Třešně v rumu
Michaela Janečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490802/bmid_tresne-v-rumu-qt4-490802.png
4
315
93
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.... celý text
Přidat komentář
Odpočinková knížka na léto, na kterou jsem se těšila, ale byla jsem spíš zklamaná. Neříkám, že něco nebylo vtipné, ale za mě až moc na sílu. Navíc celá kniha se nesla v duchu shazování a zesměšňování v podstatě všeho, co na Kubě autorka potkala.
Knihu jsem četla před měsícem a už si skoro ani nepamatuji, o čem byla. Ale jako chvilková letní oddychovka dobré.
Při slovech česká humoristická knížka se mi začnou kroutit prsty na nohou a s díky odmítám. U téhle knížky jsem měla pocit, že by to mohla být světlá výjimka..a vida - intuice nezklamala - skvěle jsem se bavila. Těším se na další knížky autorky.
Některé pasáže nudné, ale chvilkama jsem se smála nahlas. Vůbec to nebylo špatné, rozdíl generací vyvolával vtipné i dramatické situace. Nenáročná oddechovka na cesty...
ideální prázdninové čtení o výletu na Kubu, který vážně nechcete zažít. to už radši busem s Karlem a Karlem a "vracejte podšálky", než s dědou Evženem. fakt nechápu tu svatou trpělivost, že ho autorka nezabila a tělo nehodila žralokům. lehce mi připomněl mého dědu, když obhajoval svého oblíbence prezidenta Zemana. docela autorce rozumím...
Zajímavé čtení plné ironie, sarkasmu a absurdit o jedné cestě na Kubu. Autorka Míša - ročník 1988 a její děda ročník 1947 spolu + ještě 6 dalších důchodců jedou skoro na měsíční dovolenou na Kubu. Děda je navíc zarytý komunista a přes to nejede vlak a navíc cholerik.
Celou dobu čtení mě zajímalo jestli děda tuhle knížku četl a co na to říká a dostala jsem tip od jedné knihomolky z fb na podcast Jedno procento Miloše Čermáka a tak, teď už to vím a ani se nedivím.....:):):)
Doporučuji
Nakonec mě ještě zaujala myšlenka pochopení generace , která pořád tíhne k socialismu
Autorčino svižné a velmi vtipné vyprávění stylem humoru podobné velké Halině se četlo samo. Super odpočinková záležitost na prázdniny. Díky moc.
Třešně v rumu jsem si vybrala v očekávání oddychu, který mi navodí dobu prázdnin. A to se povedlo, ač jsem některé stránky rychle přelétla, protože mi přišly krapet nudné, v rytmu meldujícím to samé, co už bylo psáno. "Hlavního hrdinu (ač s nadsázkou a údajným humorem) komunistu, absolventa VUMLu a celoživotního zarytýho bolševika", beru jako člověka, který stále žije v naší zemi (a je tu takových spousta!) a nějakým způsobem se vyrovnává se stávajícím režimem. Vážně mi přijde humorné, jak. A jak se s tím jeho vnučka dokáže skvěle vypořádat! Nu - kolik je takových? Nejenže Míšu ani nenapadne trapnýho svéráznýho dědka s pochybnou historií hnedle odstřelit, protože co s ním, s komoušem zaprděným, nafoukaným, sebevědomým..., ale zvolí trpělivost (nezdřídka podpořenou výborným komunistickým rumem), vstřícnost, empaticky se dokáže vcítit do starého opotřebovaného těla. To se mi líbí. Jsou to nervy se starouškama!!!
A ještě něco. Je dobré znát historii a připomínat si ji třeba i takhle. Historie se nedá přepsat, ač tuto podivnou nesmyslnou větu slýchám tak často.
Odloženo po prvních třech stránkách.
Styl na hony vzdálen opravdovému humoru .
Nejdůležitější je ale fakt, že kniha, v níž je hlavním hrdinou (ač s nadsázkou a údajným humorem) komunista, absolvent VUMLu a celoživotní zarytý bolševik, neměla VUBEC vyjít!
Je to facka všem, kterým minulý zločinný režim způsobil tolik špatného.
O to horší je halit takovou špínu do frivolního hávu komična a servírováno (jak vidět dle hodnocení) vděčnému davu.
Tahle kniha mi kapla do noty.
To je presne ten typ humoru, ktery miluju.
Nechysta se autorka jeste do nejake jine zeme?
Netradiční cestopis a bavil mne tedy hodně, zvlášť první část o dědovi. Ve spoustě rodin je/byl někdo podobný, ale moc se o tom nemluví, proto se mi otevřenost autorky velmi zamlouvá. A trochu těch vulgarismů.. no, při představě podobné dovolené se spíše divím, že jich tam nebylo daleko více! :-) Ze své vlastní zkušenosti vím velice dobře (a to pouze mluvím o zážitcích pouze s 1 důchodkyní, jak je náročné být neustále hlídačem, překladatelem, fotografem, hledačem místních trhů, následně hledačem slev, natíračem spálených zad... a v neposlední řadě je třeba neustále odpovídat na nekonečný proud důchodcovských otázek, oni si totiž nepřijeli na pláž lehnout, číst a relaxovat.. všechno je nutno okomentovat a běda, pokud včas nedorazí Vaše odpověď).
Nikdy mne Kuba nelákala a nyní aspoň vím, že o nic nepřicházím :-)
Už mě docela unavuje pořád ten stejný rádoby humor, který se v posledních letech objevuje u mnoha českých autorů. OK, ještě před nějakou dobou to bylo příjemné osvěžení, teď většinou jen protáčím oči... Nedočteno.
Kniha mě potěšila a pobavila. Cesta se starší generací, cesta s lidmi, kteří mají totálně odlišné názory a střet s velmi odlišnou kulturou přináší mnoho nevšedních chvil.
Knihu jsem četla, poněvadž jsem na Kubě byla a chtěla si připomenout místa, která jsem navštívila. Bohužel, kniha mé očekávání nesplnila. V mých vzpomínkách je Kuba krásná přírodou i lidmi. A ty vulgarismy si myslím vůbec nebyly nutné.
Proč ta spousta vulgarismů, to ví snad jen autorka. Celkem to šlo, ale musím přiznat, že jsem četl už povedenější cestovatelské vyprávění od současných českých autorů.
Perfektní čtení, líbí se mi styl autorky a závěrem mě zaujala i myšlenka pochopení generace tíhnoucí k socialismu, respektive k důvodu a příčině, která je k tomu vede.
Chce se nám křičet “sláva a hurá”. Tohle byl balzám na duši zkroušenou světovými událostmi posledních týdnů a měsíců. Názorový střet generací v pohledu na válku na Ukrajině, na covid, na současnou i minulou vládu je tolik, že snad každý z nás si v tomhle příběhu najde svého “dědu” a v cítí se do kůže autorky.
Ta vyrazila se stále komunismem poblázěným dědou Evženem a jeho přáteli na dovolenou na Kubu, kde se z ortodoxního socíku občané ještě nevyhrabali. Zatímco Míša, civilním povoláním redaktorka České televize, líčí život místních s nebývalým sarkasmem a ironií, Evžen nosí růžové brýle a každý nedostatek obrací v luksus.
I když je to vlastně cestopis, knížka je napumpovaná situačním humorem a napsaná lidovou, někdy až hodně hovorovou češtinou. Prostě jako kdyby vám tenhle příběh kámoška vyprávěla se skleničkou rumu v ruce. Pokud si tuhle bílou publikaci vezmete do MHD, navzdory rozvolněným restrikcím si budete nandavat respirátor už jen proto, aby nebylo vidět, jak se dusíte smíchy.
Autorka dědu nešetří, možná některé historky i přehnala, ale to vůbec nevadí. Myšlenka, která se jejím svižným dílem táhne, je krásná. Nejde o to, jak moc mají vaši příbuzní rozdílný názor na svět, pořád jsou vaše rodina a hlavně, když jsou šťastní a umí si najít své místo na zemi.
Zní to možná nejprve jako zážitek gastronomický, ale ve skutečnosti je to zážitek cestovatelský. Kniha vznikla na základě putování bez mála třicetileté Michaely, profesí redaktorky, po Kubě se svým dědou komunistou. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí.
Jako takhle, asi to není čtení úplně pro každého, protože v textu je moc ironie, sarkasmu, sprostých slov a komunismu. Možná to zní absurdně takhle dohromady, ale kdo už četl, musí souhlasit!!
Původně se jednalo o příspěvky publikované tuším na Facebooku. Vždycky mám s tímto formátem problém v tom, že nikdy nevím, jestli to, co fungovalo na sociálních sítích, bude fungovat stejně i v knižní podobě. Potřebuju z textu cítit zachovanou autenticitu, ale zároveň i nějakou přidanou hodnotu. A tady Michaele Janečkové se to docela povedlo, i když mě spíše od cesty na Kubu (s příbuznými) odradila.
Styl psaní i s neustálým popichováním směrem na vlastního dědu i na tamní režim (podoba čistě náhodná) mi vyhovoval a chvílemi to bylo úsměvné. Někdy zas absurdní a někdy naprosto šílené. Ale prostě to jako celek zafungovalo tak, jak má. Z popisu turistických míst se sice moc nedozvíme, čemu je věnováno více času, je fungování zdejší společnosti, kultury. Člověk si občas řekne, jestli je vůbec možný, že se tohle někde fakt děje.
Co bych ale uvítala, jsou fotografie. Ty by podle mě mohly knize i vyprávění dodat ten správný šmrnc. Ale nevadí, no. I tak hodnotím titul kladně, byla to taková jednohubka na jedno nedělní odpoledne, není to žádná spisovatelská perla, ale účel podle mě splněn.
Štítky knihy
humor Kuba cestování české cestopisy deníkové záznamy prarodiče a vnoučata humoristické příběhy
Třešně v rumu
Třešně v rumu jsou dost netradiční cestopis, ve kterém Michaela Janečková popisuje své třítýdenní poznávání Kuby ve společnosti party českých důchodců, především pak svého dědy, protože cituji: “Jsem na léto měla v plánu asi tolik romantiky, jako je lásky na finančním úřadě.”
Neměla jsem od knížky absolutně žádná očekávání, ale jak jsem ji jednou otevřela, už jsem “jela”. Je to takový uragán pozitivní energie - ano, opravdu se při čtení umím smát nahlas. :))) Autorka všechno popisuje s nadhledem a k dědovým názorům přistupuje s rozvahou, které bych se chtěla naučit. Já totiž po vyřčení perel podobného typu obvykle hned startuju. :D
Pokud hledáte oddychovou, nenáročnou literaturu, která si vůbec na nic nehraje, sáhněte po téhle knize. Co stránka, to bonmot. (A pro mě tedy také návod ke snaze o porozumění jiným názorovým skupinám a mnohdy scestným argumentům.)