Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531669/bmid_tri-jablka-spadla-z-nebe-65c3d337444d1.png
4
369
369
Příběhy o síle lidského ducha, o oddanosti a ušlechtilosti, nenápadný bestseller o životě Arménů v zapadlé vesničce. Kdesi v horách je starobylá vesnička Maran. Dožívá tu jen pár starých lidí, kteří zde prožili celý život a jejichž rody sem patří odnepaměti. Nechtějí sejít do nížiny a opustit hroby svým blízkých. Poznáme maranské obyvatele a jejich často nelehké osudy. Například Anatolii Sevojancovou, která se jednoho dne přichystala na smrt a netušila, že ji ještě mnoho krásného čeká. Ukáže se, že nikdy nemáme přestat věřit, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Nezkrácená verze podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2020. 1 audio CD... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
С неба упали три яблока (S něba upali tri jabloka) , 2015
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Nepřipadá mi to ani podivuhodné ani magické, konkrétní osudy postav mě nikterak nevzaly za srdce. Spíš jsem se ke konci dopracovala až k lhostejnému postoji ke knize. Nijak se mi neznelíbila, ale byla jsem jen ráda, že je konec. Konec stejný jako začátek. Nepříliš zajímavý.
Arménii ve skutečnosti mám ráda, lidé jsou mi tam sympatičtí. To byly i postavy v knize, jen mi nepřipadalo zajímavé se zabývat jejich každodenními banalitami. I když někdo umřel, bylo to popsané tak nějak nevzrušeně. Pohřbít ho a žije se dál...
Ta jablka na obálce knihy, ta si mě pěkně přitáhla do vesničky kdesi v horách Arménie.
V horách se žije těžko, příroda vždy nespolupracuje s člověkem, vesnička se vylidňuje, ale stále žije. A já neviděna, tam žiju také s každou stránkou knihy.
Ach. Tahle knížka se mě dotkla u srdce. Tak krásný a kouzelný příběh. Ano, i smutný, ale zároveň je tam naděje. Výtečně napsáno.
Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.
Nejsem milovník magického realismu, ale tenhle příběh jedné neexistující arménské vesničky mě vážně dostal. Podle propagačních popisků jsem čekala něco úplně jiného, ale dostala příběh, který mě vtáhl a po dlouhé době je to beletrie, kterou můžu s čistým svědomím doporučovat (a vnucovat) svým přátelům.
Příjemné čtení. Jiná kultura, jiná doba, jiné problémy. Odpočinete si, i když se musíte trochu zamyslet. Pohlazení v hektické době.
Kniha je dobře psaná, ale tak smutná, že jsem ji musela odložit. Prostě na ni teď nemám dost odolnou psychiku.
Příběhy zapomenuté arménské vesnice, kde dožívá jen pár starých lidí, kteří zůstávají, protože tu zažili dobré i zlé a nechtějí opustit místo, kde leží hroby jejich blízkých. Vyprávění o tom, že i přes nepřízeň osudu, může přijít zázrak. Skvělá kniha.
Nikdy na nic není pozdě. A člověk by neměl vytěsňovat kouzelné jevy, i kdyby byly jen v naší hlavě. Život je pak bohatší i v největší chudobě. To jsem si z knihy odnesla.
Nadšená jsem ale byla i z popisu života neobyčejných obyčejných lidí a jejich souladu s přírodou.
Kniha plyne příjemným mírným tempem, na všechno jsem měla čas, abych si to vychutnala.
Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".
Bylo to pěkný,moc pěkný.Sen nebo realita? Nebo obojí? Maran neexistuje,aspoň ne na mapě,ale může to být jakékoliv místo na Zemi.Vtipne byly překlady rodů,ovlivněné ruštinou.Bylo fajn být zpátky v Arménii,ikdyz o ní nebyla přímo řeč,vyjma jmen postav.
Štítky knihy
přátelství tradice Arménie láska Kavkaz magický realismus vesnice arménská literatura
Jedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy přečetla. Líčí těžký život v těžkých dobách, přesto v ní nenajdete ani stopy po zármutku, zoufalství či bezútěšnosti. Naopak je prodchnuta pozitivním myšlením, humorem a také nadějí, na níž už si nikdo netroufal myslet. Kniha o zdolávání nepřízně osudu, o síle lásky a přátelství, kořenech člověka, vztahu k Bohu, půdě, ale i k sobě samému. Kniha obsahuje tolik mouder a myšlenek, že bych jimi zaplavila celý mrak papíru. Naprostý klenot, který bude součástí mojí knihovny, a díky čtenářské výzvě i knihovny mojí nejlepší kamarádky. Terezko, těš se!