Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85090/utekl-jsem-z-osvetim-85090.JPG
5
1104
215
Hlavní hrdina Walter Rosenberg (Rudolf Vrba) byl při druhém pokusu o útěk za hranice Slovenského štátu transportován do vyhlazovacího tábora v Majdanku a posléze do Osvětimi. Podstatná část knihy je tvořena líčením jeho zážitků a pozorování z táborů. Roku 1944 s jedním ze spoluvězňů z Osvětimi uprchl. Ve zprávě, kterou s sebou přinesli, podávají první ucelené, podrobné a zároveň otřesné informace o situaci, která ve vyhlazovacích táborech panovala. Děj knihy končí ve chvíli, kdy hrdina jde poprvé do boje proti Němcům. ... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 1998 , SeferOriginální název:
44070: The Conspiracy of the Twentieth Century , 1998
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih o válce a holocaustu, s tím hnusným přesahem, že si každý zahříval ty svoje zájmy a plány a maďarské Židy nakonec nikdo nezachránil, i když ta možnost tu byla a někdo se musel fakt hodně snažit, aby ji vybojoval.
Knih s tématikou Osvětimi jsem četl víc, a tak mě v případě této nejvíc nešokovalo ani tak dění v samotném táboře, jako spíš to kolem - především fakt, že zprávě o Osvětimi nikdo nechtěl věřit a už vůbec s tím něco dělat. Byla by dnes lhostejnost k takovým zvěrstvům stejná? Obávám se, že ano.
"Madam, prosím vás, uklidněte se. Nic se vám nestane. Zabít vás? Vážně si myslíte, že my Němci jsme barbaři?"
Utekl jsem z Osvětimi je kniha, po jejímž přečtení se vám nedostává slov. A ani by nemělo, není co dodávat. Toto dílo vyobrazuje jen jeden příběh, tedy pouze malinký zlomek tak velkého utrpení, a přesto to čtete a zdá se vám to příliš barbarské a výčet hrůz pořád nekončí.
"Naším úkolem bylo vyložit z vagónu mrtvé, umírající a zavazadla. Mrtví, to znamená každý, kdo se nemohl udržet na nohách, byli složeni na hromadu. ... mrtví a umírající šli přímo do pecí. Často se stávalo, že společně s mrtvými těly naházeli do náklaďáků malé živé děti."
Perfektní kniha! Chvílemi máte až pocit, že čtete nějaký fantasy příběh a potom si uvědomíte, že všechno, co se tam píše, je vlastně pravda...
Velmi silný příběh lehce čtivě psaný. Až se to někomu může zdát jako nedostatečně emočně procítěné nebo chvástavé. Psaná forma mi velmi vyhovovala, nenutila čtenáře do těch pocitů - teď musíš být smutný - teď musíš být šťastný - teď by ti to mělo být líto... Jen odvyprávění událostí se snahou nevyvozovat vlastní subjektivní závěry na co se stalo nebo byli viděno. Ostatně v úvodu se hned autor vyjádřil, že se nebude snažit něco zveličovat, dramatizovat a pokusí se o co nejstravitelnější verzi příběhu pro širokou škálu lidí. Povedlo se dle mého. Čert to vem, jestli se skutečně stali jemu nebo část příběhů převzal od nepřeživších.
Jistě, můžeme polemizovat o tom, jestli je autor tak ryzí charakter, zda-li při všem to štěstí pro přežití se zároveň nestával i on svým způsobem vykořistitelem ostatních obětí. Já ale nemohu odsuzovat člověka s tak pevnou vůlí, který se pro něco naplno rozhodl a nevzdával se i při zdánlivě beznadějných vyhlídkách. Protože Ti nejvíce dokážou. Ti mi jsou příkladem.
Knize dodávám obrovské plus i za přiložené dokumenty a studie. Čistě informativní přílohy dost často u jiných publikací chybí. Nedivím se, že tato kniha je tak často základním kamenem pro novodobější příběhy s touto tématikou.
Výborné, doporučuji.
Opravdu dobrá kniha a toho muže nejde neobdivovat, za to kolik si toho prožil a přitom byl schopný napsat o tom knihu. Popravdě kdybych zažila to co on, tak bych asi chtěla tuto část života úplně vytěsnit.,... Každopádně je to podstatný zdroj informací pro další generace.
Tento neskutečně tragický příběh, celé téma, je popsáno tak jednoduše. Opravdu jako vyprávění někoho, s kým se člověk potká a naslouchá jeho zážitkům. I ty nejkrutější pasáže jsou popsány čtivě. Nedá se přestat číst. Mrazí v zádech. Chce se plakat. Kroutila jsem nad tím hlavou. A ani ty nejfantastičtější představy nás čtenářů se nemohou srovnat s tím, jak to tehdy doopravdy bylo.
Doporučuji číst i závěrečné pasáže. Vysvětlují politickou situaci té doby. Proč se něco dělo a proč naopak byly státy nečinné. Popisuje možnosti, úvahy.
A asi si budu muset doplnit své historické znalosti, protože mnohé jsem ani netušila.
Čtěte. Hlavně vy mladí čtěte.
Jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četla...
naprosto mě pohltila a donutila nepřestávat číst...
Skvěle napsané
Další z řady vzpomínkových knih - ač jsem jich přečetla již několik, nikdy mě asi nepřestane šokovat, čeho všeho byli lidé schopni. Pokud otevřete libovolnou knihu, která je postavena jako vzpomínky na koncentrační tábory, dozvíte se o zvěrstvech, která byla na lidech páchána, o tom, jak podmínky mohly člověka dergadovat téměř na zvíře, nebo jak člověk postupem času otupí.
Ano, všechny ty hrůzy se skutečně děly a myslím si, že by to nemělo být zapomenuto - nezapomínejme, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří by si přáli nástup těchto starých pořádků.
Výborně napsaná kniha. Autor upustil od emotivních komentářů a snažil se sdělit věci, tak jak je zažil. Je až neuvěřitelné, jakou roli v té době hrálo štěstí. Je neuvěřitelné, v jakých podmínkách museli lidé přežívat a umírat...je to něco nepředstavitelného. Jsem ráda za každou takovou knihu, ptž člověk by měl vědět, znát příběhy a vážit si toho, co má. Někteří v té době totiž neměli nic...ani svůj vlastní život.
Po této knize jsem sáhla proto, že jsem si přečetla Vypravěčku od Jodi Picoultové. Téma mě díky Vypravěčce zaujalo natolik, že jsem lačná po dalších informacích týkajících se holocaustu. Zjistila jsem totiž, že i přes můj velmi dospělý věk jsem o tomto nejhorším zločinu všech dob dost mizerně informovaná.
,, Není pochyb o tom, že toto je pravděpodobně největší a nejstrašlivější zločin, jaký kdy byl spáchán v celé historii“. Winston Churchil.
,, Knihu Rudolfa Vrby je možno číst různým způsobem.
Jako strhující příběh, plný nečekaných zvratů a setkání.
Jako zprávu o vzniku a osudu jednoho nejzávažnějších dokumentů druhé světové války. Jako svědectví o vyhlazovacích táborech.
Jako zpověď člověka, který má sílu mluvit otevřeně o věcech, o nichž se téměř hovořit nedá.
Jako dobrodružnou zprávu o jednom z velkých útěků historie.
Jako vyprávění o mladém muži, který vzdoroval nespravedlivému osudu za jakýchkoliv, i zcela nelidských okolností a přitom si dokázal zachovat lidskou tvář."
Tolik anotace knihy, kde je řečeno vše.
Pocity z této knihy, bych si s dovolením tentokrát nechala pro sebe.
Každopádně každému doporučuji přečíst!
Zastavil jsem se u dveří bloku čtrnáct a ohlédl se zpátky.
Zapisovatel, kterého jsem znal mi řekl:,,Jsi zatracený pitomec! Chybělo málo a skončil jsi v peci!“ Neodpověděl jsem mu.
Sotva jsem ho slyšel. Náklaďáky začaly vztekle vrčet a pohnuly se směrem k bráně jako tanková divize. Zvuk motorů naplnil celý tábor a rval mi uši.
Potom jsem skrze tu nelítostnou hudbu zaslechl nový, sladký tón.
Zpěv tisíce žen.
A tou písní byla československá hymna Kde domov můj.
Slábla, jak náklaďáky mizely.
Nastoupily nové hlasy s novou písní, inspirované stejnou myšlenkou.
Tentokrát to byla židovská hymna Hatikva, Naděje.
Nejhorší na tom pro mě bylo pochopení, že se na tom v Osvětimi musely vědomě podílet tísíce, možná desetitisíce lidí. Kolik jich bylo potrestáno? Jestli 10 % tak je to nadhodnocený odhad.
Kniha je i přes své smutné téma velice čtivá a rozhodně bych ji všem doporučil.
Kniha, kterou není snadné číst, ale na kterou se nedá zapomenout. Unikátní dílo nejen na poměry literatury o holocaustu, ale i v rámci memoárové literatury obecně. Fragmenty z knihy jsem několikrát využil v rámci výuky dějepisu a vždy to na děti velmi silně zapůsobilo. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem kdy četl.
Celé svědectví snad nejlépe uzavírá konečný citát z Tóry:
"Je zlem poddat se aktivně nebo pasivně zlu jako jeho nástroj, jeho pozorovatel nebo jeho oběť."
Skvěle zachycený příběh z koncentračního tábora, běhal mi mráz po zádech, nedokážu si takovou situaci představit.
Bol som príjemne prekvapený, keď som zistil, že kniha sa zameriava skorej na fakty ako na emocionálnu stránku života v tábore (aj keď po tých zážitkoch to muselo byť ťažké). Rudolf Vrba bola silná osobnosť, má môj obdiv, že už po príchode do tábora myslel na to ako utečie a myšlienky sa napriek všetkým okolnostiam nevzdal, nevzdal to psychicky ani fyzicky a čakal len na vhodnú príležitosť. Najviac ma ale asi prekvapilo, to koľkokrát sa mu vďaka šťastiu podarilo ujsť pred smrťou. Taktiež jeho útek nebol veľmi plánovaný a komplikovaný ale skorej sa chopil len príležitosti (pri úteku mal taktiež veľa šťastia, až mi niekedy vyskakovalo na mozog, že to chcel tak osud). No a celkovo jeho výpoveď židom bola tiež kapitola sama o sebe.
Velmi smutná kniha.
Nedokážu pochopit, že bylo něco takového možné a že jsou někteří lidé schopni takové brutality a takových zvěrstev.
Autora obdivuju za jeho sílu, odvahu a za to, že to prostě nevzdal!
Hodně silná a poutavá knížka, kterou lze jen těžko odložit. Tomu, co je v knize popisováno, člověk jen s těží uvěří. Bohužel opravdu existovali lidi, co tohle dokázali jiným provádět. Pro většinu z nás je to nepředstavitelné. Myslím si, že by si to měli přečíst ti, co si teď pořád stěžují, jak se mají špatně. Mám dojem, že si ani nedovedou představit, jak hodně špatně se člověk může mít. Určitě doporučuji přečíst.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust podle skutečných událostí Rudolf Vrba, 1924-2006
Kniha Utekl jsem z Osvětimi je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 616x |
| Čtenářské výzvě | 202x |
| Doporučených | 206x |
| Knihotéce | 349x |
| Chystám se číst | 959x |
| Chci si koupit | 283x |
| dalších seznamech | 20x |
Super kniha, jeho příběh se také dost liší od osudů přeživších českých židů. Také doporučuji film Colette, ten se povedl s Jiřím Mádlem.
Také nechápu přístup Američanů, už dávno věděli o Osvětimi, místo toho potřebovali vybombardovat továrny třeba ve Vysočanech.