To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356556/bmid_to-prsi-more-rIL-356556.jpg
4
1589
1589
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?... celý text
Přidat komentář
S knihami R. Třeštíkové nemám problém, ale zatím u mě vede Osm.
Zvykla jsem si na otevřené konce a zvláštní hlavní postavy. U této knihy mě víc něž Hanka "štval" Hubert.
Opět klasika Radky Třeštíkové - extrémně depresivně vykreslený životní příběh. Jistě, nikdo nemá asi úplně růžový život, nicméně tahle autorka ho nedopřeje snad žádné z postav, které se v jejích knihách byť jen mihnou. To, co předvádí Hanka, se snad ani nedá vysvětlit ztrátou rodičů. To už je totiž případ pro psychiatra. A opět narážíme na to, že hlavní hrdinové těchto knih se rádi koupou ve svém žalu, neřeknou narovinu, co si myslí, neopustí ty, se kterými je jim špatně, a neudělají žádný krok dopředu. Raději se poddávají neuvěřitelným vnitřním psycho myšlenkám, aby si to snad ještě udělali těžší. A co je nejhorší, ten příběh zase nemá pointu. Opět se točíme v mysli ženy, která ví, že něco nechce (stejně jako Eliška nechtěla Standu, ani Hanka nechce Huberta), ale stejně s ním bude spát dál a dál. Tohle jsem v životě nezažila, a ta jednotná šablona všech příběhů mě až děsí...nebo spíš štve. Otevřený konec je už naprostá klasika, která spolehlivě zabije jakékoliv očekávání a mírné napětí, kdy fakt jako čekáte, co bude . A ono není...nic.
Začátek těžce úmorný, musela jsem se do čtení nutit, ale hned se to rozjelo a je to fakt super! Nevím co všem vadí Hanka, mne přišla právě v pohodě????, některé části se mi nechtělo číst, viz. Zora, Ilona, ale mají svůj smysl a parádně se vše skládá dohromady, otevřeny konec mi nevadil, nepřijde mi zas až tak otevřeny. Třeštíková boží! První jsem četla Veselí a tohle má takový napinavejsi dej :)
Knížka měla zajímavý příběh. Do hloubky popisuje psychiku hlavních postav, které jsou si navzájem velmi odlišné, a nedokážou se pochopit navzájem, i když by o to velmi stáli.
Jsem ráda, že jsem autorku nezavrhla po první přečtené knížce (z Bábovek jsem byla zklamaná, příliš mnoho postav, mělký děj).
To prší moře je depka, pár, ale do hloubky vykreslených postav, zajímavý styl psaní, poutavý děj. Knížka mě vtáhla do temné atmosféry.
Jdu shánět Osm a Veselí :-)
Souhlasím s tím, že hlavní hrdinka je trochu mimo. Ale v současnosti bohužel takových lidí kolem sebe vidím dost, takže to nepovažuju za tak nepravděpodobné. Když si člověk uvědomí, co všechno v několika málo letech musela hlavní hrdinka "překousnout" (rozvod, smrt obou rodičů) a to všechno v pubertě, vyklouzla z toho ve finále ještě celkem slušně.
Některé postavy mi ale neskutečné připadaly, třeba Aleš a Hubert. Ale četla jsem to s chutí od začátku až do konce a určitě si přečtu i další knihy od této autorky.
Ono se to čte v podstatě samo, ale člověk je z toho pak v totální depce. Úplně souhlasím s názorem od Anna 27. Postavy opravdu jednají absolutně nelogicky. Jediný, kdo mi byl sympatický, byla nakonec bláznivá Zora. Hanka mě neskutečně štvala, i když jsem se snažila s ní soucítit. A Huberta mi nakonec bylo strašné líto. Radim byl obyčejný srab.
Kniha je čtivá, zajímavá, ale taky poslední, co jsem si od Radky přečetla. Nemůžu se totiž v žádné z jejích knih ztotožnit s hlavní postavou, protože ta se vždy projevuje úplně mimo normální uvažování. Ve všem, co jsem od ní četla se postavy chovají jako pacienti z blázince, ačkoliv samotná myšlenka příběhu špatná není. Prostě po dočtení jsem plná negativních pocitů. Ale je to jen můj názor, někomu se tento styl psaní líbit určitě může.
Už dlouho jsem u knihy necítila takový rozdíl mezi čtivostí a tím jak mi byl příběh a jednání některých postav proti srsti. Dobře řemeslně napsáno, autorka umí pracovat s emocí čtenáře, poslední dva řádky dle mého ovšem ubraly na uvěřitelnosti, už to bylo fakt moc...
Moje druhá knížka od autorky a její styl se mi začíná líbit čím dál víc. Obsahově nic veselého, to tak život přináší. Nicméně způsob skládání střípků jednotlivých hrdinů a jejich osudů, je hodně čtivý.
Trošičku jiný příběh než jsem čekala, ale nic to nemění na čtivosti. I když postavy pro mě nebyly nikterak sympatické... příběh psaný ze života.
Zajímavý příběh. Chytlo mě to. Baví mě styl jakým je kniha napsaná. Pohled a pohnutky všech zúčastněných. Říkám si kde autorka bere náměty na charaktery ke svým postavám. Možná má tajný přístup k materiálům nějaké psychiatrické léčebny :-).
Třeštíková mě prostě chytla a už asi nikdy nepustí. Tato kniha se mi sice líbila o něco méně než Veselí, ale jen proto, že hlavní hrdinové byli prostě na pěst. Rozmazlená Hana mě vyloženě vytáčela a kolikrát jsem si říkala, že bych jí propleskla, že k ní rodina měla být přísnější, a to monstrum, které se z ní stalo, z ní udělali oni. Nikdo nemá ve své rodině dokonalé vztahy, ale to, jak se k nim chovala ona, jak se chovala ke své mámě, to bylo příšerné. Na druhou stranu tu asi byla dobře vykreslená bezmezná láska matky, která udělá vše proto, aby se její dcera cítíla dobře a taky ji milovala - i když si tím nesmyslně ničí svůj partnerský život.
U čtení se mnou cloumaly pocity zoufalství, naštvání, ale časem konečně i naděje. I když Třeštíková umí vším zamíchat tak, že naděje pohasne během vteřiny a musíte se smířit s tím, že americký happy end vás prostě nečeká. Možná proto však její knihy vyvolávají tolik emocí, a já se moc těším na další, která tu na mě čeká - na Bábovky.
Příběh 20 leté Hanka, která přišla o otce, matku a vlastně se i zamilovala do nepravé osoby, která ji v podstatě využívala. Vůbec se nedivím, že Hanka dopadla, jak je v knize napsáno. Líbí se mi, že spisovatelka v knize poukazuje na to, že každou skutečnost, každý okamžik, je možné vidět z více úhlů pohledu..
Většina těch postav mi lezla na nervy a nejvíc Hanka, ale četlo se to moc dobře a bylo to pořádné psycho. Po dočtení jsem sjela znovu první kapitolu a dobře jsem udělala, protože to bylo jako když se kruh uzavírá - byl tam odkaz na postavu, která se objeví později a už jsem si to nepamatovala.
Klobouk dolů za perfektní popis emočně nestabilní poruchy!!! Nic nebylo přehnané. Tak to prostě je! Střídání časových rovin navíc ještě přidalo na čtivosti románu. Děkuji! A doporučuji!
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Diskutuje se o tom, že lidé kteří se dívají do telefonu ztrácejí pojem o čase. Při čtení této knihy jsem zjistila, že to platí i u knih. Několikrát jsem byla překvapená tím, že už z té tramvaje budu za chvíli vystupovat.