To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245561/bmid_to-prsi-more-E3G-245561.jpg
4
1586
410
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Za mě perfektní letní čtení na přeplněné koupaiště, u které Vám nebude vadit křik dětí a rádio na plné pecky. Lehce čtitelné, srozumitelné, ikdyž příběh až neuvěřitelný.
Některé situace mi přišly dost vyhrocené a neuvěřitelné, nicméně - jakmile prožije člověk rozhárané a neuspořádané dětství, je magnetem na další prů.ery v dospělosti, vidím to dnes a denně. Kniha se mi četla dobře.
Knihu jsem začala číst po dočtení knihy Osm, ze které jsem byla nadšená. Bohužel to ale nebyl dobrý nápad, vůbec jsem se do knihy nemohla začíst. Proto jsem knihu na nějakou dobu odložila a při pokračování již bylo čtení lepší, přesto pro mě tak nějak vzdálené. Osudy lidí byly opět propletené a příběh dobře promyšlený, ale bohužel mě to nepohltilo.
Beru to odzadu :-)
Takže po Osm a Bábovkách jsem se těšila i na tuto knihu. Zajímavá, nicméně by mě zajímalo, co se muselo autorce honit hlavou, aby napsala takový zvláštní propletenec.
Určitě ale za přečtení stojí.
Čtivá a inspirativní. Zajímavá sonda do duší různých typů lidí.
Určitě doporučuji
Za mě Třeštíkové nejlepší počin. Čtivé, svižné, lidské. Nemohla jsem ji odložit.
Život prostě spravedlivý není a my se k němu musíme umět postavit čelem ať se nám to líbí a nebo ne. Zhroutit se, je to nejjednodušší a nejblbější řešení a trvale rozmazlovat děti také.
A nejhorší je, vyčítat si něco, co už nikdy nemůžeme vzít zpátky a narovnat. Tak na tohle jsem myslela, když jsem si četla.
Užívejme si tedy života s těmi, které máme rádi, dokud to jde.
Moc hezký příběh ze života. U této spisovatelky musí čtenář bedlivě sledovat každou kapitolu neboť spisovatelka zavádí čtenáře vždy k jinému tématu či osobě.
R. T. má zvláštní talent vyždímat časem ze čtenáře pořádnou hladinku empatie i pro postavy zpočátku zcela nesympatické. Protože tak, jak ve skutečném životě nic není černobílé, tak i tady platí, že odsoudit něčí jednání je neskutečně jednoduché, ale když si dáme tu práci zjišťovat i jeho příčiny, s překvapením můžeme zjistit, že bychom se zachovali stejně. Nebo aspoň pochopit. A i to se počítá.
Takže příkladně hlavní hrdinka začíná jako nevděčný drzý spratek, co odmítá dospět a snad do šedesáti se bude představovat jako Hanka. Ne Hana... Hanka. Pak se ale postupně celé klubko rozplétá a vy v jedné chvíli nesnášíte, pak zase skoro mateřsky vzdycháte a na konci si snad ani nebudete jistí, jestli to dopadlo dobře, spravedlivě. Asi ne, ale i to je život.
Napsáno lépe (a přehledněji) než Bábovky (ty se mi líbily, ale toto je víc) , dojemné, že skoro prší moře a oddechové. Na prázdniny ideální.
Krásná kniha u které jsem si i zabulela.No život je takový co dodat.Tesim se na další knihu o této spisovatelky.
Co k této knize napsat? Snad to, že byla strašně smutná, depresivní a všichni v ní měli pohnutý osud, jako v Bábovkách. Nedá mi to, ale musím tyto dvě knihy srovnat a přiznám, že do Bábovek jsem se dokázala lépe začíst. Na druhou stranu se mi líbilo, že každá postava dostala příležitost ukázat svou verzi příběhu, když se jednalo o tu samou situaci a také to, jak jsem se postupně dozvídala celý příběh. Že ježibaba není ježibaba, bratr není bratr atd...A ten konec! Zírala jsem s otevřenou pusou, ale nejspíše by se z toho jinak nevymanila...
Knihy od Radky se mi moc líbí. Tato kniha byla zajímavá. Čekala jsem od ní ale víc. Je smutná ale byla mi blízká tím, že jsem nedávno také ztratila mamku. Takže kolikrát jsem se s Hankou ztotožnovala. Podle mne byla kniha příliš zbytečně zdlouhavá a téměř o ničem a to mě mrzí.
Čtivé, to zas jo..ale místy jsem si přišla jako ve dvanacti, kdyz jsem hltala Lenku Lanczovou..druha kniha od teto autorky a porad me jeste nepřesvědčila, tak uvidime, co jeji novinka ;-)
To prší moře byla první kniha, kterou jsem od autorky četla a byla jsem z ní nadšená. Pro mě byla tak depresivní, až mě bavila :) Dobře se četla, příběh byl pomalu a srozumitelně poodkrýván. Pro mě nejlepší kniha autorky!
Ze začátku utopie, která mě deprimovala, až tak, že mě to bavilo. K této autorce, jsem si dlouho neuměla vytvořit cestu, ale v této knize jsem se našla. A to celkem doslova. Lehkost psaní i u témat, která jsem vážná, to je opravdu umění. Postupné rozkrývání celého příběhu Hanky bylo rafinované a velmi dobře promyšlené. Byla jsem naprosto nadšená!
Ale jo. Příjemné čtení na léto.
Ale ani náhodou psychologická kniha! Spíš odlehčený příběh o životních strastech několika lidí. A aby působila depresivně (jak tu někteří píšou), to musí mít člověk asi velkou představivost a sám si vydedukovat, jak asi musí být někomu, kdo prožívá tak těžký osud. Protože vnitřním světem hrdinů se autorka absolutně nezabývá.
První třetina knihy trochu depresivní a trochu zmatek v postavách, ale pak se to ustálilo a já jen čekal, jak to všechno dopadne. Přišlo mi to hodně dobře napsané, proskoky do minulosti byly výborné a závěr překvapil.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Bábovky se mi nelíbily, přesto jsem ale chtěla dát autorce šanci a tato kniha se obsahově zdála více než slibná. Ale bohužel... Chápu, že je Třeštíková v oblibě jakožto autorka populárních knih, vybírá si aktuální, dobrá témata, má svůj styl, ale pohybuje se jen na povrchu - zlehka, opatrně po něm klouže, sem tam něco nakousne, ale hned zase rychle pryč, abychom se náhodou nedostali někam hlouběji... A to mi vadí, její příběhy pak na mě působí jaksi "ploše". Úvod s Radimem mě nebavil, u Hančina příběhu jsem si říkala - ty jo, super, ona to snad Třeštíková dá, ale v momentě, kdy se na scéně objevil Hubert, vše nabralo přesně ten "bábovkoidní" nádech a šlo to do kytek.