylo zajímavé, ale dnes - mě to prostě vůbec nebavilo a musela jsem se nutit k dočtení knihy.
Děsí mě, jak moc jsem s hlavním hrdinou soucítila a jak vysoko knihu hodnotím - vzhledem ke konci a obsahu vůbec. Ale to jeho rozervané nitro... to se prostě nedalo. Smutné. A opravdové.
Musím se přiznat, že na konci jsem se na Wertherovi smrt skoro těšila. Druhá polovina knihy mi přišla jako neustálé fňukání...
První polovina knihy mi nic moc neříkala, přišlo mi to, jako obyčejný příběh, ale čím víc se kniha blížila ke konci, tím víc jsem začala příběh s Wertherem prožívat. Nemám moc ráda tyhle příběhy, ale tady dávám 5 hvězdiček, protože kniha na mě udělala velký dojem.
Od této knihy jsem očekávala mnohem víc. Dílo bylo nezáživné a téměř bez děje. Věřím, že někomu se tato kniha moc moc líbí, ale u mě tomu tak opravdu nebylo. Jedna hvězdička za pár hezkých pasáží v knize.
Příběh nešťastné lásky viděné přes zveličující brýle romantismu. První polovina knihy se mi zdála naplněná jakousi nadějí, radostí z nešťastné lásky a z toho moci být s milovanou osobou. Druhá polovina příběhu se zase vyznačovala pozvolným sestupem do depresivního poznání, že tato láska je předurčena k tragédii. Celou knihou se jako červená nit táhne pro romantismus příznačná láska k přírodě. Stejně tak charakteristická je chorobná touha po zadané ženě, která musí skončit nešťastně.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární romány
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Kniha má rozhodně zajímaví námět a je procítěně napsaná na druhou stranu není moc napínavá. Nečte se ale špatně Goetheho styl psaní mám ráda a myslím že když se člověk dokáže vžít do situace druhého nebo-li zvládám empatii tak si knihu i užije.
( přečteno za cca 15 dní )