Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303766/bmid_tmave-steny-willardu-kc9-303766.jpg
5
1019
341
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind , 2013
více info...
Přidat komentář
Tady jsem tušila do čeho jdu - je to velmi silný příběh ....
Dva prolínající se životy mladých žen - který je sžíravější ?
Clary, kterou rodina umísí do psychiatrického zařízení, anebo Izzy, která se vyrovnává se zločinem v rodině ?
" V ledové místnosti stálo v řadě padesát kovových postelí přišroubovaných k podlaze ...."
Těžko jsem chápala přístup Clařiných rodičů - vůbec je nezajímal osud jejich dítěte.
U Izzy to bylo lepší - přece jen se jí podařilo najít zázemí u pěstounů a hledat v pátrání po psychických chorobách odpovědi na své otázky....
A ten závěr se mi líbil - proč by nakonec nemohlo dojít k něčemu pozitivnímu ?
Obě dvě postavy si to zasloužily.
Určitě doporučím.
Velké zklamání. Viděla jsem dobré hodnocení a nadšené komentáře.
Ale nakonec to nic úžasného nebylo. Tedy já z toho nadšená nebyla, na ostatní to asi působí jinak.
Dějová linka z blázince (Clara) nebyla špatná. Ale i když je to román a ne odborná publikace, tak jsem byla trochu rozčarovaná. "Léčebné" metody co už nejsou od konce století 19. byly současně s těmi, co začaly třeba o 40 let později... Vlastně i autorka sama to přiznává.
A dějová linka současná mi hodně připomínala dívčí románky. Nebo takové ty americké filmy ze středoškolského prostředí, kde cílovkou jsou holčiny max. 13 - 15 let.
Ufff, no úžasný příběh! Doporučuji vygooglit si videa z prohlídky rozpadlého Willardu a fotografie kufrů.
Když jsem viděla, že kniha má 90%, tak jsem byla plna očekávání. Asi jsem čekala nějakou opravdu velkou pecku, nějaký literární skvost, který mě ohromí. Nepopírám čtivost. Ovšem část ze současnosti mi připomínala dobu, kdy jsem v mládí četla Stopy hrůzy. Možná kdybych zůstala ve stejném věku, byla bych nadšená. Mne víc zaujal příběh z ústavu pro choromyslné. Klidně bych si dovedla představit celou knihu jen o Claře, bez dějové linky ze současnosti. Hodnotila bych spíš na 3,5 *.
Většina čtenářek se shoduje v tom, že je víc oslovil příběh Clary, uvězněné v ústavu, než studentky Izzy. Tak je tomu i u mě. Temné a neobvyklé příběhy, zvláště ty, co se odehrávají v prostředí blázinců, mě přitahují hororovým nádechem a dramatickým napětím. Z tamějších podmínek mi naskakuje husí kůže, špatná péče i zacházení, morbidní a nefunkční léčba, překrucování toho, co pacient řekl, bezmoc, nedostatek kvalitního jídla, totální odříznutí od rodinného, pracovního i společenského života..., no, docela úleva nad tím, že si o tom všem jenom čtu a nemusím to žít.
Věřím tomu, že nějaký nepohodlný člověk mohl nedobrovolně skončit v ústavu choromyslných, být tam zneužívaný a nadobro zapomenutý. Sama autorka připouští, že čerpala z faktů o zoufalém světě historických léčeben. Tmavé stěny Willardu jsou sice po stylistické stránce průměrem, nicméně zohledňuji zajímavé prostředí, spád a námět. Moc často se nestává, aby literatura pro ženy byla právě z takového prostředí.
Nevím co napsat....snad jen - byl to hodně silný příběh a četlo se to samo... Doporučuji!
Úžasná kniha. Vůbec nemám slov. Za den jsem celou knihu přečetla. Příběh byl velmi silný, zajímavý a napínavý. Nemohla jsem knihu pustit z ruky. Hlavní hrdinka byla velmi silná osobnost. Hodně mě udivilo, že při takových podmínkách se dozila tak vysokého věku. Knihu velmi doporučuji. Určitě stojí za přečtení.
Na knížku jsem narazila pod štítkem "odehrávající se v psychiatrické léčebně" , moje chyba, že jsem si nepřečetla, že se nejedná o thriller jak jsem čekala, ale o román. Příběh Clare mi přišel zajímavé, ale Isabella trochu to připomínalo román pro náctileté. Příliš romantiky
Kniha je vše co chcete – je pro mě multižánrová. Příběh Izzy mi nebyl tak blízký jako příběh hlavní hrdinky. Nicméně v konci knihy byl klíčový. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla o tehdejších poměrech v léčebnách. Jsem štasná, že si ke mně kniha našla svou cestu. Ta nemožnost útěku, nemožnost se dostat ze systému, možnost vás tam zavřít, když se nehodíte rodině do krámu.
Zajímavý příběh, ale nějak mě nezasáhl ani nevtáhl. Osobně jsem radši četla pasáže o Izzy než o Claře.
Kniha se odehrává ve dvou dějových linkách - 30. a 90. léta. Hrdinka 90. let, Izzy, objeví, díky práci pro muzeum, deník a další osobní věci chovanky Clary ze staré opuštěné léčebny pro duševně choré. Po přečtení deníku chce Izzy zjistit, co se Claře vlastně stalo, protože její deníkové zápisy neodpovídají duševní chorobě. Současně Izzy řeší svoje vlastní (rodinné i osobní) problémy. Druhá hrdinka, Clara, je rodiči umístěna právě do zmiňované léčebny, protože si odmítla vzít muže, kterého ji vybrali její rodiče.
Bylo to výborné čtení. Napínavé a v případě obou dívek velmi emotivní.
Užasný a strhující příběh z minulosti, druhý příběh ze současnosti se na konci prolne. Ta bezmoc Clary mi rvala srdce. Stále přemýšlím nad bezcitností otce a matky, vždyť to byla jejich dcera. Jaký rodiče nakonec stihl osud, je tam sice jen minimálně zmíněno, ale je vidět, že boží mlýny melou pomalu ale jistě...
Pro mě nově objevená spisovatelka, od které si musím přečíst i další knížku a doufám, že psát nepřestane, protože příběh se mi vryl do hlavy a stále nad ním musím přemýšlet a takovéhle knížky mám moc ráda.
Tato kniha mě lákala už delší dobu a podle zdejších komentářů jsem se na ni moc těšila. Bohužel musím říct, že mě velmi zklamala. Námět je skvělý, ale to zpracování .... Děj se odehrává ve dvou časových rovinách a co se týče té současné, tak to je opravdu bída. Čtení tak pro patnáctileté dívenky. Ta druhá linie je o trochu lepší, ale i tam mi to lehce zavánělo červenou knihovnou. Styl psaní je opravdu hodně jednoduchý, neustále se opakující výrazy jako - zrudly jí tváře, zaryla si nehty do kůže, zvedl se jí žaludek a to už vůbec nemluvím o tom, kolikrát tam postavy POKLEKLY - mě vyloženě lezly na nervy a místy jsem se musela nutit, abych vůbec knihu četla dál. Možná v těch patnácti - šestnácti bych z ní byla nadšená, ale teď opravdu ne.
Uzasna kniha, slzy mi tekly proudem. Mam rada knihy zalozene na pravdivych udalostech. A tento pribeh se tenkrat klidne mohl stat. A doufam ze se vsichni "lekari" v techto institucich, davneho ci minuleho stoleti, smazite v pekle, zrudy!
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Moc krásná kniha s napínavým dějem a ještě krásnějším koncem.