Třešně v rumu
Michaela Janečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490802/bmid_tresne-v-rumu-qt4-490802.png
4
315
93
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem byla spíše zklamaná. Krom míry sprostých slov, která mě opravdu zaskočila mi přišlo, že příběh provází jedno kliše za druhým, že jsou vyprávěny historky, které na dovolené prožil snad každý z nás a kdo je nezažil, tak je již minimálně slyšel. Naštěstí se to před polovinou knihy zlomilo a autorka zapojila do příběhu více Kuby a jejích místních poměrů. Historky získaly na originalitě a dozvěděla jsem se něco z historie Kuby i místních reálií, což konečně naplnilo má očekávání.
Hodnocení: 60 %
Když už člověk přivykne třeskutému humoru v kazdé větě, je to fajn cestovatelská “příručka”. Upřímná. Žádné: “kdo to neviděl, jakoby nežil”. Zkušenost s Kubou mám asi o 10 let starší než autorka a bylo proto při čtení zajímavé porovnávat osobní zkušenost s popisem. Popis je velmi realistický. Děda komouš je pro atmosféru knížky dokonalým doplňkem a paní spisovatelka je hrdinka.
(SPOILER)
Během čtení knihy jsem si celou dobu říkala, zda bylo autorčiným záměrem lidi na návštěvu Kuby nalákat či jim cestu rozmluvit. Protože jestli to, co zde popisuje, je pravda, no tak teda nevím.
Celé to vlastně začalo úplně jednoduše. Vnučka chtěla po smrti babičky udělat dědovi radost, a tak ho vzala na dovolenou. Jenže je nutné podotknout několik věcí. Onen děda je naprostý cholerik, který vás dokáže seřvat za to, že jste okurku nakrájeli na plátky místo podélně, zapřísáhlý komunista, který je přesvědčen, že dříve vše fungovalo a byl tu pořádek, typický Čech s ponožkami v sandálech a se zásobou řízků v tašce a ten typ turisty, který na cizince mluví hodně nahlas a hodně pomalu česky, aby mu líp rozuměli. No nepřipomíná vám to někoho ve vašem okolí?
Pokud jste četli Stoletého staříka, který vylezl oknem a zmizel, pak asi víte, co od této knihy očekávat. Sled neuvěřitelných událostí a příběhů, nad kterými zůstává rozum stát a vy si říkáte, že to snad ani není možný. Vždyť komu se podaří strávit večer na policejní stanici, snídat rum, ztratit se v pralese, kupovat si kupóny, abyste se mohli připojit k internetu, nechat se pokřtít v moři párem Asiatů, spát na posteli z betonu, kde je pouze jeden MacDonald a kubánce od Big Maca odděluje vysoký plot s elektrikou a ostnatým drátem a kde vlak nejede, pokud je málo lidí.
Zkrátka, jestli se chcete pobavit a od srdce se zasmát, pak pro vás tyhle svérázné zápisky z cest nebo spíše deník bizarních situací v kubánských kulisách je to pravé. Jen nevím, jestli se pak na cestu na Kubu nevykašlete. Za to nemohu ručit .
Neurazilo, nenadchlo...
Co se skvěle vyjímá na FB bohužel dost často na papíře skomírá...
Přiznám se, že nemám pocit, že bych se dozvěděla něco o Kubě jako takové, spíš mi to přijde jako výlet s protivným dědou do Benešova.
Protože Benešov má s Kubou společného přesně tolik, co tahle knížečka :-)
Protivnýho dědu.
PS: Pobavil mě rozhovor s autorkou. Děda po přečtení nekomunikuje, protože polovina historek byla nadsazená...
To je divný... :-D
V této knize popisuje novinářka Michaela svou cestu a měsíční pobyt na Kubě. Společnost jí dělá její cholerický děda, navíc zapřisáhlý komunista. O vtipné momenty tu rozhodně není nouze a tento zápisník z cest nám dává možnost nahlédnout na Kubu tak, jak ji třeba běžně neuvidíme.
Pokud hledáte lehčí čtení, u kterého si odpočinete, pobavíte a zároveň se dozvíte něco nového, tak Třešně v rumu Vás volají. Moc mě bavil popis Kuby, jak to tam vypadá, jak to tam chodí, jsem ráda, že jsem se dozvěděla mnoho nového. Popravdě jsem se u knížky až tolik nezasmála, ale spíš nechápavě kroutila hlavou a četla s otevřenou pusou, že je všechno tohle ještě někde možné.
Kniha je doplněna skvělými ilustracemi od Lumíra Kajnara, které příběh výborně doplňují. Co bych však uvítala víc, jsou fotografie. Když jsem našla na instagramu přímo fotky z cesty, tak jsem byla nadšená a příběh byl pak více kompletní.
Trochu mi vadilo, že v některých momentech autorka dost tlačila na pilu, aby dokázala, že to byla vtipná historka (časté vykřičníky v závorkách za slovy mě opravdu nebaví), ale možná mi to přišlo proto, že humorné knížky moc často nečtu.
Jako celek to však bylo příjemné čtení, ve kterém jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a pokud se chcete dozvědět o Kubě něco víc, tak rozhodně knížku vyzkoušejte.
Kniha nabízí výborný situační humor i místa blízká mému srdci. Mnohokrát jsem se od srdce zasmála. Během tří pobytů jsem na Kubě strávila celkem 13 let, takže tu zem a její obyvatele trochu znám. Bylo vtipné si v knize prožít situace, které mi připomínají moji radikalizovanou maminku a cholerického tatínka (u kterých nedokážu pochopit, koho to zas volili, na koho nadávají, proč přeposílají tuny konspiračních e-mailů a pod., ale jsou to moji rodiče a přeci je nezabiju, že?). No a v knize popisovaný děda je úplně stejný exot jako ti moji, takže jsem s autorkou soucítila. Nemyslím, že se rozhodla, že se jí na Kubě “nebude líbit” ani, že je to jen “dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení…”, jak napsala LadyCharlene. Autorka jen shrnula opravdu bizarní život na Kubě, stejně jako minulým režimem pokřivené lidi.
Kuba je nádherná země, ale tamní lidé jsou zparchantělí 60 lety jihoamerického komunistického režimu. A mají jedinou kliku, že mají subtropické klima a všechno tam roste jako zběsilé, protože jinak by to hlady a zimou nedali.
Takže abych to shrnula - popisy všech těch směšných a nepochopitelných situací jsou určitě pravdivé, na Kubě je možné úplně všechno. Ale nenechte se od dovolené na Kubě odradit, stojí to za to.
Bohužel nesdílím nadšení z této knihy. Vždy jsem si myslela, že jsem pesimistická, ironie mi není cizí a vidím věci negativně, ale postupem času díky autorům jako je tady paní Janečková svou povahu začínám vidět v jiném světle. Paní autorka se již na začátku rozhodla, že se jí na Kubě líbit nebude, a tak nám to nezapomněla připomínat každou chvilku. Kromě toho, že tři týdny se svým dědou doslova protrpěla, nám ani nepopsala nic, co by stálo za to. Pokud byl její záměr odradit čtenáře od rodinné dovolené na Kubě, může si pogratulovat. Vrcholem absolutní absence sebereflexe byla její poznámka, že přece normálně nefňuká. A vrcholem jejího pokrytectví bylo její fňukání o té otravné cestě v autě s dědovým pudlem, od kterého bude načichlá... Holka, vybrat si mezi tvým třítýdenním odérem kubánského rumu a cigaret, nebo dvaceti minutami v autě s pudlem, neváhám ani chvíli.
Kniha není nic jiného než dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení a stařeckou neschopnost se o sebe postarat. A to vše se opakuje až do konce, na knize je poznat, že autorka není spisovatelka, přeskakuje děj, vynechává, nenavazuje. Reálně jsem se pobavila asi tak 5x, a to počítám i pouhé pousmání. Mou pomyslnou třešničkou (v rumu) je fakt, že já si dva dny v Ostravě užila mnohem víc než tady paní spisovatelka měsíc na Kubě. Jediný plus vidím v občasných kubánských reáliích, možná by autorčiny zážitky z dovolené byly stravitelnější jako blog, ale tohle mi 7hodinovou cestu vlakem rozhodně nezpříjemnilo. Chcete-li si odpočinout na dovolené s humornou knížkou, Třešně v rumu nevolte.
Pecková (samozřejmě pecky z třešní) knížka. Neotřelý námět, výborná situační i slovní komika, mockrát jsem se od srdce zasmál. Nahlas. Zároveň má kniha i hloubku, viz str. 77: “…svoboda volby (ho) celý život stresuje, jak má na výběr, je v pytli a zmaten…”, což vystihuje řadu zástupců starší generace, ne jen autorčina dědečka. Necelých 190 stran přečtete hravě a dopřejí vám si oddychnout i oddechnout. Doporučuji.
Od dob, kdy jsem četl poprvé Saturnina jsem se takhle od srdce u knížky nenasmál. A to jsem ten rum nepotřeboval při četbě ani v tekuté formě ;-)
Tahle kniha je jako bonboniéra (s rumem). Ochutnáte kapitolu a žerete, dokud není pryč. A je to fakt sranda. Hele a zdá se mi to nebo se zvyšujícím se počtem dnů dovolené a tedy s koncem (cesty/knihy) rostl i počet sprostých slov ;)?
Štítky knihy
humor Kuba cestování české cestopisy deníkové záznamy prarodiče a vnoučata humoristické příběhy
Třešně v rumu
Super kniha, dlouho jsem se tak nenasmála, až mi slzy tekly. Za mě doporučuji.