Utekl jsem z Osvětimi

09.09.2017

Netřeba komentovat, je třeba přečíst......

30.08.2017

Velice silný materiál. Dobře napsáno. Děsivé, reálné, alarmující, stále aktuální.

11.08.2017

Tak krutý může být život a takové odhodlání může mít chuť po životě! Kniha, která mě překvapila svou podrobnou výpovědí, ať šlo o činy vězňů, kápů, vedoucích mužů SS, lidech, kteří pomáhali nebo pomáhali jsen na oko! Strašné, neuvěřitelné a bohužel skutečné. Čtěme a poučme se....

06.08.2017

Tuhle knihu mi doporučil brácha. Pár knih o nacismu, válce a koncentračních táborech jsem už četla, ale tahle se mi zatím líbila ze všech nejvíc. Četla jsem ji se staženým žaludkem a někdy i se slzami v očích. Také zastávám názor, že tohle by nemělo být zapomenuto.

27.07.2017

Škoda, že se kniha pravděpodobně nedočká náležitého filmového zpracování. A tím "náležitým" myslím Hollywoodského. Mít tak rozpočet a vizualizaci jako Polanského Pianista! Doufám ale, že se ji nikdy neujme ČT (s financováním, které bohužel stačí maximálně na mini série a recyklované herce). Prostě škoda.

22.07.2017

Vyborna kniha. Do precteni knihy jsem byla touto tematikou nepolibena. Po precteni knihy uz patram po dalsi. Rozhodne doporucuji!!!

20.07.2017

toto je prostě mazec, to by měla být povinná četba na všech středních školách. Čte se to jedním dechem jak najnapínavější thriller a děsivé je to, že je to skutečnost

09.07.2017

Můj komentář asi neřekne o knize nic nového. Hodně krutá kniha, která se i navzdory své čtivosti nečte lehce. Celou dobu mě mrazilo a měla jsem stažený žaludek. I tak bych její přečtení doporučila každému, protože holocaust a nacistické zločiny by nikdy neměly být zapomenuty.

04.07.2017

Tohle je jedna z těch knížek, které by si měl přečíst každý. Hodně čtivá, ale krutá...tím víc, že se to opravdu stalo....chvílema jsem musela přestat číst a rozdýchat to...a ano, občas i brečet... Každopádně DOPORUČUJU!

14.06.2017

Myslím, že vše už bylo řečeno v dřívějších komentářích. Velmi silná kniha o strašné části naší historie. musela jsem některé části dlouho rozdýchávat a lovit kapesník. Je to mimo moje chápání co lidi dokáží dělat jiným lidem.

13.06.2017

Povinná četba pro všechny, opravdu čtení, při kterém děkujete, že žijeme v době, jaké žijeme.

08.06.2017

Mrazivě brutální autobiografie. Je to těžká kniha pro odvážné lidi, co se chtějí dovědět maximum o tom, jak se ne-žilo v koncentračním táboře za války. Narazila jsem na ni náhodou kdysi v knihovně, dodnes si ji pamatuju a pamatovat budu. Syrový náhled na člověka, čeho je schopen pro záchranu vlastního života. Doporučuju všem.

30.05.2017

Šílená doba. Neuvěřitelné hrdinství autora a jeho společníka. Kniha je kruté svědectví doby ne zase tak minulé. Nemůžu pořád uvěřit co jsou lidé schopni provádět druhým, bez ostychu, bez kapky svědomí nebo soucitu. Je dobře že Rudolf Vrba nic nepřikrašloval a nepřekrucoval, že podal svědectví o svém osudu tak jak bylo a jak se stalo. Je velmi smutné politizování a liknavost po předání svědectví o hrůzách v Osvětimi po tom všem čím si prošli. A když jsem nakonec četl, že se Vrba přidal k partyzánům a riskoval život dál, nemůžu jen než říct: "Smekám a opravdu Hluboká poklona pane Vrba."

29.05.2017

Taková kniha by mohla být i v povinné četbě. Vypráví velice poutavým způsobem o zvěrstvech které se děly za 2. světové války v koncentračních táborech. Psáno velice poutavě. Člověka pekně mrazí.

21.05.2017

Neskutečná kniha. Při jejím čtení člověka mrazí v zádech a celou dobu si říká: " Proboha, to se stalo doopravdy!" Jedna z nejvíce ucelených a pravdivých výpovědí člověka o hrůzách a otřesných životních podmínkách v koncentračním táboře Osvětimi, kterému se podařilo z něj utéct a vypovědět, tak světu své otřesné svědectví. Kniha je psána bez obalu, syrově, pravdivě a hluboko zasáhne každého čtenáře. Doporučuji!!

08.05.2017

Mohu jen doporučit. Četl jsem spoustu knih ny toto téma, ale žádná v mém hodnocení nebyla na takové výši kladného hodnocení. Ucelený obraz holokaustu v dějinách lidstva. Děkuju moc.

22.04.2017

Tak jsem byl na prohlídce Osvětimi. Poté jsem si přečetl Továrnu na smrt a tuto knihu.
Kdo nečetl nepochopí!
Kdo neviděl neuvěří!

02.04.2017

Kniha je rozdelená na niekoľko častí - prvou (po úvode) je príbeh Rudolfa Vrbu z jeho pohľadu. Od momentu, kedy sa rozhodol utiecť do Maďarska, cez to, ako ho chytili, pobyt v Novákoch, Majdanku, Osvienčime aj Brezinke až po útek s Fredom naspäť na Slovensko, kde nadiktovali svoju správu. Druhou je samotné znenie správy, ako ju na základe nadiktovaného svedectva skoncipovali zástupcovia Židov v Žiline. Treťou je príspevok historika J. Conwaya o význame správy a poslednou (okrem vysvetliviek a poznámkového aparátu) je opäť krátka čast od Rudolfa Vrbu o úlohe holocaustu v nemeckej stratégii a ekonomike.

Keď som celú knihu dočítala, ako prvé mi napadlo - prečo trvalo tak dlho, kým Vrbova kniha vyšla u nás?

Počas knihy som rozmýšľala, že k prežitiu človek potreboval niekoľko vecí. Mať správny vek, dostatočnú silu, ideálnu kombináciu inteligencie, zdravého rozumu, sebavedomia, drzosti a správneho úsudku a ešte riadnu dávku šťastia.
To všetko Rudolf Vrba mal a spolu s odhodlaním nielen prežiť, ale aj dať vedieť ostatným mu to všetko nakoniec pomohlo utiecť.
Kniha možno nie je literárnym skvostom, je písaná normálnym jazykom, ale o to lepšie jej každý porozumie a pochopí, čo sa tam vlastne dialo.

"Snažil jsem se zůstat zticha, ale nepodařilo se mi to. Jak kolem nás procházely další a další zubožené řady a šedé obličeje se měnily v rozmazané skvrny, zničehonic se jeden vynořil z mlhy. Poznal jsem ji. Byla to moje sestřenice Eva. Eva z Topoľčan.
Byli jsme zhruba stejně staří, něco málo přes sedemnáct. Nikdy nebyla veliká krasavice, bývala to ale silná, inteligentní dívka, plná legrace, ve měste proslulá svými elegantními šaty. Vzdělaná Eva, která tak dobře mluvila anglicky. Pianistka Eva, která nevynechala jediný večírek. Eva, která ještě nebyla musulmankou, protože hlavu nesla stále vysoko.
Zavolal jsem její jméno. Otočila hlavu a podívala se na mě, prekvapená, nevěřící. Viděl jsem v jejích očích nejdřív zmatek, pak poznání. Do jejího napjatého, hubeného obličeje se vrátil život.
Vykřikla mé jméno.
Bič se zvedal a dopadal, Eva však nezakolísala. Pozvedl jsem ruce a ona zvedla své v nádherném gestu otevřeného odporu. A jak procházela jenom deset metrů ode mně, ještě jednou zavolala:
"Sbohem, sbohem."
Opět bič, ale mohla to být stejně dobře plácačka na mouchy. Protože to nebyla obyčejná dívka. To nebyl hlas obyčejné dívky. Nebyl nijak silný, ale zněla v něm odvaha. Neměl v sobě nářek, ani prosbu o soucit. Byl tam duch odporu, stále doutnající i na prahu smrti.
"Sbohem Evo. Hodně štěstí!"
Byla to hloupá slova. Slova bez významu. Prázdná slova, protože jsme oba věděli, že štěstí ji teď zachránit nemůže. Oba jsme věděli, že jde na smrt. A když zástup zmizel za blokem budov, nedíval jsem se za ním."

"str. 160 Tito tři muži... (Wiglep, Otto Graff a Hans Konig)...
Otto Graff žil po válce pod svým vlastním jménem ve Vídni. O tom jsem se náhodou dozvěděl v roce 1963 a dal jsem podnět k jeho stíhání. O devět let později byl konečně ve Vídni zatčen a před tamním krajským soudem obviněn ze třiceti zločinů, kterých se dopustil v Osvětimi. Porota ho uznala vinným ve 29 případech, které však byly mezitím promlčeny. V jednom případě, kdy vražda promlčení nepodléhala, došlo při rozhodování poroty k paritě. V takovém případu se podle rakouských zákonů rozhoduje v prospěch obžalovaného. Přestože o jeho zločinech svědčilo více než půl tuctu svědků, byl tedy Graff propuštěn na svobodu, živil se jako natěrač a dnes žije, pokud vím, jako penzista ve Vídni."

23.02.2017

Neuvěřitelná kniha a výborně napsaná, četla se sama.