Útěk z Osvětimi
Andrej Pogožev
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19601/bmid_utek-z-osvetimi-17C-19601.jpg
4
439
112
Šokující skutečný příběh člověka, jenž unikl z pekla Osvětimi Věrohodné a dramatické vyprávění očitého svědka, osvětimského vězně číslo 1418, kterému se jedné noci v záři světlic, reflektorů a svištění kulek podařilo uniknout jisté smrti… V těsné blízkosti městečka na břehu Visly, 120 kilometrů od Krakova, stál největší koncentrační tábor na všech územích okupovaných Němci. Když jej 27. ledna 1945 osvobodili sovětští vojáci, našli tu několik tisíc nemocných a vyhladovělých lidských trosek, jež zázrakem přežily. Zahynul zde jeden a půl miliónu lidí. Čtěte svědectví o odvaze a statečnosti válečných zajatců a o zdánlivě nemožném činu, jímž byl útěk z Osvětimi. Celkem se uskutečnilo sedm set pokusů o útěk, zhruba čtyři sta skončilo neúspěšně. Dopadení uprchlíci byli obvykle ubiti a po každém útěku, který se podařil, následovalo zabíjení těch, kteří patřili do blízkého okolí uprchlíka. Autor knihy napsal skutečný příběh o útěku skupiny zajatců, kdy vytoužené svobody dosáhlo jen pět z nich. Je to šokující a neuvěřitelný příběh člověka, jemuž se jako jednomu z mála podařil útěk z pekla. Ani pak však neměl zdaleka vyhráno…... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2009 , VíkendOriginální název:
Escape From Auschwitz , 2007
více info...
Přidat komentář
Silná, dobře napsaná kniha. Líbily se mi fotky a slovník na konci. Zajímavé myšlenky
Silná kniha.
I když se nečte úplně lehce, vystihuje všechny bolesti, strasti a situace, které naši předkové museli vytrpět.
Je neskutečné, co lidské tělo a duše vydrží.
Na toto téma jsem přečetla již řadu knih.Pokaždé se mi svírá srdce pro ty chudáky,kteří museli projít nelidským zacházením a vlastně peklem na zemi.Ani tato vzpomínková kniha není vyjímkou.Vždy,když takovou knihu dočtu,tak si říkám,že v té další už nemohou být horší zvěrstva,ale bohužel stále se najdou jiná a mnohdy horší,než v předešlé.Čest jejich památce.
Většina knih na toto téma je velmi silná. Mnohé jsou až nesnesitelně autentické. Ani tato není výjimkou, ale bohužel musím přiznat, že ve mně nezanechala přílišný dojem, ani po opětovném přečtení. Jsou tituly, které mne zasáhly mnohem více.
Jako vždy, takový příběh budí velké emoce. A hlavně mne nepřestane udivovat a fascinovat síla lidského těla, ale hlavně duše. Neskutečné, co tito lidé dokázali vydržet.
Nejvíc mě zasáhla pasáž o chirurgovi Wilhelmu Türschmidtovi, který byl i zmíněn na konci knihy. Já můžu jen napsat, že tahle kniha mě dostala. Neskutečné zlo a tyranství... Odporné co někteří byli schopni udělat živým bytostem... I když ono se to děje pořád... Pořád jsou zrůdy mezi námi...
Andrej Pogožev byl v roce 1941 povolán do armády, ale padl do rukou Němců. Poté byl uvězněn v táboře Stalag 308, který byl určen pro Rusy. Následně byl vězněn v Osvětimi I a v Osvětimi II - Březinka. Podařilo se mu uniknout z Osvětimi. Kniha je čtivá, je založena na skutečných událostech, které autor prožil. Knihu hodnotím na 5*. Knihu určitě doporučuji k přečtení.
Kniha není žádnou novinkou, byla vydána v roce 2009 a to je její druhé vydání. Knihy odehrávající se z koncentračních táborů pohledem Rusa jsem asi mnoho nečetl. Čtení bylo pro mě zajímavější a přínosné. V knize se samozřejmě kromě smutných okamžiků nacházejí také veselé příhody, které si vězni vyprávějí při jejich pobytu v Osvětimi a které vyloudily na mé tváři úsměv. Autor píše poutavě, je vlastenec a je to při čtení znát a přiznám se, že v závěru knihy mi ukáply slzy dojetím, jak se vyjadřoval o jednom člověku..
V knize se nacházejí také fotografie a slovník pojmů.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Myslel jsem na kamarády, na svoji rodinu a na svoji vlast. Tolikrát už mne život ujistil o vhodnosti příměru mezi pojmem „mateřská země“ a drahým slovem „matka“. Pokud člověk žije pod starostlivou péčí maminky, kolikrát to nedocení; dokonce se mu zdá, že ho přílišná starostlivost zdržuje nebo mu přímo vadí. Jakmile však matku opustí, pozná na vlastní kůži, oč přišel, a začne si vážit všech věcí, které dřív ani nepostřehl. Stejné je to s mateřskou zemí. Žijeme v ní a občas na ni pamatujeme, ale žijeme a nevnímáme to, že chrání naše životy i naše pohodlí, že na nás dohlíží právě tak, jako milující matka dohlíží na své děti, bez ohledu na jejich věk. Jakmile se však člověk ocitne za hranicemi vlasti, začne pociťovat absenci jejího mocného vlivu. Dobře jsem rozuměl trpkosti kočovného života, které si užil můj krajan. Naprosto nezkušený mladíček se ocitl v neznámých zemích a tím pádem se dostal do nesnází, cítil se jako zatoulané zvíře, kterého se jedni obávali a druzí je ignorovali. Nikdo z cizích lidí si neuvědomoval duševní krizi, kterou musel prožívat. Každý člověk se cítí v takové džungli bezmocný. Já to chápal a dobře jsem rozuměl jeho stavu mysli, vždyť moje vlastní situace nebyla o moc jiná než jeho.
Kniha zabývající se osudy sovětského zajatce v nechvalně proslulém táboře smrti.
Jedná se o popis událostí od zajetí německou armádou, pobyt v zajateckém táboře s následným pobytem v táboře Osvětim a útěk z tábora.
Kniha je koncipována jako autorovo vyprávění, bez románových prvků, čímž jsou vyprávěné události psány popisným způsobem a o to děsivější jsou.
Přežít všechny události v táboře a následně úspěšně utéct muselo vyžadovat obrovskou vůli nevzdávat se a pokračovat dál, což vzbuzuje velký respekt, který si autor určitě zaslouží.
Velmi smutná realita - chvílemi jsem ji musela odložit a přijít na jiné myšlenky. I přesto doporučuji přečíst.
Z dějin bychom se měli učit. Musím tedy uznat, že takovou sílu pro útěk bych asi neměl a s hlavním hrdinou jsem prožíval skoro každou chvíli. Velmi mě kniha chytla a četla se skoro sama.
"Naopak moje pevná a neochvějná důvěra v neporazitelnost sovětského národa, v jeho schopnost překonat všechny překážky v cestě ke konečnému vítězství, silně působila na ostatní vězně." Velmi silně pro-sovětsky orientované, což nic neubírá na kvalitě a děsivosti knihy. Souhlasím s tím, že název je dost zavádějící, vzhledem k tomu, že útěku samotnému se věnuje pouze závěr knihy. Kniha jinak líčí autorův roční "pobyt" v Osvětimi, psáno románovou formou. Člověk takových knih může přečíst stovky a stále nebude moct pochopit, jak toto bylo možné. Další úryvek z knihy: "Najednou se ke mně Havránek obrátil s otázkou. "Řekni, je v Rusku hodně takových lidí, jako jsi ty?" "Není," odpověděl jsem mu, "hodně jich je lepších."
Mrazivé, zničující, smutné. Ono asi moc víc k těmto knihám napsat nejde. Obdivuji Andreje, že se po útěku chtěl vrátit zpět na frontu. Ukazuje to obrovskou odvahu a vůli postavit se opět nepříteli, vrátit křivdy (nejen) z Osvětimy. Doporučuji k přečtení.
Natolik působivé čtivo, že tento druh literatury nechci mít dlouho v ruce. Obrovská úcta všem, kdo to přežili....
Místo komentáře zde napíšu poslední věty knihy....Odnášíme si memento: neochvějné přesvědčení, že nesmíme dovolit , aby fašizmus znovu povstal. A že se hrůzy Osvětimi už nikdy nesmí opakovat.
Kniha se celkově dobře čte. Jediné co bych vytknul je zavádějící název. Dost mě zajímalo jak bylo vůbec možné utéct ale ohledně útěku je tam pouze pár stránek. Takže jako kniha o Osvětimi je to super ale jako kniha o útěku mě zklamala.
Čekala jsem drama o útěku, název je trochu zavádějící, knížka hlavně pojednává o žití a umírání sovětských válečných zajatců v Osvětimi, samotnému útěku je věnováno pár stránek ke konci.
Precetla jsem nekolik knih podobneho razeni, tahle bzla pro mne silna nejen samotnym licenim vseho toho desiveho v tabore i pri uteku, ale take licenim pri rozpoznavani zlocincu po dvaceti letech. Mnohokrat me napadalo, ze podobne veci bych ja sama osobne nedokazala absolvovat.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) autobiografické prvky holokaust, holocaust
Útěk z OsvětimiKniha Útěk z Osvětimi je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 665x |
| Čtenářské výzvě | 184x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 376x |
| Chci si koupit | 101x |
| dalších seznamech | 14x |
Četla jsem na střední, kdy jsem o holokaustu nevěděla prakticky nic. Padala mi čelist při každém řádku. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla tak pohoršená, že jsem naklusala do kuchyně a oznámila mamce, že jdu vytáhnout Hitlera z hrobu a pekně mu to vytmavit. Rozhodně nejemotivnější kniha, jakou jsem kdy četla.